Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 3

"Uvnitř země české nemeškalo se  starostí o navrácení pokoje již dávno pohřešovaného. Mezi kořistnými zemany, jež nadužívajíce zemského bezvládí nabíhali se zbrojnými houfy na sousedy a na kupce na silnicích, byl rytíř Jan Zúl z Ostředka ten nejmocnější a nejstrašnější. Zmocniv se několika pevných hradů nad Sázavou, mnohé z nich zádavy činil po krajích. Václav vypravil proti němu celé vojsko pod arcibiskupem pražským Zbyňkem Zajícem z Házmburka, jenž co vojevůdce polní věc svou tak dobře zřídil, že nejen zdobýval všecky hrady Zúlovy, ale i jeho samotného s padesáti druhy jatého do Prahy přivedl. Nejvyšší soud zemský odsoudil loupežného rytíře k smrti loupežnické - i oběšen jest na pražském popravišti s tovaryši svými, nepožívaje jiné přednosti, leda že šibenice jeho byla všech jiných vyšší."

Spor mezi Avignonem a Římem

Úvodem k této kapitole bych se ráda zmínila o zajímavých souvislostech, vyplývajících ze situace postavení papežů v době schizmatu. Už tehdy, kdy se Bonifác IX. 1) ve snaze naplnit prázdné pokladnice, se snažil vyhlásit milostivé léto už roku 1390, tedy o deset let dřív, a svým stoupencům udílel plnomocné odpustky, ale málem přišel o Věčné město, bez něhož pochopitelně nemohl milostivé léto slavit a s nímž byly spojeny všechny příjmy, zapletl se do nebezpečné situace.

Za prvé několikrát přerušená jednání v letech 1391 - 1393 ho rozhádala s Římany a za druhé byla otřesena věrnost krále Václava a Richarda II., kteří v té době také čelili odporu svých poddaných. Via facti vedla papeže do slepé uličky a válka pohltila spoustu peněz. Sakrální se nebezpečně promíchalo s profánním a panovníci, což se dalo čekat, využívali sporu mezi Avignonem a Římem ke svým cílům. A lidé pociťovali hořkost až pohoršení.

Schisma

Když zemřel papež Klement VII., 2) francouzský královský dvůr požádal kardinály, aby nevolili jeho nástupce, Ale posvátné kolegium nevyhovělo a svěřilo dne 23. 9. 1394 tiáru Pedrovi Marinezi de Luna y Gotor, později Benediktu XIII. Benedikt XIII. nepatřil k mužům, kteří by byli ochotni podstoupit moc a rozhodně dokázal využít svých zkušeností i diplomatických schopností . A tak byl ke všem požadavkům a argumentům prostě hluchý. Dne 29. května 1398 byl v Paříži zahájen koncil, který trval dva týdny. V noci na 12. března 1403 papež Bonifác IX. v přestrojení uprchl a uchýlil se k vévodovi  v Provence a tato skutečnost vedla ke zrušení vyhlášení neposlušnosti. Čtyři pětiny účastníků trohoto koncilu žádaly při hlasování vypovězení poslušnosti, které bylo oznámeno usnesením 27. července, ale již 28. května 1403 bylo zase vyhlášeno obnovení poslušnosti.

Od zvolení papeže Klementa VII. už  uplynulo 25 let a schisma stále trvalo.

Od roku 1404 se papež Benedikt snažil využít svého vítězství a dohodnout se s Bonifácem IX. Ten však zemřel 1. října 1404 a jeho nástupce Inocenc VII. 3) nebyl o nic více smířlivější ...

Vrtkavé štěstí

A tak, jak vyplývá z uvedeného, mělo pražské obyvatelstvo dne 13. července roku 1404 zase jednou „kratochvíli“. Na Šibeniční vrch, (tam, kde bylo městské popraviště), vedli biřici naráz padesát jednoho odsouzence a mezi nimi šel rytíř Jan Zúl z Ostředka. Patřily mu dva posázavské hrádky jménem Dubá a Čejchanův Hrádek, a jak se říká, majetek nenabyl čistým a průhledným způsobem. Tedy na rovinu – on si je prostě zabral ... . Jelikož král Václav nebyl přítomen v zemi, vládla za něho panská rada. A panská rada pohnala rytíře před soud. Uložila mu, aby oba hrady podstoupil a jelikož obviněný odmítl uposlechnout, vyslala proti odbojníkům vojsko. Oba hrádky byly dobyty a pana Zúla s jeho padesáti tovaryši, zatklo a odvedlo do pražského vězení.

