Relax: Břehy blaženosti – 8.
Myslím na tu kapli, kterou mi ukázal na naší noční procházce. O té budu mluvit za chvíli. Sedím v pokoji, do šera svítí stolní lampa a já si píši slova, která mne napadají, když si v duchu promítám obrázek kaple. On touží, podle toho, co si myslím, získat dokonalou krásu a promítnout ji na staré zdi, které však budou znovu zrekonstruovány, zbroušeny, nalíčeny na bílo. Pak bude malovat na zemi, na velké archy, náčrtky svých vidění a cítění, aby dosáhl dokonalých tvarů, které budou nositeli jeho přání. Smazat cosi tíživého z minulosti? Smazat cosi tíživého z přítomnosti? Chtěla bych vidět, jak maluje své předlohy. Tam bude ta největší pravda, to ostatní budou jen krásné obrázky.
Láska a krása
Chápu ho. Duše si nic jiného nepřeje než lásku a krásu. Láska je podstatou života. Z lásky pramení krása A harmonie? Ta je prostředkem, jímž život dosahuje svého cíle. A proto ji musíme dosahovat a obnovovat, jakmile nás opustí. On to ví a já to zatím jen tuším. Ale budu se muset něčeho vzdát. To je mi nyní jasné
Hloupé vzpomínky
Na okno začal ťukat déšť. Pootevřela jsem okno a poslouchala rytmus. Vím, že zvuk kapek bývá harmonizující, zvláště pokud je doprovázen jemnou hudbou. Sedla jsem si ke klavíru a doprovázela jsem déšť, který tak sladce zněl, probouzel ve mně touhu a nitro se otvíralo k dalším, až hlubším úvahám o lásce, kráse a harmonii. Moje myšlenky se potulovaly v minulosti, v které nebylo moc inspirativních zážitků a navíc, mnoho věcí jsem zapomněla. Souvislosti, v kterých se započínaly podezíravé a nepřátelské vztahy, mi dnes připadají dětinské a směšné. Ač se děly mezi dospělými a poměrně vzdělanými lidmi. Vzpomínám si na odpuzující vzduch v kancelářích, který měl původ v prastarých registračních skříních s roletami, kde vždy ležely spisy. Zaprášené, nepotřebné, na kterých mnoho lidí nechávalo své zdraví, svůj čas a obětovalo i svůj osobní čas neustálými myšlenkami, které se honily kolem těch papírů. A najednou tam ležely, tak vzorně složené v tkanicových deskách, které byly vzorně nadepsány hůlkovým písmem a nikomu ani nestálo za to je vláčet do archivu. Ten pach také vycházel ze zásuvek stolů, v kterých býval inkoust a razítková barva. A také všelijaké jiné věci, které dříve patřily ke kancelářské výbavě a fasovaly se pomocí podlouhlých lístečků, na které se podepisovali vedoucí oddělení, aby nic nepřicházelo nazmar. Najednou to všechno neplatí! Úředníci odešli, nábytek s otisky jejich práce a soužení zůstal jako memento, které by bylo nejlepší zapomenout a zahodit. A co ty kancelářské intriky a lásky! Ale přes to mám pocit, když už mne přešly emoce, které se mnou cloumávaly, že s odstupem času to bylo vlastně úsměvné. A tak si myslím, že se mi podařilo dosáhnout harmonie, nebo ne?
Ty břehy ...
Usnula jsem při té hře deště a spala jsem do svítání. Dost se ochladilo. Zabalila jsem se do županu a uvařila jsem si kávu. K tomu jsem si pustila hudbu, která by mi dodala energii. Musím jít s prádlem, zjistit, jestli už přivezli to vyprané, krásně naškrobené a vyžehlené. Pak si převléknu postel, uklidím a uvařím si fazole mungo s kuřecím masem. Měla bych trochu pracovat, abych nevyšla ze cviku. Ano, musela jsem si ráno říci: "Nic na světě není tak důležité, jako je láska a harmonie. Ale lidé to neví, pokud nedojdou sami k tomu poznání. Myslí si, že to jsou nějaké jóginské či mystické řeči. Ale podívejme se na to z této strany. Copak by člověk, který pozná harmonii a krásu, kterým protéká láska se stejnou intenzitou jako krev v žilách, by dokázal svůj život jen tak, pod příslibem lepšího životního standardu, utrácet v marné a pro budoucnost bezvýznamné práci, v pomíjivých vztazích? Copak by připustil, aby z něho někdo udělat druhořadého bezvýznamného tvora, který nevidí žádný jiný prostředek k životu, než v penězích a ve věcech, které si musí opatřovat, aby dostály samy o sobě nějaké úcty? Copak člověk není úctyhodnou bytostí sám o sobě? Tvůrcem i stvořitelem? Nositelem božské lásky a klidu hodného kosmu? Pracovat, to ano, mít peníze, to ano, ale otročit jim? To ne. Stejně se rozdělí a přetvoří v nepotřebnosti, které stále více zatěžují a honí člověka dál, abych jich měl a víc. A pak – nakonec zůstane osamělý, stranou světa a vyprahlý jak poušť. Je třeba žít! Ne, aby se život skládal z prožitků, které nemají ani logickou vazbu na osobnost, ale jsou zase jen stíny toho, co by měl člověk ve skutečnosti prožívat, aby viděl břehy blaženosti".
Láska není past
A co krásných nálad jsem poznala,
když jsem se do kraje snů dívala,
a všemi koutky srdce jsem se proplížila.
To je ten důvod, proč tě mohu milovat,
a proč věřím, že jsi ten pravý,
a také v to, že náš cit je zdravý,
my dva si nenecháme nikdy diktovat,
jak správně spolu chodit a kdy spolu spát,
co všechno nám moudří radí,
jak se líbat a že si máme zatloukat,
někdo-li s jiným kdy randí.
Věřím, že pravá láska není past,
do které vejdeš jako kořist.
Kterou je nutné na druhé klást.
Maura,2010
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016