Irena Aghová

 
  • Počet článků 1664
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1269x

Seznam rubrik

Oblíbené články

Irena Aghová

Vídeňské bonbónky: Únos ... díl 8. Závěr

Začnu své vyprávění tím, že jsem se týden před vánocemi pustila do gruntování, protože jsem se potřebovala uklidnit fyzickou prací. Blížil se den D a já neměla ještě jasno, jak se zhostit toho, k čemu jsem od léta cílila s takovou námahou, úzkostnými pocity a obavou. Naše problémy byly zažehnány, myslím, že jsme s mužem sblížili, ale ještě mezi námi viselo něco, co zůstalo nevyřčeno. Organizování toho večírku se čtverylkou. Stála jsem na štaflíkch a umývala okenní rámy, když Baronka vyletěla ze svého pelechu a štěkala za dveřmi jak pominutá ...

31.12.2011 v 8:32 | Karma: 19,09 | Přečteno: 889x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Vídeňské bonbónky: V tom podzimním čase ... díl 7.

Zrovna jsem skládala koláčky na hedvábné papíry do krabice, když Baronka vyběhla ze svého útočiště a začala za dveřmi štěkat. Napomenula jsem ji, koukla se na mne jen tak po očku, jakobych ji vyrušovala od práce hlídat mne i dům, když páneček není doma a štěkala si klidně dál. Umyla jsem si ruce, utřela do ručníku a šla se podívat, kdo k nám jde. Nikoho jsem totiž nečekala. Kukátkem jsem uviděla neznámou tvář, pomyslela jsem si, že je to zase jehovistka, jejíž kolegyně mi minule oznámila, že jsem pod satanem a rozhodla jsem se, že neotevřu, i kdyby zvonila, jak chtěla. Baronka si najednou sedla a vrtěla ocasem. Asi ji zná, pomyslela jsem si a otevřela dveře ...

28.10.2011 v 0:00 | Karma: 27,64 | Přečteno: 2489x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Vídeňské bonbónky: Má tchyně je moudrá ... díl 6.

Protože manžel odjel na koncert do Paříže, mám týden na splnění nějakých věcí, které jinak nemám čas udělat. Dívám se do svého diáře, co jsem všechno prošvihla za poslední dobu. Jsem smutná! Zavírám Diář a stavím si na kávu. Přemýšlím, zda bych neměla navštívit svou tchyni. Říkám ji - maminko - a vůbec se mi to nezdá divné. Nejezdíme tam často, protože tchyně je pěvkyně a nemá mnoho času, také doma bývá velmi málo. A s mým manželem mají trochu napjaté vztahy, protože ji moc nerespektuje a mne to mrzí. Co na tom, že je dospělý, co na tom, že je vzdělaný, nadaný a rozumný! Někdy dělá nerozumné věci a jí to zlobí stejně jako mne. Ale byla to ona, jak jsem říkala, která mne nabádala, abych si vážila jeho talentu a respektovala jeho zvláštní nálady, že to patří k věci. A najednou teď vidí, že se to obrátilo i proti ní. Výsledek střetu, který byl mezi nimi a jehož obsah neznám zavinil, že se ... tam prostě nejezdí ... a hotovo .....

12.9.2011 v 0:00 | Karma: 18,90 | Přečteno: 934x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Vídeňské bonbónky: Rada nad zlato s drahým kamením ... díl 5.

Tři dny jsem přemýšlela, jestli nemám navštívit tante do Chebu. Je strašné horko, já pojedu v klimatizovaném autě, to je jedno, ale třeba ona s tou dušností nebude na tom nejlíp. A nebude mne chtít přijmout. Musím se s ní poradit o všech těch věcech, je zkušená a od té doby, co mi umřela máma, mi byla nejbližším, člověkem ... a tak jsem se pochlapila, tedy na půl a zavolala jsem jejímu podnájemníkovi. S ním se dá taky mluvit o všem a tante mu věří jako té své Luteránské církvi. Naštěstí to zvedl ....

29.8.2011 v 0:00 | Karma: 19,94 | Přečteno: 1010x | Diskuse| Ostatní

Irena Aghová

Vídeňské bonbónky: Hudba a láska ... díl 4.

Všechno je v tvé hlavě, řekl mi jednou jeden moudrý člověk a já si to nyní uvědomuji, že člověk dokáže úplně všechno, jen když si neháže klacky pod nohy sám. Na to plně stačí okolí, ať to dělají vědomě nebo nevědomě. Je možné, že by někdo řekl: "Vstaň a tanči!" Je to možné, protože je to v jeho hlavě a v mé to dokáže probudit. Jenže nikdo takový v mém okolí není, kdo umí zázraky, spíš spousta, kteří dokáží pořádně naštvat. Ale pořád nevím, co se mým mužem děje. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by mohl mít nějaké stresy. Připadalo mi, že všechno dělá tak lehce: ať je to zpěv, či hra na hudební nástroje nebo tanec. Připadá mi jako vzduch: proletí, zatočí se a zmizí. Vlastně jsem v poslední době nenavštívila žádný jeho koncert. No, ani mne na žádný nepozval. Vždyť to všechno slyším doma pořád dokola z horního pokoje. Dokonce i náš papoušek si pohvizduje ty zvuky a Baronka leze pod stůl. Jsem ráda, že nehraje na tympány nebo na bicí. Díky Bohu, že je to jen pár nástrojů, které se dají poslouchat. Asi má stresy. A možná, že ho to i zmáhá, když učí na konzervatoři, někdy má divadlo a jindy zase koncert mimo republiku. Ale stejně, kdyby byl rovný, tak by mi to řekl, svěřil by se, mluvil by se mnou o svých problémech. Možná, že je to tím, že já o své práci zarytě mlčím a dělám, jakobych nikam nechodila jinam než na zahradu. A tak jsem šla do jeho pracovny a zalistovala jsem v diáři. Sakra, dnes v 19,30 má koncert v divadle. Je 17,00. Musím tam jít, musím to všechno zjistit, jak se věci mají, myslím si ...

