Projekt pravěkých psychických cestovatelů - 3.

Mluvme nyní o halucinogenech. A to v souvislosti s neuropsychologickou teorií vědce Lewise – Wiliamse a záhadnými kresbami na jeskynních malbách. Inspirovaly evropské jeskynní malby z mladého paleolitu houby obsahující halucinogen psilocybin, meskalin či LSD? Či ayahuaska?

Přinášejí rostliny pravdivé znalosti o naší DNA?

DMT – aktivní složka ayahuasky se také získává z rostlin a velmi často vyvolává halucinace, které postupují do abstraktních geometrických obrazců k plnohodnotným ikonickým postavám. Kniha Rostliny Bohů je kompendiem psychoaktivních rostlin, používaných k rituálním účelům. V této knize se můžeme dopátrat k houbě Psilocybe semilanceata, zvané také Frygická čapka. Kniha potvrzuje existenci naprosto vhodné halucinogenní látky v Evropě mladého paleolitu. Také jiné houby druhu Panaelus, původně evropské, obsahují halucinogeny psilocybové skupiny. Pod vlivem halucinogenních látek, obsažených v této houbě, měli skutečně pravěcí umělci vidiny s geometrickými obrazci a theriantropickými postavami, jak je malovali na stěnách jeskyní. Ale houba z evropského kontinentu , jak se zjistilo po rozboru DNA, se jako druh vyvíjela izolovaně různých geografických oblastech. Byly objeveny totiž důležité rozdíly, v některých případech až v osmi párech bází, což je pro naše účely, které nyní zkoumáme, velmi významné. Tedy shrnuto a podtrženo: Je možné, ač to věda zavrhuje,že existuje nějaká alternativní realita, nebo paralelní svět duchů, které lze občas vidět. Naši předkové si přáli v prehistorické kultuře malovat obrazy podivných a mocných bytostí, které potkávaly na svých cestách do nadpřirozena. A protože viděli i geometrické obrazce, malovali také je. Místo a povrch, kam své obrazce ukládali, se lišily od kultury ke kultuře. Dokonce se našli i šamani, kteří neměli vůbec touhu svědectví o svých setkání malovat. Pokud existovala kultura v Africe, která chtěla malovat tyto obrazy v jižní Africe, pak ideální plátno představovaly tyto stěny skalních úkrytů. A zase, pokud existovala kultura, která chtěla tyto obrazy malovat v jihozápadní Evropě, pak si nemohla nevšimnout výhod stěn a stropů v hlubokých temných jeskyní. Ty jim totiž připomínaly vzhledem i atmosférou jiný svět.

Jakou zprávu nese DNA?

„Všechny jazyky lidstva mají společné jedno zvláštní a velmi neočekávané tajemství,“ říká Zipfův zákon podle lingvisty George Zipfa, který ho objevil v roce 1930. Tento vědec studoval texty v mnoha různých jazycích a klasifikoval slova podle frekvence výskytu.

Zipfův zákon

Představme si knihu s jakýmkoliv daným počtem slov. Jestliže se nejčastější slovo v té knize – tedy slovo s pořadovým číslem 1 – objeví 10 000krát, pak si člověk může být jist, že se v pořadí desáté nejčastější slovo (s pořadovým číslem 10) objeví 1000krát a sté jen 100x.Tato čísla se mohou měnit text od textu v závislosti na jeho délce, ale vždy se ukáže, že tento matematický vztah mezi pořadím a frekvencí je v každém lidském jazyku v kterékoliv době stejný. A to je Zipfův zákon. Vědci z Boston University and Harvard Medical School zkoumali v polovině 90. let 37 frekvencí DNA. Každá obsahovala 50 000 párů bází. A dále dvě kratší sekvence a jednu s 2,2, miliónů bází. Tam, kde to bylo možné, vyhodnotili části 1 s kódem i „odpadní části“. A poznali, že ve všech sekvencích existovaly jednotlivé soustavy tří, čtyř, pěti, šesti, sedmi a osmi párů bází, srovnatelně s jednotlivými slovy.

Zprávy, které obsahuje DNA

Na tento základní materiál použili dva standardní lingvistické testy a jeden z nich byl i Zipfův test. Vyhodnocení částí s kódem vždy nakonec ukázalo, že se neřídí Zipfovým zákonem – část s kódem nemá žádnou gramatiku. Naše DNA neobsahuje inteligentní zprávy a nezkouší nám je sdělit v nějakém jazyce. Konečně, pokud by tomu bylo naopak, všechny základní principy evoluce by byly vzhůru nohama!A přesto – stalo se něco neočekávaného. Tímto opravdu pozoruhodným objevem, který nikdo neočekával byla skutečnost, že vždy, když byly vyhodnocovány „odpadní sekvence“ DNA ukázalo se, že demonstrují dokonalou lineární závislost danou Zipfovým zákonem. Pokud by byly tyto sekvence DNA knihami plnými nedešifrovaných písmen, pak nás to nutně vede k závěru, že tato písmena nejsou náhodnou směsicí nějaké abecedy, ale slovy nějakého uspořádaného jazyka.

