Výzkum: Záhada hrobky Ježíšovy rodiny odhalena

Kniha "Hrobka Ježíšovy rodiny" od autorů Simchy Jakobovice a Charlese Pellegrina, vyd. Knižní klub, r. 2008, je zajímavá a jistě potěší ty, kteří rádi přemýšlí nad záhadami a rádi sledují zajímavé výzkumy. Knihu přeložil Dušan Zbavitel. Knihu jsem přečetla a...

Kolem Ježíše stále mnoho zájmu ...

Je pravda, že jsem přečetla mnoho knih z nejrůznějších období, které se zabývají otázkami existence jedné z největších postav dějin, Ježíše Nazaratetského a v těch obdobích, v kterých vycházely, se projevovala snaha o důkazy, že skutečně žil a že Evangelia svým způsobem jeho život i dílo věrně znázornila. Jakoby lidé toužili se přesvědčit, že je to pravda a že se učením mohou řídit. Ale já si kladu otázku, velmi osobní, zda je to důležité prokázat jeho skutečnou existenci proto, aby se poselství učení tak ve své době jedinečného, výjimečného, stala programem lidstva a také, jednotlivců, neboť podle mého názoru, je docela jednoduché a snadno splnitelné. Ale jen na pohled a jen z prvního dojmu. Ježíš svým životem položil před člověka jednu myšlenku: "Chodit životem na lehko." A kdo chce vědět, ví, kdo chce slyšet slyší...

Bůh měl na stvoření šest dní, Ježíš dva a půl roku

Je zvláštní, když člověk Ježíšův příběh studuje skutečně pečlivě a přitom je znalcem filozofických i náboženských tradic v době před Ježíšem, vyvstává nám před očima osobnost mírná, přesvědčivá, nenáročná, pracovitá a oddaná své věci. A to i ve chvíli, kdy už chápe, že mu jde o život. Samozřejmě, že židovské náboženství a židovská mystika mohla odpovědět na mnoho zvláštních věcí, které se v jeho životě děly a vzbudit oprávněný dojem i v současném člověku, že u Ježíše šlo o výjimečně dokonalé transdentální vědomí a právě v kontrastu prostředí, v kterém pobýval a konal svou práci.

... člověk má žít na lehko

A říkám výjimečné proto, že jistě se v jeho době vyskytovali lidé, a dokonce i před ním, kteří "prozřeli", ale málokdo dokázal svou věc dotáhnout tak daleko, že by na dlouho a  tak hluboce poznamenal lidský svět. A to jak pozitivně u svých přívrženců a lidí laděných na jeho "kanál" anebo odpůrců, z nichž mnozí chápou, že principy hmotného světa, v kterém se lidstvo pohybuje a zápasí o životní prostor, o sebezáchovu a nasycení, nemohou dokonale přijmout požadavky na jednoduchost života, ale spíše je to věcí jednotlivců, kteří k takovému žívotu přistoupí a jistě, že budou sklízet své ovoce, ovšem v opozici. Což nevadí, protože člověk musí být nejen sytý, musí mít důstojný životní standard, musí zkrátka vyhovět požadavkům hmotného světa, ale také musí mít prostor k naplnění svého spirituálního vědomí, což z něho nemusí dělat ještě člověka typicky náboženského. A nad touto myšlenkou se zastavím. Není to právě poselství doby baroka, která v jistém ohledu stále pokračuje v otázkách naplnění lidské spirituality? Nenajdeme v těch snahách našich předků ještě podnět k osobnímu vztahu k tezím, které jsou stále otevřené a nenaplnitelné?

Během četby mi vyvstalo v hlavě hodně otázek, proč se zkoumala Ježíšova kostnice s takovou úporností. Je důkaz o jeho životě a smrti důležitější, než poselství, které nám zůstalo v Bibli? A pro náš překotný svět, není důležitější nacházet v těchto tezích minimálně pro osobní život inspiraci? Osobně nejsem přívržencem takových výzkumů z jednoho prostého důvodu, že ač nejsem křesťanka, cítím v hloubi duše, že učení, vycházející z Evangelií, má rozhodně budoucnost stejně jako všechny současné a budoucí vědecké závěry o tom, co je život a jak se vysvobodit ze závislostí na nadbytku a nebo z hrůzy z nedostatku, které ho táhnou směrem dolů. Ale knihu si rozhodně přečtěte. Je velmi poutavá.