A teď je vedou ulicemi hlavního města k popravišti. A v patách za nimi i davy zvědavých Pražanů.

Mistr Jan Hus připravoval odsouzeného k smrti

Jde s ním i mistr vysokého učení Karlova Jan Hus ...

"Dojem v lidu, spravedlivou přísností touto vzbuzený, zvýšen ještě úkazem neobyčejným, že oblíbený kazatel v Betlémě, Mistr Jan Hus, připravovav nešťastníka k smrti, navedl ho na to, že obrátiv se k lidu, řekl: Svatá obci, prosímť vás, proste za mě Pána Boha!"

Jan Hus totiž vzal na sebe ten nevděčný úkol poskytnout odsouzencům poslední útěchu. Neviděl v nich vyvrhele a zločince, ale pobloudilé nešťastníky, lidi zmámené silou meče. Hus musel být dobrým znalcem lidských povah, že našel cestu k Zúlovu srdci a přiměl ho k pokání.

Královské vojsko proti loupeživém rytíři vedl arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka.

"Novému arcibiskupovi byl Václav IV. už po léta nakloněn," komentuje historik dr. Otakar Odložilík, "a počítal s jeho službami i v bojích s příbuznými a odbojným panstvem."

Rytíř v kněžském rouše

Už v roce 1401, když míšeňská vojska spolu se zbrojnoši odbojného panstva oblehla Prahu a zahájila válku s českým králem, byl to právě tenhleten mladý prelát, Zbyněk Zajíc, který Václavovi pomáhal jako vojenský odborník.

"I v jiných politických a bojovných sporech vládl Zbyněk daleko lépe mečem než perem a na válečné výpravě meškal raději než ve svém pražském sídle."

Církevní problematice moc nerozuměl, ale měl, podle pramenů, i určité povahové přednosti: na prvním místě rytířskou čestnost. V ovzduší obecného horlení za nápravu církve i on převzal řadu reformních hesel. A bylo to určitě, aspoň z počátku, v dobré víře v jejich správnost.

Zdá se, že mezi oběma muži, Mistrem Janem Husem a Zbyňkem Zajícem z Házmburka vznikla sympatie. Arcibiskup podlehl Janově charismatické postavě právě tak jako jeho řeči a na několik let se stal jeho přítelem a obdivovatelem a ochráncem. A to byl důvod, že až do roku 1408 směl Hus vyslovovat ideje, za něž by při jiné konstelaci tvrdě platil.

Poznámky k textu:

1) Bonifác IX. (rodným jménem Pietro Tomacelli; asi 1356, Neapol – 1. října 1404, Řím) byl papežem od 2. listopadu 1389 až do své smrti. Během jeho pontifikátu vládl v Avignonu i vzdoropapeži Klement VII. a poté Benedikt XIII.

2) Klement VII. (rodným jménem Robert de Genève, 1342 Ženeva - 16. září 1394 Avignon, byl zvolen jako vzdoropapež Klement VII. francouzskými kardinály, kteří se postavili papeži Urbanovi VI., a byl prvním avignonským vzdoropapežem západního schizmatu.

3) Inocenc VII., rodným jménem Cosimo de' Migliorati (pravděpodobně narozen v roce 1339 Sulmona, Neapolské království  a zemřel  6. listopadu 1406 Řím), byl 204. římským papežem v době od 17. října 1404 do 6. listopadu 1406. Papežský úřad zastával do své smrti. Jeho předchůdcem byl Bonifác IX. a nástupcem byl Martin V.

Použité prameny:

Prosba ke čtenářům:

Prosím Vás uctivě, abyste psali komentáře k věci a pokud bude některý komentář věcným doplněním k textu, prosím o dovolení, zda bych ho mohla uvést ve vztahu k textu do poznámky pod čarou i s vaším nickem. Tyto texty budu ještě zpracovávat, a to na základě úvah z předeešlých komentářů, na které se také odkáži. Děkuji Vám předem za laskavost.