Výročí: Za Mistrem Janem Husem - část 6

V císařství se dostal k moci Zikmund. Pochopil, že má nyní příležitost si zahrát roli karolinských vladařů a přislíbil pomoc pisánskému papeži, ale jen za určitých podmínek, Žádal svolání koncilu a jako místo stanovil Kostnici, Jako první oznámil křesťanskému světu, že koncil zahájí svá jednání 1. listopadu 1414. Nenaléhavější úkol bylo skončení rozdělení a brzy se ale zase objevily neshody. Na poli soudní procedury dosáhl Zikmund v únoru 1415 rozhodujícího úspěchu. 29. května 1415 Jan XXIII. uznal svou porážku, pisánský papež byl odstraněn. 4. července tého roku abdikoval Řehoř XII. Benediktz XIII. byl stále neoblomný, ale když Zikmund roku 1415 odstranil klementinskou obdienci, Benedikt XIII. musel odstoupit a uchýlil se do pevnosti Peniscola. Koncil jej sesadil 26. července 1417. Dne 11. listopadu 1417 konkláve zvolilo papežem Řámana Odona Colonnu, papeže Martina V. ...

Celý odpor  proti Husovi a jeho stoupencům v Českém království probudil některé české pány, kteří se Husa zastali. Nikoli u krále Václava, ale napsali rovnou Zikmundovi.

Dopis podepsali:

nejvyšší purkrabí Pražského hradu Čeněk z Vartemberka 1), Boček z Kunštátu a Poděbrad 2) , pro zajímavost dědeček krále Jiřího z Poděbrad, Vilém z Vartemberka a ze Zvířetic 3).

a v tom listě se poukazovalo na to, že "poctivý mistr Jan Hus není na dotaz u arcibiskupa Konráda považován za kacíře." Žádali Zikmunda, aby Husovi umožnil obhajobu, "aby nebyl pokoutně pohaněn k hanbě jazyka našeho i země České. Prohlašujeme, že mistr Jan Hus na nás a na mnohé jiné pány v královské radě obrátil se s prosbou, aby mu bylo sděleno, jakých bludů se dopustil." V závěru listu pak představitelé českých pánů žádají krále Zikmunda, aby Husovi umožnil slyšení na koncilu. To bylo tajné přání Zikmundovo a všech Husových nepřátel - dostat ho před koncil. Zikmundův notář poslal Husovi přátelsky znějící list, ve kterém pochválil jeho rozhodnutí předstoupit před koncil a sliboval mu zaslání průvodního listu.

Jeroným Pražský, kterému se dařilo unikat ze všech nástrah, Husovi sliboval, že mu do Kostnice přijde na pomoc, zatímco opatrný právník Jan z Jesenice poukazoval na hrozící úklady. "Vzdej se naděje," řekl Husovi doktor Jesenic, "že bys mohl dosáhnout spravedlnosti cestou práva. Ke komu se chceš dovolat, když tě všechny soudy prohlásily za kacíře?"

Koncil poskytoval možnost obhájit reformní učení před zástupci všech křesťanských zemí. Jednou v něm nabývaly vrchu pochybnosti, jindy zase vítězila důvěra ve vítězství pravdy, byť za cenu vlastního života. Když se odváží vstoupit do kruhu těch, které po léta pranýřoval, mezi preláty, co to tak asi může čekat? Vždyť přece jen žádá, aby biblické příkazy byly konečně uvedeny v skutek! Všechno v Janově učení bylo vlastně velmi prosté, snadno pochopitelné, a ani trochu kacířské. Aspoň mu to tak připadalo.

"Já, mistr Jan z Husince, všemu Království českému oznamuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupa o ta všechna nařčení, jimiž jsem nařčen křivě i naříkán. Poněvadž mě v mnohých koutech jako kacíře urážejí proti spravedlnosti i právu, najevo vystupte před knězem arcibiskupem ti a veďte na mě beze strachu, kteří jste ode mne slýchali kacířství; a budu-li shledán v kterém bludu anebo v kterém kacířství, neodmlouvám jako bludný, jako kacíř trpěti; pakli se k tomu žádný svobodně nedostaví, tehdy opět celému království, že chci se k vyšetření své pravdy v Kostnici na obecném sboru a na prohlášeném postaviti, bude-li tu papež, před papežem a před toho sboru duchovenstvem."

