O pokoře
Pokora před spravedlností
Málokdy vidíme nebo cítíme, jak spravedlnost kráčí mezi námi, protože ji neumíme dost dobře rozeznat. Ona není důsledkem zúčtování ze zlem, je přirozeným vyústěním dvou protikladných úrovní činů. Hledání spravedlnosti je obtížná cesta mravního uvědomění si, že dlouhodoběji trpěná nespravedlnost vede k ohrožujícím a negativním vztahům mezi lidmi. Pokora před spravedlností, ať je jakákoliv, protože spravedlnost může mít i nepříjemné důsledky pro toho, kdo ji očekává, je jejím strpěním. Pochopením, že musí fungovat a demonstrací, že stále existuje v člověku místo pro její působení. Ten, kdo jednal úmyslně nečestně s cílem získat pro sebe prospěch na úkor druhých lidí a bez ohledu na důsledky, které druhým způsobil, bude dřív nebo později se svým činem konfrontován. Právo, které funguje v lidské společnosti nepůsobí zpětně ve většině případech, ale spravedlnost nezná institut promlčení. A protože je mocnější, než nespravedlnost, křivda i násilí, cítím před ní tichou pokoru a přemýšlím o ni.
Pokora jako pocit harmonie v duši
Když stojíme před velkým dílem, posloucháme hudbu mistrů, čteme krásnou knihu, pociťujeme něco zvláštního. Není to závist, že to neumíme udělat, ani touha to umět, ani snaha to před sebou samotnými, napěchovaným egem, to umenšit, abychom si před tím nepřipadali tak malí a nízcí. Není to obdiv, láska, blaženost, že smíme být tak blízko vrcholu výronu lidské duše. Je to dokonalé ztišení a pozornost, je to přichýlení se a čerpání ze zdroje, který pro nás kdosi vytvořil, abychom znovu a znovu na něm vnitřně participovali a vnitřně rostli k jeho velikosti. Abychom ho přijali ke svému dobru a mezi své hodnoty, které budeme vždy takto posilovat. V dobrých i zlých chvílích.
Když tě někdo udeří do levé tváře nastav mu druhou...
S tímto způsobem pokory se málokdo umí srovnat. Spíš by ránu vrátil. Ale já chápu tu výzvu tak, že člověk, který brání zlému pokorou v duši, nešíří dále zlo, ale zastaví ho u sebe. Je to hra, stále se opakující a stále tíživá k uskutečnění. Jistě, že ten, kdo je udeřen, cítí ponížení, jeho ego je zraněno do hloubi duše. Ani nepomyslí, že by měl, v rámci obecného blaha obětovat své pocity křivdy, pokoření a ublížení v tom, že se zdrží odvety. Ale pokud souhlasí s tím, že pokora je demonstrací cnosti a stavem mysli, který nedovolí dát zelenou násilí, pak se stáhne z cesty svého protivníka a nechá ho samotného s jeho činem i svědomím, které vykoná své.
Je odpuštění výrazem pokory?
Aktem dokonalého a bezvýhradného odpuštění uvolňujeme sami sebe od negativních pocitů. Neumíme to jinak pojmenovat, než pokorou. Odpuštění je projevem osobní cnosti i cestou k rovnováze mysli. Jsou věci, o kterých si mnoho lidí myslí, že se odpustit nedají a já si to také myslím. A současně vím, jak se zatěžuje a omezuje psychika, pokud v sobě držíme ten oprávněně hrdý postoj - prostě neodpustit. Ale jsou takové věci, které se v životě dějí, že ať děláme co chceme, nedají se ze života vymístit a vzpomínky na ně znovu a znovu provokují touhu je odčinit pomstou, odvetou, aby to také tak zabolelo. A tak se roky a roky zabýváme tou myšlenkou, až se přistihneme, že začínáme být stejně zarputilí, jako náš protivník. Co nás osvobodí? Pokora, která nesmí být pocitem ponížení, ústupku, protože to zanechává jen pachuť a pocit méněcennosti, že jsme se nebyli schopní bránit. Ale myslím si, že nemáme dost velkorysosti k sobě. Neoplýváme cnostmi, protože to slovo zapadlo do archaických pojmů o morálce. A morálka jako taková se nám zdá být ošklivým slovem, nepatřičným, protože žijeme v konkurenční společnosti, která je spíš zápasem kdo z koho, než si ohlídávat vlastní duši. A proto nám není dáno dokonale odpouštět a při tom uvolněně vydechnout, že se zbavujeme tíživého pocitu slabosti vůči násilí, které nás obklopuje v různých směrech, aniž si to uvědomujeme. Nejsme si totiž jistí, co bychom pokorou ztratili a nebo získali.
A proto o ní moc nepřemýšlíme. Nefilozofujeme a nebereme ji jako východisko pro nás samotné. Neznáme její dobro a spíše v ní spatřujeme hrozbu ztráty něčeho důležitého, co nás zapojuje do každodenní vřavy světa, v kterém žijeme. Ale pokud je někdo opravdu unavený, cítí v sobě stupňující neklid, strach a bezmocný vztek, měl by ji v sobě vyhledat. Jít po drahách svých vnitřních tužeb a přání, hodně hluboko, až ji najde, zapomenutou, zaprášenou a opuštěnou. Ona tam někde v duši čeká na svou chvíli ...
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016