Cesta k poznání jevu relaxace. Kapitola 5. - Je to magie?

Na příkladu hudebních ukázek jsem chtěla sama sebe přesvědčit, že hudba může zasahovat do hluboce do vědomí a konečně ho i měnit. A že dokonce některé staré hudební nástroje jsou přímo k magickým účelům sestrojeny. Generace po generaci je zdokonalovaly a hudba jimi produkovaná slouží dále, po určité stránce, jako nástroj k relaxaci nebo meditaci, to přinejmenším. Jenomže my, posluchači moderního věku, nevíme přesně, zda pouze při hudbě takto zaměřené odpočíváme a nebo se „přeprogramováváme“. Zdá se vám ta to myšlenka přepjatá až šílená? Může být hudba pomocníkem magie, čarodějnictví, šamanství? Já tvrdím, že ano. Hudba může velmi hluboko proniknout do lidské psychiky a buď ji velmi příznivě ovlivňovat a nebo působit destruktivně. Jsme pouze pasivními příjemci a nebo aktivními? Víme, co jde? Mluvme o magii a psychogoloii. Mluvme o astrofyzice a podstatě světa a života. Neboť vše ze vším souvisí.

http://www.youtube.com/watch?v=cMzFvKuZusE&feature=related

Ne tak docela …

…. však, tím, že se otevřely hranice nemožného, začaly k nám pronikat informace a vlivy nejen z přítomnosti, ale také z dávné a dávné minulosti. Minulosti, jejíž existence byla přímo spjatá s obrazem světa, který dlí v hluboké minulosti, možná v nevědomí a který má co do činění s magií, jejíž cesty, smysl, cíle a praxe je nám skrytá a které nerozumíme. I když nás to stále provází a obklopuje, protože je to cesta předchozích lidských civilizací, na které máme máme „vzpomínky“ a také o jejich existenci svědčí objevy archeologů a jiných specialistů. Určitý stav vědomí může tyto „vzpomínky“ evokovat. Dokonce mohou prosakovat do našeho vědomého bytí.

http://www.youtube.com/watch?v=U776dQVnEQI&translated=1

Ale současná věda ...

….. se vůči magii často chová tak macešky! Tento obraz světa byl moderní vědou předem vyloučený. Věda nás vede k přesvědčení, že je jedinou skutečností to, co je vnímatelné přirozenými smysly, případně s použitím fyzikálních nástrojů takového vnímání. Není to však předsudek, jak se zdá. Neboť její konstrukce nás směřuje k jednoduššímu, čitelnějšímu světu, v němž neexistuje skutečnost, která daleko přesahuje hranice vnímatelnosti a pomyslu. Magie nemá dostatečné množství spolehlivých hodnotítích kriterií. Je postavena na legendách a určité soustavě dogmat, které existovaly v dalekém dávnověku.

http://www.youtube.com/watch?v=LvgtAHV4mzw&feature=related

Dogmatická a přirozená magie

Dogmatická magie je určitým druhem zjevení určité soustavy dogmat. To je její definice. Prameny těchto dogmat tvoří mýty a legendy. Kdežto magie přirozená má co dělat se silami, ke kterým se empirická věda nezná, ale které se projevují ověřitelnými účinky. Věda sice může vysvětlovat účinky nějaké formy očarování pouhým strachem oběti působení čar, která v ně věří, ale nemůže tyto účinky spolehlivě vyloučit. Projevy magie souvisí s dimenzemi lidské osobnost. To současná biologie, nebo antropologie a psychologie nemůže svými metodami poznávat...

Meta ….

Může chápat tedy magii jako druh meta-fyziky, meta-biologie a meta-psychologie. Však základní filosofickou tezí magie je, že vše jsoucí, tj. vše, co jakýmkoli způsobem je, je živé a že podstata světa je duchovní. Avšak samotné pojmy života a pojmy duchovna mají v magii svůj specifický význam, který jen zčásti vyjadřuje konvenční pojetí těchto pojmů. Sám pojem života, jak je chápe věda, má své biochemické, klinicko-medicínské a jiné aspekty, které vyjadřují jeho podstatu, např. klinickou, ale nikdy ontologickou. Ale podle magie všechno jsoucí existuje způsobem, který nelze postihnout ani jazykem věd, ani jazykem jakéhokoliv filosofického systému. A proto se magie vyjadřuje svou specifikou řečí – symboly.

