Můj rozmarný Bůh. Část 1 - Jsem člověk
Kdysi jsem napsala, že nevěřím na astrologii, na všelijaké čáry a magii. Ale to neznamná, že bych tyto nauky a vědy nestudovala. Však to znáte : Předem varován, dobře připraven … Ale já tyto staré vědy přesto ctím, jinak bych nechápala staré texty a staré příběhy, jejichž jsem milovnicí. Má nevíra spočívá v jedné věci – nechci, aby na mne působily, aby byly součástí mého jednání a chování, součástí mého vztahu k lidem, ať jsou mi blízcí nebo vzdálení, ať jsou mou milovaní a nebo jsou mi lhostejní do jisté míry. Nemohou mi být úplně lhostejní, neboť jsem s nimi spojená svým lidstvím. Už nenávist a jiné zlé emoce jsou síly, které působí jako akce a reakce. Nevěřím v sílu prokletí, proklínání a zaklínání, protože moje nevíra je hradbou, která brání tomu, aby na mně něco takového působilo. Ale věřím v Boha, protože si chci s ním povídat, hrát si a radit se s ním…
Co si uvědomuji jako člověk
Jsem člověk, který prožívá svůj intimní i společenský život. Jsem žena, která si je vědoma svého ženství, mám jisté místo mezi lidmi a také své vazby mezi lidmi. Chci žít v harmonii, abych byla šťastná a být šťastná znamená, pro mne, že nepěstuji a nehromadím věci, které mne zatěžují. Protože na ty věci, které jsou pro mne zbytečné, ale součástí mého standardu, jehož výše a kvalita je mi vnucována společenským trendem, musím pořád vydělávat peníze, abych je udržovala a platila za ně daně. Dále se musím zatěžovat procesy, které jsou v lidské režii, abych peníze získala. Obchodem, z něhož musím mít zisk, ziskovým podnikáním, které mne svazuje se státním uspořádáním, uměním sporně ziskovým, ale vnitřně uspokojujícím, které je obchodem i duševní činností a také jsem svazována: svědomím, odpovědností k těm, kteří jsou jeho poživatelé, citem, který musím ventilovat v nějaké podobě a etikou, kterou se přitom řídím a která je spojena s filozofií a uměním sdělování. Etika pak spočívá v tom, že mé emoce a imaginace nebudou nikdy nikoho poškozovat. To je projev, obsah a forma života jakožto společenského projevu.
Co mne spojuje s duchovní sférou
To všechno, co si uvědomuji, jako člověk, společenská bytost, mne spojuje s něčím, co daleko přesahuje hranice mého fyzického omezení. Jsem účastna a současně součástí, a já si to uvědomuji plně a bezvýhradě, něčeho, co se nazývá, v duchovní literatuře Univerzální mysli. Jsou lidé, kteří si to nepřipouští, jsou lidé, kteří s tím bojují a jsou lidé, kteří v to věří a také lidé, kteří to berou jako normální fakt. A já to pojímám jako fakt, protože jsem působení Universální mysli přijala vědomě a ze vší vnitřní zodpovědností a vědomím jejího jsoucna. A co pro mne znamená? Je to naprosto jednoduché a velmi prosté. Jsem si vědoma toho, vím to, že moje vlastní činy jsou, všechny dohromady, činy mentálními. Cokoliv dělám, vždycky se někde a někdy odrazí zpět. Tedy, já vím, že jakýkoliv můj čin, který vykonám, ať je to pozitivní čin, nebo negativní čin nakonec se na mne odrazí zpět.
Usiluji o stav harmonie
Ne, usilování o harmonii není póza, ale nutnost. Je mnoho těch, kteří o harmonii neusilují, protože si myslí, že je to pro nějaké jóginy, náboženské fanatiky, snílky a jiné lidi odtržené od reality. Tyhle záležitosti jsou v mezích mé poznávací schopnosti. Protože moje činnost není ničím jiným, než akční síla. Nemusím ji vnímat, nemusím se ji zabývat. Mým úkolem je, jako vědomé bytosti, řídit své činy a v jakýchsi etických hranicích, které jsem přijala, je usměrňovat. Aby z mého činu, jednání, chování, konání nezbylo něco, co bych nechtěla, aby se mi vrátilo – někde a někdy. Proto musím své konání a chování, na jehož počátku byl čin, uspořádat do hranic svého etického cítění, do toho bezpečného prostředí, abych se pak nedivila. A jestliže toho dosáhnu, pak se nastolí stav harmonie: ve mně, mezi lidmi, vůči světu.
Je to i o myšlenkách
Věřím tomu, že myšlenka má obrovskou sílu, pozitivní nebo negativní. Uvědomuji si to. Nepěstuji však víru, která je pro mne nedostupná, riskantní a omezující, a to je víra, která je spojena s nevědomím, která se zabývá vzdálenými reinkarnacemi, ať minulými nebo budoucími, protože je mimo dosah mé vlastní poznávací schopnosti. Konečně, co mi pomůže, když mi někdo sdělí, že jsem byla třeba Ašókou? Ale někteří se po tom pídí. Ale já vím, že si svými činy, svými myšlenkami, chováním a konáním v tomto životě sama určuji běh svého osudu v přítomnosti. Ovšem nevím, zda si ve svém přítomném osudu odpracovávám něco z minulosti, z těch vzdálených inkarnacích pro mé budoucí inkarnace. A musím to vědět?
Tak je to mezi mnou a mým rozmarným Bohem.
Díl II: Bůh se mi směje
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016