Až budou padat hvězdy - část 7.

31. 08. 2010 22:57:17
Deník není moc obsáhlý a já se dostávám už k třetímu zápisu. Pak to všechno skončí. Přemýšlím o tom, jaké budou mé pocity, až otevřu tajemství poslední kapitoly. Nyní jsem schopná přijmout další jeho myšlenky. Začíná se stmívat. Kočička spí pod gaučem a já potichu otevírám skříňku a vytahuji blok. Zapaluji svíčku a odpaluji si o ní cigaretu.

Chvíli čekám sama na sebe. Nespěchám. Užívám si to. Chci přijmout jeho slova stejně jako jsem přijímala jeho první doteky. Uvědomuji si jeho lásku a štěstí, které jsem cítila stejně jako utrpení, kterým jsem prošla. Otvírám blok a čtu třetí zápis.

Třetí den. Prohlížím si v zrcadle svou tvář a přitom ji téměř nevnímám. Přemýšlím nad svými zážitky a už teď vím, že až to tu skončí, bude mi smutno.

Okna jsem otevřel dokořán. Na obloze se trhá tma a vstupuje do ní pruh slunečního světla. Svítá a já jsem vzhůru. Nemohu dospat, bohužel. A také mi nechce potápět do studené vody. Otvírám ledničku a hledám očima, na co bych měl chuť. Asi na šípkovou marmeládu, nemá konkurenci, protože – jiná tam prostě není.

Při té myšlence se musím zasmát. Spíš hořce než zvesela. Brzy mi bude šedesát let – opakuji si pořád dokola, a nyní, když to zase říkám zdím kolem sebe, napadá mne - a co to vlastně znamená? Že to už jde se mnou s kopce?

Beru do rukou malou lžičku a nabírám marmeládu, cítím ji na jazyku a přiznávám, že je sice jediná, kterou v ledničce mám, ale rozhodně vedle rybízové a jahodové neobstojí. Zavírám ledničku a jdu si vařit kávu. Házím do šálku tři kostky cukru a přitom přemýšlím, jak se spřátelit s bylinkářkou. Ta by mi mohla poradit, jak se načisto otrávit či povznést až do oblak. A najednou mám zase chuť se koupat v potoce, pak se vynořit a pozorovat ten zázrak na obloze, když slunce putuje po své dráze dalšího letního dne.

Už dost tápání. Voda byla skvělá a já jsem nabral zase sílu na další den. Osušil jsem se a oblékl. Tentokrát pokud možno co nejlépe, abych udělal dojem, kdyby se náhodou objevila ta žena. Stala se předmětem mého zájmu a já byl rozhodně přesvědčen, že uspěji. Jen abych něco nezkazil. Ženské jsou podivné, člověk si nikdy není jistý, jestli se smějí nebo pláčí doopravdy. Přistihnul jsem se, že na ni myslím velmi intenzivně, a jistý svým sebevědomím jsem vnitřně provokoval představu, že ji někde objevím.

A tak jsem ji šel hledat po cestě, kterou mi naznačila. Znám to tam. Jsou tam pěkné sruby, některé až příliš. Dívám se na hodinky, je sedm hodin. Určitě ještě spí a podle všeho jen tak nevstane. A tak se raději otáčím a poněkud rozmrzelý se vracím domů. Ve svém zamyšlení jsem ani nezpozoroval, že proti mně jede někdo na koni. Zastavil těsně po mém boku.

Dobré ráno. Málem jste porazil mého koně!“ řekla s úsměvem a jiskrou v očích.

Omlouvám se,“ zamumlal jsem očividně zaskočen a vysekl jí cosi jako poklonu. Seskočila a já jsem ustoupil, protože mne ten kůň začal očichávat.

Tak brzy na procházce?“ pravila mile a pohledem zhodnotila můj zevnějšek. Byl to pohled zvídavý i nadějný současně.

Něco na ten způsob,“ řekl jsem a vytáhl ruce z kapes.

Nechcete se projít se mnou? Vidím, že máte sice namířeno jinam, ale je tak krásně...“

Vedla koně za uzdu a já šel vedle ní. Začal jsem přemýšlet, čím začít.

Věříte na sny?“ zeptal jsem se, protože mne nic jiného nenapadlo.

