Za Karlem Poláčkem a židovskými postřehy
Karel Poláček - příliš křehký člověk
Vždycky jsem toužila se zavrtat do jeho knih a nasávat atmosféru, kterou do nich vložil. Což jsem také dělala už jako dítě, nevědomky, když mi dědeček koupil knížku "Edudant a Franzimor", pak jsem dostala pod stromeček "Bylo nás pět" a jeden přítel mi daroval malou knížku: "Ze žlutou hvězdou"... to už bylo v dospělosti a ta kniha mne vrátila k Poláčkovým knihám zpět.
Proč číst Poláčka?
Postavy Poláčkových románů jsou vlídné, stejně, jako byla vlídná jeho duše. Na tom, jaký autor je člověk, hodně záleží. Dialogy postav v jeho knihách jsou humorné, lidské, naplněné pozorností jednoho hovořícího k druhému. Pan Načeradec, hlavní postava zdařilého románu "Muži v ofsajdu" je trochu sebestředný, filozofující a přitom lidský a empatický. Hugo Hass dokázal dát jeho postavě ten charakteristický nostalgický tón. Z Poláčkových knih dýchá jemný humor, satira, ale lidské pochopení, láska a ... osamělost. To v nich najdeme postupně podle doby, v které ho čteme. Najdeme v ní i kus historie, stejně jako v souvislostech, které jsou obsaženy v jeho pohnutém životě ...
http://www.youtube.com/watch?v=Ufdw2q2dZpA
Můj zážitek na tramvajové zastávce
Ale bych to nezamluvila: koupila jsem si tedy Židovské anekdoty, protože v tom, dešti jsem nechtěla tahat takové pěkné Poláčkovy knížky s sebou, aby mi nezmokly. Byla to útlá brožovaná publikace. Dala jsem si ji do kapsy a rozevřela nad sebou deštník. Ale ta atmosféra, která mne popadla v knihkupectví, mne neopustila. Trolejbus dlouho nejel, lidi přešlapovali v kalužích a byli hodně naštvaní. Poodstoupila jsem od nich. Nechtěla jsem, aby mi to kazili, ten božský pocit, který se mne dotkl v obchodě mezi těmi knihami, a tak jsem si přehodila přes hlavu kapuci, deštník dala do igelitové tašky a otevřela tu útlou brožovanou knížku ...
Starý obchodník Taussig umírá. Celá rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá: "Sáro, ženo moje, jsi tu?"
"Jistě, Mojše, to víš, že jsem."
"A Arnošt, můj prvorozený syn, je tu taky?"
"Ano, tatjinku, jsem tady."
"A Icik, můj mladší syn, taky?"
"Ano, tatjinku, jsme tu všichni."
"A kdo je ve kšeftě!"
Ta krátká výstižná střela, která prolétla úmrtním pokojem, není o lakotě Židů, ale o smyslu pro zajišťování životních potřeb rodiny. Je to samozřejmě nadsazeno. Když jsem o tom přemýšlela v souvislosti s jedním článkem nazvaným "Naučte své děti hospodařit s penězmi", nějak jsem pochopila, během psaní, že mne tato střela nějak neminula, ale zaryla se mi do paměti. Je třeba vždy myslet na činnosti, které rodinu materiálně zabezpečují. A pak jsem listovala dál:
Malý Icik jde s maminkou po pláži. Náhle se vzedme obrovská vlna a chlapečka spláchne. Zoufalá matka si rve vlasy a v pláči se obrací k nebesům: "Pane světů, slituj se! Vrať mi mého prvorozeného. Do smrti Tě za to budeme velebit, z hocha bude vynikající rabín, zbytek našich úspor rozdám chudým a třikrát denně mě uvidíš v synagoze, že se i andělé budou divit té šňůře odmodlených žalmů."Dojde k zázraku. Moře se znovu vzedme, a když vlna opadne, Icik se šťastně objímá s maminkou. Náhle matka strne, zvedne oči k nebesům a požaluje: "Ale měl ještě červenou čepičku!"