Svůj zážitek z cesty popsal slovy, které jsem si zvlášť kdysi, za studií zaznamenala:

"Také vězte, že jsem dosud nezpozoroval žádného nepřítele. A v každé hospodě dávám na rozloučenou Desatero přikázání a někde je přilepuji moukou. A všechny hospodyně a muži mě přijímají velmi vděčně. Nikde také nevyhlašují zákaz služeb božích a mou německou vyhlášku všichni chválí."

Hladký průběh cesty rozehnal všechny zbylé obavy. Kudy projížděli, tudy lemovaly cestu houfy zvědavců. O to se postaral hlavně Jan z Bořečnice, biskup v Lubuši (Lubuš je město v Polsku, u Hnězdna. Jan z Bořečnice byl dřív pražským kanovníkem). Právě on nemohl Husovi přijít na jméno. Projevovalo se tak, že jel o kus před Čechy a zaháněl každého do domu. Varoval a zapřísahal, aby se lidé na sedm západů zamkli ve svých příbytcích, neboť zanedlouho pojede kolem kacíř všech kacířů, který je o to nebezpečnější, protože umí číst myšlenky. Zvědavost byla silnější než strach. "A tak, když jsme se přiblížili k některému městu," (píše v jednom svém listu z Kostnice Jan Hus) "vybíhaly nám davy naproti jako na divadlo. Ale hanbu utržil nepřítel svou lží a lid byl vděčný, když uslyšel pravdu." Většina zvědavců byla nakonec zklamána. "Vždyť on ten Hus nemá ani kopyto, ani rohy!"

A dospěli do Kostnice

Na Husův příjezd do Kostnice nedočkavě čekali nejenom ti, co ho na koncil pozvali. Byli tu i nepřátelé z domova, byli to lidé, kteří vzápětí odvedli nejšpinavější práci udavačů. S ohromnou horlivostí ty "dobré duše" poskytovaly proti mistru Janovi důkazní materiál. Bylo jich hodně. Abychom vyjmenovali všechny, tak tolik času v tomto pořadu nemáme, ale ono bude stačit, když si všimneme aspoň. dejme tomu čtyř z nich.

Michal de Casis

Už v březnu 1411 podal obžalovací spis proti Husovi. Využil v něm stížností arcibiskupa Zbyňka Zajíce a invektiv pražských farářů a prelátů. Michalovým pomahačem byl Václav Thiem z Mikulova, toho času děkan a kanovník v bavorském Pasově. Třetím v této řadě (ale nikoli v pořadí) byl muž z úplně jiného těsta: universitní mistr a bývalý děkan pražské bohoslovecké fakulty.

Štěpán z Pálče

"Nedlouho po Husovi přišel do Kostnice i mistr Štěpán Páleč spolu s biskupem litomyšlským a přinesl s sebou nejnovější spisy Husovy, skládané za příčinou synodálních jednání v roce 1413. Spojivše se on a Michal de Causis skládali žaloby na Husa i uvedli je přítomným kardinálům ve známost. Oba horlivci byli neúnavní v díle svém; a majíce všude volný přístup, bez veliké nesnáze podjali mysli přítomných otců proti nebezpečnému nepříteli hierarchie."

Páleč patřil kdysi k čelným viklefitům. Hus ho považoval dlouho za svého nejbližšího spolupracovníka a přítele. Musel se vlastně ještě mnohem dříve než mistr Jan zodpovídat za své úsilí o obrodu církve před kurií, dokonce za to byl společně s mistrem Stanislavem ze Znojma zatčen a uvězněn. Během odpustkových bouří v Praze v roce 1412 už Páleč psal ostré pamflety proti svému někdejšímu příteli. Dílo zrady dokonal v Kostnici. Tady se neváhal spřáhnout s Michalem de Causis, kterému by dřív ani ruku nepodal, a svou nepochybnou bystrost a učenost dal do služeb všeobecné štvanice na Husa. Proč to dělal? Kdoví. Možná to byla uražená zášť, a když přidáme ještě závist, vyplývající z toho, že žák přerostl učitele, tak byla proměna Štěpána z Pálče nejspíš hotova.

