Se slavnými v posteli. Část 9 Noční obrazy

Staří Řekové se zabývali sny. Představitelem tohoto směru byl Artemidóros, který napsal významné dílo Snář. Zabývá se různými druhy snů a také sny sexuálními ...

Představuji vám, milí čtenáři jedno dílo, které se zabývá něčím zvláštním, a myslím, že ho možná někdo z Vás zná: Artemidórův Snář. Zabývá „praxí" a každodenním životem. Jeho systematický výklad různých možných forem sexuálních aktů; s ohledem na ně nevynáší na obecné rovině způsobem přímým a explicitním žádné morální soudy. Předvádí však obecně uznávaná schémata hodnocení a tato schémata jsou velmi blízká oněm obecným zásadám, jež již v klasické době organizují morální zkušenost afrodisií. Artemidórova kniha je tedy opěrným bodem. Právě tím dovoluje měřit, co mohlo být zvláštního a zčásti nového na způsobu, jímž se v téže době filosofická a lékařská reflexe zabývala slastmi a sexuálním chováním.

ARTEMIDÓROVA METODA                 

Artemidórův Snář je jediný uceleně zachovaný text literárního žánru, který' se v antice hojně vyskytoval, totiž žánru výkladu snů, oneirokritiky. Artemidóros, který psal ve 2. století n. l, sám cituje několik děl, jež se v jeho době užívala: knihu Nikostrata z Efesu a Panyassida z Halikarnassu. Také 2. knihu Apollodóra z Telmessu, Foiba z Antiocheie, Dionýsa z Héliopole a přírodního badatele Alexandra z Myndu; pochvalně též zmiňuje Aristandra z Telmessu; ale odkazuje i ke třem knihám pojednání Gemina z Tyru, k pěti knihám Démétria z Faléry a ke dvaadvaceti knihám Artemóna z Mi-létu.

Charakteristika rukověti 

Tento ráz „rukověti každodenního života" je velmi patrný, srovnáme-li Artemidórův text s Rozpravami Aristidovými, což byl svého zdraví dbalý člověk, jenž celá léta strávil tím, že naslouchal bohu, který mu ve všech výjimečných zvratech jeho choroby i v prů­běhu léčby, které se podroboval, posílal sny. Můžeme pak konstatovat, že u Artemidóra není téměř místa pro náboženské zázračné; na rozdíl od mnoha jiných textů tohoto druhu Artemidórovo dílo nezávisí na praktikách kultovní terapie, třebaže v tradiční formuli připomíná Apollóna Daldijského, „otcovského boha", který jej pobídl, přistoupil k němu a „téměř mu rozkázal, aby toto vše sepsal". Ostatně Artemidóros sám klade důraz na odlišnost své práce od děl snopravců, jako jsou Geminos z Tyru, Démétrios Falerský a Artemón z Milétu, kteří zaznamenávali léčebné předpisy a způsoby ošetření dané Sarapidem. Onen typ srnčího člověka, k němuž se obrací Artemidóros, není starostlivý pobožnůstkář, zaměstnávající se příkazy přicházejícími shůry. Je to „obyčejný" jedinec: většinou muž (sny žen jsou zmiňovány pouze okrajově jako možné varianty, přičemž pohlaví subjektu může pozměnit smysl snu); je to muž, který má rodinu, majetek, velmi často i určité zaměstnání (provozuje živnost, má obchod); často má sloužící a otroky (ale přihlíží se i k případu, že otroky nemá).

Analýza snů jako součást technik existence

Existuje velké množství svědectví o tom, jaká důležitost se přikládala analýze snů jako životní praxi, jež je nezbytná nejen při vel­kých událostech, nýbrž i v každodenním běhu věcí. Neboť ve snu udílejí bohové rady, doporučení a často i výslovné příkazy. Ale i tehdy, když sen pouze ohlašuje události, aniž cokoli předepisuje, i tehdy, když se předpokládá, že sled budoucích událostí je nevy­hnutelný, i tehdy je dobré znát předem, co má přijít, abychom se mohli připravit: „Často se přihází," říká Achilleus Tatios v knize O věrné lásce Leukippy a Kleitofóna, „že božstvo vyjevuje ve snu lidem budoucnost-nikoli proto, aby se vyhnuli neštěstí, poněvadž nikdo nemůže být silnější Osudu, nýbrž proto, aby snadněji snášeli své bědy. Neboť to, co přichází zcela náhle a nečekáno je jako úder; zatímco to, na co jsme připraveni ještě dříve, než přijde, postupným přivykáním bolest zmírňuje.