Přestože tedy odpadní DNA nenese kód pro tvorbu písmen, zvažujeme možnost, že je v ní zaznamenán nějaký typ zprávy. Empirické pravidlo zní : čím složitější organismus, tím větší množství odpadní DNA bude mít. Australian National University prováděla výzkum 1300 sekvencí DNA z korálu Acopora millepora, jehož výsledky zveřejnila v prosinci 2003. Bylo nalezeno více než 500 sekvencí s kódem odpadních sekvencí, které jsou přítomny i v lidské DNA. Podobně vědci z University of Californie ukázali v roce 2004, že dlouhé sekce lidské a myší „odpadní“ DNA jsou identické navzdory tomu, že člověk a myš dělí od posledního předka 50 miliónů let odděleného vývoje. V roce 1961 se americký antropolog Michael Harner účastnil domorodého ayahuaskového obřadu v Amazonii.

Zpráva o Kosmickém hadu

Narby, čerpající ze svého výzkumu u kmenů amazonské pánve a z několika svých přímých zkušeností s ayahuaskou ve své knize Cosmic Serpent (Kosmický had) otvírá velmi zajímavé otázky. DNA je záznamové medium. Protože pouze DNA, jak se výzkumem zjistilo, by zůstala stejná v průběhu všech nestálostí a proměn, které by evoluce mohla přinést v průběhu života. A jestliže informace byly nějakým způsobem zapsány nebo zaznamenány do DNA, kterou všichni sdílíme, a jestliže nás příroda stvořila tak, abychom k těmto informacím získali přístup v transu prostřednictvím sdílené neurologie, pak by všechny jinak nevysvětlitelné spojitosti a všechny univerzální motivy, obrazy a fenomény, které vidí a které zažívají při halucinacích různí lidé, dávaly dokonalý smysl.

„DNA je pán transformace stejně jako mýtický had,“ prohlašuje Narby, „na buňce založený život, který DNA řídí, vytváří vzduch, který dýcháme, krajinu, kterou vidíme, stará se o ohromující diverzitu živých tvorů, k nimž patříme i my. Za čtyři miliardy let se znásobila v nespočitatelné množství druhů, zatímco sama se téměř nezměnila.“ Ve své knize „Kosmický had“ předkládá hypotézu, že „ DNA nějakým záhadným způsobem je nadána „myslí“ a že ayahuaska otevírá dveře k nemateriálním rovinám reality, v níž může být.

Jeremy Narby: Kosmický had. Vyd. 2006. ISBN: 80-87067-00-2

Jeremy Narby přináší ve své knize zcela nový pohled na téma vědění a moudrosti původních přírodních národů Amazonie. Provádí nás stezkami starobylého šamanského vědění, které amazonští indiáni získávají především prostřednictvím požívání halucinogenních rostlin. Ve svém putování za poznáním nás zároveň zasvěcuje do tajů DNA, kyseliny dirybonukleové – jedinečné chemické látky, která je podstatou existence všech živých soustav na Zemi. Narbyho kniha nahlíží otázku „indiánského vědění“ v širokém filozofickém a kosmologickém rámci, v němž odhaluje netušené souvislosti mezi šamanským věděním a moderní biologií. Autor čerpá z bohatých antropologických a biologických zdrojů a předkládá je čtenáři ve zcela novém a neobvyklém světle. Narbyho hypotéza je jistě velmi odvážná, nicméně je pečlivě podložena argumenty a poznatky napříč mnoha obory a navíc je podána formou fascinujícího a strhujícího vyprávění. Jeremy Narby se dlouhá léta zabýval záhadou rostlinné komunikace související s prožitky vyvolanými ayahuaskou. Svá odhalení dokládá na základě poznatků moderní molekulární biologie. Při ayahuaskových vizích se téměř ve všech případech šamanům zjevují obrazy hadů či provazových žebříků, které Narby uvádí do souvislosti nejen s ayahuaskovou liánou, nýbrž i samotnou dvojšroubovicí DNA. A tak může čtenář sdílet s autorem úžas nad tím, jak se pohled na svět amazonských šamanů požívajících ayahuasku až neuvěřitelně nápadně podobá modernímu vědeckému pohledu z jiné perspektivy, a společně s ním rozjímat nad tajemstvím původu života a jeho smyslu. tato mysl kontaktována.

V roce 1953 objevili nositelé Nobelovy ceny Francis Crick a James Watson dvojitou šroubovnici a popisují ji jako “prastarou vyspělou biotechnologii obsahující přes sto bilionkrát více informací než naše nejdokonalejší zařízení na ukládání informací. Dá se ještě za těchto okolností mluvit o technologii? Ano, protože jiným slovem se tento rozmnožitelný modul uchovající informace nedá označit. DNA je pouze deset atomů široká a jako taková představuje určitý typ nejvyšší technologie. Je organická a tak miniaturizovaná, že se blíží k roizhraní mezi materiální a nemateriální existencí.“