Relax: Radši jsem šla do parku a napsala báseň do písku
A tak se dalo do deště ...
Paní Malá, která chodí vysypávat smetí do popelnic v dobu, kdy lidé jdou do práce, mi říká: a kdepak máte ty krásné červené korále, co jste měla včera? Odpovídám, že v koupelně na zrcadle a ona kývá hlavou. Je to vůbec první výslech a čekají mne další. Já to vím. Hledám v kabelce deštník a paní Malá mne pozoruje: ten máte od koho? Její zvědavost je na místě, protože je krásný a já ji odpovídám, že z obchodu a ona se zeptá z kterého, já že si to nepamatuji a ona prohodí, škoda, taky bych takový chtěla! A tak ji ho podávám, protože nemám čas ani na řeči a jaksi ztrácím nervy ... a opravdu mi ho dáte? Já říkám opravdu, protože vím, že mám v kabelce ještě jeden. Dva deštníky, prohodí, to tak každý v kabelce nemá! A prohlíží si můj dar. Určitě ho dá potom dceři, protože si ji pořád potřebuje něčím zavazovat, aby neskončila nakonec v domově důchodců. A já, volná jako pták, utíkám na trolejbus. Prší čím dál víc. Skoro zavřel dveře, ale já jsem ještě prokouzla. Byla jsem tak ráda, že mi ani nevadilo, že mám trochu vlhké vlasy. Jízdenku, prosím! Oslovil mne starší pán, ukazuje mi nějaký kulatý knoflík nebo co to má revizor obvykle v ruce a já hledám v kabelce síťovou průkazku. Konečně ji mám a podávám mu ji. Mezitím trolejbus zastavuje a já musím vystoupit. Pan revizor ještě neskončil se studiem průkazky a když vidí, že jsem vystoupila, volá na mne, abych se vrátila, ale já nemám čas. Spěchám do práce! Běží za mnou a sděluje mi, že se mu hrozně líbí moje fotka. Podává mi průkazku. Směju se a on mi drží deštník nad hlavou, protože hledám jinou, abych mu ji věnovala s podpisem.
http://www.youtube.com/watch?v=OZeD4yjQKx8&feature=related
Jsem vzhůru teprve dvě hodiny ...
Vstupuji do areálů a cítím se unavená, nálada pod psa. Vrátný se mně ptá, proč jsem tak zmokla, když mám deštník a jestli půjdu na oběd, že bych mu přinesla tajně pivo do vrátnice. Přikývnu a letím k výtahu, který mi drží kolegyně. Ptá se, jestli mě taky tak bolí hlava a co na to beru. Než jsem stačila odpovědět, výtah zastavil a zase se rozjel. Odemykám kancelář a šéf se mě ptá, jak a s kým jsem se tak dobře vyspala, protože je strašně rád vtipný. To mi nevadí, hlavně, že se brzy ztrácí bůh ví kam a pak se mě deset lidí s odstupem půl hodiny ptá, kde je. Já nevím, říkám automaticky a stává se to mou mantrou na všechny nicotné otázky. Protože za hodinu se mě kolega zeptá, co si dám k obědu a druhý, jestli mi už opravili auto, že by si ho půjčil. Mezitím se ptá nějaká paní, jestli je šéf v kanceláří a vzápětí jiná, jestli mi může vyměnit záclony.
Pořád prší a obloha je zatažená. Blíží se jedenáctá hodina. Hlava mi drnčí jako budík, zvonící na talíři a cítím jakousi úzkost. Beru do ruky mobil, vytáčím číslo a na druhé straně to zvoní a zvoní. Nikdo to nebere. Prší, říkám si a svět se najednou mění do olověné šedi, nikde není láska, na kterou by člověk chtěl čekat a dávat ji hloupé dotazy jako: miluješ mne? A tak místo oběda jdu do parku, kde nikdo není, sednu si na lavičku a klackem píšu do písku báseň, kterou déšť smazává do nečitelna. Je to tak lepší, člověk se nemá moc ptát a odpovídat - to už vůbec ne.
Nejlepší je - mlčet a poslouchat, jak šumí déšť v zeleni stromů. Napadá mne, že svět je krása sama. Anebo samá krása? Nevím, kladu si ráda otázky, na které si neumím sama odpovědět. Protože na ty důležité mi odjakživa odpovídají druzí jen pokrčením ramen.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016