O mužské roli v životě žen a dětí

Na první pohled se zdá, že muži nemají takové problémy jako ženy. Proč se to zdá? Protože o nich méně, než ženy hovoří. Protože se s nimi lépe vyrovnávají, protože se většinou ke svým problémům nestaví emotivně. Ale konají. Jestli úspěšně nebo ne, to záleží na tom, jak jsou schopni bojovat a vítězit a jak snášejí svou porážku. Jak hluboce jsou schopni prožívat svůj citový život, co upřednostňují a jak se dokáži vyrovnávat s ženami v manželství a s rodičovstvím. Jejich otcovská role je totiž nezastupitelná a nenahraditelná ...

Mnoho chlapců nemá mužský příklad

Pokud muži vyrůstali pouze se svou matkou, pak se většinou neumí  postavit do pozice muže. Neboť museli poslouchat a ustupovat síle, kterou představovala žena. A to si nesou i do svého dalšího života. Často se stává, že přejímají ženské způsoby, které se naučili a pak taková výzva "buď přece chlap" je zbytečná. Je to jeden z důsledků tristního až fatálního rozpadu rodin, kdy jednostranná ženská výchova chlapců je zcela odzbrojuje, ale také, činí je pohodlnými a nakonec, nezřídka kdy je zahání z "bojiště". Myslím, že i na tom ztroskotává řada manželství. Ženy, právem, očekávají od mužů rozhodné postoje, ochranu, přesilu, neboť se rády cítí někdy slabými, ale nedočkají se. Mají je často ve svém táboře, i tehdy, když by mohly očekávat pravý opak. Potřebují své alter ego ...

Ženy se bojí ustupovat ...

Ale současně se obávají, a také právem, ustoupit, protože nemají dobré zkušenosti s muži jak v pracovním, tak i rodinném životě a raději setrvávají v palebných pozicích. Jsou si vědomy toho, že většina starostí, problémů s chodem domácnosti a vedení rodiny zůstává na nich. Ani současný systém jim nějak nepomáhá, aby místo boje o pracovní místa a pozice vzhledem ke svému vzdělání a výkonu činností, jim ponechal prostor pro plné působení v rodině, aniž by se musely čehokoliv vzdávat. Nemohou, protože v nejlepším případě, přinášejí finance do rodiny a ne zanedbatelné. Tak je postavena společnost, která plně počítá s výdělečnou činností žen. Ale také počítá, že kromě toho, žena pečuje o rodinu v takové míře, jakoby nebyla zaměstnaná a mnoho mužů to bere jako samozřejmost. Tím se cítí znevýhodněná a často i ztrácí pozitivní sebehodnocení.

Problémy rovnoprávnosti

Moderní společnost se snaží zrovnoprávnit postavení mezi muži a ženami, ale zdá se, že zapomíná na jednu důležitou okolnost. Muži ztrácejí schopnost bojovat. Na první pohled se zdá, že mají v některých pozicích přednost, ale do jaké míry dokáží své pozice uhájit, jak úspěšně, to záleží na schopnosti promyšlené strategie v jednání s ženami. Nemusí být vždy respektováni jen proto, že jsou muži, ale proto, že se jako muži chovají a ženy je proto respektují. A ženy umí slabostí mužů využívat ve svůj prospěch, nikoliv také v jejich prospěch. Být mužem je dnes zřejmě složitější, než by se na první pohled zdálo. Neboť nemají jasno ve svých rolích. Tak si je určují a někdy i na úkor žen. Mnoho žen to přijímá a bere na sebe břímě, které z ní těžko kdo sejme. A čím méně muž funguje v rodině, tím více nakládá na ženu a nastává nerovnováha, která v nejlepším případě končí v rodinné poradně. Neboť si to neumí říci mezi sebou a jejich vztah se propadá v hádkách, nespokojenosti a v nakonec řešeních, která mohou vést až k rozpadu rodiny.

Není kam ustoupit, je třeba přemýšlet ...

