Etika: Cena nepřátelství

Asi si budete myslet, že jsem se už z toho filozofování dočista zbláznila, ale není tomu tak. V nadpisu není překlep. Chtěla bych skutečně psát o ceně nepřátelství, ať vzniká z jakýchkoliv příčin. Ve chvíli, kdy jsem se opět se svým nepřítelem střetla tváří v tvář, rozum mi zavřel ústa, abych neřekla něco, co budu brát těžko zpátky. Můj drahý nepřítel, kterého až nyní dokáži ocenit a kterému mohu děkovat za všechno, co jsem uměla v životě udělat a stát se lepším člověkem, než jsem byla, ze mne učinil dokonce něco - co tu v dějinách filozofie ještě možná nebylo známo ze strany ženy  - naučil mne filozofovat ... no, to všechno dokázal můj nepřítel ... kterého tu ovšem nebudu jmenovat.

Jak vzniklo naše nepřátelství?

Ze slabosti a možná také z toho, že jsme nedokázali spolu najít kompromis v práci, kterou jsme oba vykonávali, každý však z jiného úhlu. Myslím, že to začalo tím, že mi někdo řekl, abych něco udělala místo něho. Proč ne? Řekla jsem si a šla jsem mu to oznámit. Vstal, zapnul si sako a prohlásil, že je moc rád, že se tím otravným úkolem nemusí zabývat. Ale uvnitř, někde uvnitř se ozval hlas rozmarného Boha  - pozor! A tak jsem se mu podívala do očí. Kdyby měl místo obličeje výstražné signály, které stojí u závor, tak by určitě svítily střídavým rudým světlem a vydávaly hlasitě ten mručivý zvuk: "POZOR, JEDE VLAK." Práci jsem dokončila a přinesla jsem mu ji ukázat a požádala ho o konzultaci. Zavrčel na mne jako doga, které chcete vzít mládě, že nemá čas a abych ho nezdržovala. Tak jsem odešla s tím, že jsem jen jemně přibouchla dveře od jeho kanceláře. A protože jsem slušný člověk, znovu jsem se vrátila a slušně se mu omluvila, že někdo na chodbě otevřel okno a že jsem s dveřmi nebouchla úmyslně. Chudák! Myslel si, že si z něho dělám legraci a vytřeštil oči. Raději jsem se odebrala do své kanceláře. A věděla jsem, že mám v zádech uraženého nepřítele, s kterým budu mít co do činění ...

Já vás zničím, řval na mne ...

Úplnou náhodou se mi dostala do rukou jedna práce, která se měla odevzdat řediteli do pátku a já jsem zjistila, že někdo použil údaje z loňského roku. A myší stáhl text, který obsahoval neplatné údaje a odkazy. A ten text byl parafován, jako důkaz jindy pečlivé kontroly, mým nepřítelem. Zaklepala jsem na jeho dveře a vešla jsem, až řekl - dál. Ne, já nejsem zlomyslná a rozhodně ráda žiji s každým v míru a klidu. Ale každý musí pochopit, že jsem to nemohla pustit dál. S pečlivým rozborem chyb, který jsem vypracovala a podepsala, jsem vešla dál a požádala ho o konzultaci. A můj rozmarný Bůh mi našeptával, jak mám začít řeč.

"Jistě se to stalo nedopatřením, velmi nerada jsem zpracovala opravný dokument a prosím vás zdvořile, abyste dokument předal jeho zpracovateli na přepracování."

Posadila jsem se, ač mne k tomu nevyzval, ale říkala jsem si: chudák, ani neví, co je slušnost. Třeba pochází z nějaké osady, za lesem, kde ještě společenská etika neudělala své dobré skutky. Chvíli se díval na můj dokument, jestli mne nenačapá u nějaké chyby, ale, moc toho lituji, nic nenašel, protože kdyby ano, mohl vybuchnout, zesměšnit mne, urazit a znemožnit u oběda před svými spolustolovníky, a tak jen zrudnul a kývl hlavou. Vztekle praštil s papíry na svůj stůl a pak, jak to u takových přetlaků, které mohou vést k infarktu, zařval :

"Já vás zničím."

