A horkou noc zdobil půlměsíc ... Doslov

Nedávno jsem potkala svého známého a pozval mne na kávu, abychom si mohli po delší době promluvit. On se zabývá celý život dějinami umění a i když je už starší člověk, je nesmírně činný. Nejen, že má své semináře na filozofické fakultě, ale také se zabývá filozofií, psychologií a bůh ví, čím ještě. Byla jsem ráda, že jsem ho potkala, protože ráda hovořím se vzdělanými a otevřenými lidmi.

Lovec draků

http://www.serius.cz/lovec-draku-tisice-planocich-slunci

"A tak jsem ti četl Lovce draků. Četla jsi to? Nečetla? To je veliká chyba," řekl naráz jakoby v jedné větě. Napil se kávy a přitom jakoby automaticky pozoroval okolí a "nachytával" atmosféru. Já to také občas dělám, když se chystám psát nějakou beletrii. Je to docela příjemné, když člověk najednou zjistí, že i obyčejná kavárna může být úžasným podnětem pro napsání povídky, básně nebo dokonce novely či románu.

"Jednou jsi říkala, že napíšeš knihu o Arábii, ale nějak na to nespěcháš, že?"

"Měla jsem jiné starosti," řekla jsem.  Ale ve skutečnosti to bylo jinak. Nebyla jsem na to vnitřně stále připravená. Znamenalo by to se hluboce ponořit do vzpomínek a svou mysl úplně obrátit k žhnoucímu slunci, k úžasným stíhnohrám a mořím, městečkům a městům, lidem a svým vzpomínkám, které by mi zase otevřely různé události z válek, které jsem tam bohužel také zažila.

Ale nyní odbočím:

jednou, v Bejrútu, začala střelba a v dálce byly slyšet motory letadel. Všichni, kdo jsme byli na ulici, jsme se hleděli někam schovat. A všimla jsem si, že blízko mne stojí žena s dvěma dětmi a vysokém stavu těhotenství. Nabídla jsem ji, že ji dovedu na bezpečné místo. Naštěstí jsem měla u sebe jednu nenačatou láhev minerálky, takže jsem ji otevřela a nabídla k pití. Napila se a pak dala ještě dětem.

"Tak pojďme," řekla jsem , protože místní policisté mezitím ukazovali lidem cestu do krytu. Vzala jsem obě děti do náruče a ona šla vedle mne těžce, celá orosená potem.

"Víte," řekla mi, "každé z těch dětí jsem porodila někde v krytu."

A pokračuji dál.

V Arábii jsem byla a viděla jsem mnoho krásných věcí. Vyslechla jsem mnoho překrásných skladeb, poznala talentované lidi. Ze všech stran na mne stále dýchá ten svět svými silnými vůněmi, tóny, barvami a zážitky, ale současně jsem tam poznala i co je to protiletecký kryt a jiné věci, které doprovázejí válku.

Tak začni s tím něco dělat ...

Řekl mi a já jsem byla tak zahloubaná do svých vzpomínek, které mne zase popadly, jakmile se řekne Orient. Jednou mi řekl agha, že ten vztah k Orientu má každý takový, jaký chce mít. Kdo hledá krásu a harmonii ji najde stejně jako kdo hledá nenávist, násilí a zmar.

"Ještě není čas," usmála jsem se.

Vzpomínka

A vzpomněla jsem si, jak jednou, zase za nějaké války, jsem přiletěla v noci do Damašku. Letiště bylo plné lidí. Měl mne tam čekat jeden člověk, s kterým jsem měla odjet do Homsu. Ale nebyl tam. Popadla mne panika. Dala jsem si kufry do úschovy a vyšla ven. Na ulicích planuly ohně a mezi nimi chodili ozbrojení vojáci. Bylo to něco přízračného! Vůně dřeva a petroleje s mísil s vábnou vůní horké noci a na nebi zářily hvězdy. Tak mírumilovně! Vyhrkly mi slzy z očí.

"Co tu děláte?" ozval se za mnou hlas. Obrátila jsem se, za mnou stál jeden z hlídkujících. Vysvětlila jsem mu, že čekám na jednoho člověka, který mne má odvézt do Homsu a že jsem z Československa.

"Praha," řekl česky a usmál se.

"Tady nemůžete být. Běžte zase dovnitř. A počkejte tam. Určitě pro vás přijede. Já jsem v Praze studoval," dodal a obrátil se k odchodu.

Dopili jsme kávu. Zaplatil a měli jsme se k odchodu. Než jsme se rozloučili, řekl mi, abych si Lovce draků rozhodně přečetla a budu vědět, jak tu knihu napsat. Prostě, jednoduše, to ostatní přijde samo.

Knihy plné moudrosti a poezie

Za pár dní mně to nedalo a navštívila jsem Zemskou knihovnu. Sedla jsem si počítači a začala hledat všechny knihy, které se týkají Arábie, Indie a Persie. A zjistila jsem,  že za první republiky a během druhé světové války byly přeloženy některé filozofické knihy i knihy z uměnovědy do češtiny. A netýkají se náboženství Koránu, ale pocházejí z nejrůznějších oblastí lidského uvažování. Mám ráda súfistické texty ( súfí - sophia = moudrost). Zvláště od autora se zvláštním jménem Pir-o-Muršid Inayat Khan. Zamyslela jsem se nad tím vším, co se kde píše o islámu, o Arabech a muslimech. Ano, jak jsem řekla výše, je tam mnoho krásného i nebezpečného a zlého. Ale myslím si, že  by se lidé neměli odvracet od poznání, které sice pochází z jiného soudku, ale může přinést inspiraci pro přemýšlení nad životem, jeho smyslem, významem jakož i smyslem samotné smrti. Neboť v životě můžeme vnímat krásu a lásku z nejrůznějších zdrojů.

Nepotřebuji konvertovat, stačí mi číst a naslouchat

Do islámu bych nikdy nekonvertovala, mně stačí, že si mohu v arabštině číst a poslouchat, co potřebuji. Že mohu občas hovořit s lidmi v kavárně v jejich jazyce o životě a umění. Protože pro mne není důležitý jen povrch věcí, které se mi jeví, když čtu noviny nebo poslouchám zprávy. Pro mne je důležité nahlížet na svět ze všech úhlů a hledat i odlišnosti v tomto náhledu, srovnávat a chápat, na základě poznaného, co chci nebo co mám odmítat. Mé vzpomínky jsou zraňující pro tu situaci, která se občas rozhoří a vyvolá veliké násilí. Jsou krásné i proto, že jsem viděla spoustu nevídaných věcí, které souvisejí i našimi životy, naším vnímáním a pokud chceme, i chápáním. Stačí mi vzpomínat, číst a naslouchat, abych pochopila tu pravou duši minulého i přítomného Orientu a pochopila, čím mne, jako evropského člověka oslovuje. I když vím, že nikdy nemohu splynout s něčím tak ohromným, čím je sám o sobě.