Věřím, skálopevně.“ Tvářila se vážně, takže jsem usoudil, že míní pokračovat dál.

A věříte na bohyně?“ pohlédl jsem jí zpříma do očí.

Ano... Proč by nemohly být i ženy božské?"

Zastavil jsem se a strčil zase ruce do kapes. „Myslíte to skutečně vážně?“

Ne, dělám si legraci. Copak může žena jako já vědět o bohyních? Mně se dnes v noci zdálo, že vidím stráň, takovou krásnou zelenou stráň a po ní se kutálel zlatý míč. A já přitom pochopila, že je to slunce. Bylo to tak dokonalé, tak krásné.“

A nebylo to náhodou na ostrovech blaženosti...?“ zasel jsem stopu nedůvěry v její slova.

No ano, měla jsem ten pocit, který se dá vyjádřit slovem – blaženost.“

A už jste ji někdy v životě zažila?“

Občas. Ale teď si myslím, že to bylo něco jiného.“

Co jiného?“

Byl to jen pocit štěstí. Jako že se něco povedlo, něco krásného přišlo, ale trvalo to vždy jen krátce. Ale ten obraz stráně s kutálejícím sluncem byl jiný. Byl to pocit skutečné blaženosti.“

Tak to je moc zajímavé,“ řekl jsem, abych nezaplašil náhlý jas v jejích očích a tváři.

Mlčeli jsme. Kůň pěkně šlapal vedle své paní a já taky. Byl jsem přesvědčen, že to tak má být a že ona to ví.

Jaké máte ráda květiny?“ zeptal jsem se.

Kopretiny,“ odvětila jen tak a zastavila se. „Ty toho ví, to byste žasl. Nemají však rády, když jim někdo trhá okvětní lístky. Stačí se jen soustředit a takhle prstem se jich jemně dotýkat.“

Myslíte něco jako počítadlo lásky?“ usmál jsem se.

Mohou být čímkoli. Jen je třeba je nechat promluvit.“

Upravila si trochu vlasy a šli jsme dál. Přemýšlel jsem, co říct, ale nakonec jsem mlčel. Cítil jsem ale, že žena vedle mne se chce na něco zeptat, ale zatím jí v tom cosi brání.

Božské jsou louky, po kterých kráčíme s milovanou bytostí. Božské jsou i květy, zpěv ptáků, křišťálová voda vyvěrající ze skály, božská je i láska. A já ji uchopil za ruku, a ona kráčela doprovázená svým koněm na straně jedné, a mou maličkostí na straně druhé. Cítil jsem potřebu něco říct, ale nakonec jsem mlčel. A tak jsme šli tím neskutečným prostorem plným slunce, různých vůni, zeleně trávy a pachu koňského těla, a já cítil, že tohle jsem někdy a možná hodně dávno už prožil. V některém z minulých životů, kterých se člověk nikdy nedopočítá, protože o nich neví a ani vědět nemůže.

Jsme skoro u cíle,“ řekla a ukázala na pěkný srub na stráni.

Krásný dům,“ pronesl jsem plný naděje, že mě pozve dál.

Ano, taky se mi líbí. Tak se mějte hezky.“

Vy se také mějte hezky! Snad se ještě uvidíme.“

Tu poslední větu jsem řekl tak potichu, že ji určitě neslyšela. Ještě se otočila a zamávala mi. Zvedl jsem ruku a pak ji zase spustil. Co jsem měl dělat? Šel jsem zpátky a cítil se najednou ospalý a bez nálady. Husa jedna pitomá! Tak já s ní pochoduji jenom proto, aby mi řekla - sbohem! K čertu s ženskými! Vezmu si prášky na spaní a je to.

Slunce stálo už dosti vysoko nad obzorem a já se vracel zpátky po cestě zklamaných nadějí. Musím napsat, že jsem se skutečně věnoval jen skromné svačině a pak zápisu, abych na něco důležitého nezapomněl. Pak jsem z krabičky vytáhl léky a pomalu je zapíjel vodou. Spánek je útěchou vždy, když život není potěšením. A já se toho dne cítil skutečně nešťastným. Ještě jsem stačil upravit prostěradlo a polštář a pak už jsem ztratil ponětí o životě, čase, o svých radostech a trápeních, a celý můj svět se vytratil z časoprostoru a já zapomněl na všechno, dokonce i na to, že jsem.