Nechápavě jsem se na něho podívala.

"Proč?" zeptala jsem se téměř něžně, protože mi ho bylo líto. Tak vzteklého jsem ho vlastně v životě neviděla.

"Ven," zařval, "já se vás jednou zbavím."

Od té chvíle jsem si dávala pozor, abych někde nenechala hrnek s nedopitou kávou, nezůstala poslední na poschodí a dokonce jsem se dávala pod rohožku, jestli tam náhodou ... ne, nikdy tam nebyla.

Přeřadili mne na jiný referát ...

Je pravda, že mi nejvíc posloužil tím, když mi zařídil, tedy nepřímou cestou, abych dostala jiný referát a on se nemusel už se mnou stýkat. Konečně mám to otravné úředníkování  za sebou a teď budu dělat něco kvalifikovaného. A tak jsem se rozjela plnou parou vpřed. Na mé místo dosadil svého člověka. Bylo mi jedné věci líto, že už nebudeme spolu řešit žádné problémy. S nikým to nebylo ono! Jenomže jsem ke svému potěšení zjistila, že kdysi na těch věcech pracoval a bohužel asi chudák, neměl dost času se věnovat své práci a tak tam zanechal tzv. "hrobečky." Nevěděla jsem, jak si to vysvětlit, chyběly tam papíry, takže se to nedalo dokončit. S radostí jsem se chystala, že se zase uvidíme v jeho kanceláři! Dokonce jsem šla i ke kadeřnici, na manikúru a pedikúru a ráno jsem se asi třikrát převlékla, než jsem byla ze sebou úplně spokojená. Ano, já jsem na sobě hodně pracovala! On byl mým povzbuzením, protože ve své laskavosti sdělil několika kolegům, že jsem nějak ztloustla a to bylo varování! Pozor, děvče, jdeš z formy! A  konečně jsem zaklepala na jeho dveře. Ozvalo se - dál a já vešla. Jeho oči se na mne nevěřícně pověsily a já se usmála, koketně a myslím, že se dokonce zablýskl i můj zlatý náhrdelník, který jsem měla na sobě naposledy, když jsem se vdávala.

"Mohu se posadit.  Bude to trochu delší," řekla jsem a lehce jsem nadzvedla sukni, abych si ji nepomačkala. Až jsem seděla, tak mi opožděně řekl - prosím a očima mne vyzval, abych mluvila. Dobře, tak jsem mluvila, dotazovala se, předkládala jsem mu zbylé dokumenty, žádala ho o laskavou pomoic a vysvětlení a on vstal a zamířil do vedlejší místnosti.

"A tu kávu bez cukru a bez mléka bych prosila."

Kávu mi nepřinesl, ale objemný šanon, práskl s ním o stůl a přitom tiše řekl : "A ven."

Vzala jsem tedy šanon a poděkovala mu, popřála krásného dne. Ale protože byl průvan, tak dřív, než jsem tomu stačila zabránit, dveře samy o sobě bouchly. Ach jo, už jsem se ale neomlouvala ...

A tak děkuji samotnému křesťanství ...

... protože vymyslelo něco geniálního - miluj své nepřátele. Nikdy jsem to příliš nechápala a připadalo mi to směšné. Ale nyní, když jsem se skutečně s nepřítelem potkala a když jsem poznala všechny možné zákeřnosti, které mi prováděl, jsem pochopila ten význam. Tato zásada souvisí totiž s duševní hygienou a také s omezováním svého ega proti egu zuřícího člověka. Nebyla jsem to já, kdo zůstal tři měsíce na neschopence s vysokým tlakem ... ale něco jsem se naučila, dělat všechno důsledně, aby mi to někdo jiný nevrátil sice zdvořile, ale s posměchem. Neboť jen pravý filozof ví, co činit, aby vždycky našel svou blaženost ...

http://www.youtube.com/watch?v=GZ9e3Dy7obA&translated=1