Proč jsi tak svůdné, baroko? Část 12 - Odveta

Po porážce na Bílé hoře nastalo hotové peklo. Již před bitvou, jak se dozvídáme z pramenů, bylo předem vše rozhodnuto a čekalo se jen na výsledek, aby pak byli ztrestáni ti, kteří stáli v čele stavovského povstání a kteří mu napomáhali. Ale jak vidno, nešlo jen o odstrašující trest. Připravovaly se i majetkové konfiskace a věru nebylo na tom všem mnoho spravedlivého. Padaly hlavy ... a konfiskoval se majetek. Někteří měli štěstí, že ušli trestu a věřte, že v mnohých případech byli trestající i odsouzení v příbuzenských vztazích. Někde se na to bralo ohled, někde ne ...

Vítězní začali psát dějiny

Samozřejmě. Vítězní Habsburkové využili svého vítězství. Měli to naplánováno. Jak jsme se mohli dozvědět z předchozích kapitol. Podařilo se jim proto fyzicky a hospodářsky zasáhnout a zničit účastníky povstání. A - fakticky zlomit všechnu moc stavovské opozice. Soudilo se, že teprve potom bude možno při­kročit k převratu v poměrech ústavních a náboženských.

Odveta byla dlouho před tím naplánována ...

Víme, z historie, že odveta byla pečlivě připravena delší čas před bělohorskou bitvou, jakoby bylo jasné, že dojde k porážce. V přípravě odvety se však také ukázalo, jak dalece upadl kre­dit české dvorské strany a jejích příslušníku, kteří zůstali věrni Ferdinan­dovi. Vídeňská vláda se řídila výhradně radami španělských a papežských, reps. jezuitských politiků. A navíc Ferdinand dal okázale najevo, že mu příliš nezáleží na starých českých politicích dvor­ské strany, když místodržícímiv Čechách jmenoval Karla z Lichtenštejna. A ten vůbec nebyl členem české stavovské obce! Avšak, ozdo­ben titulem knížete opavského měl nepochybně mít převahu i nad stavy panskými katolickými rody v Čechách. Obdobná moc byla svěřena na Moravě kardinálu Františku z Dietrichštejna. Tito poloviční cizinci se tedy stali nejvyššími představiteli výkonné moci v království. Lichtenštejn sice nebyl náboženským fanatikem a otázky náboženské mu byly celkem lhostejné, takže v této sféře habsburské politiky postupoval dosti vlažně, tím spíš však musel dbát. aby neupadl do nemilosti u vídeňského dvora.

A v otázkách financí?

V otázkách hospodářských a finančních byl zato neměl pražádné ohledy. To ne­zkrotná touha po majetku jej vedla k úplnému hyenismu, s nímž dovedl vyslídit nejvíce utajené majetky svých budoucích obětí. Kardinál Dietrichštejn sice také toužil po obohacení, ale knížeti neodsahoval ani po kontníky. Takový virtuóz rozhodně nebyl. Ale – za to jeho slovo mělo u vídeňského dvora větší váhu. A rozhodně - bylo částečně i jeho přičiněním, že represálie na Moravě byly mírnější než v Čechách. K nemalé lítosti vídeňského dvora se musela odvetná opatření omezit pouze na Čechy a Moravu, neboť v Lužicích a Slezsku zaručil saský kurfiřt stavům osobně amne­stii a zachování státu quo včetně svobody luterského vyznání. Tak zejména Slezsko, které mělo tak vynikající podíl v povstání, uniklo zcela Ferdinandově pomstychtivosti, neboť na stanovisko Sa­ska vzhledem k mezinárodní situaci musel být brán zřetel.

Už před bělohorskou bitvou ...

Ještě pět dní před bělohorskou bitvou předložil Slavata císaři návrh na konfiskaci statků všech účastníku povstání a nikdo také nepochyboval, že císař bude žádat i hlavy jeho náčelníků. Již v prosinci 1620 dostal Lichtenštejn příkaz, aby dal střežit hlavní osnovatele povstání, pokud neuprchli, a zajmout ty, kteří by se snad chystali k útěku. Toto opatření bylo celkem zbytečné, ne­boť vedle generality a prezidenta direktoria se téměř všichni os­tatní s neuvěřitelnou naivitou oddávali naději, že podle slibu Maxmiliána Bavorského budou zachováni při životech. Zejména stařičtí kmeti, jako šestaosmdesátiletý Kašpar Kaplíř ze Sulevic, nebo sedmdesátiletý Václav Budovec z Budova, zůstávali ve svých domovech očekávajíce, že jejich stáří bude respektováno.

Tvoří se seznam osob ...

