Trestní odpovědnost u mladistvých

Zákon praví, že za nezletilce a jeho jednání odpovídá ten, kdo je povinen nad ním vykonávat dohled. Zpravidla jsou to rodiče. Jejich odpovědnost se presumuje. Co to znamená?  Že se zprostí odpovědnosti jen tehdy, pokud prokáží, že náležitý dohled nezanedbali. Tzv. lumpárny, které nezletilci dělají ve volném čase, nelze brát nyní, po platnosti novely trestního zákoníku, na lehkou váhu. Zákon nikterak nechrání rodiče před delikty nezletilců, a proto jsem toto téma zvolila, protože mnozí rodiče nebo osamělý rodič může mít velké problémy ze své zodpovědnosti s dětmi, které se dostanou do společnosti svých vrstevníků, kteří se pokoušejí páchat i trestné činy.

Zlobí děti dnes více, než v minulých letech? Ale rozhodně ne. Otázky delikvence mladistvých  řešili i staří Řekové, Římané, středověké společnosti, novověk. Je to jev, který se nese vždy s novými generacemi. Dokonce i v těch starých dobách lidé uvažovali, zda vůbec mít děti, které v dětství zlobí  a v dospělosti jsou nevděční. Vzpomeňte si na román Oliver Twist a jiné anglické romány, kdy existovaly dětské káznice. Je to problém starý jak lidstvo samo, dá se říci nadneseně.

Problém s výchovou

Je mnoho neúplných rodin a nebo rodin, v kterých jeden rodič náležitým způsobem nefunguje. I když se snaží pro své dítě zajistit obvyklý standard a vynakládá veškerou starost, aby "utáhl" domácnost a obstál v zaměstnání, nemusí se mu podařit své dítě nebo děti uchránit od možného páchání deliktů, které mohou se velmi lehce stát trestným činem. Parta se třeba rozhodne, že něco někde "štípnou" nebo že budou deptat svého slabšího spolužáka  či někomu přeparkují auto. A kdo se bojí, je srab! A ne, aby se doma o tom žvanilo! Naznačuje ten nejsilnější pěstí proti bradě. Dosud úzkostlivě slušně vychované dítě dostane strach. Chápe, že se takové věci nedělají, ale současně jeho vyřazení z party pro něho znamená hanbu, konec s kamarády, je možné, že ho začnou šikanovat a vydírat. Jen takovou otázku: víte, s kým se vaše dítě kamarádí? Jaké má spolužáky? Jak kvalitní je škola, kterou navštěvuje? To jsou obrovské problémy, které se snášejí na hlavu rodičů nebo osamělého rodiče, které mu ubírají na síle všechno zvládnout, co má. Nezletilí delikventi  nemusí pocházet z rodin s nízkými příjmy apod., je překvapivé, že jde o děti s dobře situovaných rodin, na které není tolik času, jak by mělo a pak si rodiče také představují, že když má dítě všechno, co si jen přeje, že je spokojené a nemá důvod  někde krást, někoho šikanovat a nebo přepadat, dělat lumpárny. I takové skleníkové prostředí může dítě provokovat k lumpárnám. Uvolni se, kámo! Řekne kamarád a pokračuje - vždyť o nic nejde, nemůžou nás chytit! A takový človíček ví, že se to nemá, ale záleží mu na tom, jak se na něho dívají kamarádi. Už jenom proto, že to vidí u dospělých, kteří také hledí na to, co řekne na ně okolí. Co řekne babička, když budeš dělat to a to. Počkej, až přijde táta, ten ti dá. A dítě si tyto zkušenosti přenáší do svého malého světa, které může "obohatit" o zkušenost novou.

