Nemám rád tvrdý chleba! O šetření věcí i peněz.
Mami, babička prožila válku?
Ptal se mne jednou syn a já se s údivem na něho podívala, abych zjistila, kam míří. Tak jsem mu řekla, kdy se babička narodila a co v jejím životě všechno probíhalo. A pak jsem se opatrně zeptala, proč se mne na to ptá.
"No, babička pořád šetří. A řekla mi, že se chleba musí dojíst a já nemám rád tvrdý chleba."
Zamyslela jsem se nad tím. Jak je rozdílný vztah generací k základním věcem pro člověka. Vzpomínám si, že moje babička nic nevyhodila, co se zdálo, že se dá ještě použít. Ale my jsme měli stodolu, v ní bedny a tak se tam daly často najít hotové poklady. A funkční! Třeba mlýnek na mák, který mám dodnes a mele velmi jemně, kuchyňské náčiní, které babička dostala kdysi k výbavě a nyní velmi cenné, dokonce i mlýnek na kávu v krásném provedení, porcelánový váleček na nudle, jako nový a jiné věci, které nyní lidé shání po vetešnictvích na chaty a chaloupky. Pamatuji si, že jednou mi moje babička řekla:"Proč si kupuješ boty, když jich máme plnou bednu." Tak jsem se šla podívat a skutečně, kožené dámské boty, i vyšší šněrovací, snad ještě pamatovaly císaře pána, a tak jsem si je z recese vzala do školy. Byly velmi dobře udržované a sklidila jsem obdiv. No, tehdy to byl skutečný odvaz. Dnes by se nad tím modelem asi nikdo nepozastavil, protože se nosí všelicos. Naši prarodiče a rodiče poznali doby, kdy se muselo šetřit. Ne proto, že by žili v bídě, ale protože mysleli na nás, své potomstvo, aby nám měli co odkázat a nebo nás podpořit do budoucna. Ale naučili nás i šetrně zacházet s potravinami a drahými věcmi. Prostě všechno hned, co si pořídili, nespotřebovali, ale hleděli si drahého damaškového ložního prádla, krásných bavlněných přehozů, záclon, vyšívaných ubrusů, protože chápali, že jejich domovy jsou útočiště pro všechny členy rodiny.
Má generace nepoznala nedostatek
Jednak se nás snažili naši předkové vybavit do života i věcmi, které jsou v domácnosti nezbytně nutné, jednak svými radami, jak šetřit a hospodařit a dále i radami vedení domácnosti. A tak je přirozené, že umím vařit, šít, ruční práce, obhospodařovat domácnost, i když to moc nevyužiji, protože věci se rychle opotřebovávají a my nemáme stodolu, abychom je někam odkládali, tak se prostě vyhodí. Nekupuji si damaškové povlečení, protože na jeho udržování nemám čas, vzácné německé a vídeňské ubrusy, jemně vyšívané, jsem uložila a ani bych se neodvážila nabídnout dětem, protože pro ně nemají žádnou hodnotu. Nehledě na krásné ručně háčkované dečky a záclonky do kuchyňských oken. Před vánoci je vyperu, naškrobím a napnu.
"Mami, proč to nevyhodíš?" zeptal se mne syn nedávno a kroutil hlavou. Manžel se jen usmíval. Má taky ten názor, protože v bytě, kde jsou takové věci se "nedá volně dýchat."
Nekupuji žádné drahé zařízení, protože to pro nikoho nemá cenu. Ale dobře si pamatuji na krásně nazdobené sváteční stoly s jemným porcelánem a stříbrnými lžičkami na míchání teplých nápojů, o které jsem se vždycky spálila.
Pozná další naše generace, co je to šetřit?
Snažila jsem se naučit děti hospodařit a nakládat slušně s věcmi. A to asi bylo všechno, co jsem mohla udělat. Chápu je, že potřebují žít a užívat a ne škudlit, že je nezajímají sice krásné, ale nepotřebné domácí harampádí, protože v dnešních domácnostech se už tolik nevyvařuje a konečně, kuchyňskou dřinu zastanou opravdu výborné elektrospotřebiče, které se pak vyhodí, když nefungují. Žije se rychle, nikdo neztrácí čas a všechno se musí stihnout v čase, který je pro tu či onu činnost dán a v prostoru, který je vymezen. Takže nějaké cídění stříbra, mědi, cínu, napínání deček a záclon - proboha, kde žiješ? Spadni na zem, mami.
Bude retro?
A tak jsem to všechno schovala pro má vnoučata. Vidím, že se doba pomalu vrací k některým věcem a stylům z minulosti. A všechny ty věci, z dávných domácností mých předků, které mám pečlivě uložené a ošetřené čekají na má vnoučata. Tuším, že je okouzlí, že je ocení a možná, že je budou i potřebovat. Kdo ví? A třeba začnou mít zase velkou hodnotu. Nejen materiální, ale i historickou.
Tak mě to naučili mí předkové.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016