Magický obraz světa není absurdní

Je to obraz světa, jehož síly jsou současným vědám skryty stejně tak, jako principy jejich působení. Fyzik W. Pauli a psychiatr CG. Jung zdůraznili, že kauzalistické pojetí dění by mělo být doplněno principem akauzálních souvislostí, který nazvali principem synchronicity. Tím zpochybnili absolutní vědeckou víru v pevnost základního stavebního kamene vědeckého obrazu světa, v princip kauzality. Existují smysluplné souvislosti kauzálně nespojených událostí, které poukazují na jejich transcendentní relace a smysl.

Jak se projevuje synchronicita

Synchronicita poukazuje na to, že fyzikální obraz světa je nutno doplnit o koncept osobního smyslu, resp. o princip „akauzální uspořádanosti" světa. Svět psychiky, který Jung pokládá za komplexní fenomén sui generis je určitým způsobem propojen se světem fyzikálních jevů. Jevy synchronicity nejsou nijak zvláštní, ale většinou proběhnou, aniž bychom si jich povšimli.

Zkoumání synchronicity

Řadu případů synchronicity, které se zčásti přihodily historickým osobnostem sebral švýcarský psychoanalytik Arnold Mindel (1976) a o systematickou analýzu tohoto fenoménu se nejnověji pokusil významný kanadský fyzik F. David Peat v pozoruhodné knize „Synchronicity" z roku 1987. Na jejich objevech a výzkumech lze dokázat, že existují mosty mezi magií a vědou. I když věda magii ne považuje za hodnou pozornosti, nemusí to znamenat, že její jevy neexistují, Ano, neexistují fe fyzikalisticky a konstrutivisticky zjednodušeném obrazu světa.

Kosmos je sebeorganizující se systém duchovní podstaty

Významný astrofyzik prof. Erich Kantsch, nar. 1979, dospívá k názoru, že kosmos je sebeorganizující se systém duchovní podstaty těmto slovy: „Duch se jeví jako dynamika sebeorganizace v mnoha rovinách, jako dynamika, která sama evolvuje. Proto také., v tomto ohledu, jsou dějiny přírody také dějinami ducha. Sebetranscendence, evoluce evolučních procesů, je duchovní evoluce. Neodehrává se ve vakuu, nýbrž se manifestuje v sebe-organizaci materiálních, energetických a informačních procesů. Tím je zrušen onen dualismus ducha a hmoty, který ve svých hlavních proudech razilo západní myšlení více než dvě tisíciletí dlouho... V sebetranscendenci zahrnutí nových rovin sebeorganizace - nových duchovních rovin - orchestruje se vědomí stále bohatěji. V nekonečnu spadá v jedno s božským. Idea boha tu nestojí jako etická norma nad evolucí a mimo ni, nýbrž je ryze mysticky vložena do rozvoje a sebeuskutečňování evoluce." Tyto výroky ukazují, že mezi magickým pojetím světa a jeho některými současnými modely není až tak velký rozdíl.

Mezi magií, čarodějnictvím a šamanismem je velký rozdíl

Pokud po původu magie pátrají kulturní antropologové, omezují se fakticky jen na lidové čarodějnictví, pokud to činí okultisté, odvolávají se na různá více či méně symbolická sdělení z různých, více či méně důvěryhodných pramenů. Analogií přirozeného náboženství je magické myšlení přírodních národů, analogií zjeveného náboženství či náboženství proroků je vysoká magie. Jako posvátné a skryté vědění, předávané spíše ústně a skryté v nedostupných a symbolickou řečí písma i tvarů (architektura, skulptura) zahalených obsazích má i skrytý původ. V roce 1971 roztřídil L. Chochoda magii a čarodějnictví do dvou kategorií a závěrem jeho výzkumu je : čarodějnictví není magie. Čarodějnictví je pojímáno jako deformovaná magie.

Wicca

Žijeme v moderním světě a lidé chtějí objevit cestu ke komunikaci s přírodou. Novodobé čarodějnické hnutí, které zachvátilo celý svět a známé pod názvem „Wicca" (keltské slovo pro čaroděje) bylo podníceno dílem anglické antropoložky Margarety A. Murrayové o kultu čarodějů v západní Evropě (1921).

http://www.youtube.com/watch?v=rFehf__znGo&translated=1

Teorie a podstata kultu

Kultickou podobu pak tomuto hnutí dal Gerald B. Gardner (1954) zejména svými spisy o čarodějnictví a jeho smyslu. Murrayová, chápala čarodějnictví středověku jako pozůstatek pohanského kultu. Novodobí čarodějové a čarodějnice mu dali podobu kultu přírodních tajemných sil, intelektuálové a intelektuálky je pak zapojili do širších souvislostí, zejména novodobého feministického hnutí.