Trestní odpovědnost na hranici 15 let

Vyprávět dětem o svých "hrdinských činech" v mládí se nevyplácí. Tehdy to byly lumpárny, které společnost tak netrestala jako dnes. Zákon přitvrdil. Už toho bylo moc. Však to čteme v novinách. A dokud si děti nebyly vědomy svých činů, protože něco viděly v televizi a chtěly si to vyzkoušet a nebo měly nějaký příklad, na který se zatím nepřišlo, považovaly to za "vodvaz". A pak se naplnil pohár trpělivosti a to i díky nepřizpůsobivým rodinám (a tím nemyslím pouze romské rodiny), jejichž děti měly malý nebo žádný dohled a začaly páchat závažné trestné činy ve skupinách. Snížení věkové hranice trestní odpovědnosti z patnácti let na čtrnáct let, bylo jednou z nejdiskutovanějších změn po celou dobu projednávání nového trestního zákoníku. Vedly se  debaty nejen v průběhu celé přípravy nové kodifikace, ale také po jejím přijetí. A to když se snížená hranice trestní odpovědnosti na krátký čas v novém trestním kodexu skutečně objevila. Snížení věkové hranice bylo umožnění účinnějších postihů dětských pachatelů. Proti snižování věkové hranice vystoupilo mnoho kritiků, zejména z řad lékařů a pedagogů. Ti upozorňovali na negativní průvodní jev snižování trestní odpovědnosti, a to především posunutí hranice legálního počátku sexuálního života. Dne 7.8.2009 byla Poslaneckou sněmovnou schválena novelizace ještě neúčinného trestního zákoníku, která trestní odpovědnost vrátila na hranici patnácti let věku. A tak se svezou i děti z dobře situovaných rodin, které nemají objektivně vzato motivaci páchat delikty, ale motají se ve společnosti svých vrstevníků, kteří se cítí silní ve skupině a takovou činnost páchají.

Občanskoprávní aspekt

Občanskoprávní aspekt, na rozdíl od mladistvého nezletilce v trestním řízení zůstává trochu stranou naší pozornosti a já mám za to, že je třeba ho také zohlednit.  V případě, že nezletilý není způsobilý k právním úkonům (nemá právní způsobilost), jednají za něj jeho zákonní zástupci, nejčastěji rodiče. Přesto má podle zákona o rodině nezletilý způsobilost k některým právním úkonům přímo ze zákona, a to např. uzavřít manželství s povolením soudu nebo učinit jako rodič souhlasné prohlášení o určení otcovství. Výslovně má nezletilý starší patnácti let způsobilost k sepsání závěti, ale z hlediska zvýšené ochrany tak může učinit pouze formou notářského zápisu. Zajímavá situace nastane u nezletilé dívky mladší šestnácti let, která smí přerušit těhotenství na žádost jen se souhlasem rodičů. Pokud by naopak došlo k umělému přerušení těhotenství této dívky ze zdravotních důvodů, vyžaduje se pouze souhlas nezletilé dívky, avšak souhlas rodičů jako zákonných zástupců již není nutný.

Deliktní způsobilost = protiprávní způsobilost

U nezletilého, jak  vzniká a rozvíjí se jeho způsobilost k právním úkonům, vzniká a rozvíjí se též jeho deliktní způsobilost a před dosažením zletilosti se deliktní způsobilost posuzuje individuálně se zřetelem ke konkrétnímu právnímu úkonu nezávisle na věku či duševní poruše podle toho, zda byl nezletilý schopen rozpoznat následky chování a ovládnout jej. Nedostatek deliktní způsobilosti vždy vylučuje obecnou odpovědnost, u objektivní odpovědnosti záleží na okolnostech jejího vzniku.

Odpovědnost za škodu u nezletilého

Pro odpovědnost za škodu nezletilých obsahuje občanský zákoník speciální úpravu v ustanovení § 422 odst. 1, podle něhož nezletilý odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Rozsah deliktní způsobilosti nezletilé osoby se tedy (stejně jako v případě způsobilosti k právním úkonům) posuzuje ad hoc se zřetelem k okolnostem jednotlivého případu. Za podmínek upravených v § 422 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá společně a nerozdílně s nezletilým anebo samostatně namísto nezletilého ten, kdo byl povinen vykonávat nad ním dohled. Odpovědnost nezletilého bude vždy posuzována z jeho subjektivního hlediska, když v případném soudním řízení bude zpravidla potřebné k vyhodnocení rozumové vyspělosti a míře ovládacích schopností nezletilého přibrat znalce v příslušném oboru, aby nezletilého podrobil znaleckému posouzení. V praxi se vedle znaleckého posudku někdy uplatňují i odborná vyjádření zdravotnických zařízení.

