A horkou noc zdobil půlměsíc ... část 4.
Mohamed mne řídit nenechal, seděla jsem tedy na zadním sedadle a paní Hayat vedle něho. Ta slabost mne neopouštěla. I když to nebylo nic nepříjemného, ale přesto jsem cítila, že něco není se mnou v pořádku. Pravda byla, a to si musím přiznat, že jsem se bála setkání s Karimem.
¦
Vím, jak své mamince lpěl, bylo to její první dítě. Pak přišly ty dvě holčičky. Vím, jak si je přála. Vždyť to byl celý její život, jakkoliv před tím zbytečně zpackaný. Stejně jsem tomu nerozuměla, proč kladla takový důraz na tu příhodu. Přeci se tohle stává, říkala jsem ji, ale ji zahltil smutek, zklamání a myslím, že i zoufalství. Bylo to v ní a nyní to přišlo na povrch. Taková rakovina duše, myslela jsem si. Vím, že se se o ni někdo pokoušel, ale odmítla ho. Pak přišlo léto a prázdniny. Pamatuji si, byla to středa. Přilítla domů.
"Prosím tě, půjč mi ty bílé plážové šaty," prosila mne.
"A na co?"
"Ale jdu s Evou na plovárnu. A ten klobouk, prosím tě."
Oblékla si je. Pak si nasadila klobou a já ji dala ještě svou bílou kabelku. Dívala jsem se za ni, jak peláší alejí a netušila jsem, že na konci té aleje stojí Mohamed ...
¦
Jeli jsme po cestě a kolem nás byla poušť. V dálce jsem viděla pár velbloudů a slunce házelo kolem sebe nejen ty své žhavé úsměvy, ale také plné náruče barev. Mlčeli jsme. Jen jsem se dívala, očima mé sestřičky. A ptala jsem se v duchu, jestli tu mohla být opravdu šťastná. Asi za hodinu jsme dojeli na místo. Byla jsem překvapená. Krásný atriový dům, obehnaný plotem! A bylo jich tam víc. Ještě nedodělaných. Nikdo nikde nebyl. Vystoupila jsem z auta a málem mne to porazilo. Takové strašné vedro.
"Rychle do domu, je tam puštěná ventilace," řekla paní Hayat a sama se mnou spěchala dovnitř.
"Letos je opravdu děsné vedro," řekl Mohamed, "běžte si sednout do salonu, musím se osprchovat."
"Já bych se taky ráda.."
"Dole je koupelna, Sultána ti připraví koupel a osušky. Karim je nahoře."
Seděla jsem v křesle a chladný vzduch mi dělal dobře. Paní Hayat šla do kuchyně asi zařizovat oběd. Za chvíli se Mohamed vrátil oblečený do tradičního mužského hábitu a posadil se proti mně.
"Chtěl bych ti jen říci, abys ses na Karima moc neupínala. On v tobě vidí svou maminku. A bude to pro tebe i pro něho pak těžké se rozloučit."
"Takže ty nesouhlasíš?"
"Nesouhlasím. Zůstane v Sýrii a ty můžeš kdykoliv přiletět. Ale já se k vám už nevrátím."
"Já vím, Muho, ale jsme příbuzní a já já jsem Karimova teta. Na to nezapomeň. Nikdy bych ho neopustila."
Vstala jsem a prošla jsem se po pěkně zařízeném pokoji. Na zdi visely fotografie mé sestry a jejích dcer. Prohlížela jsem si je a pak jsem se k němu obrátila.
"Chtěla bych se tě zeptat. Jaký byl její poslední den?"
"Podívej se, řeknu ti to tak. Milovali jsme se a byli jsme spolu šťastní. Patřili jsme k sobě od prvního okamžiku, co jsme se potkali. Nechápu to, ale byla mi víc, než všechno na světě. Poslední den jsme si plánovali, že odjedeme na Kypr. Na měsíc. Byla šťastná. Dokonce si dala šít šaty a vybírala si boty. Byli jsme spolu v Damašku, víš? Miloval jsem ji," řekl a složil si hlavu do dlaní.
¦
Pamatuji se, že když se vrátila z té plovárny, byla jak vyměněná. Nesvěřila se. Ale já tušila, že za tím je nějaká láska. A jednou v noci, to už spala, jsem šla k oknu a podívala se ven. O vysoký javor, který stál před ulici, se opíral vysoký statný muž a díval se do okna. Poodhrnula jsem záclonu. Myslel si, že je to má sestra a zvedl ruku na pozdrav. Zamávala jsem mu. Bylo mi to naprosto jasné. Poznala jsem, že je to cizinec a úplně mne zatrnulo u srdce. Tohle, až se dozví rodiče, to bude strašný cirkus. A byl. Nevídaný. Otec to nevydržel a zbil ji. Krvácela z nosu a plakala. Když jsem ji v koupelně pomáhala, aby přestala krvácet, řekla mi, že ji nic jiného nezbývá, než si ho vzít. Ale snad se nad ní kdosi smiloval. Prožívala neskutečně krásnou dobu. Byla velmi zamilovaná a on také. Modlila jsem se, aby se jim nic nestavělo do cesty. Zkoušela jsem promluvit s matkou, ale ta mlčela. Jen se dívala tupě před sebe. Naléhala jsem na ni. "Víš určitě, že je to Arab?" zeptala se mne.
"Je ze Sýrie, tak to musí být Arab, ne?"
"To není tak jednoduchý. A co o něm víš?"
"Nic."
Vůbec jsem netušila, že ho vyhledala na kolejích a mluvila s ním. Až později jsem se dozvěděla, co bylo tématem té řeči, až potom, co mé sestře vypumpovali žaludek, protože se pokusila otrávit prášky na spaní.
Tíha lásky
Každý den jak korálek,
pouštíš mezi prsty.
Sny ze suchých fialek,
úzkostně se svrkly.
Taková tíha přišla!
A pavučiny ví,
jak by se moucha chytla,
letící kolem zdí.
Řekni jen: "Miluji!"
já zašeptám:
"Co smím, ti daruji".
Maura, 2010
Pokračování
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016