http://www.youtube.com/watch?v=3ouA25P3bMU&feature=related

Rituální tance

Je to druh zvláštního návratu k přírodě, v němž se jeho ctitelé scházejí v horách, na lesních mýtinách, u pramenů a jezer, aby uctili její božskou tajemnou podstatu. Čtyřikrát do roka pořádají „čtvero velkých slavností sabbatu", mají své velekněze a velekněžky, rituály plné sexuální symboliky, nazí tančí za kalného svitu měsíce, vykonávají tajuplné obřady iniciační, ale i svatební... Mezi nimi jsou muži a ženy každého věku a každého společenského postavení, navenek převážně seriózně vyhlížející dámy a pánové, kteří ze sebe shazují své oděvy, zbavují se svých společenských klišé, aby se oddávali mystériím „velkého boha Pana".

http://www.youtube.com/watch?v=_pXn6Z6WAgM&translated=1

Návrat „Velké Bohyně“

Mnozí z nich neví o co jde a spokojí se s trochou nových sexuálních zážitků, mnozí by rádi, alespoň na chvíli, ze sebe svlékli své měšťáctví a stali se, vzdor svým obchodním starostem, pohansky dionýzskými. Jeho teoretikové by rádi vzkřísili isaické kulty a poodhalili tajemství velké bohyně, nezřídka jsou to však jen projevy „ženského protestu" a atraktivních póz.Edward C. Whitmont označuje tuto duchovní atmosféru jako „návrat bohyně" (název jeho knihy z roku 1982 s charakteristickým podtitulem: „O síle ženského v individuu a společnosti"). Vysvětluje jí regresí k archaickým vrstvám psychiky, k magické fázi vývoje vědomí, jako reakci na racionalismem potlačené ženské, tj. iracionální složky lidské osobnosti. Západní raciona-listicko-utilitaristicky orientovaná civilizace, její duchovní složka a žel i její jádro, křesťanství, bylo začasto jen pózou, skutečně v člověku cosi, co ho utvářelo jako přírodní bytost v kladném slova smyslu, znásilnila. Cesta zraněných duší k bohům již dávno mrtvým je však už pro většinu lidí jen cestou k stínům a bohyně Luna je beznadějně zastřena smogem jejich společenských masek - „velký bůh Pan je mrtev"!

http://www.youtube.com/watch?v=EgiIrH_6fnU&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=Y_S93xMn_uo&feature=related

Manifest

V manifestu jedné ze skupin hnutí Wicca se objevuje pozoruhodné pohan-skelčrédo. Vyjímám z něj následující:

„Vyšli jsme ze starého náboženství... již příliš dlouho jdou lidé kamenitou cestou, která vede jen dopředu, pod nebesy, která vedou jen vzhůru... Kdo ještě zná starou řeč měsíce? A kdo ještě hovoří s bohyní Magie země a staří bohové zmizeli v dechu draka; staré cesty magického umění utonuly ve studních minulosti; a jen skály si vzpomínají, co k nám kdysi hovořila Luna a co jsme se učili od stromů, z hlasů trav a z vůní květů. Jsme pohané a ctíme staré bohy a mezi našimi lidmi jsou čarodějnice, které mluví s Lunou a tančí s Rohatým (míněn je zde bůh Pan, pozn. M.N.)... Cesta Wicca je jedna cesta... Pohan je někdo, kdo uctívá bohy a bohyně přírody: pozorováním nebo učením se skrze lásku nebo zbožňování na tajných místech s Lunou, nebo při velkých slavnostech Slunce... Pohanská cesta povede k návratu do milovaného klína starého náboženství... zpět k bohyním a bohům přírody ...

Závěr ...