21.8.2011 v 0:00 | Karma: 18,17 | Přečteno: 1299x | Ostatní

Irena Aghová

Vídeňské bonbónky: Unylé odpoledne ... díl 3.

A vlastně jsou krásné dny, v pozdním létě. Těším se ... ne, to jsem nechtěla říci. Celou dobu, co žijeme spolu, než děti odešly z domu, byl klid. A já neříkám, že to bylo zrovna fantastický. Kdysi jsem si dala namluvit, že muž je zázrak přírody a tak se s ním také musí zacházet, všechno brát z rezervou, když je nervózní, protože talent je a na ty se nesmí křičet, aby se nesplašily asi múzy. Je pravda, že jsem na jeho výchovu nedbala. Ale teď se opravdu ukazuje, že je sice umělec, ale také sebestředný sobec. Napravím ho? A proč? Každý jsme jiný, já jsem upřednostnila jeho zájmy před svými s pocitem, že dělá něco krásného, co já neumím. Kdyby přišel a přiznal se, že to spískal on, a radši nechci vědět, proč, odpustila bych mu to, protože mi připravil horké chvíle úzkosti, že čtverylku nemám šanci zvládnout. Že znovu vypluje můj dávný problém, kdy se nemohu přiblížit k něčemu tak božskému, jako je hudba. Další je to, že zhýčkaní a sebestřední muži mají ošklivé sklony se povyšovat nad ostatní. Ale tak daleko to asi není, utěšovala jsem se. Stejně si to musím promyslet, co dál. Nechci vyvolávat krize, ale tance se nevzdám.

19.8.2011 v 18:02 | Karma: 18,97 | Přečteno: 1089x | Ostatní

Irena Aghová

Vídeňské bonbónky: A šmytec ... tedy smyčec ... díl 2.

Ještě dopoledne jsem přemýšlela, jestli budu hrát hru, do které jsem se dostala zcela nevinně a možná i díky zlomyslnosti lidí, které nechci nyní jmenovat. Však se to ukáže! Nevím, zda jsem se modlila, ale rozhodně se věci posunuly kupředu velmi rychle. Potkala jsem totiž na obědě Majdu, která seděla u stolu s nějakým mužem a mezi jídlem se bavili o něčem veselém. Nechtěla jsem je rušit a už jsem zamířila k jednomu volnému stolu, když mne uviděla a zamávala na mně tak, že jsem pochopila, že si mám k nim přisednout. Majda neví o mém problému zatím nic, ale přesto ...

19.8.2011 v 0:18 | Karma: 19,01 | Přečteno: 1223x | Ostatní

Irena Aghová

Vídeňské bonbónky: A začalo to tak pěkně .... díl 1.

Den vypadal normálně, ale člověk ho nemá chválit před večerem. Je vůbec možné počítat sedmou hodinu jako večer? Asi záleží, jak kdo. Protože včera, o sedmé hodině, se najednou rozezněl zvonek. Myslela jsem si, že jsou to hasiči. Hrozně jsem se lekla. A pohromy začaly. Shodila jsem z parapetu květináč, protože jsem otevřela okno a zapomněla jsem na úplně na chudáčka sukulenta, který měl z toho určitě šok. Na chodníku na mne mával můj bratranec, který bydlí, trvale a navždy, jak říká, ve Vídni a kromě kulturních požitků pracuje u mé tety ve starožitnictví. Říkám to proto, že jak ho vidím, tak vždycky dostanu strach, že v jejich krámě něco přebývá, a tak mi to veze jako dar. Nedá se to vyhodit ani prodat, protože teta čas od času chodí kontrolovat, jak s jejím veledary zacházíme. Můj muž několikrát uvažoval, že podpálí barák, aby jsme mohli vysvětlit věrohodně a po pravdě, že všechno lehlo popelem. Ale co naplat, příbuzní jsou příbuzní a je s nimi legrace, proto je nezavrhujeme. Svého času nám hodně pomáhali, tak co bychom neměli doma tři komódy, porcelánové figury, patery starožitné hodiny, "nádherné" péřové vějíře a jiné "krásy" minulosti ... ještě že moje druhá tante z Chebu tohle nepěstuje a velmi striktně zakázala vozit komukoliv do jejího domu krámy. Jedině je povolen štrúdl domácí a nějaké zavařeniny. To ano. Ale obrazy, sochy, z jakéhokoliv století, to ne. A tak jsem ho pustila nahoru, měl v ruce jen kabelu, sláva bohu, takže tentokrát to nebude taburet. O ten se muž málem loni zabil, když se mu postavil do cesty. Obviněná jsem byla já a odsouzená taky. Konečně, je to mé příbuzenstvo. Na krásném modrém Dunaji http://www.youtube.com/watch?v=j6nY7A6UI5Q&feature=related

17.8.2011 v 19:11 | Karma: 21,19 | Přečteno: 1411x | Ostatní

Nepřehlédněte