Čtenářský deník 6. Podivné knihy, z kterých jde strach
Staré akkadsko - sumerské mýty
Sumerská epická skladba o Gilgamešovi , které má přes 300 veršů, zachovala se v několika verzích, které se v některých ohledech neshodují a někdy si i protiřečí. Ale sledujte příběh:
Inanna a Lilith
Dílo začíná vylíčením dávnověku, kdy bohové vládli společně zemi a vesmíru. Na břehu Eufratu vyrostl strom chuluppu (chalub, některé prameny uvádějí vrba, jiné dub, výjimečně také topol), který vyvrátil jižní vítr a ten se pak plavil po řece. Strom našla bohyně Inanna, vylovila ho a zasadila ho ve své zahradě v Uruku. V koruně tohoto stromu se usadill pták-démon Anzu, v kořenech had a v kmeni větrná žena (Lilú, lilou, akk.lilitu, pozdější hebr. Lilith) - to bylo špatně. Bohyně Inanna si totiž z tohoto stromu chtěla udělat trůn a lůžko a tyto bytosti ji v tom vadily, požádala o pomoc boha Utu, který ji nevyhověl, proto se rozhodla požádat Bilgamese, který zabil hada a vyhnal Anzua a Lilúu. Poté vyvrátil strom, osekal větve a kmen věnoval bohyni (v jiných verzích bohyni prostě vadili ač se stromem neměla žádné plány - strom pak dala Bilgamesovi celý), z větve si udělal palici a z pařezu kouli (nebo také buben a paličku, existují i jiné výklady co mohl udělat, přesný výklad není znám, každopádně se jednalo o magické předměty). Kouli pak odpaloval palicí, tomuto sportu se spolu s dalšími mladíky z Uruku věnoval velice náruživě a místní dívky a ženy jim museli nosit vodu a chleba, (další možností je, že paličkou a bubínkem honil Urucké muže do práce a ti pak nebyli schopni plnit manželské povinnosti), proto si stěžovali bohům (nebo bohové slyšeli jejich nářek) a tyto předměty propadly podsvětí.
Sestup do podsvětí
Enkidu se nabídl, že předměty z podsvětí vynese, ale nedodržel pravidla podsvětí (vše se musí dělat obráceně) a proto musel v podsvětí zůstat. Bilgames chtěl svého přítele zachránit, proto se obrátil na pomoc k bohům (Enlil, Nanu a Enki), jeho prosba se nakonec dostala až k Utuovi a Enkidu vyletěl komínem ven z podsvětí (jinde otevřel zemi a on z podsvětí vylezl). Neví se zda vyletěl on, jeho duch, možná jeho stín, ani se neví zda se vrátil napořád (vzhledem k ostatním mýtům této oblasti dost nepravděpodobná varianta) nebo na nějaký čas, či za nějakým účelem. Enkidu se poté setká s Bilgamesem a vypráví mu jak se daří zemřelým lidem, což se liší podle jejich zásluh (nejlepší je smrt vojáka, jinak též počet dětí, rozhoduje též jak se o ně starají pozůstalí a jak oni se starali o předky, atp. Bilgames v závěru koná smuteční obřady za své rodiče (je zde naznačeno, že zemřela i jeho matka, ale ta by měla být bohyně).
Tak byly líčeny postav, které nezůstaly v paměti lidí zapomenuty, ale objevují se v dalších souvislostech.
