Cesta k poznání jevu relaxace. Kapitola 4. - Čína,Tibet, Indie -.

když jsem konečně získala, před lety, nahrávky čínské tradiční hudby, byla jsem už poučená, že si ji mám výhradně poslouchat potichu a sama, tak jsem si sbalila zavazadlo s přehrávačem a odjela na chalupu. Naše chalupa stojí blízko borovicového háje a to víte, že vůní a krásných zvuků je tam na výběr. Stačí se jen zaposlouchat. Cestou jsem si masírovala sluch skladbami kapely Massive attack. http://www.youtube.com/watch?v=kaef2NgwqHY&translated=1

Co je to hudba?

Ještě před tím, než se budeme společně zabývat tématem o léčivých účincích hudby, musíme si uvědomit, co je to vlastně ˝hudba˝ Hudba je, podle obecně uznávané definice, organizovaný systém zvuků. Dále je pro naše účely dobré pokračovat dál ve zkoumání pojmu ˝hudba˝. Výběr zvuků, jejich rytmické členění a jejich uspořádání určují kvalitu, funkci a estetické působení hudby. Toto estetické působení hudby se může uplatnit pouze v rámci historicky proměnných pravidel a dobového vkusu. Hudba byla velmi dlouho vázána na ritus a za samostatné umění byla uznána poměrně pozdě. Jistě, že existuje mnoho teorií o vzniku hudby.

Jak hudba vlastně vznikla?

Následující názory na vznik hudby jsou sice částečně spekulativní:
Za prvé: hudba se vyvinula napodobováním zpěvu ptáků, respektive přírodních zvuků obecně. Její povaha je tedy mimetická, nebo-li uplatňuje se zde starořecký názor na umění jako pouhé napodobování . Pro tento pohled hovoří pojetí hudby v některých primitivních kulturách. 
Za druhé: Hudba vznikla jako doprovod společné práce. Rytmická složka hudby pomáhala udržovat pracovní tempo. 
Za třetí: Hudba se vyvinula společně s řečí. Tato teorie je založena na povaze tzv. tónových jazyků (například Čínština), kde se význam vyjadřuje velkou měrou pomocí melodie. 
Pro žádnou z těchto teorií neexistují nezvratné důkazy, ale navzájem nevylučují. Je tedy možné, že platí více než jedna. Důvodem odlišného pojetí hudby v různých kulturách může být také právě rozdílný zdroj jejího vzniku.

Tento teoretický úvod slouží k tomu, abychom se mohli lépe zamyslet, proč lze hovořit o léčení hudbou a k čemu léčení hudbou slouží. Podle mého názoru, hudba přirozeně vychází z přírodních zvuků a ty jsou určující pro hledání samotných léčivých účincích.

Čínská hudba

Vraťme se zpět k čínské dávné tradici. Číňané odedávna věřili, že hudba velmi silně působí na lidskou duši a harmonizuje city a rozum. Má takovou moc, říkali, že může přivádět lidi k dobru. Současně je řečí citů a city závisí na příčinách, které leží mimo nás. Tedy, je schopná i rozvracet může také rozvracet mravy a odvádět lidi od vysokých idejí. Je zajímavá skutečnost, že základem čínské lidové hudby je příběh. Každá melodie, každá píseň by měla vyprávět příběh. 
Lao C´spojil všeprostupující energii čchi s hudbu a zákony rezonance, výšky a brvy tónu. 
Taoismus a velká láska Číňanů k přírodě se projevila nejen tím, že se na hudební nástroje hrálo venku, ale také náměty a melodiemi, které vyjadřovaly přírodní jevy a situace. 
Zcela zvláštním odvětvím hudební kultury Číny jsou i buddhistické rituály, recitace súter, přímo spojené s duchovností a cestou k ní. 
Básník Wang (10. stol.), napsal ve své ˝Ódě na hudbu veliké jednoty že ˝zákony vesmíru a zákony hudební harmonie tvoří jednotu˝. Poznání všech tajů tónů vede k poznání zákonů bytí.

A co na to tibetská tradice ?

Položme si otázku. Je hra se zvukem tibetské mísy a vlastním hlasem dostačující prostředek k harmonii a nebo je lepším prostředkem meditativní a relaxační tvořivá práce? V případě používání tibetské mísy nejde o žádný hudební výkon, ale o objevování svého hlasu, podpoření vlastní kreativity, takže je tento relaxační a meditační program vhodný pro každého, bez ohledu na hudební vzdělání a schopnosti. Každý člověk, pokud chce, může objevit tvorbu alikvotních tónů (harmonií) ve svém hlase a tyto zvuky nás rozechvívají na různých úrovních a vedou nás k rovnováze a k podstatě našeho bytí.