Jsme rozumní lidé, máme mnoho poznatků o vztazích mezi muži a ženami, dokážeme se s mnoha věcmi vyrovnávat. Umíme se prosazovat, máme vzdělání a poznatky, které předchozí generace neměly a byly závislé na výchově a četbě románů i náboženské výchově, které vedly ke šťastným manželstvím díky schopnosti podřizování se mužům a později, v době emancipačního hnutí, opuštění nefunkčních a neuspokojivých modelů vztahů a hledání nových a úspěšnějších. Na čem to ztroskotává dnes? Na penězích? Na sexu? Na neschopnosti hodnotného citového života? Myslím, že na lenosti, pohodlnosti, možnosti své neuspokojení ze vztahu hned kompenzovat: prací, jinými činnostmi mimo rodinu a v neposlední řadě i život v troj - i více - úhlenících. Nic z toho nevede k řešení základního problému. Kompenzace prací vede k workoholismu a to je ohromný problém, protože snadno přechází k depresi a ztrátě sebekontroly. Příliš mnoho jiných zájmů vede k odcizení a ke ztrátě komunikace v rodině. Poslední řešení pak k rozpadu monogamních rodin a k velkým problémům, zejména vztahovým.

Méně egoismu a více rozvahy

Na správném a rozumném fungování rodiny závisí úspěšná výchova dětí a jejich další úspěšný život. Také na něm závisí kvalita prožívání stáří rodičů, které právem očekávají od rodiny podporu a sounáležitost. A v neposlední řadě i zvládnutí ekonomických problémů a překonání rodinných i vnějších krizí. Ale k tomu je potřeba, aby muži a ženy opustili staré způsoby soužití, předsudky o tom, co má dělat žena a muž, aby muži se chopili svých rolí a nepodřizovali se z pohodlnosti, z nechuti o něčem rozhodovat "jakémusi samochodu" rodiny, které dokáží zařizovat energické, silné a zkušené ženy, které jsou na to více méně připraveny svými matkami, které tou cestou již prošly. A ženy by neměly v rodině přebírat mužské role, pokud očekávají činy. Ohlížet se na děti, které potřebují oba rodiče, neutápět se v malicherných sporech a nenechávat své muže odcházet. Komunikovat o nosných věcech, ovládat své city a přemýšlet o rizicích, než zvolí špatnou strategii v jednání s mužem. Záleží na tom, do jaké míry se rozkolísaný vztah dá zharmonizovat, hodně to záleží na motivaci udržet rodinu a nenechat ji padnout. Lehkomyslné a neodpovědné chování partnera může vzít ženě důvěru ve vztah k muži a bez důvěry není ani lásky, ani snahy něco urovnávat a řešit. A pak je to už všechno jedno ...

Nenechme padnout poslání úplných rodin

Jaká je hrozba? Kritický bod? Riziko? Nejen neuspokojivý vztah v rodinách činí lidi nešťastnými, posléze otupělými a depresivními. Jde také o výchovu dětí. Vliv na jejich vývoj a rozvoj a míru vyspělosti má vliv i škola, média, různá hnutí, co kterých se stahují v období rebelie a snahy se osamostatnit a nebo z osamělosti, nedostatku citu a lásky, což je ten tragičtější případ. Pokud nemají dobrou zkušenost z rodin, v kterých vyrůstají a nejsou vedeni k odpovědnosti a k hodnotným vztahům, pak je nevytvoří, jak bychom si přáli. Protože kdo by nechtěl vidět své děti šťastné? I lásce je třeba se učit, jako i úctě k rodičům, prarodičům. A k tomu je třeba i otcovské péče, mužské stránky výchovy a příkladu správných řešení problémů. Neboť děti opakují model rodiny, z které vzešly. A pokud otec ukázal správný příklad, pak i jeho syn nebo i dcera dokáží ho aplikovat ve svých vztazích. Být otcem je krásná role a děti si často vzpomenou, pokud prochází životním problémem - co by asi teď udělal můj táta? Ano, tak důležitá je otcovská láska, péče a příklad pro dobrá a správná řešení, které ženy nezastanou, i kdyby chtěly. Ne ve všem jsou muži prostě nahraditelní. Rozhodně ne ve výchově dětí a ani v opoře, kterou ženě poskytují.