Zavírám blok a pokládám hlavu do dlaní. Ne ty, ale já jsem se na tobě provinila. Neznala jsem tě a byl jsi jen letním snem, který se mi nezdál důležitý. Až když jsem procitla do reality, najednou jsem se zbláznila. Myslela jsem si, že jsi mne opustil a zklamal. Ale zklamala jsem tě já. Nebudu si však dělat výčitky svědomí, nebudu se trápit. Napravím to. Jestli vůbec na to ještě někde čekáš. Máš pravdu, Richarde, božská je láska a louky a stromy, já jsem to pochopila ještě před tím, než jsem dnes tvůj zápis přečetla. Prožívám tvůj deník. Jsem si jistá, že docházím, prostřednictvím své lásky k tobě, k tvým pravdám a skutečnostem, které jsi stvořil dávno přede mnou a já o nich neměla ani tušení. Začínám se bát, že nebudu schopná ti říci víc, než děkuji a ty se odvrátíš a odejdeš ode mne na vždy. Jsem unavená, chce se mi spát a tak zavírám deník a klesám na postel. Ještě před tím, než upadnu do spánku, se mi zjeví obraz stráně, osvícené sluncem, nad ní plavou bílé mraky a z té stráně jde stádo oveček s ovčákem. Jsem šťastná.

Ráno mne probudila kočička, vypustila jsem ji ven a vrátila se zpátky do postele. Ještě jeden doušek sladkého spánku, prosím a toužím vidět ještě jeden sen o stráních. Už dlouho jsem tak vydatně nespala, říkám si a snažím se neprobudit se úplně. Mám čas, je sobota. Budu lenošit. Brzy přijde podzim, plískanice a bůhví co ještě, a já sem ani nevyjedu.

Mám chuť na něco kyselého, tak vstávám, jdu do ledničky a rozhoduji se, že sním jeden grep. Sice mi po něm bývá nanic, ale nějaký vitamín neuškodí.

Loupu ho do dřezu, sbírám slupky a házím do koše. Sedám si ke stolu, pokládám ho oloupaný na talířek a dělím ho na půlměsíce. Pak sundávám poslední slupku a zakousnu se do dužiny.

Nic nebylo zbytečné, Richarde. Obrátil jsi můj svět vzhůru nohama. Kdyby nebylo tebe, seděla bych doma, koukala do televize, brečela nad sebou a nakonec skončila jako sebevrah. Anebo při nejlepším v blázinci. Zachvátila by mě frustrace, z ní deprese a pak konec všemu krásnému a dobrému. Dnes večer si přečtu další zápis.

Ale nyní k tobě. Mně je život nyní potěšením a tobě není? Ty máš takovou moc nad druhými lidmi a sám nad sebou ji nemáš? Kdybys mi mohl číst v myšlenkách, mohla bych ti předat tolik, co jsem dříve neměla. Je to úměrné. Vyvažuje to. Dokázala jsem to. K tomu mne přivedla sama láska. Ty miluješ jinak, než ostatní lidé. Užíváš božské prostředky a jsi sám jako antický bůh. Ale současně v lidském těle. Vydáváš ze sebe tolik síly, ale sám slábneš a saháš po lécích. Zabíjíš tělo, abys uvolnil duši, která je ti cennější. Drásáš se, abys přežil? Ale ještě tu musíš být, kvůli mně, protože já se nyní budu učit, jak ti srozumitelným způsobem říci, že tě miluji.

násl. část 8.

Autor: Irena Aghová | úterý 31.8.2010 22:57 | karma článku: 21.74 | přečteno: 931x

Další články blogera

Irena Aghová

Sírachovec

Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti

29.3.2023 v 14:48 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 116 | Diskuse

Irena Aghová

Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.

Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.

11.11.2022 v 18:28 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 312 | Diskuse

Irena Aghová

To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.

Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.

6.10.2022 v 15:29 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 271 | Diskuse

Irena Aghová

O svědomí

Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.

19.8.2022 v 10:23 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 233 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 26.62 | Přečteno: 476 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 520 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...