Návrat k moudrosti

Už staří říkali, že každý má takovou budoucnost, jak žije v přítomnosti. A pod tím slovem "jak žije" znamená moudře, rozvážně, v souladu se svými možnostmi a poměry. Ale rozhodně, pod tlakem všedních dnů nemá mnoho lidí čas a ani chuť příliš filozofovat, protože je doba, kdy je nutné napnout všechny síly k zachování zdraví, životní úrovně a podpořit své děti, aby si položily základy k budoucímu životu, který by měl být přinejmenším slušný. Neboť jsme moderní lidé, kteří se odmítají učit žít v chudobě, jako žili naši předkové. Ale, současně jsme nabádáni k tomu, abychom si také dělali škrty a slevovali ze standardu, který jsme si v nedávné minulosti vybudovali v těch "lepších letech."

Ale byla to lepší léta?

Pozorovala jsem, že mnoho lidí začalo žít "jen pro ten dnešní den". Taky dobrá filozofie, pokud by nehrozilo nebezpečí krize. Krize je obvyklá a člověk musí vždy myslet na zadní kolečka. Jenomže my jsme si neuměli představit, v jakém bude rozsahu, co je její podhoubí a jak dalece zatřepe i s osobním životem jednotlivců. Tato "lepší léta" byla předstupněm horších časů, ničím jiným. Nebyla nadějí, ale svodem k hazardování s úsporami, k mnohdy neodpovědnému podnikání a k neodpovědnému hazardování s rodinným zázemím, k falešné představě, že se to nějak "urejduje", jakoby se to někdy podařilo. Ale všechny nerozvážné činy, myšlenky a jednání se vrací právě v době, kdy se najednou dostaví slabost, nejistota a vynořují se starosti, které si člověk nechtěl připouštět. Ne vždy jsme byli moudří, ale snad nás těžkosti a problémy nemusí moudrosti učit. Nebo ano?

Svoboda rozhodování

A přitom každý jednal svobodně. Ale někdy svobodné jednání se nemusí současně krýt s moudrým jednáním. Využívali sice svobodně, ale ne vždy moudře, nabízené možnosti. Proč nemoudře?  Však mnoho lidí nehodnotilo nabízené šance jako možné nebo přínosné či bezpečné do budoucnosti, kam dovedli dohlédnout. Prostě je využili, jak se nabízely. Bylo na nás, jak si s tou svobodou výběru a z vlastní odpovědnosti poradíme. Jak se říká - čiň čertu dobře a peklem se ti odmění. Někomu se to opravdu "podařilo". Rozhodl se svobodně pro peklo, které vonělo sliby bezúročných a diskrétních půjček od usměvavých věřitelů, kteří měli už předem připravený tipec. Bodejť by se šťastně neusmívali. Penízky se jim sypaly už v době, kdy jste se na smlouvu podepisovali. Sice pozdě, ale přeci této dravosti trochu odzvonilo. Otázka je, jak se budou lidé dlouho vzpamatovávat.

Na vlastní odpovědnost

Ta "lepší léta" se nyní obrátila v horší časy. I když je pravda, že každý má svou odpovědnost nad vlastním životem, mimo těch, kteří nemohou být za něho odpovědní, je třeba omezovat vnější vlivy, které by občany poškozovaly a přiváděly je do stavu, v jakém konečně jsou. Lidé se mohou a musí svobodně rozhodovat, ale i na základě informací, kterým se jim dostává. Kdo z vás se vyzná v zákonech, které však tak potřebujete ke svému každodennímu životu? Tyto informace se vám dostávají zprostředkovaně. Ve formulářích na úřadech, v pokynech a smlouvách. Ale jak můžete vědět, kdy si můžete škodit, když se v tom těžko orientujete?  A rozhodovat se můžete jen v mezích zákonů. A doby, kdy se o paragrafy starali jen právníci, už minuly. Je třeba, aby každý měl znalosti alespoň takové, aby věděl, co chce, jak se toho domoci a kam jít se žádostí. Lidé si třeba nepožádali o podporu, na kterou měli nárok, protože nevěděli, jak si mají požádat a styděli se zeptat na úřadě, aby nevypadali hloupě. Berte se za své věci, pokud máte na ně právo. Nebo se zeptejte na úřadech - myslím, že mám právo na tu a tu podporu. A pokud nerozumíte obsahu formuláře, klidně se zeptejte. Jde o vás, ne jen o nějaké ego.

