Indie: Podmínky pro vznik jedinečné filozofie

Často se vynořila otázka, zda a do jaké míry přejímalo indické myšlení své ideje z cizích zdrojů, např.řeckých. Některé názory, přednesené indickými mysliteli, podobají se určitým naukám rozvinutým ve starém 1Recku natolik, že každý, kdo chce zdiskreditovat ten či onen myšlenkový systém, může tak snadno učinit. Sledování otázky po přejímání idejí je zcela zbytečné ...

Nezbytnou podmínkou toho, aby se rozvíjelo lidské myšlení, aby vzkvétala uměni a vědy, je usedlá společnost, zajišťující bezpečnost a volný čas. Bohatá kultura je nemožná u nomádské společnosti, kde lidé bojují o život a zmírají strádáním. Osud povolal Indii na místo, kde příroda štědře skýtala své dary a kde byly všechny vyhlídky slibné.

Himaláje, zdroj inspirace

Himálaj se svými nezměrnými pásmy a výškou z jedné strany a moře z ostatních stran pomáhaly po dlouhou dobu chránit Indii před vpádem. Štědrá příroda skýtala nadbytek potravy a člověk byl zbaven lopoty i existenčního boje. Ind nikdy nepocítil, že svět je bitevním polem, kde lidé zápolí o moc, bohatství a nadvládu. Nemusíme-li plýtvat energií na problémy pozemského života, využívajíce přírody a ovládajíce světské síly, začínáme přemýšlet o vyšším životě, jak žit dokonaleji duchovně. Snad i vysilující podnebí mělo Inda ke klidu a odpočinku. Obrovské lesy se svými širokými listnatými alejemi skýtaly zbožné duši velké možnosti mírumilovně se jimi procházet, snít nezvyklé sny a rozezpívat se radostnými zpěvy. Lidé znavení světem se vydávají na pouť do těchto krajů přírody, získávají vnitřní mír, naslouchajíce šumění větrů a bystřin, hudbě ptáků a listů a vracejí se s plným srdcem a s duchovní svěžestí. V ášramech a v tapóvanech neboli v lesních poustevnách meditovali indičtí myslitelé o hlubších problémech bytí. Bezpečnost života, bohatství přírodních zdrojů, oproštění od utrpení, neulpívání na existenčních starostech a nepřítomnost tyranizujících praktických zájmů podněcovaly vyšší život Indie, takže od počátku dějin se setkáváme s duchovní nedočkavostí, láskou k moudrostí a vášní pro zdravější záliby mysli.

Láska k rozumu

Podporováni přírodními podmínkami a vybaveni intelektuálními předpoklady k vymýšlení spojitostí věcí, unikli Indové osudu, jejž Plato označil za nejhorší ze všech, totiž nenávisti k rozumu. "Především se varujme", říká Plato ve Faidonu, "aby se nám nepřihodilo jedno neštěstí. Nestaňme se misology jako se někteří lidé stávají misantropy nebo lidem se nemůže přihodit větší zlo, než stát se nenávistníky rozumu". Radost z poznání je jednou z nejčistších radostí, jichž může člověk dosáhnout, a tato vášnivá touha Indů po poznání plane v jasném plameni intelektu. V mnoha jiných zemích na světě se uvažování o povaze bytí pokládá za životní přepych. Vážné chvíle se věnují jednáni, a filosofie přichází na řadu jen mimochodem. Ve starověké Indii nebyla filosofie služkou některé jiné vědy či umění, nýbrž vždy zaujímala významné nezávislé postavení.

Filozofie je pochodní věd

Filosofie", praví Kautiljah, "je pochodní pro všechny vědy, prostředkem ke konáni každého díla a oporou všech povinností. " Protože filosofie znamená lidské úsilí pochopit problém vesmíru, je podrobena rasovým a kulturním vlivům. Každý národ má svou vlastní charakteristickou mentalitu, své zvláštní intelektuální sklony. Ve všech minulých staletích dějin, ve všech osudových změnách, které Indie prožila, lze poznat určitou výraznou totožnost. Je zakotvena v určitých význačných psychologických rysech, které ustavují její osobité dědictví a které budou charakteristickými rysy indického lidu tak dlouho, dokud bude moci udržet svou zvláštní existenci. Osobitost znamená nezávislost růstu. Neznamená to však nutně nestejnost. Nemůže tu být úplné nestejnosti, protože člověk na celém světě je týž, zejména pokud jde o stránky duchovní. Obměny lze vysvětlit rozdíly dobovými, historickými a povahovými. Přispívají k bohatství světové kultury, neboť pro filosofický vývoj není již královské cesty, právě tak jako jí není v jiných hodnotných oblastech.

Zdroj inspirace

V Indii stála filosofie na svých  vlastních nohou a všechny ostatní vědní obory k ní vzhlížely jako ke zdroji inspirace a své opoře. Je to ústřední věda, řídící ostatní vědy, bez níž se tyto vědy stávají prázdné a pošetilé. Mundakaupanišada mluví o brahmavidjá neboli o vědě o věčném jako 0 opoře všech věd, sarvavidjápratišthá.

Charakter indického myšlení    

Indické myšlení je nezávislým výtvorem lidské mysli. 0 filosofických problémech se v Indii diskutovalo bez jakéhokoli vlivu Západu a bez vztahu k němu. Přes občasný styk se Západem rozvíjela Indie svobodně svůj vlastní ideový život, filosofii i náboženství. Ať již je pravda o původním domově Ériů, kteří přišli na poloostrov, jakákoli, jistě ztratili brzy styk se svými příbuznými na západě nebo na severu a rozvíjeli se svým vlastním způsobem. Je pravda, že Indie byla neustále napadána armádami, proudícími severozápadními průsmyky, žádná z nich však, s výjimkou armády Alexandrovy, neučinila nic, aby podpořila duchovní styky mezi oběma světy. Pro všechny praktické účely smíme tedy pohlížet na indické myšleni jako na uzavřený systém, nebo jako na autonomní růst.

Pokračování