Odpovědné osoby za vykonávání dohledu nad nezletilcem

Fyzickými osobami, které mají povinnost nad nezletilým vykonávat dohled, jsou na prvním místě zejména jeho rodiče. Dále to jsou dle zákona o rodině také osvojitelé, jiná osoba, jíž bylo svěřeno dítě do výchovy, poručník nebo pěstouni. U některých osob tak bude za jednání nezletilých osob odpovídat osoba určená zákonem, jindy osoba určená pravomocným rozhodnutím soudu nebo na základě jiné právní skutečnosti (nezletilý jede na prázdniny k příbuzným, kteří od rodičů nad nezletilým přebírají náležitý dohled).

Co znamená "náležitý dohled"?

Pojem „náležitý dohled“ zákon přímo nespecifikuje. Ustálená judikatura stanovila, že ve smyslu ustanovení § 422 odst. 2 občanského zákoníku není možné takovým dohledem rozumět dohled, který by byl za normálních okolností osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně, neboť v takovém případě by byla zákonem předpokládaná možnost zproštění se odpovědností těchto osob prakticky vyloučena. Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutno vzít zřetel i na některé okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu, jako její věk, povahové vlastnosti a celkové chování dítěte. Soudní praxe dovodila, že účinným dohledem nad nezletilými není jen zákaz určitého závadného jednání v situaci, kdy k němu již došlo, ale i celkové výchovné prostředí a působení na dítě.
Kdy je nezletilý odpovědný sám za škodu?

Nezletilý bude za škodu odpovědný výlučně sám, pokud v okamžiku vzniku škody je u nezletilého dána rozumová i volní složka a osoba vykonávající dohled nad nezletilým nic nezanedbala. Nezletilé dítě bude odpovědné za způsobenou škodu pouze v případě, pokud svým jednáním naplní i další obecné předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. jednání nezletilého, škoda vzniklá jako následek tohoto jeho jednání, příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a zavinění (je však na škůdci, aby prokázal, že škodu nezavinil (§ 420 odst. 3 občanského zákoníku).

Tento článek je jen informativní, problematika je daleko širší a složitější. Z několika případů, kterých jsem byla nějak účastná, bych asi řekla, že pokud vaše nezletilé dítě něco provede, je třeba ho vyzpovídat, mírně a bez zlosti, i když s námi cloumá a nejraději bychom mu nařezali, co se stalo, proč se to stalo, kde se to stalo, kolik bylo asi hodin, kdo u toho byl. Víte, někdy to může být prostě smůla, že ostatní utekli a nechali právě vaše dítě na místě, které nemělo sílu utéci a bylo si vědomo, že udělalo něco, z čeho kouká pořádný průšvih.  Nenechme ho nést samotného tuto tíhu a snažme se mu účinně pomoci ovšem s přísným napomenutím. Neciťme se zahanbeni jeho činem, poraďme se s právníkem, pokud sami nevíme, jak postupovat. Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Naučme ho, touto lekcí, aby se správně postavilo ke svému provinění, a nebo se umělo příště bránit proti těm, kteří by snad chtěli na něho svrhnout celou vinu. Tu svou by si mělo odpykat s ponaučením. Do takové situace se dostane mnohokrát v životě v nejrůznějších životních okolnostech. I když je to těžké, stojí v tomto okamžiku před svou první zkouškou a my bychom měli umět správně poradit a současně mu dát zřetelně najevo, že si nepřejeme, aby se to opakovalo, jinak bude po důvěře atd. atd.  Záleží na tom, jak si dítě samo cení svého rodinného hnízda.