Sny jsou věštba 

Synésios později zformuluje zcela tradiční pohled, když připomene, že naše sny jsou věštba, jež „přebývá s námi", jež nás provází „při našich cestách, ve válce, ve veřejných funkcích, při polních pracích i v obchodních jednáních". Sen je třeba chápat jako „vždy připraveného proroka, neúnavného a mlčenlivého rádce"; všichni proto musíme vykládat sny bez rozdílu stavu a věku, „muži i ženy, mladí i staří, bohatí i chudí, soukromníci i úředníci, obyvatelé města i vesnice, řemeslníci i řečníci", a přednost nemá „ani pohlaví, ani věk, ani štěstěna, ani povolání". A právě v tomto duchu píše i Artemidóros svůj Snář. Jak vyložit celek z těchto prvků a jak při dešifrování každé z částí přihlížet i k celku? Příznačná je Artemidórova blízkost k věšteckým technikám obětních knězi: i oni totiž „o každém jednotlivém znamení vědí, na co se vztahuje"; avšak „své výpovědi sestavují právě tak z jednotlivostí jako z celku". Jde tedy o návod k výkladu. Protože se téměř celý soustředí nikoli na zázračná proroctví snů, nýbrž na techné, která dovoluje, aby správně promluvily, jde o dílo určené mnoha kategoriím čtenářů. Artemidóros chce předložit nástroj technikům analýzy a profesionálům.

Filozofická reflexe

Artemidóros rozlišuje dvě formy nočních vidění. Jedny jsou sny - enhypnia; jsou překladem současných afektů subjektu, těch, které „přistupují k duši"; ten, kdo je zamilován, touží po přítomnosti milova­ného objektu a sní, zeje zde; ten, komu chybí potrava, pociťuje potřebu jíst a sní, že jí; anebo „ten, kdo se přejedl, sní, že dáví nebo že se dusí"; ten, kdo se obává nepřátel, sní, že ho nepřátelé obklopují. Tato forma snu má jednoduchou diagnostickou hodnotu: vzniká v současnosti (přítomnost v přítomnosti; subjektu, který spí, vyjevuje jeho vlastní stav; v řádu těla ukazuje nedostatek či přebytek, v řádu duše strach či přání.

Oneiroi – snové výjevy 

Odlišné jsou snové výjevy, oneiroi. Jejich povahu a funkci odkrývá Artemidóros ve třech „etymologiích", jež navrhuje. Oneiros je to, co to on eirei, „co říká bytí"; říká to, co je již ve zřetězení času a ve více či méně blízké budoucnosti nastane jako událost. A je rovněž tím, co působí na duši a vzrušuje ji - orei-nei; sen mění duši, utváří ji a modeluje; uvádí ji do určitého rozpoložení a vyvolává v ní pohyby, odpo­vídající tomu, co se ve snu ukazuje. A konečně je ve slově oneiros slyšet i jméno onoho žebráka z Ithaky, Ira, který nosil svěřené zprávy. Ve všech ohledech se tedy enhypnion. a oneiros navzájem liší; první vypo­vídá o individuu, druhý o světových událostech; první vyplývá ze stavů těla a duše, druhý předjímá v běhu času; jeden vyjevuje přílišnost (málo či mnoho) v řádu chtíče a averze; druhý cosi naznačuje duši a sou­časně ji formuje. Na jedné straně sny přání vypovídají straně sny bytí vypovídají o budoucí události v řádu světa.

