Relax: Břehy blaženosti - 2.

30. 11. 2010 2:04:05
Bydlím ve starém domě v posledním patře. Sice máme k dispozici výtah, ale do mého bytu musím ještě vystoupit po patnácti schodech a pak odemknout na třikrát dveře. Původně tam byla půda. Tem kdo si tam zbudoval byt, měl opravdu dobrý vkus a zdá se mi, že dokonce měl i ten byt rád. Viděla jsem ho dvakrát, ale jen tak zběžně, takže jsem si nemohla udělat pořádný úsudek. Nejkrásnější je to stropní okno, protože je vidět na oblohu a to se mi líbí. A jinak mi nevadí, že je v bytě přítmí, protože buď pracuji na počítači a nebo spím, takže ani neužiji světla, která spíš jsou pro ozdobu a doplnění interiéru.

Celý den prší

Už od rána prší. A ulice voní deštěm. Líbí se mi to. Obloha je zatažená a tak dává najevo, že déšť jen tak neustane. Vyšla jsem z domu kolem desáté dopolední hodiny, která, nevím proč, se mi zdá magická. Potřebovala jsem si koupit nějaké potraviny do ledničky a také si zajít do knihovny. Mám tam už druhý den odložené knihy. Tak jedno po druhém, žádný spěch, žádný stres. Jak je každý den jiný, pomyslela jsem si. Ještě předevčírem se nebe zalykalo slunečním žárem a dnes je jako z olova a všechno, jakoby se proměnilo. Je to zase hezké jinak. Na semaforu blikla červená a tak jsem s několika lidmi zůstala stát na chodníku a čekala, až přejedou auta. Rozstřikovala pod koly vodu a lidé uskakovali a hudrovali. Je dost těžké pochopit, proč se pořád všichni rozčilují a kam tak spěchají. Všude vidím jen podmračené tváře a ustarané pohledy. Vzpomněla jsem si na svůj zážitek s malířem a vnitřně jsem cítila, že jsem si ho natolik zapamatovala, abych i v takovém dni si mohla kousek po kousku pouštět téměř romantický film. A protože vím, že tam mohu kdykoliv přijít, nespěchala jsem ani v myšlenkách se tam vrátit. Byla jsem si jistá, že tu cestu bezpečně najdu. Jakmile se na semaforu ukázala zelná, dav na chodnících se dal do pohybu a přebíhal z jedné strany na druhou. I já jsem přešla, spolu s ostatními na protější chodník a zdálo se mi, že přestalo mrholit. Přesto jsem trochu přidala do kroku, protože jsem se těšila do knihovny. Tam se všichni usmívají a ochotně poradí. Když člověk otevře ty těžké skleněné dveře, ovane ho atmosféra, která je neopakovatelná. Můžete si tam dát kávu, posedět s knihou nebo nad časopisem, zírat do prázdna a nebo se bavit s někým, koho znáte o všeličems. Takové prostředí lidi nenutí rozebírat své problémy do nekonečna s cílem se jich zbavit nebo si alespoň od nich chvíli odpočinout.

Druhé patro - umělecká literatura

To hlásá orientační tabule ve vestibulu. Tam se půjdu podívat, pomyslela jsem si a šla jsem si ze své poličky vyzvednout objednané knihy. Narovnala jsem je do tašky a tu jsem zamkla do skříňky. Pak jsem vyběhla po točitém schodišti do druhého patra. Ve vysokých regálech byly narovnané velké i středně velké knihy o malířství, architektuře a hudbě. Sedla jsem si k oknu s vybranou knihou a otevřela ji téměř s posvátným pocitem. Až nyní jsem pochopila, že každý obraz vydává svědectví o určité chvíli, zastavuje čas, aby ten, který si ho prohlíží, mohl do něho vejít a snažit se porozumět sdělení. Možná, že mi ta návštěva u malíře, ne příliš dlouhá, přeci jen otevřela oči víc, než kdybych absolvovala nějaký složitý seminář. A zatímco obloha zůstala zatažená, moje myšlenky bloudily po obrazech a hledaly příměr k zážitku, kterým jsem nedávno procházela také ve svém jedinečném a neopakovatelném čase. Zavřela jsem knihu a upřela oči do okna, ne proto, abych se na něco dívala, ale abych našla odlesk jedné reality, která se nyní stala lucidním snem. Stále mne to ještě nenutilo, abych se tam vrátila, protože všechno bude jinak a přijde zase další a další zážitek. A všechny se jednoho dne seskupí do sebe, aby vytvořily jakýsi paralerní svět, který mne bude tak dlouho provázet, dokud mé vzpomínky na detaily nevyblednou a čas z nich neudělá pouhé šedé šmouhy. A to nesmím dopustit, pomyslela jsem si.

Konečně přestalo pršet a obloha se vyjasnila

Je skoro poledne a já jdu směrem k nádraží. Asi pojedu domů tramvají, protože taška s knihami je dost těžká. I když nerada jezdím hromadnými dopravními prostředky, protože jsou nevlídné. Budu se dívat z okna, jak při jízdě se všechno kolem míhá a ztrácí, takže ti lidé, co je zahlédnu z okna za chvíli přestanou jakoby existovat. A pak vyběhnu po schodech, odemknu svůj byt a zavři za sebou dveře. Důvěrně známé prostředí mne obklopí a spolkne. Dřív jsem neustále nutkavý pocit něco dělat, ale to je jen špatný návyk. Který si člověk odnese ze svých zaměstnání. Ve skutečnosti, když máte jistý příjem a nejste závislí na termínech, si můžete odpočívat, kdy chcete a potřebujete. A pro mne je každý den vzácný. Nejsou to nyní ty zahozené dny, plné marnosti, žabomyších válek, stresujících situací a zbytečně promarněné hodiny v bezduchém tlachání. V chaosu, který člověka vysiluje a podvědomě ho nutí, aby alespoň něco v něm uspořádal, protože tím trpí. Neuvěřitelně trpí, aniž si to uvědomuje. A pořád čeká, až na něho za jeho zády ukáže nějaký prst a změní mu rázem jeho navyklý běh života. Jsou události, které stanou včas a tak je na to někdo připravený, aby žil svůj život ve změněných podmínkách, protože se nic zvláštního neděje. Ale náhlá změna připraví člověka o rovnováhu. Lidé nepřemýšlí o duši, a proto na ni nehledí. A tak vám skládají do ní to harampádí křivd, trapných rozhovorů, bolestných ztrát, které považujete za katastrofu. A ta vás dovede až na pokraj propasti, místo, aby vás vynesla z tíživého prostředí do jiného světa, který si konečně můžete uspořádat podle svého. Stejně jako on, který našel své místo mezi ovocnými stromy a kouzelnou krajinou.

Pokračování

Autor: Irena Aghová | úterý 30.11.2010 2:04 | karma článku: 22.96 | přečteno: 1111x

Další články blogera

Irena Aghová

Sírachovec

Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti

29.3.2023 v 14:48 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 116 | Diskuse

Irena Aghová

Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.

Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.

11.11.2022 v 18:28 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 312 | Diskuse

Irena Aghová

To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.

Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.

6.10.2022 v 15:29 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 271 | Diskuse

Irena Aghová

O svědomí

Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.

19.8.2022 v 10:23 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 233 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.14 | Přečteno: 603 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 303 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 532 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...