Lichtenštejn se zatýkáním moc nespěchal. Teprve v únoru 1621 bvl vyhotoven seznam osob, které měly být zatčeny. Byli mezi nimi všichni direktoři a 32 dalších osob. Dne 20. února bylo provedeno hromadné zatčení, přičemž páni a rytíři byli uvězněni v Bílé věži na Pražském hradě, příslušníci měšťanstva na radni­cích. Počátkem května přibyl k zatčeným i hrabě Šlik, který byl až dosud vězněn v Sasku.

Mimořádný tribunál začíná svou práci ...

Ještě před touto akcí byl zřízen mimořádný soudní tribunál. Také zde postupoval Ferdinand naprosto bezohledně, neboť v naprostém rozporu s dosavadními právními zvyklostmi jmeno­val jeho členy i cizince, kteří nejenže nebyli členy české stavov­ské obce, nýbrž nebyli ani příslušníky českého státu. Nedbal také upozornění, že by měl sám tribunálu předsedat, protože se ves­měs jedná o zločiny pro urážku majestátu, které byly v této době totožné s velezradou. a předsedou jmenoval opět Karla z Lichtenštejna (jeho zástupcem byl nejvyšší hofmistr Adam z Valdštejna, královským prokurátorem Přibík Jeníšek z Újezda). V po­lovině března zahájil soud svou činnost. Zatčeným byl předložen seznam 138 otázek týkajících se květnového sjezdu roku 1618, účasti při defenestraci, volbě direktorů, vypovězení jezuitů, sesa­zení Ferdinanda, volby Fridrichovy apod. Převážná většina zatče­ných se chovala důstojně, i když se zcela pochopitelně snažila svou vinu zmenšit a sváděla ji na osoby, o nichž bylo známo, že jsou mimo dosah tribunálu v cizině. Nejméně statečnosti projevil Jáchym Ondřej Šlik.

Ty osudy ...

Vězňové byli vyslýcháni (nebylo proti nim použito práva útrpného. Jedině Martin Freuwein měl být později vydán na mučení, ale ušel mu sebevražedným skokem do Jeleního pří­kopu. A pak vynesl tribunál dva důležité nálezy. Dne 5. dubna 1621 byl vyhlášen rozsudek smrti in contumaciam nad nejvýznamněj­šími náčelníky povstání, kteří se zachránili útěkem (vedle gene­rálů to byl Václav Vilém z Roupova, nejvyšší purkrabí Bohuchval Berka z Dubě aj.). O něco později byl vyhlášen nález zatracující památku osob, které se sice povstání účastnily, avšak během ně­ho zemřely. Oba rozsudky měly být zároveň právním podkladem pro konfiskaci majetku všech těchto osob.

Tribunál proti mínění některých, aby bylo pro výstrahu popra­veno pouze několik jednotlivců z každého stavu, předložil do Vídně ke schválení přes třicet rozsudků smrti, kterýžto počet byl zredukován na dvacet sedm. Původně měli být někteří před po­pravou za živa čtvrceni, ale od toho bylo upuštěno. Císař se spokojil" se čtvrcením až po smrti. Toliko ve dvou případech byl trest zostřen: Bohuslavu z Michalovic byla před stětím uťata pravá ruka a rektoru Karlovy univerzity Janu Jesenskému byl před stě­tím vyříznut jazyk. Tři měšťané byli místo stětí oběšeni.

Sympatie a antipatie vůči odsouzeným ...