Theorématické sny a alegorické sny 

Druhé členění uvnitř obou kategorií „nočních vidění" s sebou nese další formu rozlišení: toho, co se ukazuje jasně a průhledným způsobem, takže nevyžaduje dešifrování a výklad, a toho, co se dává pouze přeneseným a obrazným způsobem, takže říká něco jiného než první jev. Přání se může ve snech vypovídajících o stavu vyjevovat snadno rozpoznatelnou přítomností svého objektu (člověk vidí ve snu ženu, po které touží); ale může se vyjevovat rovněž prostřednictvím nějakého jiného obrazu pouze více či méně příbuzného s příslušným objektem. Analogický rozdíl je i ve snech, týkajících se událostí: některé z nich přímo označují to, co již na způsob budoucnosti existuje: ve snu vidíme, jak se potápí loď, se kterou pak ztroskotáme; vidíme, že jsme zasaženi zbraní, která nás nazítří zraní: to jsou sny zvané „theorématické". Ale v jiných případech je vztah obrazu k události nepřímý: obraz lodi, která se rozbíjí o útes, nemusí označovat ztroskotání ani nějaké neštěstí, nýbrž pro otroka, který má tento sen, jeho budoucí propuštění; to jsou sny zvané „alegorické". Jak ale rozlišit sny, jež jsou průhledné a „theorématické", od těch, které po způsobu alegorie naznačují jinou událost, než je ta, kterou ukazují? Necháme-li stranou výjimečné obrazy, jež zjevně vyžadují výklad, pak ty, které jasně ohlašují nějakou událost, vzápětí potvrdí skutečnost: událost po nich následuje bez­odkladně; theorématický sen je otevřen do toho, co ohlašuje, takže výkladu neumožňuje, aby sen uchopil, a nedává mu nezbytný odstup. Alegorické sny se tedy snadno rozpoznají podle toho, že po nich nenásle­duje přímé uskutečnění. Dodejme ještě, že ctnostné duše - které nemají sny, nýbrž pouze snová vidění- znají většinou jen jasná vidění theorématických snů. Artemidóros nepotřebuje toto privilegium vykládat: celá dlouhá tradice říká, že k čistým duším mluví bohové přímo.

Cnost se vyznačuje nepřítomností snů 

Tvrzení, že ctnost se vyznačuje nepřítomností snů, které ve spánku reprodukují chtíče či bezděčná hnutí duše a těla, je ostatně častým tématem moralistů. „Vždyť i u spících," tvrdil Seneca, „bývají sny tak bouřlivé jako dny." Plútarchos se dovolával Zénóna, když připomínal, že je znakem pokroku, pokud ve snu nepociťujeme radost z nečestných skutků. A připo­mínal subjekty, jež v bdělém stavu mají dost sil, aby bojovaly se svými vášněmi a vzdorovaly jim, avšak v noci, „když se oprostí od vžitých názorů a zákonů", žádný stud nepociťují: probouzí se v nich to, co je v nich nemorálního a zpustlého. Pro Artemidóra nabývají sny, týkající se stavu, dvou forem: přání či odpor se u většiny lidí projevuje přímo a bez skrývání; avšak pouze znaky se projevuje u těch, kdo dovedou vykládat vlastní sny; to proto, že „duše si s nimi dovedně pohrává". Tak například člověk bez zkušeností ve věci oneirokritiky spatří ve snu ženu, po které touží, anebo smrt svého pána, po které prahne. Nedůvěřivá či lstivá duše člověka zkušeného se nějak vyhne tomu, aby mu vyjevila stav, v němž se nachází jeho touha; uchýlí se k úskoku, a místo aby prostě spatřil ženu, po které touží, uvidí snící cosi, co tuto ženu označuje: „koně, zrcadlo, loď, moře, živočicha ženského pohlaví, ženský šat".

Sexuální sny 

Principy, které lze zjistit, se tedy netýkají sexuálních aktů samých, nýbrž jejich původce, lépe řečeno: jejich sexuálního aktéra, pokud ve scéně snu představuje původce snu a jemuž je třeba předpovědět něco dob­rého či zlého, co jej čeká. Dvě velké zásady výkladu snů - totiž že sen „vypovídá bytí" a že to říká formou analogie - zde platí následujícím způsobem: sen vy­povídá událost, štěstí či neštěstí, blahobyt či bídu, které se v reálném světě budou týkat způsobu bytí subjektu, a sen toto říká skrze analogii se způsobem bytí - dobrým či špatným, příznivým či nepřízni­vým - subjektu jako aktéra na sexuální scéně snu. Nehledejme tedy v tomto textu nějaký kodex toho, co máme či nemáme činit, neboť pouze odkrývá etiku subjektu, která byla v Artemidórově době běžná