Neznalost zákona neomlouvá, ale ...

Neznalost zákona neomlouvá je formule, která přivedla hodně lidí do velkých problémů. Měl jste to vědět, je to formulováno v občanském zákoníku paragraf ten a ten, odstavec ten a ten, písmeno to a to a k tomu se váží tyto předpisy - vyjmenují vám deset předpisů, o kterých jste neměli ani tušení.Vaše chyba, měl jste studovat večerně, po šichtě práva! A vůbec i jiné obory, které s tím souvisejí.  A pokud tomu nerozumíte, běžte k advokátovi. Ten vám to tak vysvětlí, že vám nezbude, než cestou domů si dát dva velké rumy a spočítat si, kolik vám do konce měsíce v kapse zbylo peněz. Ale já věřím, že se situace zlepší. Už jednou ten pocit bezmoci musíme překonat, jinak bychom nebyli šťastní, ani v tu vzácnou chvíli, kdy si na nás štěstí sedne.

Právo na štěstí

Také staří říkávali, že každý je strůjcem svého štěstí. To platí. Ale každý má jiná měřítka na štěstí podle svého osobního založení, svých představ a nároků. Nelze prostě určit nějaké obecné, všechny lidi sjednocující štěstí, které bude každý vyznávat a tančit kolem něho jako kolem zlatého telete. Někdo své štěstí vidí v cestování, jiný v penězích, jiný v lásce, jiný v kariéře, ale ono se to nedostavuje, brání tomu vnitřní i vnější situace, kterým člověk těžko čelí. Neboť míru úspěchu a slušného standardu určují lidé, kteří na to mají prostředky a nebo talent či zázemí. A také zdraví a roky. Ale jaká je ta míra doopravdy i pro průměrné lidi? Myslím si, že každý cítí, když začne šetřit na povel a vzhledem k okolnostem a utahovat si, už po několikáté,opasek, že se pomalu a jistě poddává snižování své životní úrovně. A to je pravda. Musí se více zabývat honbou za hmotnými věcmi, místo toho, aby přemýšlel o svém štěstí. Což je z objektivního hlediska vágní pojem, ale se subjektivního hlediska soubor pozitivních pocitů, z nichž vychází láska, přátelství, altruismus, možnost  přemýšlet o "vyšších" věcech, naplnitelná touha po kráse života. Abychom ty krásné a pozitivní pocity měli, musíme to zázemí hledat. Ne v bulváru a televizi, ale kolem sebe a zkoumat, co nás učiní šťastnými. Nevím, jestli k tomu potřebuje člověk málo nebo mnoho podnětů, to zalíží na každém, jak to cítí sám. A tak, strůjci svého štěstí jsme opravdu sami.

Návrat k moudrosti

Chybí nám znalosti obyčejných věcí, které byly vlastní našim předkům. Způsob života, v jakém jsme zapřaženi, nám brání přemýšlet o jednoduchých věcech. O otázkách, které si klademe a které byly už mnohokrát zodpovězeny, protože nám chybí znalosti o tom, jak učinit pro sebe život bezpečným, šťastným a spokojeným v moři dějů a vlnách nejistoty. Asi by to chtělo buď si třídit informace, které nás zasypávají bez ohledu na to, jak jsou smysluplné nebo nesmyslné a nebo se vrátit k četbě dobrých knih, v nichž je uložena moudrost a přemýšlet nad vahou života. To moře nás může pohltit a vzít nám osobní prožívání života. A to je veliká ztráta.

Přeji vám krásné dny, byť podzimně deštivé. Každý den je neopakovatelný a zvláštní. A také vzácný.