A tak je to s mnohými svatosvatými sliby, které vysíláme k nebesům v době nejvyšší úzkosti a zoufalství! Jakmile dojde "k zázraku", odhlédneme od Boha a zase myslíme na naprosto obyčejné věci, které nás spojují s každodenními "štrapácemi" našeho života. Což je vyjádřeno ve ztrátě červené čepičky po zázračné záchraně lidského života. Všimněte si laskavě, že maminka ani nepoděkovala a dobrý Bůh asi mávl rukou ... však si to nech ... řekl si. Ale je v tom také víra, že Bůh stojí vždy při člověku. Vždyť uzavřeli smlouvu, ne?
Ale tahle historka mne nejvíc pobavila:
Šábesový chvalozpěv na ženu statečnou, jež je nad perly cennější, doplňuje tento rozhovor:
O šábesu odpoledne sklapne bělovlasý Rabinovič traktát Pirkej avot, rozvážně zamíchá kávu a přemítá:
"Šurele, ženo moje, vzpomínám a přemýšlím. Bylas se mnou tehdy, když nám ještě za cara kozáci plundrovali ghetto?"
"Jistě, Aharone, vždyť to jsme měli sotva před svatbou."
"A když pak ve dvacátých, víš v tom vlaku, jak se utíkalo do polí, protože Rudá jízda střílela do týla všechny bělogvardějce a Židy, tos tam byla taky ty...?"
"Aharone, muži můj, byla. Zrovna jsem kojila Icika."
A když jsme za války museli před fašistou k partyzánům do lesů, tos byla s námi?"
"Jsem židovská žena, Aharone. Vždy se svým mužem. V dobrém i ve zlém."
"A když pak za Stalina posílali Židy buď ke zdi, nebo do gulagu?"
"Nikdy jsem tě neopustila, muži můj, a nikdy tě neopustím."
"A za komunistů, když jsme byli pro všechny jen »židovský mordy«, tos byla taky se mnou?"
"Jistě, Aharonku, byla."
Aharon rozvážně usrkne kávu a pak dodá: "Tak ti nevím, Sára, nenosíš ty mi náhodou smůlu?"
V mnohých příhodách, v nichž se líčí vztahy mezi muži a ženami, se ozývá lehký cynismus, bez dramatu, bez urážek, bez despektu, jaksi v intencích přemýšlení o Bohu a jeho všemocnosti...s přídavkem trochu té jedovatosti. Ten osud, který Aharon líčí, ten není vinou Boha, ale ... člověka, v tomto případě jeho ženy. Tyto anekdoty plynou jakoby mezi řečí, od nebes k zemi, v neutuchající víře, že by to Bůh nikdy nedopustil ...
Složitost postojů k Bohu a vyrovnání se s běžným životem, ne vždycky lehkého, najdeme i v knize "Tovje vdává dcery" od Šaloma Alejchema, a tuto knihu bych doporučovala, protože odhaluje i historické souvislosti života ruských Židů v období ruské revoluce. Tento hluboký tón zaznívá, nyní vzácně, v předválečné české literatuře, která je součástí české literatury a současně i v knihách autorů, které světové literatuře nezůstali nic dlužni. Ale my máme z toho období Karla Poláčka, muže, který zemřel na samém konci II. světové války, protože nechtěl opustit milovanou ženu a šel s ní dobrovolně do vlaku smrti. A to je také kus z našeho života ...
A nyní zprávy ze současného Rychnovska. To by se Poláček divil!
http://www.youtube.com/watch?v=ZXOmoIvOa9w
http://www.youtube.com/watch?v=HPyMFZq1_4o&feature=related
Pramen:
Leonid Stolovič: Židé žertují, přeložil Jaroslav Achab Haidler, Doplněk, Brno 2001
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016