Artemidóros totiž stanoví obecné pravidlo, totiž že ženy ve snu „je nutno považovat za zobrazení událostí, které se spícímu přihodí v budoucnu". Jaká tedy to je žena a v jakém je postavení, taková okolnost potká snícího." Neboť co podle Artemidóra určuje prognostický smysl snu, a tedy jistým způsobem i morální hodnotu aktu, o kterém snící sní, je situace partnera či partnerky, a nikoli forma aktu samého. Tuto situaci je ovšem třeba chápat v širším smyslu: je to sociální postavení „druhého"; uzavřelli již sňatek či nikoli, je-li svobodný či otrok; je-li mladý či starý, bohatý či chudý; jaké je jeho povolání, místo, kde se s ním setkáváme; postavení vzhledem ke srnčímu (snoubenka, milenka, otrok, mladý chráněnec atd.). Pod zdánlivou neuspořádaností lze tedy odhalit způsob, jímž se text rozvíjí: řídí se řádem možných part­nerů vzhledem k jejich postavení, jejich vztahu ke srnčímu a místu, kde se s nimi setkáváme.

První tři osoby, o nichž se text zmiňuje, reprodukují tradiční řadu tří kategorií žen, k nimž lze mít pří­stup: manželka, milenka, prostitutka. Sen o vztahu s vlastní ženou je příznivé znamení, protože man­želka je ve vztahu přirozené analogie k zaměstnání a povolání; jako v zaměstnání a povolání muž jedná vzhledem k ženě způsobem uznávaným a legitimním; těží z ní prospěch jako z úspěšného podniku; radost, kterou přináší styk s ní, naznačuje radost z toho, co přináší prospěch v povolání. Mezi ženou a milenkou není žádný rozdíl.

Prostitutky

Odlišný je ale případ prostitutek. Artemidórova analýza je velmi zvláštní: žena jakožto objekt, který dává potěšení, má sama o sobě pozitivní hodnotu; prostitutky, které každodenní jazyk často označuje jako „pracovnice", jsou zde proto, aby skýtaly tato potěšení, a dávají se k dispozici „bez jakéhokoliv zdráhání". Přesto je ale s navštěvováním takových žen spjata „jistá pohana" - pohana a výdaje, což události, kterou ohlašuje sen o takovém styku, zcela jistě poněkud ubírá na ceně. Negativní hodnotu sem však vnáší místo prostituce, a to ze dvou důvodů, z nichž první patří do řádu jazyka: nevěstinec je sice označován výrazem, který znamená dílnu či krám (er-gastériorí) - což implikuje významy příznivé -, ale bývá rovněž nazýván stejně jako hřbitov „místem pro všechny" či „místem veřejným". Druhý důvod se týká jednoho z bodů, o němž se často mluví ve filosofické či lékařské sexuální etice; je jím plýtvání spermatem, jeho ztráta bez zisku potomstva, které by žena mohla dát. Z tohoto dvojího důvodu může navštěvování prostitutek ve snu předpovídat smrt.

Ženy, s nimiž se lze náhodně setkat

Aby doplnil klasickou trilogii žena-milenka-prostitutka, zmiňuje se Artemidóros rovněž o ženách, s nimiž se lze náhodně setkat. Sen pak má pro budoucnost právě takovou platnost, zač sociálně „platí" že­na, kterou představuje: je bohatá, dobře oblečená, třebaže jí chybí šperky, je svolná? Sen slibuje cosi pří­znivého. Je-li ale stará, ohyzdná, chudá a nenabízí-li se, je to sen nepříznivý'.

Sen o otrokyních 

Další kategorii sexuálních partnerů skýtá domác­nost, služebnictvo a otroci. Ocitáme se teď v oblasti přímého vlastnění; otroci neodkazují k bohatství ces­tou analogie, nýbrž jsou jeho nedílnou součástí. Je samozřejmé, že potěšení, které někomu ve snu tento typ osob skýtá, naznačuje, „že snící našel potěšení ve svém majetku, jako kdyby se jeho jmění zmno­žilo a stalo mnohem cennějším". Je to výkon práva; člověk těží ze svých statků. Tedy vesměs příznivé sny, v nichž se stává skutečností určité postavení a jež jsou realizací určitého oprávnění. Nezáleží na partnerově pohlaví, je jedno, je-li to chlapec či dívka, podstatné je, že jde o otroka. Na druhé straně však Artemidóros klade důraz na jiné důležité rozlišení, které se týká pozice snícího při pohlavním aktu; je aktivní, anebo pasivní? Položit se „pod" vlastního sluhu, převrátit ve snu sociální hierarchii, je špatným znamením; je to znak, že snící ze strany níže postavené osoby utrpí nějakou škodu anebo se dočká pohrdání. Na potvrzení toho, že v tomto případě nejde o nějaký pro­hřešek proti přírodě, nýbrž o útok na sociální hierarchii a ohrožení pravých silových vztahů, Artemidó­ros mimochodem připomíná stejně negativní hodnotu těch snů, v nichž se snící ocitl v moci nepřítele, svého bratra, mladšího či staršího (rovnost je narušena).

