Osobnosti: Stuartovcí. Jakub I. Stuart píše Marii de Guise
Již před čtyřmi lety, když se Jakub V. ucházel o ruku Marie de Guise, vylíčil jí jasně, jak trpký je osud muset být králem proti tomuto tvrdošíjnému a loupeživému klanu. "Madame, je mi teprve sedmadvacet let," napsal v tomto otřesně upřímném dopise, "a život mě už tíži tolik jako má koruna… od dětství osiřelý, byl jsem zajatcem ctižádostivých šlechticů; mocný rod Douglasů mě dlouho udržoval v porobě a já toto jméno a jakoukoli vzpomínku na ně nenávidím. Archibald, hrabě Agnus, Georg, jeho bratr, a všichni jeho vypovězeni příbuzní bez přestání popuzují anglického krále proti nám, v mém státě nežije jediný šlechtic, kterého by nesvedl sliby nebo nepodplatil penězi. Neexistuje bezpečnost mé osoby, neexistuje záruka mé vůle a spravedlivých zákonů. Všechno to mě děsí, madame, a očekávám od Vás silu a radu. Bez peněz, odkázán jedině na podporu, kterou dostávám z Francie, nebo dík nepatrným darům svého bohatého duchovenstva pokouším se vyzdobit své zámky, zachovat pevnosti a stavět lodě. Avšak moji baroni pokládají krále, který chce být skutečně králem, za nesnesitelného soupeře. Obávám se, že navzdory přátelství francouzského krále a podpoře jeho vojsk a navzdory od-danosti svého lidu nebudu moci vybojovat rozhodné vítězství nad svými barony. Zdolal bych všechny překážky, abych uvolnil cestu spravedlnosti a klidu pro tento národ, a snad bych tohoto cíle dosáhl, kdyby šlechta mé země byla proti mně sama. Avšak anglický král zasévá ustavičně nesvár mezi ni a mne, a kacířství, které naočkoval mému státu, drtivě rozleptává dokonce i naši církev a můj lid. Nijak se Vám tím netajím, že se má síla a sila mých předků opírala odjakživa jedině o občany měst a o církev, a teď si musím položit otázku: Zůstane nám tato sila ještě dlouho zachována?" Všechno neštěstí, které král předpověděl v tomto Kasandřině dopise, se splní a dolehnou na něj ještě těžší rány osudu. Oba synové, které mu daruje Marie de Guise, umírají v kolébce, a tak Jakub V., právě v nejlepším mužném věku, nevidí stále ještě dědice koruny, která mu rok od roku bolestněji svírá čelo. Nakonec ho skotští baroni proti jeho vůli vženou do války s všemocnou Anglií a potom ho v rozhodující chvíli zrádně opustí. U Solway Mossu prohraje Skotsko nejen bitvu, ale i svou čest: vojenské oddíly bez velitelů, opuštěny svými šlechtickými pány, se žalostně rozprchnou, aniž vlastně doopravdy bojovaly; a král sám, tento jindy tak statečný rytíř, nezápasí v této rozhodné chvíli už dávno s cizími nepřáteli, ale s vlastní smrtí. V horečkách a unaven leží na loži v zámku Falklandu, syt nesmyslného boje i nesnesitelného života.
Jak se narodila Marie Stuartovna
9. prosince 1542, onoho zasmušilého zimního dne, kdy mlha zastírá okno, zabuší náhle na dveře posel. Hlásí nemocnému, na smrt znavenému králi, že se mu narodila dcera, dědička. Ale vyčerpaná duše Jakuba V. už nemá silu doufat a radovat se. Proč to není syn, proč to není dědic? Smrti zasvěcený muž spatřuje ve všem už jen neštěstí, tragiku a zmar. Rezignovaně odpoví: "Od ženy jsme korunu dostali, ženou nám bude odňata." Tato temná věštba byla jeho poslední slova. Už si jen vzdychne, obrátí se na lůžku ke stěně a na žádnou otázku už neodpovídá. Za několik dní je pochován a Marie Stuartovna, ještě než se pořádně podívala na svět, se stává dědičkou jeho království.
Osud Stuartovců
Je to však dvojnásob temné dědictví být Stuartovnou a královnou skotskou, neboť žádnému Stuartovi nebylo dosud na tomto trůně souzeno štěstí a žádný na tom dlouho nevytrval. Dva králové, Jakub I. a Jakub III., byli zavražděni, dva, Jakub II. a Jakub IV., padli na bitevním poli a dvěma jejich potomkům, tomuto nic netušícímu děcku a vnuku z její krve, Karlu I. přichystal osud úděl ještě krutější: byli popraveni. Nikomu z těchto Stuartovců není dopřáno dosáhnout životního vrcholu, nikomu nezazáří šťastná hvězda.
Musí neustále bojovat
Stuartovci musí neustále bojovat s nepřítelem zvenčí, s nepřítelem v zemi a se sebou samými, neustále je neklid kolem nich i neklid v nich. Jako oni sami nedochází míru ani jejich země a nejvěrolomnější jsou právě ti, kteří by měli být nejvěrnější: lordi a baroni, toto zarputilé a silné, toto divoké a nespoutané, toto nenasytné a bojechtivé, toto vzpurné a nepoddajné rytířské plémě - "un pays bar-bere at une gent brutelle", barbarská země a surový lid, jak roztrpčeně žaluje Ronsard, básník, kterého osud zavál do této země mlh. Sami malí králové na svých panstvích a zámcích, vláčející panovačně své rolníky a pastýře jako jatečný dobytek do svých věčných půtek a loupežných výprav, tito neomezení vládci svých klanů neznají žádnou jinou radost ze života než válku, jejich rozkoší je spor, jejich pobídkou žárlivost, jejich životním snem touha po moci. "Peníze a prospěch," píše francouzský vyslanec, ţo jsou jediné Sirény, jimž naslouchají skotští lordi. Mluvit jim o jejich povinnostech ke knížatům, o cti; spravedlnosti, ctnosti a ušlechtilých činech by znamenalo ponoukat je k smíchu." Podobni italským kondotiérům ve své nemorální rvavosti a dravosti, jen ještě nekultivovanější a bezuzdnější ve svých instinktech, štvou a sváří se ty staré mocné rody Gordonů, Hamiltonů, Arranů, Maitlandů, Crawfordů, Lindsayů, Lennoxů a Argyllů neustále o prvenství. Brzy se seskupí nepřátelsky proti sobě v léta trvajících svárech, brzy si přísahají v slavnostních smlouvách krátkodobou věrnost a spojují se proti třetímu, stále tvoří kliky a skupiny, ale nikdo nemá k nikomu opravdový vztah a každý, třebaže s každým spřízněn a sešvagřen, neúprosně druhému závidí a je jeho nepřítelem. V jejich divokých duších ne-zlomně žije cosi pohanského a barbarského, Lhostejno, jestli se nazývají protestanty nebo katolíky - podle toho, co přináší prospěch, ve skutečnosti však jsou všichni potomky Macbetha a Macduffa, těch krvavých velmožů, jak je velkolepě vylíčil Shakespeare.
Poznámky k historickému výzkumu 16. století
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016