Uzavírám tento miniseriál tímto vlastním poznáním: hudba má vliv na duševní zdraví člověka. Hluboký a silný vliv. Pokud se chceme naučit relaxovat, opravdu relaxovat při hudbě, musíme o ní něco vědět. Nemůžeme ji přijímat pasivně jako příjemnou, nepříjemnou, harmonickou, disharmonickou, melodickou nebo ne - melodickou. Hudba není určena pouze pro zábavu a tzv. relaxační hudba není vhodná při aktivních činnostech. Relaxace a meditace mají vliv na změnu vědomí. Aniž bychom k tomu chtěli cílit z vlastního rozhodnutí. Pokud toužíme změnit své životní směřování, je jasné, že se musíme také mnoha věcí, na které jsme zvyklí, zříci. Nic není zadarmo - ani dosažení harmonie, dokonalé harmonie s tímto složitým světem. Podle mého názoru, se můžeme bez hlubokých znalostí této problematiky a bez vedení odborníka, nežádoucím způsobem přeprogramovat, což je nevratný proces. Relaxujme, ale s opatrností, meditujme, ale se znalostí věci. Náš všední život nám nedovoluje, ve většině případech, proniknout až k dokonalému splynutí s Absolutnem. Pokud se na tuto cestu skutečně s veškerou vážností dáme, pak není z ní cesta zpět.

Poděkování

Děkuji čtenářům, kteří můj seriál sledovali. Doufám, že jsem  alespoň trochu potěšila a pobavila. Mějte se dobře.