Sny o známých ženách 

Poté následuje skupina vztahů. Příznivý je sen, v němž se stýkáme se známou ženou, pokud není vdaná a je-li bohatá; neboť žena, jež se nabízí, dává nejen své tělo, ale i to, „co je kolem tohoto těla", materiální statky, jež vlastní). Sen je naopak nepříznivý, jde-li o ženu vdanou, poněvadž ta je v moci svého manžela; zákon přístup k ní zapovídá a trestá cizo­ložníky; snící se v tomto případě může v budoucnosti nadít trestů téhož druhu. Co když se ale někomu zdá, že má styk s mužem? Je-li snícím žena (zde je jedno z nečetných míst v textu, kde se uvažuje i o ženských snech), je sen ve všech případech příznivý, poněvadž je ve shodě s přirozenými a společenskými úlohami ženy. Jestliže ale sní muž o tom, že je vlastněn druhým, závisí rozlišující moment, který dovoluje odlišit příznivou či nepříznivou hodnotu snu, na relativním postavení obou partnerů: sen je dobrý, je-li snící muž v moci muže staršího a bohatšího, než je on sám (jeto příslib dárků); je špatný, je-li aktivní partner mladší a chudší - anebo prostě jen chudší: to je totiž znak výdajů.

Masturbace 

Poslední soubor snů, které jsou ve shodě se zákonem, se týká masturbace. Tyto sny jsou velmi těsně spjaty s tématem otroctví: poněvadž jde o službu, kterou někdo prokazuje sám sobě (ruce jsou jakoby služebníci, poslouchající příkazy údu pána), a poněvadž výraz, značící zbičování otroka, označuje rovněž erekci. Otrok, jemuž se zdálo, že masturbuje svého pána, byl skutečně také odsouzen pánem ke zbičování. Zde vidíme širokou škálu toho, co je „v souladu se zákonem": Patří sem jak manželský styk, tak i vztahy s milenkou, jakož i aktivní a pasivní vztah s jiným mužem, a konečně i masturbace.

Incest otec-dcera-syn 

Oblast, kterou Artemidóros naopak pokládá za „protizákonnou", tvoří v podstatě incest. A incest se zde chápe zcela přísně ve smyslu styku mezi rodiči a dětmi. Incestní vztah  se sourozenci se přirovnává ke vztahu otec-dcera, dochází-li k němu mezi bratrem a sestrou; pokud jde o vztah mezi dvěma bratry, zdá se, že Artemidóros váhá, má-li jej řadit k tomu, co je v řádu kata nomon, anebo v řádu para nomon. Zmiňuje se o něm totiž pod oběma záhlavími. Jakmile otec sní, že má styk s dcerou nebo synem, význam je prakticky vždy nepříznivý. Jednak z bezprostředně fyzických důvodů: je-li dítě příliš malé - méně než pět let nebo méně než deset let -, odkazuje fyzická újma jako následek takového aktu k jeho smrti či nemoci. Je-li dítě větší, i tehdy je to sen špatný, poněvadž předvádí vztahy nemožné či zhoubné. Těšit se se svým synem, „plýtvat" do něj svým semenem, je akt zbytečný: je to marný výdaj, z něhož nebude možné vytěžit zisk, a který tedy ohlašuje značnou ztrátu peněz. Spojit se se synem, který je již velký, je zlověstným znamením, jestliže otec a syn nemohou spolu žít bez svárů v jednom domě, v němž oba chtějí rozkazovat. Tento druh snu je dobrý pouze v jediném případě: když otec cestuje společně se synem a mají-li vykonat určitý podnik společně; je-li však v těch­to snech otec v pasivní pozici (ať už se sen zdá otci nebo synovi), jsou významy zlověstné: znamená to převrácení pořádku pólů vládnutí a jednání. „Vlastní-li" sexuálně syn otce, znamená to nepřátelství a svár.  Má-li otec sen o tom, že se spojuje se svou dcerou, není to pro něj lepším znamením. Buď totiž tento „výdaj" v těle dcery, která se jednou vdá a semeno otce přejde na někoho jiného, předpovídá velkou finanční ztrátu, anebo, je-li již dcera vdaná, takový styk naznačuje, že opustí svého muže a vrátí se domů a bude třeba se o ni starat; tento sen je příznivý pouze v tom případě, když chudý otec získá zpět bohatou dceru, která bude o otce pečovat.