Nejméně obětí bylo ze stavu panského, více ze stavu ry­tířského a nejvíce z měšťanstva, ačkoli podle politického vlivu tomu mělo být obráceně. Z direktoru stavu panského dopadl trest smrti toliko na dva. Jáchyma Ondřeje Šlika a Václava Budovce z Budova. Dvěma panským direktorům byl cestou milosti trest smrti proměněn v doživotní žalář, a to Vilému z Lobkovic, za ně­hož se přimlouval jeho synovec - nejvyšší kancléř, a Pavlovi z Ří­čan. Dva zemřeli ještě za povstání (Smiřický a Svamberk), zbýva­jící čtyři direktoři pak uprchlí za hranice (Bohuchval Berka z Dubě. Václav Vilém z Roupova, Radslav Kinský a Jan Albín Šlik). Ze stavu panského byl pak ještě navíc popraven Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který byl velitelem krajské hotovosti ze Slán­ska, Litoměřická, Žatecka a Rakovnicka a za Thurnova obléhání Vídně velel dělostřelectvu. Přitěžující okolností pro tohoto muže, který jinak proslul jako znamenitý hudební skladatel, bylo jistě to, že na počátku povstání odpadl od katolictví. Z Gircivíoru stavu rytířského byl vydán na smrt stařičký Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Prokop Dvorečky z Olbramovic. Bedřich z Bílé. Ota z Losu a Bo­huslav z Michalovic. Milost byla udělena Václavu Pětipeskému a Humprechtovi Černínu z Chudenic, tři direktoři zemřeli během své funkce (Oldřich z Gerštorfu. Albrecht Pfefferkorn a Kryštof Fictum z Fictuma) a jeden uprchl (Petr Milner z Milhauzu). Ještě ze stavu rytířského byl popraven jediný katolík, Diviš Čer­nín z Chudenic, který byl v době defenestrace hejtmanem Praž­ského hradu a vpustil ozbrojené stavy na Hrad. a Vilém Konecchlumský z Konecchlumí. jehož jediným proviněním bylo, že byl velitelem hotovosti Chrudimského a Čáslavského kraje. Nejvíc byl postižen stav městský. Z direktoru tohoto stavu byli popraveni dva zástupci Nového Města pražského. M. Valentin Kochan a To­biáš Štětek z Koloděj, zástupce Menšího Města pražského Kryštof Kober, zástupce Kutné Hory Jan Šultys z Felsdorfu a zástupce Žatce Maxmilián Hošťálek z Javořice. Ze zástupců Starého Města praž­ského Martin Fruewein spáchal ve vazbě sebevraždu, Jan Theo­dor Sixt z Ottersdorfu dostal milost. Daniel Skřeta Šotnovský uprchl, stejně jako Václav Písecky z Nového Města a sekretář di­rektoria Benjamin Fruewein. Navíc bylo popraveno dalších 12 zá­stupců měšťanstva, v čele s rektorem Karlovy univerzity dokto­rem Janem Jesenským, který byl obviněn, že vedl vyjednávání o spolek s Uhry. Dalších jedenáct bylo vesměs konšely měst praž­ských v době povstání (Václav Maštěřovský, Jindřich Kozel. Ondřej Kocour, Jiří Řečičky. Michal Vitman. Šimon Vokáč, Leander Ruppel, Jiří Haunšild, Jan Kutnauer, Šimon Sušický. Natanael Vodňanský a poslední tři byli oběšeni) A neprovinilo se ničím jiným než porušením přísahy věrnosti králi Ferdinandovi, což bylo trestáno jako vlastizrada.

Exekuce

V exekuci, která byla provedena v pořadí podle urozenosti dne 21. června 1621 na Staroměstském náměstí, byli tedy popraveni 3 páni, 7 rytířů a 17 měšťanu. Kromě příslušníků jednoty bylo ovšem dovoleno, aby je na poslední cestě provázel kněz jejich víry. Jezuité se ještě na popravišti pokoušeli některé z odsouze­ných získat v poslední chvíli k přestupu ke katolictví, ale marné. Některé další osoby stavu městského byly pro menší provinění mrskány na pranýři a staroměstský služebník Mikuláš Diviš, který vítal krále Fridricha u bran městských jménem ..čtvrtého stavu", byl na několik hodin přibit za jazyk k šibenici. Zášť Ferdinandova neušetřila ani mrtvol popravených. Hlavy sťatých byly v želez­ných koších přibity k Mostecké věži. A sneseny byly teprve v roce 1631 při Saském vpádu. Ti. kteří byli odsouzeni k doživotnímu vězení, byli odvezeni na Zbiroh, někteří však. jako Vilém z Lob­kovic. byli po čase propuštěni.

Osud Fridricha z Tiefenbachu

Několik neděl před staroměstskou exekucí stihl týž osud mo­ravského plukovníka Fridricha z Tiefenbachu, který na léčení ve Švýcarech byl zrádně zajat, odvlečen do Innsbrucku a zde sťat. Jinak však na Moravě nedošlo k podobné hromadné popravě jako v Čechách a ačkoli původně byl řadě osob vězněných na Špilberku navržen trest smrti, nebyl nad nikým vykonán.

Hospodářská lidvidace rodů

Fyzická likvidace účastníku povstání, z nichž někteří opravdu stáli v jeho čele, jiní byli popraveni spíš pro výstrahu a z toho důvodu, že unikli jiní (útěkem nebo na základě přímluv moc­ných ochránců), byla však jen a pouze počátkem daleko závažnější akce, která měla stavovskou opozici zničit hospodářsky. Podle privilegia císaře Matyáše z roku 1610 neměli být sice stavové pro politická provinění trestáni ztrátou majetku a i v případech roz­sudku smrti měl být majetek ponechán příbuzným, avšak Ferdi­nand již nyní dával najevo, že nehodlá žádná takováto privilegia respektovat. Však už v průběhu války bylo provedeno několik konfis­kací. A konfiskátů bylo užito jako daru za vynikající zásluhy. Tak ještě v únoru 1620 daroval Ferdinand polnímu maršálu Buquoyovi panství novohradské a rožmberské v jižních Čechách. Teprve v roce 1621 však bylo přikročeno k soustavné akci, která k naprosto změnila mapu držby půdy v obou zemích.