Kdo méně miluje, ten vyhrává

Odpočiňme si od všedního života, neboť je sobota a tak přemýšlejme o krásných věcech a o lásce. Neboť takové myšlenky mohou být lepší, než antidepresiva,  kterými zaháníme své vnitřní bolesti. To jsou takové bolesti, které nejsou vidět a které nelze mnohdy ani sdělit. Zajděme si na návštěvu k panu Sokratovi. Co říkáte? Sokrates mluví o milujícím jako o člověku, který je zbaven soudnosti a rozumu a o nemilujícím jako o člověku, který ač miluje, má zdravý rozum. http://www.youtube.com/watch?v=UIpgwVftQNc&translated=1

Neboť milovníci tehdy, když ustane jejich touha, litují svých dobrodiní, kdežto u těch druhých není doby, v které by měli změnit své smýšlení. Neboť nikoli z nutnosti, nýbrž dobrovolně činí podle svých sil dobře, tak, jak by se nejlépe postarali o své zájmy. Mimoto milující rozvažují i škody, které utrpěli na svých věcech pro lásku, i svá dobrodiní, a připočitávajíce k tomu vynaloženou námahu, mají za to, že již dávno splatili milovaným povinný dík; avšak nemilujícím není možno ani sváděti na milování zanedbávání svých věcí, ani počítat prošlé námahy, ani vytýkati spory s příbuznými; pročež po vyloučení tolika nepříjemností nezbývá jiní nic než ochotně dělat to, čím by se podle svého mínění svým milovaným zavděčili. Mimoto, jestliže je proto záhodno vážiti si milujících, že jsou, jak tvrdí, nejlepšími přáteli těm, které milují, a jsou hotovi pro své řeči i pro své skutky ostatním se zprotivit a milovaným se zavděčovat, je snadno poznat, zdali mluví pravdu, protože do kterých se později zamilují, ti jim budou dražší než oni předešlí, a je zřejmo, že oněm i ublíží, budou-li tito chtít. Avšak jak by bylo pochopitelné vydati takovou věc člověku stiženému takovým zlem, jehož by se žádný zkušený muž ani nepokusil odvracet? Vždyť sami uznávají, že jsou spíše nemocni než při zdravém rozumu a že si jsou vědomi své nerozumnosti, ale že se nedovedou ovládati; tedy jak by mohli po návratu zdravého rozumu pokládati za správné ty věci, o kterých jednají za takového stavu? A kdyby sis z milujících vybíral nejlepšího, měl bys na vybranou z malého počtu; kdyby sis však vybíral z těch ostatních toho, kdo by se k tobě nejlépe hodil, vybíral bys z množství; proto je mnohem větší naděje, že mezi mnohými nalezneš toho, kdo by byl hoden tvého přátelství. Obáváš-li se však obecného mínění, aby se to nedověděli lidé a tobě nevznikla hanba, je pochopitelné, že se milující v domnění, že by je i ostatní lidé právě tak pokládali za hodný závisti, jako oni sami sebe, dají svésti k mluvení a samolibě přede všemi vykládají, že jejich námaha nebyla marná; kdežto
nemilující, dovedouce se ovládat, dávají přednost největšímu dobru před lidskou pověstí. Mimoto lidé nutně uslyší a uvidí, jak milující chodí s milovanými a pokládají to za svůj úkol, takže kdykoli jsou spatřeni, jak spolu rozmlouvají, hned si o nich myslí, že se stýkají ze žádostivosti buď již vzniklé nebo teprve nastávající; kdežto nemilujících ani se nepokoušejí obviňovat pro takové scházení, vědouce, že je nutné s někým rozmlouvat buď pro přátelství nebo pro nějaký jiný požitek. A jestliže tě napadla obava při myšlence, že je těžko, aby přátelství vytrvalo, a že za jiných okolností by při roztržce nastala oběma společná škoda, kdežto dáš-li to, co máš nejdražšího, vznikla by veliká újma tobě, pochopitelně by ses více obával milujících; neboť je mnoho věcí, které jim jsou nepříjemné, a o všem se domnívají, že se to děje na jejich újmu. Proto také odvracejí milované od styků s jinými lidmi, obávajíce se jednak těch, kteří mají jmění, aby je nepředčili penězi, jednak vzdělaných, aby nenabyli převahy rozumem; u těch, kteří mají nějakou jinou přednost, střehou se moci jednoho každého z nich. Proto tě navedou, aby ses těmto zprotivil, a dělají z tebe člověka bez přátel, ale jestliže hledě na svůj prospěch budeš rozumnější než oni, dostaneš se do roztržky s nimi. Avšak kteří nedosáhli svých přání milováním, nýbrž došli jejich splnění zdatností, nezáviděli by osobám stýkajícím se s jejich milovanými, nýbrž nenáviděli by ty, kteří by se nechtěli s nimi stýkati, majíce zato, že tito jimi pohrdají, kdežto lidé s nimi se stýkající jim prospívají, takže je mnohem větší naděje, že jim z té věci vzejde spíše přátelství než nepřátelství.