Incest s matkou

Může se zdát zvláštní, že incest s matkou (který Ar­temidóros vždy chápe jako incestní vztah syna s mat­kou, a nikdy matky s dcerou) může být často pří­znivým znamením. Lze z toho podle artemidórovského principu korelace mezi prognostickou hodnotou a hodnotou morální vyvozovat, že incestní vztah matka-syn se v zásadě nechápe jako zavrženíhodný? Anebo zde musíme vidět jednu z výjimek obecného principu, s nimiž Artemidóros předem počítá? Není pochyb, že incestní vztah matka-syn chápe jako morálně odsouzeníhodný. Je ale pozoruhodné, že mu často přiřazuje příznivou prognostickou cenu tím, že matka se mu stává jakoby modelem či matricí čet­ných sociálních vztahů a forem aktivity. Matka je povolání; spojit se s ní tedy označuje úspěch v profesi a blahobyt. Matka je vlast: komu se zdá o vztahu s ní, může doufat, že se k ní vrátí, je-li v exilu, anebo že se Je ovšem třeba poznamenat, že ve výkladu, který podává IV,4, je dobývání syna s pocitem rozkoše znakem toho, že bude žít, a s pocitem bolesti, že zemře. Artemidóros podotýká, že v tomto případě rozhoduje o smyslu moment rozkoše.

Akty proti přírodě 

Akty „proti přírodě" rozvíjí Artemidóros postupně dvěma směry: jeden se týká odchylek od pozice sta­novené přírodou (tyto výklady navazují na interpre­taci incestních snů): druhá se týká vztahů, jejichž protipřirozenostje určována samotnou „přirozenos­tí" partnera. Artemidóros v zásadě vychází z toho, že příroda pro každý druh stanovila určitou formu sexuálního aktu, jedinou přirozenou pozici, od níž se zvířata neodchylují: „Jedny druhy dorážejí zezadu jako kůň, osel, kozel, jelen, býk a ostatní čtyrnožci, jiné nejdříve spojí ústa, jako hadi, holubi a kolčavy,... jiné druhy dotí­rají a svou vahou nutí samičky, aby přisedly k zemi, jako všichni ptáci, jiné se zase k sobě ani nepřibližují, nýbrž jejich samičky kladou vejce vytlačená samci, jako ryby." Stejně tak i lidem příroda určila jasný způ­sob spojování: čelem k čelu, kdy muž leží na ženě. V této formě je sexuální styk aktem úplného zmoc­nění: jestliže žena „poslechla ze své vůle", pak muž „ovládá" celé její tělo. „Ostatní polohy objevili lidé ve své zpupnosti, nevázanosti a rozpustilosti." Tyto nepřirozené vztahy jsou vždy předzvěstí pokřivených vztahů sociálních (špatná společnost, nepřátelství) anebo ohlašují ekonomický nedostatek (potíže, „stís­něná situace").

Orální erotika 

Zvláštní osud mezi těmito „variantami" sexuálního aktu přisuzuje Artemidóros orální erotice. Jeho odpor k ní- což je postoj v antice velice často doložený - je rázný: je to „nevyslovitelný způsob", morálně pochybný, a je-li představen ve snu, může mít pozitivní hodnotu pouze tehdy, odkazuje-li k nějaké výdělečné činnosti srnčího (je-li to řečník, hráč na aulos či učitel rétoriky), zbytečné vypouštění semene je aktivita, která ve snu ohlašuje zbytečné výdaje. Jakožto praktika, jež není ve shodě s přírodou a brání polibku či společnému jídlu, předpovídá nešvár, nepřátelství, často i smrt. Avšak mimo přírodu se lze ocitnout i jinými způsoby sexuálních vztahů, totiž na základě přirozenosti partnerů samých. Artemidóros vypočítává pět mož­ností: styk s bohy, se zvířaty, s mrtvolami, styk se sebou a konečně vztahy mezi dvěma ženami. Že se dvě posledně uvedené kategorie vyskytují mezi akty, které jsou proti přírodě, je záhadnější než u těch ostatních. Vztah k sobě nelze chápat jako masturbaci; o ní je totiž učiněna zmínka mezi akty, které jsou „podle zákona". V nepřirozeném vztahu k sobě jde o vnikání pohlaví do vlastního těla, o líbání vlastního údu a jeho přijímání vlastními ústy. První typ snu ohlašuje chudobu, strázeň a přemíru muk; druhý narození dětí, pokud je již snící nemá, anebo jejich návrat domů, jsou-li v cizině; poslední pak označuje, že děti zemřou, že snící přijde o manželku či milenku (ten, kdo se může obsloužit sám, nepotřebuje totiž ženy) anebo že přijde zcela na mizinu.