v historii, teorii a praxi
Tomuto pojetí stojí blízko Crowleyův žák a tajemník Israel Regardie (1979, 199I) když říká, že „svět magie se v podstatě kryje se světem moderní psychologie", neboť „magie se zabývá onou sférou psyche, které si normálně nejsme vědomi". Lépe než okultista Regardie to ale vyjádřil neokultista Jung, který Spatřoval psychologické kořeny magie v záhadném světě archetypů, tedy v kolektivním, nikoli osobním nevědomí. Regardie vztahuje magii především ke světu osobních komplexů: např. pocit méněcennosti je personifikován démonem jménem Soras, který je „planetárním symbolem individuality". „Proto lze stav porážky osobnosti, jak zní obecná a hrubá definice pocitu méněcennosti, označit jako Soras... Komplex, který se vyjadřuje ve formě obecné nejistoty, je démon Jesodu a měsíce, jehož jméno je Hasmodai... Jestliže jsou emoce člověka odděleny od vědomí, pak je to vlivem démona Jesodu a Merkura - Taphthartharaťha". Podle Regardieho je magie založena na personifikaci komplexů, jimž dává tvary a jména: „Spočívá v povaze lidské psyche připisovat jejím obsahům spontánně lidské vlastnosti a dávat jim jména" a „oficiální požehnání" pro svou metodu získala magie od CG. Junga. To je ovšem jen velmi povrchní pohled na magii, která je spíše nekonvenční me-tapsychologií, resp., jak již bylo řečeno, metabiologií, chápeme-li psyche jako nositelku života vůbec.
Metapsychologie typu analytické psychologie CG. Junga, resp. některé druhy transpersonální psychologie, jsou obory, které stojí mezi vědou a magií. Rigorózně scientisticky orientované vědy tyto směry ostatně zpochybňují jako nevědecké. Je však třeba si připomenout, že magie a věda mají zcela odlišný předmět, zcela odlišné metody a zcela odlišné poslání. Proto také pokud věda zkoumá magii, jak jsem již naznačil výše, nepostihuje její podstatu. Magický a vědecký světový názor jsou prostě dvě odlišné kognitivní struktury, reprezentující dva zcela odlišné světy. Lze je srovnávat, ale nelze říci, že
KATEGORIE
biocentrické logocentrické
obraz pojem
prafenomén přičina
život duch
duše (nevědomí) vědomí
zážitek poznání
chápáni (zření) vysvětlování
forma číslo
rytmus mechanický průběh
M
(zkráceno)
Uvod
jedna je lepší než druhá, protože se každá týče něčeho odlišného. Tyto základní odlišnosti ilustruje H. Kern (1942), který hovoří o „biocentrických" (magii blízkých) a „logocentrických" (vědě blízkých) kategoriích (viz tabulka na předcházející stránce).
Kern se při příležitosti tohoto rozlišení zmiňuje také o magii: „Mágové renesance se snažili o výzkum ,sympatií' všeho bytí. Obecný dech života (quinta essentia) spojuje všechny jevy a tyto s našimi dušemi. Vše žije ve všem a působí na všechno. Existuje, tak to podává Agrippa z Nettesheimu, duše světa, ,která vše naplňuje a proniká, vše v sobě podržuje a spojuje'."
V této úvodní kapitole jsem pouze naznačil čím asi magie je, když jsem ji, v rovině velmi obecné, konfrontoval s védou. Naznačil jsem, že je určitou metabiologií, resp. metapsychologií, anebo krajně spiritualistickou či transcen-dentalistickou filosofií přírody. Bližší se zájemce dozví ze studia dalších kapitol, ale již teď budiž řečeno, že velkým tématem magie je „duše světa", ona zvláštní dimenze metabiologicky či metapsyehologicky pojatého života, kde svým způsobem žije vše, co jakýmkoli způsobem je. A protože člověk (mik-rokosmos) je obrazem vesmíru (makrokosmu), je magie, její doktrína i praxe, antropocentrická. To vyjádřil přesně již Agrippa z Netesheimu v jednom ze svých dopisů: „In nobis inquam, est ille mirandorum operátor, nos habitat, non tartara: sed non sidera coeli. Spiritus in nobis, qui viget, illa facit".
Ačkoli se nástroje vědeckého poznávání (empirie, pojmově-logické myšlení) a „magického myšlení" od sebe radikálně liší, přesto dochází k určitému sbližování vědy a magie, zejména prostřednictvím transpersonální psychologie. Představitelé tohoto nového odvětví psychologie prostě konstatují na základě vlastního pozorování, že určité magické praktiky fungují. Tak např. významný představitel transpersonální psychologie S. Grof (1992) o obřadné magii napsal následující: „Ačkoli modernímu člověku, vychovanému podle tradic materialistické vědy, se to všechno může zdát bizarní, jevy tohoto druhu zasluhují seriózní zájem liberálních vědců". Grof vyslovil dále domněnku, že „tyto činnosti patří do psychoidní kategorie" a připouští, že „je nesmyslné, že by takové činnosti, jako uzdravovací rituály a obřady přivolávající déšť byly vykonávány opakovaně po celá staletí bez jakéhokoli výsledku". K tomu dodává, že byl svědkem „vydatného deště, trvajícího několik hodin", který nastal po obřadu vykonaném šamanem jistého kmene mexických indiánů, obřadu, „který se konal uprostřed dvouletého období katastrofálního sucha v Kalifornii". Věda prostě pozoruje mnohá fakta, která nelze v terminech vědy vysvětlit a vtěsnat do jejích modelů skutečnosti.
Lze tedy připustit, aniž by to byl hřích proti vědě, že vedle empiricko-vě-deckých fakt existují „nevysvětlitelná" fakta magická. Ostatně víra se uplatňuje i ve vědě: existují vědci, a není jich málo, kteří sbírají fakta neboje různě upravují, aby se vešla do jejich apriorně postavených pojetí a fakta, která jsou s tím v rozporu prostě ignorují, nebo i popírají. Historie přináší četné případy
15
Magie v historii, teorii a praxi
lohoto jevu, např. výsměch Marconiho objevu živočišné elektřiny, Edisonova telefonu, meteority byly posměšně označovány za „kameny padající z nebe". Rozpory mezi magií a vědu jsou především rozpory metodologické, s nimiž korespondují rozdíly ve skutečnosti empirické a skutečnosti magické a rozdíly mezi posláním vědy a magie.
Magie a náboženství
Úvahy o vztazích mezi magií a náboženstvím jsou zatíženy nejednotným pojetím prvého i druhého fenoménu a zvláště jejich geneze. F.G. Frazer (1890) soudil, že náboženství se vyvinula z magie, což by předpokládalo, že v magii jsou zárodky náboženství a v náboženství že setrvávají magické prvky. Takovým typicky nábožensko-magickým aktem je mše svatá. Společným prvkem je rituál, ale v náboženství je více pasivní odevzdanosti, magie má v sobě prvky akční ve větší míře, dokonce zahrnuje prvek imperativní. V magii lze experimentovat, v náboženství nikoli. Magické má proto v sobě více evidence, než náboženská víra, která je založena na více či méně labilní jistotě subjektivních pocitů. Pokud se setkáváme s úvahami o vztahu magie a náboženství, vycházejí obvykle z etnologických nebo kulturně antropologických hledisek, která fenomén magie deformují, jak již bylo naznačeno. To ovšem platí i pro vědecké pojetí náboženství, které je obvykle sociologizující nebo psychologizující a tak fenomén náboženství zplošťuje, pokud jej nebere jen jako tzv. náboženství přirozené; zjevené náboženství takového druhu, jako je katolicismus, se vědeckému přístupu zcela vymyká, pokud není apriori nahlíženo ateisticky. Pravdu má zřejmě Mircea Eliade, když říká: „Náboženský fenomén lze postihnout jako takový jedině pod podmínkou, že ho budeme chápat v jeho vlastním způsobu bytí, což znamená, že ho budeme studovat měřítkem náboženským." To však