A pak uběhla dlouhá doba, než příběh se zase objevil, v jiném kontextu
Tajemný Grimoár - Necronomicon
Arabové jí nazývají Al-Afíz, jako „svištění dechu démonů". Je to zapovězená kniha, jejíž autorem byl Abdul Al -Zahred, říkali mu také šílený básník ze Sanna´a. To je v Jemenu. Bavíme se době kolem roku 700 našeho letopočtu.Tento člověk strávil několik let sám, v poušti Roba Al-Khaliyeh. Této poušti Arabové říkají „prázdné místo“. A vyprávěli si, že je tato poušť obývána sluhy zla, démony a zrůdami smrti. On sám, jak tvrdil, navštívil bájný Irem a město Pillar. Ale z těchto měst byly již jen ruiny. Údajně nalezl pod těmi ruinami letopisy a díla, rasy jež byla starší než lidská.“Tedy, i on sám se stal uctívačem neznámé síly, kterou nazýval Yog-Sothoth a Cthulhu. Poslední léta svého života strávil v Damašku, kde také napsal Al-Azif. Zemřel roku 738 našeho letopočtu a podle vyprávění, byl před velkým počtem svědků, chycen a sežrán neviditelným monstrem přímo před zraky lidí, kteří tam v tu dobu byli.“.
Ale tak to tedy doopravdy nekončí ...
Roku 950 našeho letopočtu poté kdy tento spis získali všichni významní okultisté a filozofové těmi nejrůznějšími cestami, byl tajně přeložen Theodorem Philetasem z Constantinopole do řečtiny pod názvem Necronomicon. Tedy tento název znáš. Ale roku 1050 našeho letopočtu byl řecký text spálen patriarchou Michaelem. Až Olaus Wormius pořídil v roce 1228 latinský překlad. Ten byl dvakrát vytištěn - jednou v 15. století švabachem a podruhé v 17. století, snad ve španělštině. Roku 1228 ho Olaus Wormius přeložil do latiny. Právě tento výtisk vyšel tiskem nejprve v 15. století a pak až v 17. století.
.. originál knihy byl ztracen
Ale originál Necronomiconu byl ztracen už v dobách Wormia. Bohužel, shořel v plamenech, snad v San Francisku. Počet tajných kopií není nikomu znám. Co já vím, tak řecká kopie byla zaznamenána při spálení knihovny salemského muže v roce 1692. Z latinských textů existuje překlad z 15. stol. v Britském muzeu, ale ten je držen pod zámkem v nejvyšší tajnosti, překlad ze 17. stol. je v Bibliothegue Nationale v Paříži. Další je ve Widenerově knihovně v Harvardu a v knihovně Miskatonské university v Arkhamu, stejně jako v knihovně University v Buenos Aires. Podle všelijakých zvěstí má překlad z 15. století ve sbírce jistý americký milionář. Nejistá je zpráva, že část řeckého překladu z 16. století měla salemská rodina Pickmanových. Ale ta zřejmě zmizela s umělcem R.U. Pickmanem. Ten se beze stopy ztratil roku 1926. Existence knihy, jako takové, je, z pochopitelných důvodů, popírána autoritami všech klasických církví.“
Kdo byl Howard Philips Lovecraft? (1890-1937)
Je pokládán za velkého mystifikátora a hodně špatně skončil Je však otázkou, jak byl blízký pravdě a zda uměl číst akášu. Já se domnívám, že ano a že jeho dílo odpůrci zlehčovali i z důvodu, že věda neřeší existenci entit starších než dinosauři. Byl fascinován prastarými civilizacemi. My je můžeme považovat za obludné a ony obludné zřejmě byly. Vzbuzují pocit hnusu. Jenže tyto bytosti s námi stále sdílejí prostor na naší planetě a co je vůbec nejhorší, je s nimi možné vejít do kontaktu pomocí černé magie.