Sex mezi ženami 

V souvislosti se vztahy mezi ženami si můžeme klást otázku, proč se objevují v kategorii „protipři-rozených aktů", zatímco vztahy mezi muži jsou rozděleny mezi ostatní záhlaví (v zásadě však patří do kategorie aktů ve shodě se zákonem). Důvod tkví ne­pochybně ve formě vztahu, se kterou Artemidóros po­čítá, což je forma penetrace: žena se nějakým trikem zmocňuje úlohy muže, zneužívá jeho pozice a vlastní jinou ženu. Penetrace, tento povýtce mužský akt, není mezi muži sám o sobě porušením hranic přirozeného (i když jej pasivní člen dvojice může pokládat za zahanbující a nevhodný). Naopak mezi dvěma ženami je podobný akt i bez ohledu na to, čím tyto ženy jsou a jaké výmluvy lze uvádět, vždy právě tak protipřirozený jako vztah lidského tvora s bohem či zvířetem. Snít o těchto aktech znamená, že snící se bude zabývat nicotnostmi, že se odloučí od muže anebo že se stane vdovou. Styk mezi dvěma ženami může rovněž označovat komunikaci nebo poznání ženských „tajemství".

Závěr

Na první pohled je nápadné, že Artemidórova mantika velmi pravidelně dešifruje v sexuálních snech nějaký sociální význam. Stává se sice, že sny ohlašují nějaký zvrat, pokud jde o zdraví  - nemoc či uzdra­vení; stává se také, že jsou znakem smrti, ale v mno­hem významnější míře odkazují k takovým událos­tem, jako je úspěch či neúspěch v podnikání, obohacení či zchudnutí, blahobyt či úpadek v rodině, výhodný či nevýhodný podnik, příznivé sňatky či neblahá spojení, sváry, soupeření, nová smíření, šťastné či nešťastné obraty v politické dráze, vyhoštění, odsouzení. Sexuální sen předpovídá osud snícího v jeho sociálním životě; onen aktér, jímž je snící na sexuálním jevišti snu, předjímá roli, jež mu připadne na scéně rodiny, povolání, obchodních činností a obce. To má především dva důvody. První je zcela obecného rázu: tkví ve specifičnosti jazyka, jehož Artemidóros zhusta užívá. V řečtině a do jisté míry i v mnoha jiných jazycích totiž existuje velmi nápadná dvojznačnost, týkající se sexuálního a ekonomického vý­znamu určitých výrazů. Například slovo sóma, ozna­čující tělo, se rovněž vztahuje k bohatství a statkům;

Druhý důvod tkví ve formě a zvláštním zaměření Artemidórova díla: je to kniha muže, jenž se obrací především k mužům, aby jim řekl, jak si má muž v životě vést. Musíme si totiž uvědomit, že interpretace snů se nechápe jako věc čisté a prosté osobní zvědavosti; je to práce užitečná, jež radí, jak obstarávat život a připravovat se na události, které přijdou. A pro­tože noc říká, jaký bude den, je dobré - má-li si muž správně počínat jako pán domu a otec rodiny - umět dešifrovat sny, které se v noci dostavují. To je hlavní hledisko Artemidórových knih: je to průvodce, s jehož pomocí se zodpovědný muž, pán domu, dokáže díky předzvěstným znakům vyrovnávat s každodenním životem. Proto se ve snových obrazech snaží hle­dat právě tkáň tohoto rodinného, ekonomického a sociálního života.