V klidu, v klidu ...

Mnoho lidí žije ze dne na den. Jsou pod velkým tlakem, možná pociťují i prázdnotu z osamocení nebo prožívají porozvodové trauma či smutek, protože ztratili někoho blízkého. A možná také, díky poměrům v práci, o kterou se obávají zažívají neklid, strach, pocity nenávisti a nechuti tam vůbec chodit - jenomže musí. A to je veliká, veliká zátěž pro psychiku. Krajní emoce jsou opravdu velmi škodlivé a když se k tomu ještě přidají pletichy, pomluvy, zloba, agrese a závist, tak to je vyložená hostina pro depresi. Nedá se nic dělat. Ale čelit tomu člověk musí, pokud chce zažívat pocity radosti, nadšení, vnímat kolem sebe krásu, mít z něčeho radost a milovat...

Víte, že spoustu věcí děláme nevědomě?

Tak, automaticky. Ani si plně neuvědomujeme, že si umýváme ruce, že snídáme, že kouříme a pijeme kávu, protože při této činnosti myslíme na něco jiného. Třeba zrovna na nějaké neplechy, které nám někdo provádí nebo se provádět chystá a my to víme od kolegy. Sedíme ráno u snídaně, na stole noviny, před sebou šálek kávy, rádio vysílá ranní zprávy, nám se ještě chce spát, ale je jasné, že do půl hodiny nasedneme do auta.

-- A zmatek začíná ...

Panebože, mám vůbec něco v nádrži? Kruci, jestli neodjedu, přijdu pozdě do práce. A přejede ho chladný pocit po zádech. Rychle na sebe hodí bundu, vyletí z bytu, ale vrátí se, jestli zavřel okno, vypnul vařič, zamkl byt. Všechno je v pořádku. Čas pomalu utíká do fatálního okamžiku, od kterého už určitě přijde pozdě! Ale kam jsem teď dal klíče? Do práce přijede vynervovaný z  ranního lítání, naštěstí pro něho, šéf ještě nepřišel, protože taky něco asi hledá, takže fajn. Naštěstí  kolega označil příchod už v sedm, protože ví, jaké zmatky dovede dělat.

"Člověče, jdi s tím k nějakému odborníkovi," řekne přítel a kroutí hlavou.

Já několik takových lidí znám. Čekávám na ně trpělivě, protože je mi jich líto, ale zásadně jim neradím. Převracet někomu život je nehoráznost! Rozmlouvat někomu jeho postoje k věcem jeho života, když je už dospělý, je skoro zbytečné. Ztráta času. Neuvědomí si totiž, proč mu to říkáte ... neuvědomí si to ani dítě, kterému pořád někdo dospělý říká, dělej, nezdržuj, já spěchám ... a táhne toho broučka za ručičku za sebou do školky. A už mu dává první základy "uspěchaného života" do jeho dosud neposkvrněné mysli. Stačilo jen o trochu dřív vstát, přeci, ne?

Prášky na nervy nepomáhají, dovolená taky ne

Tomu, co jsem výše popsala,  já neříkám hektický způsob života, i když se mu podobá. Tomu se nedá říci jinak, než zmatek nad zmatek. A tak se nedivte, že takový člověk na konci týdne vypadá, že je totálně na dně. A nic se mu nepodařilo, jak chtěl. Ani nemohlo! Protože všechno, co dělal na poslední chvíli, bylo spíchnuté horkou jehlou a výsledky za nic nestály. Konečně, toho si všimne i druhá strana a tak toho může docela dobře využít ve svůj prospěch. Od takového způsobu života nepomohou ani prášky na nervy, ani dovolená, ani psycholog, dokonce ani psychiatr. Od toho pomůže rozum, který už volá o pomoc!

Nenechte se před spaním zatahovat do řešení problémů

Klidný spánek, příprava na odpočinek to jsou nejdůležitější kroky pro další den. Poslouchat před spaním rádio, v kterém někdo rozvíjí nějaké problémy  anebo hudbu, na kterou ať chcete nebo nechcete musíte přemýšlet, není zrovna nejlepší nápad, protože vás to odvádí od myšlenky se uklidnit a usnout. Pokud vám někdo zrovna v tu chvíli chce vykládat, jak je zoufalý, tak mu řekněte:"Zítra si o tom povíme."

-- Noční citové výlevy --

Zpozorovala jsem, že někteří lidé mají sklony právě večer, když se má jít spát, vytahovat problémy a začínat s nějakými vleklými spory. Tito lidé většinou trpí ve večerních hodinách vnitřní tísní. A pokud s takovým člověkem žijete, musíte ho to odnaučit. Bude rád, i když zpočátku to nebude chápat a bude vás považovat za sobce a ignoranta. Nakonec je schopen vás vyprovokovat ke konfliktu a je po spánku. Noční hádky jsou strašná věc.