Co je to za bytosti a jak byly popsány
Ty bytosti se nazývali "Staří". Připutovaly odněkud z hvězd. Tehdy byla naše modrá planeta ještě hodně mladá. Ale již zde narazily na civilizaci, která se jim postavila na odpor. Byly to nejstarší, dejme tomu, říkejme jim, bytosti, které sídlily kdesi u hvězdy Betelgeuze. Vytvořila je jiná evoluce. Měly takové schopnosti, že by je tato planeta nemohla nikdy zplodit. Vyznačovaly se úžasnou inteligencí a zřejmě měly mnoho vědomostí. Existuje mýtus o příchodu hvězdohlavých bytostí, tedy „Starých“ , které přišly na ještě dosud neživou zem. Mezi výrazné schopnosti těchto bytostí patřilo i to, že byly schopné překonat mezihvězdný prostor na svých blanitých křídlech. Dlouho žily pod mořem. Budovaly fantastická města. Sváděly strašlivé bitvy s bezejmennými protivníky pomocí složitých zařízení. Využívaly neznámé energie. Ale je nasnadě, že jejich vědecké a technické poznání zjevně převyšovalo dnešní lidské. Tyto bytosti měly na jiných planetách projít stádiem technické civilizace, ale ustoupily od ní. Zřejmě je považovaly za zbytečné. Ve svých sídlech pod mořem stvořily pozemský život. Jednak proto, aby si zajistily potravu, a potom i k jiným účelům. Jejich dílem měly být i primitivní formy života nazývané "shoggotti". No a část "Starých" později přesídlila na souš. Rozmnožovali se sporami jako kapraďorosty. Ale pro jejich dlouhověkost toho ani nebylo potřeba. Potravu získávali jako rostliny z anorganických látek, ale nepohrdli ani živočišnou stravou.
... Invaze plemene Cthulhu
A pak přišla invaze tvorů plemena Cthulhu. Podle Lovecrafta. To rozpoutalo obludnou válku se "Starými". Když bylo toto nebezpečí zažehnáno, objevila se nová hrozba v podobě shoggotů. Ti byli používáni na otrocké práce, ale později se u nich vyvinula i jistá inteligence. "Staří" použili proti shoggotům zbraně molekulárního a atomového narušování. To píše Lovecraft v knize "Hory šílenství" ještě dlouho před objevem atomové bomby. Někdy během jurské doby "Staré" napadá další vesmírné plemeno Mi-Go. Napůl houbovití, napůl korýšovití tvorové: Stejně, jako bytosti plemena Cthulhu, pocházeli z nejzazšího vesmíru. Jejich struktura byla úžasná. Dokázali se totiž spojovat a opět rozpojovat.“ Lovecraft naznačuje nesmírné stáří informací obsažených v Necronomiconu. To samozřejmě odporuje vědeckým poznatkům, to si docela uvědomuji i já. No dobře. Ale na druhou stranui. Věda nemůže popřít a ani prokázat existenci předlidských vyspělých civilizací. Už jenom určení délky trvání délky lidského rodu je značně rozporuplné. Nikdo si nemůže být jistý délkou trvání lidského života na Zemi. Nikdo. Nikdo není schopen, kdo není uvnitř zasvěcené skupiny, přesně říci, o co všechno jde. Už Al-Zahred varoval lidi, že obydlí lidí je pozorováno a hlídáno starobylými plemeny bohů a démonů z časů před časem, jež se snaží pomstít za onu zapomenutou bitvu, která se odehrála kdesi v kosmu, a která prorvala světy ve dnech před stvořením člověka, kdy Starší bohové procházeli světy. A myslíte, že je tomu dnes jinak ? Poslední bitva nebyla ještě dobojována.
- a na scénu přichází jméno Marduka
V těch pramenech se objevuje jméno rodu Marduka, kterého již znali Chaldejci a jméno Enki, který je Arabem nazýván Pánem mágů. Také musím říci, že Arab mluví o branách, kterými procházel. Nejsou ničím jiným než uzly, které vedou do míst bytostí, které se tam usídlily a čekají na příležitost, aby opět ovládly zemi. Existuje brána, vedoucí Vně. To je ona brána, kterou se snaží Staří, vejít do našeho světa. A u ní drží věčnou stráž.“
Běží Vám mráz po zádech? Vzbuzuje ve váš představa líčeného pocit hnusu, úzkosti a strachu? Ale pokud máte pevné nervy, a to musíte mít, jinak se do četby nepouštějte, přečtěte si díla autora Lovecrafta.
Odkaz na esej o spisovateli
http://eldar.cz/cody/clanky/osobnosti/lovecraft.htm
http://www.minotaur.cz/sfaf/catalog/spisy-h-p-lovecrafta-07-hory-silenstvi-p-3789.html
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016