A dále mnozí z milujících zatouží po těle dříve, než poznají povahu a než nabudou znalostí i ostatních poměrů, takže jim není jasné, zdali budou chtíti být ještě tehdy přáteli, až ustanou ve své žádosti; avšak u nemilujících, kteří již dříve žili ve vzájemném přátelství a teprve pak provedli svou věc, není podobno pravdě, že by jim jejich požitky zmenšily jejich přátelství, nýbrž lze čekat, že tyto zůstanou jako památka pro budoucnost. A dále tě čeká, že se staneš lepším, když budeš poslouchat spíše mne než milovníka. Neboť ti vychvalují řeči i činy také i proti tomu, co je nejlepší, jednak že se bojí, aby se nezprotivili, jednak že i sami pro svou žádostivost hůře usuzují. Láska totiž ukazuje takovéto projevy: u nešťastně milujících působí, že pokládají za bolestné, co ostatním lidem nepůsobí útrapy; šťastné pak donucuje, aby se od nich dostávalo chvály i věcem nehodným zalíbení; takže mnohem více se patří milované litovat nežli jim závidět. Jestliže však mne budeš poslouchat, za prvé se budu s tebou stýkati tak, že budu mít ohled ne na přítomnou rozkoš, nýbrž i na budoucí prospěch, nejsa přemáhán láskou, nýbrž ovládaje sám sebe, a nebudu začínat pro maličkosti silné nepřátelství, nýbrž i pro velké věci se budu jen zvolna oddávat malému hněvu, neúmyslné věci odpouštěje, úmyslné pak se pokoušeje odvraceti; to jsou totiž důkazy přátelství, které má dlouho trvati. Jestliže však máš na mysli to, že není možno, aby vzniklo  silné přátelství, není-li kdo přitom milovníkem, je třeba uvážiti, že bychom pak neměli rádi ani děti, ani otce a matky, ani že bychom neměli věrných přátel, jejichž přátelství by mělo původ ne v takové žádostivosti, nýbrž v jiných poměrech. Mimo to jestliže je třeba vyhovovat těm, kteří nejvíce potřebují a prosí, měli by i jiní činit dobře ne nejlepším, nýbrž nejpotřebnějším; neboť jsouce zbaveni největších svízelů budou k nim chovat největší vděčnost. Tak i při soukromých hostinách je záhodno zvát nikoli přátele, nýbrž ty, kteří žebrají, a ty, kteří potřebují nasycení; neboť ti za to budou mít své hostitele rádi a budou je doprovázet, i ke dveřím budou chodit, budou mít největší radost, chovat největší vděčnost a přát jim mnoho dobrého. Ale bezpochyby náleží vyhovovat ne těm, kteří se toho silně dožadují, nýbrž těm, kteří se nejspíše mohou odvděčit; a netoliko těm, kteří žebrají, nýbrž těm, kteří jsou hodni té věci; ani těm, kteří využijí tvého mládí, nýbrž takovým, kteří ti, až zestárneš, dají ze svého majetku; ani těm, kteří se po dosažení cíle budou před jinými vychloubat, nýbrž takovým, kteří ze studu budou přede všemi mlčet; ani těm, kteří se jen krátký čas o tebe vážně zajímají, nýbrž těm, kteří budou stejně po celý život přáteli; ani takovým, kteří ustávajíce ve své žádostivosti budou hledat záminku k znepřátelení, nýbrž těm, kteří právě tehdy ukáží svou zdatnost, když jejich milovaný přestane být mlád. Ty tedy buď pamětliv těchto slov a měj na mysli to, že milující bývají od svých přátel napomínáni, že ten poměr je něco špatného, kdežto nemilujícím nikdy žádný z blízkých nevytkl, že by se proto špatně o sebe starali.
Snad by ses mne tedy zeptal, zdali ti doporučuji vyhovovat všem nemilujícím. Já však se domnívám, že by tě ani milující nevybízel, abys měl ke všem milujícím toto smýšlení. Neboť ani ten, kdo to přijímá, to nepokládá za hodno stejné vděčnosti, ani tobě, kdybys to chtěl dělat, není možno stejně zůstati nepozorován od ostatních; nemá však z toho vzcházeti žádná škoda, nýbrž pro obě stany prospěch. Nuže, já pokládám, co jsem řekl, za dostatečné; jestliže však ty ještě něco
postrádáš a myslíš, že to bylo opominuto, taž se."