-- Nástrojem uvolnění ze stresu ...

Ale když se ráno probudíte, úplně zničení, smutní, rozhození, váš partner, který vás vysával, je spokojený, uklidněný a právě si chystá ranní kávu. Potřeboval se totiž uklidnit a tak si vybral vás jako prostředek. Neuvědomuje si, že vám zničil celý nadcházející den, protože jste unavení a duševně frustrovaní. Až bude klid, rozhodně si s ním popovídejte a dost příkře o tom, že potřebujete spát, abyste byli výkonní a v pohodě, protože pokud to tak povede dál, budete to muset řešit! Totiž lidé, kteří se neumí sami zbavit stresu, hledají prostředky v druhých lidech. A také řeší zástupné problémy, místo, aby se potýkali s tím, co jim stres způsobuje. A tak ho přenáší na ty nejbližší, protože si myslí, že právě ti by je měli chápat. Ve večerních hodinách to začne v nich kulminovat. Ale tyto debaty nevedou k žádnému řešení, nýbrž je zbavení se vnitřní tíhy. Jedním z vašich úkolů je si zjednat klid k odpočinku.

Vytvořte si prostor pro sebeprožívání

Víte, že máte nějaké tělo anebo jen žijete v myšlenkách na problémy, starosti, možné neúspěchy, konspirace v zaměstnání a představami, že nestíháte?  Máte vůbec vědomí toho, že máte důmyslně sestavené tělo, které potřebuje opatrování, starost o fungování. A radost z toho, že vás nic nebolí, že jste krásně klidní a uvolnění - znáte ji vůbec? Opravdu si dokážete užít každý den koupel nebo sprchování a nebo na sebe v myšlenkách na tíživé věci jen cákáte vodu nebo se v ní rácháte? Kolikrát jste se při holení, pánové řízli, protože jste přestali být soustředění na svou činnost? Kolikrát jste si, dámy, daly na zubní kartáček místo zubní pasty pleťovou masku? Kolikrát jste vzdali vaření jídla pro sebe, ale namazali jste jen chleba s čímsi,co bylo po ruce, uvařili si hrnec kafe a raději si sedli k odpolednímu seriálu? A tím to začíná. Péče o tělo, o správnou hygienu a příjímání té správné potravy, fungování trávení, vylučování je priorita. A tak místo všelijakých lákadel si vyhraďte hodinku, dvě denně pro péči o sebe. A soustřeďte se na to.

-- Věnujte péči svým osobním věcem ...

Vytvořte si svůj životní program, naprosto jednoduchý a věnujte těm chvilkám plnou a vědomou pozornost. Uvolněte se. Tělo i mysl. Jakékoliv přetěžování těla působí na mysl a naopak. Za nějakou dobu se vám to stane zvykem a nikdo v okolí se tomu nebude divit, že máte svůj rytmus a blízcí se tomu přizpůsobí. A dokonce i jim pomůžete, aby svoje "bláznění" zmírnili a nebo vůbec omezili.

Proč jsem to všechno napsala: navštívila jsem v hospicu svého starého profesora. Prošla jsem se domem "dobré smrti". Viděla jsem lidi, kteří jsou odevzdáni svému konci. Dokonce i lidi mladší, než jsem já. Někteří trpí zákeřnou nemocí a už jim ani medicína nepomůže. Jejich organismus selhává. Ať jsou to intelektuálové nebo lidé, kteří bývali úředníky nebo manuálně pracovali. A při takové návštěvě si člověk klade zoufalou otázku, zda se tomu nedalo předejít! Proč Alzheimer? Proč rakovina slinivky? Proč takové utrpení? Možná, že to všechno začíná už v tom chaosu, který si každý způsobujeme sám. Nereálnými cíli, které si klademe, sebeklamem o svých možnostech, neúctou k sobě samým a k druhým lidem a naší nechuti o sebe pečlivě dbát. Dostáváme se často, naprosto zbytečně, jen díky jakési chamtivosti a představám, do sítí druhých lidí a roztáčíme si zbytečně svůj neblahý osud. Ale vezměme to opačně: co když osud našich milovaných, blízkých, přátel a kolegů se může dobře odvíjet právě od našeho rozumného, duchapřítomného a vědomého přístupu ke všemu, co děláme, o čem přemýšlíme a jak sami k sobě přistupujeme?

© Maura, 2010