K čemu tibetské mísy sloužily

Tibetští šamané a lámové používali hraní na mísy k proniknutí do hlubších dimenzí bytí a poznání a celkové synchronizaci osobnosti, ale původně sloužily mnichům ke zcela prozaickému účelu: na jídlo.
Tibetské mísy pocházejí především z Nepálu, Bhútánu, Tibetu a Indie. Tyto nástroje byly vyráběny ručně ze speciálních slitin sedmi tak zvaných planetárních kovů.

Jsou jimi: 
- zlato- Slunce, 
- stříbro – Měsíc, 
- rtuť – Merkur, 
- měď – Venuše, 
- železo – Mars, 
- cín – Jupiter, 
- olovo – Saturn. 
Každý z těchto kovů vytváří speciální zvuk, včetně harmonií.

http://www.youtube.com/watch?v=BRQPKK47dMQ

Tibetské šengy
Velmi zajímavým prastarým a trochu záhadným nástrojem jsou rovněž tibetské Šengy, které se používaly při různých rituálech a obřadech a svými vysokými vibracemi a tzv. laserovým efektem působí očistným způsobem na naše energetická těla. Šeng rovněž zesiluje energie vyzařované člověkem, který na ně hraje nebo je poslouchá, a to i ty nevědomé. Z toho důvodů je důležité rozpoložení člověka, který na něj hraje a jeho záměr.

http://www.youtube.com/watch?v=A1evxMA7yYw&feature=related

V Indii nezůstávají pozadu

Indická bambusová flétna zprostředkovává vyrovnanost prvků vzduchu a éteru, ohně, země a vody v každém z nás. Velmi uklidňující meditativní zvuky symbolizují například vítr nad vodami moře, ohně nad zemí apod. Mantry jsou především písně, které chrání, osvobozují a léčí. Každá má svůj specifický účel a zjistíme to sami na sobě, ať budeme jen poslouchat, nebo se přidáme i svým zpěvem. V rámci běžného denního života nám mohou pomoci léčit tělo, tišit emoce a otevírat srdce. Ve východních tradicích jsou používány již tisíce let k obnovování energie, dosažení vnitřního klidu a míru, zlepšení vidění a zraku, tvořivosti a inspiraci, sebeúctě i respektu k jiným a narovnání dlouhodobě pokřivených věcí.

Tento velmi stručný náhled na léčení hudbou může dozajista podnítit mnohého čtenáře, aby se pídil dál po tajemství léčivých tónů a zpříjemnil si své dny krásnými zvuky hudby, která odežene stress a přivede do duše harmonii, pocit krásna a vnitřní pohody.

Er hu

Fred Ji hraje na erhu

Er Hu  je čínský dvoustrunný smyčcový hudební nástroj, užívaný při sólových výstupech, ale stejně tak dobře se uplatňující i v malých sborech nebo velkých orchestrech. Erhu je jedním z tradičních hudebních nástrojů Číny, avšak podle spekulací historiků není původní. Podle hudebního teoretika Chen Yanga přišel do Číny ze Střední Asie v 10. století. Nepřímo tuto teorii podporuje mj. fakt, že velké množství kočových národů Střední Asie používá podobné nástroje ve své hudbě, například Mongolové, kteří mu říkají „morrin huur“. Er Hu byl součástí tradičního čínského orchestru (který se zásadně liší od evropského a má velmi komorní ráz, většinou čítá do 20 hráčů), dnes je základem velkých čínských symfonických orchestrů spolu s dalšími tradičními a evropskými nástroji. Hra ne erhu doznala poměrně velké reformy ve 20. století, kdy přišli skladatelé, kteří studovali jak západní, tak domácí čínské tradice a pokusili se je skloubit, příkladem je Liu Tianhua (1895–1932), který zkomponoval řadu dnes už klasických věcí pro erhu. Základní části nástroje jsou dlouhý vodorovný krk, na kterém jsou nad sebou upevněny dvě velké ladicí kobylky, a rezonanční těleso, což je u erhu dutý hranatý válec, potažený hadí kůží. Struny jsou dvě, jsou připjaty páskou asi ve 3/4 krku. Dnes se vyrábí převážně z kovu, dříve se používaly hedvábné struny. Ladí se do kvinty, většinou A–D. Na erhu se hraje tak, že se nástroj postaví na levé koleno, levou rukou se drží struny a pravou smyčec. Žíně smyčce jsou provléknuty pod strunou D (příp. prostě výše laděnou strunou), takže při hře je tón tvořen oběma stranami žní, viz obrázek. Hru na erhu lze studovat na všech čínských konzervatořích, kde se vyučuje tradiční čínská hudba.

