Společnost: Pan Dobeš má pravdu. Vychovávat se mají i dospělí.

Dobrý den, milí čtenáři. Tak jsem Vás slušně pozdravila a současně Vám opravdu všem dobrý den přeji. Umět pozdravit je slušnost, ale pokud to člověk myslí úpřimně a přidá k tomu úsměv, pak udělá i něco pro sebe. Myslím, že v  tom požadavku pana Dobeše, aby se učily děti už ve školce zdravit a slušně se chovaly není nic zvláštního, tedy obecně. Ale ve skrytu je to i psychologický tah pro zlepšení mezidliských vztahů. Jde však o to, zda pozdravená osoba Vám na pozdrav stejně srdečně odpoví. http://www.youtube.com/watch?v=cCFVBnHBDiA

Znám případy ...

kdy jde vám vstříc, na chodbě, nadřízený, vy ho pěkně pozdravíte a on se na vás ani nepodívá a jde dál. Tím, vám třeba dává najevo, že od od vás pozdravení očekává, protože je "někdo", ale nemusí vám odpovědět, protože vy pro něho nejste "nic". Zvláště, když záhy zaslechnete, jak se zdraví kousek od Vás s nějakým vaším kolegou. A vy si můžete pak celý den klást otázky, co to znamená a jestli už nejste na seznamu lidí, které hodlají v dalším kole propustit. Neslušnost, neomalenost, hulvátství a projevy velkopanského chování k podřízeným je bohužel častým jevem. Ale má se člověk sám stát tím neslušným, neomaleným a hulvátským, když ho někdo takový zařazuje mezi ty, "které nemusí zdravit"? Nikoliv. Slušnost je velká deviza, kterou můžete mnohé věci ve svém životě pozitivně ovlivňovat. Aniž byste museli mít k lidem osobní vztah, ten nakonec není třeba k tomu, abyste byli v zásadě slušnými lidmi. Jsou i lidé, kteří Vám dávají na jevo, že chtějí, abyste je pozdravili a dokonce se na Vás vyzývavě dívají. Třeba jsou starší a považují to za své privilegium. Sice to není také zrovna projev slušnosti, protože nikomu se pusa nezkřiví, když řekne to své - dobrý den -, ale vám se také nic nestane, když mu vyhovíte, i když s ním nejste zrovna v přátelském vztahu.

Děti neumí zdravit ...

protože je to doma neučí. Ale to nevadí, na to se nemusí ve školce ani ve škole u prvňáčků žádný učitel ohlížet. Stačí se před děti postavit, usmát se na ně hřejivě a říci jim: "Dobrý den, milé děti." A uvidíte tu reakci. Některé pěkně pozdraví a opětují vám úsměv a některé zůstanou na vás viset se svéřepým pohledem a nepozdraví a nepozdraví. Na místě učitele bych udělala krátkou a humornou pětiminutovku na téma, proč se lidé mají mezi sebou zdravit a pokračovala dál ve výuce.

Děti by měly ve škole zpívat

Možná, že je také dobrý nápad, aby se zavedl na začátek vyučování, u menších, ale i u větších dětí, zpěv. Zazpívat si pěknou písničku je příjemné a kromě toho to má dobrý vliv na psychiku. Třeba se mezi dětimi najednou vykulí nějaký talent, který může pak předzpěvovat a pokud je to navíc nějaké kvítko, tím líp. Najednou se bude cítit líp, že něco znamená, a to pro je pro děti velká věc! A vůbec takové ty "známé firmy" je dobré občas něčím vhodným vyznamenat, aby poznaly vlastní cenu i přes to, že se jim žákovská knížka hemží poznámkami. Ono se to nezdá, ale taková poznámka umí udělat své. Buď se dítě zatvrdí, zvláště považuje-li ji za nespravedlivou anebo se za ni časem zastydí, když mu učitel dokáže, že na sebe upozorňuje zcela zbytečně. "Však já o tobě vím, ty bambulo, nemusíš pořád vyrušovat."

Mí spolužáci pašovali do školy kytary

Na gymnasiu jsme měli hodiny zpěvu, ale zpívali jsme samé vážné písničky. Náš pan učitel seděl u klavíru a doprovázel nás, byl to mimochodem vynikající hudebník, ale strašně ho rozčilovalo, kdy to někomu ujelo. Trestal nás zuřivým pohledem, a to byl popud k obecnému veselí, a tak jsme ho všelijak zlobili. Ale o velké přestávce jsme se vytratili do blízkého lesoparku, s kytarami, které jsme pašovali do školy, a tam jsme si to všechno vynahrazovali. A bylo to jednou z jara, když jsme zase žhavili struny a nevšimli jsme si, že stojí opodál a poslouchá nás. Až potom se přiznal, na konci roku a změnil styl výuky. Byl nakonec naším přítelem a mým soukromým učitelem zpěvu, jak jsem už jednou psala.

Ve školství není mnoho peněz ...

ale láska k dětem a k povolání je k nezplacení. I když děti nemají příznivou situaci doma, přesto, když potkají dobrého učitele, který má o něho zájem, mohou mít významně dobrý základ do života. Já vím, že jsou učitelé, kteří jsou unavení a znechucení systémem školství a nemají už sílu si s dětmi hrát. Ale i děti, kterým je deset a výše tu laskavost, slušnost a dobrý vztah velmi potřebují. A třeba to začíná srdečným pozdravem, písničkou a laskavým napravováním těch, kteří zlobí a vyrušují jen proto, že si jich doma málo všímají.