Jaký je rozdíl mezi milujícím a nemilujícím

Sokrates tvrdí, že milující, když je přejde touha po tom, koho milovali, litují svých dobrodiní, kterými obdařili idol své lásky. Zatímco nemilující nemají takové problémy. Nemění své smýšlení a dělají všechno podle svých sil, aby se co nejlépe postarali o své zájmy.  Zatímco milující počítají škody, které utrpěli, když usilovali o lásku, připočítávají k tomu svou námahu, kterou vynaložili a mají za to, že už splatili dávno svou vděčnost milované osobě, nemilující nezanedbával své zájmy a tudíž nemusí litovat žádné zbytečné námahy. Dělají jen to, čím se mohli zavděčit!

Jsou milující opravdu upřímní?

Milující lidé tvrdí, že jsou nejlepšími přáteli těm, které milují. A jsou připraveni se jedněm zprotivit, ale těm, které milují, svými řečmi a svými činy se zavděčovat.  Ale, tvrdí Sokrates, snadno poznáme, zda mluví pravdu. Protože -  ti, do kterých se později zamilují, jim budou dražší, než ti předešlí. Ale je jasné, že i těm následným ublíží, pokud jim to ti další milovaní dovolí.

Zranění a opuštění

Sokrates hovoří o tom, že milující, který podlehne takovému zlu, jako je slepá a nerozumná láska,  je sám tomu zlu příčinou a velmi se trápí. Zkušený člověk se ani nepokouší takové zlo a utrpení odvracet. On totiž ví, že pokud se zamiluje, je spíš nemocný, než zdravý, je si vědom svého nerozumu ale že se nedovede ovládat.  Ale až se mu zdravý rozum vrátí, nemůže za správné pokládat to, co dělal v době, když byl rozumu zbavený.

Jak z toho ven?

Sokrates radí, vybírat si budoucího partnera z většího okruhu lidí, než z menšího. Neboť z většího okruhu lidí si lépe najdete toho, A kdo je hoden vaší lásky a přátelství. Tedy nesoustředit se na menší okruh lidí, která nás bezprostředně obklopuje.

Klepy, pomluvy a rozdíl mezi milujícím a milovaným

Milující může mít obavy z obecného mínění, které se projevuje klepy a pomluvami. A proto se rádi dávají svést k mluvení a samolibě vykládají, že jejich námaha, jak získat milovanou osobu nebyla marná. Ale nemilující se chovají rozumně. Umí se ovládat a dávají přednost největšímu dobru před lidskou pověstí.  Lidé se dozví, jak se milující stýká s milovanými a pokládají za svůj úkol o nich klevetit. A tak, kdykoliv jsou spatřeni, jak spolu rozmlouvají, hned si o nich myslí, že se stýkají ze žádostivosti. A ta buď mezi nimi už vznikla a nebo se teprve připravuje.  Ale nemilující se ani nepokoušejí obviňovat pro takové scházení, protože ví,  že je nutné s někým rozmlouvat. Buď z přátelství nebo z jiných důvodů.

Žárlivost má svou příčinu v sobectví

Pokud máš strach, praví Sokrates, že láska a přátelství nevytrvá, že pokud se pohádáte, že vznikne oběma škoda a utrpení, a myslíš si, že když dáš druhému to, co máš nejdražšího, že by ti vznikla velká újma, pochopitelně v tom případě bys ses měl nejvíce obávat milujících. Protože je mnoho věcí, které pokládají za nepříjemné, a o všem, co se děje, si myslí, že je to na jejich újmu.  Proto také brání  milované osobě, aby se stýkala s jinými lidmi. Jednak se obávají těch, kteří jsou bohatí, že je přetrumfnou penězi jednak vzdělaných, aby nenabyli převahy rozumem. A u těch, kteří mají nějakou jinou přednost, bojí se obecně jejich převahy. Proto dělají všechno, abys ses jim zprotivil. Budou tě pomlouvat, že nemáš žádné přátele, že jsi takový a makový, ale pokud budeš rozumnější a budeš hledět na svůj prospěch, pak se s nimi brzy dostaneš do roztržky, protože poznají, že si to nedáš líbit a že to není pravda. Ale těm pokračuje Sokrates, kteří dosáhli v lásce svým touhám a přáním rozumem, nezávidí osobám, kteří se stýkají s jejich milovaným a naopak se nestýkají s těmi, kteří jim neprospívají. V tom případě je velká naděje, že z toho vztahu k druhým lidem vznikne víc přátelství, než nepřátelství.

Závěrem:  slepá láska nadělá víc škody než užitku a je lépe, pokud opravdu druhého milujeme, pak ne jen pro uspokojení svých přání a vášní, ale myslíme i na jeho dobro a lásku, kterou nám dává. Musíme si v lásce důvěřovat a také tomu, koho milujeme, jinak nás nečeká ve vztahu nic dobrého.