http://www.youtube.com/watch?v=Fz1YMjLwExE&translated=1

Pipa

Pipa  je tradiční čínský strunný nástroj, vycházející z loutny. V Číně se na něj hraje už přes dva tisíce let a předpokládá se, že je původní, na jeho základě vznikly např. japonská biwa, vietnamská đàn tỳ bà a korejská bipa (jako jediná se už nepoužívá). Skládá se ze dvou čínských slabik, každá znamená jeden ze způsobů hry: pi, 琵, znamená pohyb prstů po strunách směrem dolů, pa, 琶 – směrem nahoru. Tělo nástroje má hruškovitý tvar bez rezonančních otvorů. K němu je připevněn krátký krk se zubovitými pražci a čtyřmi kobylkami pro struny. Většinou je pipa dlouhá kolem 1 metru a široká kolem 35 centimetrů. Drží se svisle, staví se na koleno. Na struny se hraje trsátky, připevněnými na prstech, někteří hráči hrají speciálně upravenými nehty. Pipa má čtyři kovové, nylonové nebo hedvábné struny, laděné většinou A – d – e – a, rozsah nástroje je A – a2. Starší pipy měly více strun. Pipa je součástí jak tradičních komorních, tak i moderních symfonických orchestrů, uplatňuje se též jako vynikající sólový nástroj. Vyrábějí se i elektricky zesílené pipy, používané čínskými rockovými muzikanty.

http://www.youtube.com/watch?v=O8aZMeoS8Pk&translated=1

Brumli nebo také židovská harfa

K ezoterickým účelům je používána sibiřskými šamany.Pochází zřejmě z Asie. Do Evropy se dostala z východních plání Kazachstánu a byla známa již starým Římanům. V evropských zemích byla brumle celkem běžným hudebním nástrojem. Na našem území je rozšiřovali zejména romští kovotepci. S prvními evropskými osadníky se také dostala do Ameriky. Hráč drží brumli většinou v levé ruce a pevně ji tiskne proti pootevřeným rtům nebo až zubům – horní nožičku nástroje proti hornímu rtu (zubům) a dolní proti rtu (zubům) spodnímu. Ukazovákem pravé ruky se brnká na konec jazýčku volně kmitajícího uprostřed rámečku a mezi rty (zuby), čímž se vytváří charakteristický tón. Brnkání je možné oběma směry, zejména při rychlých změnách tónu a tempa hraní. Hra na rtech může být jen poněkud méně výrazná, než na zubech, je však jemnější a netrpí při tom zuby hráče. Profesionální hráč udrží nástroj mezi rty bez pomoci ruky, kterou pak má volnou. Ústní dutina funguje jako rezonátor i zesilovač - přemísťováním jazyku, tvarováním ústní dutiny a změnami intenzity dýchání se mění výška a síla tónu. Rytmickým prosáváním vzduchu štěrbinou při hraní se dosahuje efektu vlastního nepřízvučného a barvitého doprovodu, tak zvaného kontrování. Brumle se používá jako nástroje sólového a to až koncertního, nebo doprovodního. Jsou známy nahrávky na brumli např. J. Peška na LP deskách se Slovenským rozhlasovým orchestrem v Bratislavě.

http://www.youtube.com/watch?v=SqqZc8THIpM

Dizi

Dizi (někdy též D'Tzu nebo Zhu Di) je dechový hudební nástroj vyrobený z Bambusu, do kterého se fouká ze strany (podobně jako na příčnou flétnu). Dizi má velice jednoduchou strukturu:

• můžeme na ní najít jednu foukací dírku,
• membránovou dírku Mo-Cong,
• šest dírek, které se zakrývají prsty při hraní
• a na konci dva páry dírek, které slouží k k opravě ladění a k zavěšení ozdobného střapce.

Největší zvláštností dizi je Mo-Cong (membránová dírka), která se nachází mezi foukací dírkou a šestým prstem. To, co dělá Mo-Cong zvláštním, je tenká membrána (Di-Mo), která jej pokrývá. Ta není vyrobena z rýžového papíru, jak se někteří lidé mylně domnívají, ale z vnitřku bambusu nebo rákosu. Když se hraje na dizi, tato membrána vibruje a produkuje sladký, jasný tón. Kromě toho funguje také jako rezonátor, který zesiluje zvuk dizi. Mo-Cong vynalezl Liu Xi v období dynastie Tchang (doba vlády v letech 618 - 907 našeho lepotočtu).

http://www.youtube.com/watch?v=Lrp-ecS_UXI&feature=related