Relax: Břehy blaženosti - 6.
V parku nedaleko kostela…
Stojí vysoké listnáče a cesty jsou stále krásně upraveny. Procházejí se tam věřící, kteří čekají na hodinu, až začne mše. Tiše spolu rozmlouvají anebo mají schýlenou hlavu a asi o něčem přemýšlí. Bývaly tam i hospodářské budovy, které přináležely klášteru, ale z kláštera se stala budova pro katedru fyziky a Vysokého učení technického a přestavba zcela změnila původní vzhled budovy. Říkám si, jak každá generace si staví své danosti, lpí na nich a trvá a pak stačí málo, aby se z nich staly jiné danosti, A proto nevěřím na všelijaké -ismy, které si staví do čela jen pár svých vyvolených a ostatní ani neví, k čemu ta idea vlastně slouží. Věřím v bytí, byť je komplikované, ale souvisí i s plynutím času a v něm by si všichni připadali bezvýznamní. Tak si časovou osu přetínají různými érami, do nichž budou zařazováni dříve nebo později jedinci, kteří svými myšlenkami a úsilím se pokusili dát té éře smysl a směr. Modernizují, rekonstruují a přetvářejí na základech minulosti svou přítomnost, než vypotřebují svůj arzenál myšlenek, idejí a metod a pak je někdo buď zapíše do encyklopedie, nebo smete z piedestalu do zatracení. Ale nad tím vším úsilím dát životu směr a smysl stojí život sám. A nad ním se rozednívá a stmívá, do něho prší a sněží, občas i udeří hrom. V něm se odehrává běh v rozmezí lidského života lidí zdánlivě bezvýznamných, kteří za sebou zanechávají stopy svých omylů, lásky, naděje a beznaděje. A nikdo si je nikam nezapisuje, leda do matrik anebo jiných registrů. Rodí se a mizí, ale mně někteří velmi chybí. A když tak chodím po parku, už letos nepotkávám tři babičky, které chodily pravidelně na raní. Mívaly na hlavě černé baretky a pod paží si nosily vyšívané kabelky. Obejdu celý komplex budov a projdu parkem na ulici, kde se otevírají obchody, zvyšuje se dopravní ruch a na hodinách je právě osm hodin.
Buď budu zavařovat nebo tvořit
Tento týden se mi podařilo dokončit můj rukopis a udělat drobné korektury. Konečně se zbavím té úmorné práce, která mne místy deptala a nebýt malíře, asi bych dne polykala prášky na nervy a proti nespavosti. Mám ho v nových deskách v tašce a schůzku o půl desáté. Kéž by mi ho už nevracel! A tak nasednu do tramvaje a přejedu pár stanic, vystoupím, ještě se stavím v malé kavárně na kávu, přečtu si něco od Nezvala, abych se uklidnila a pak zazvoním na zvonek jednoho starého sešlého domu, abych pak odsud odešla buď rozladěná, nebo vítězná. Pokud to bude ta druhá varianta, pak nakoupím zavařovací sklenice a začnu plnit svůj slib, který jsem mu dala. Nejméně tři měsíce budu mít klid, než začnu pracovat na dalším rukopisu. V těchto myšlenkách jsem popíjela kávu a nespustila oči z protějšího domu. V místnosti, kde pan Melíšek sedává za starým stolem, zcela pokrytým knihami a svazky, se ještě nesvítilo. Pan Melíšek zná -ismy a rediguje podle pravidel. Každá věta musí sedět, myšlenky se musí řetězit a vyvolávat v čtenáři ty pocity, které na něho autor hodlá přenést (abych se jich sám zbavil anebo je v sobě posílil).
Žijeme v postmoderní době!" zvolal a já na to nic. Díval se na mne, protože očekával diskusi nad jedním odstavcem, který mi hodlal proškrtat.
"To je pustý romantismus!" zvolal zase, protože pan Melíšek se zásadně vyjadřuje v pojmech, které mají velmi dlouhé a velmi diskutabilní obsahy. Jenomže, on může provolávat co se mu zlíbí a já musím mlčet, protože dostávám příspěvek na náklad, a tak je moje rozmáchlé vyjadřování vtlačováno do ideové šablony, kterou pan Melíšek střeží jak cínový vojáček. Byly doby, kdy jsem se s ním dohadovala. Ale jeho chladné - jak chcete - a to mi ještě podal rukopis s gestem, ať si ho sama hodím do koše, mne odradilo od dalšího odporu.
Postmoderna je filosofie pro silnější jedince, kteří jsou schopni unést nicotnost bytí ...
Všechno zpochybňovat, zatracovat a nic jiného nepřinášet, než pochybnosti o všem, co kdysi něco! Ale já chápu bytí jako plynutí času a nedívám se do příručky, kam vrazili Huga, Balzaca, Beethovena. A v tom ovzduší opravdu cítím stav odcizení, stres a osamělost. Nicméně, jsem zazvonila na zvonek a Melíšek je po chvíli rázně otevřel.
"Pojďte dál" řekl a zavřel za mnou. Stoupala jsem po točitých schodech do druhého patra, někdo v patře vařil hovězí polévku a její vůně se mísila s pachem uhlí, pachem tlení ze zahrady a parfémem nějaké dámy, která tudy prošla. Pocítila jsem nevolnost a tak jsem rychle vstoupila do místnosti, která zase páchla kouřem a nedopalky, které byly nahromaděny ve vysokém popelníku na stole, kávy a osvěžovače vzduchu. Podala jsem mu opravený rukopis. Nasadil si brýle a nalistoval příslušné stránky. Chvíli je studoval, zatímco já se nenápadně rozhlížela kolem. Pan Melíšek byl opravdu postmodernik. Jeho bytí v takovém strašném nepořádku musí vést zákonitě do nicoty. Aniž bych ho chtěla nějak kritizovat, protože teď má v rukou můj honorář, který mne na tři měsíce osvobodí od psaní a já se budu moci věnovat panu malíři.
"Výborně," zvolal, "pochopila jste, kam směřují knihy vydávané naším nakladatelstvím. A ta bude určitě jednou z nejlepších."
Podepsal mi protokol o přijetí a já se s ním rozloučila. Velmi rychle, protože jsem nechtěla, aby mi v těch zaprášených skleničkách nebo špatně umytých hrnků nabízel pohoštění. Proběhla jsem páchnoucím domem na ulici a nadechla jsem se čerstvého vzduchu.
Pokračování
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016