Prosili papeže o Husovu ochranu

"Hned po Husově příjezdu šli páni Jan z Chlumu a Jindřich Lacembok k papeži, oznámit jemu přítomnost jeho a prosit o potřebnou ochranu. Ten slíbil, že nedá v ničem ukřivditi Husovi ani nedá nepokojiti jeho, třebas by prý jemu i vlastního bratra zabil; interdiktu ale naň vydaného zrušiti nechtěl."

"Cožpak já mohu? Všechno stejně dělají vaši, Češi!" řekl údajně Čechům papež Jan XXIII.

Hus píše:

"Nejmilejší, vězte, že se mi dobře vede ve všem. Přišel jsem do Kostnice bez ochranného průvodního listu: proste tedy Boha, aby mi dal stálost, protože mnoho protivníků a silných povstává proti mně a zvláště je štve prodavač odpustků pasovský děkan Václav Thiem z Mikulova, nyní již probošt, a Michal de Causis, který stále vylepuje soudní nálezy proti mně. Ale ničeho z toho se nebojím, ani neobávám, doufaje, že po veliké bitvě bývá veliké vítězství a po vítězství větší odměna a větší zahanbení pronásledovatelů."

Podle kanonického práva byl Hus v agravaci a tato skutečnost znamenala, že tam, kde se dotyčný zdržuje, platí interdikt (tedy zákaz bohoslužeb, pohřbů, křtů), a ještě mnohých dalších náboženských úkonů. Papež Jan XXIII. to vyřešil tím, že z Husa klatbu sňal, a tím zrušil interdikt nad Kostnicí.

Hus vězněn

"Milosrdný Bůh zachovejž a posilujž Vám v milosti své a dejž Vám spolu se mnou vytrvalost v Kostnici, poněvadž, budeme-li vytrvalí, spatříme nad sebou pomoc Páně."

V českém překladu Husova slovní hříčka vůbec nevyzní. "Vytrvalost v Kostnici," kterou přeje sobě i svým přátelům doma, se totiž latinsky řekne: "Constantiam in Constantia."

A byl už konec listopadu. A Hus se dostal do pozice zajatce. Měl být vězněn v paláci, ale proti tomu se postavil pan Kepka a šel přímo k papeži:

"Svatý Otče, toto mi Vaše Otcovství neslíbilo, ani mému strýci, panu Lacembokovi! Řekl jsem Vašemu Otcovství a ještě říkám, že jsem přivedl mistra Husa s ochranným průvodním listem mého pána, pana římského krále. A Vaše Otcovství mi odpovědělo, že i kdyby vašeho bratra zabil, má tu být bezpečný a že ho Vaše Otcovství nechce obtěžovat, ani nechat obtěžovat nebo proti němu něco podnikat. A přece je, nehledě na ochranný glejt, vlastně zajat, a váš posel, úředník Vaší komory František, byl dokonce v bytě pro mistra, aby ho přivedl. Nechť tedy Vaše Otcovství ví, že volám k odpovědnosti a varuji všechny, kteří porušili ochranný průvodní glejt mého pana krále!"

"Hle, moji bratři slyší" - řekl alibisticky papež a ukázal na kardinály - "že já jsem nikdy nenařídil ho zatknout. A onen František je svévolník a navíc to není můj člověk." Pak pokynul kardinálům, aby se vzdálili, a mezi čtyřma očima řekl Kepkovi: "Přece víš, jak stojí moje věci s nimi. Oni sami mi ho odevzdali a musel jsem ho vzít do vazby. Co jiného mi zbývalo? Mým vězněm však nebude. Totiž... nebude vězněm zde v paláci. To proto, aby si král nemyslel, že jsem se zpronevěřil jeho slovu. Tebe beru za svědka."

Mistra Jana Husa odvedli do domu ředitele kostnického kůru

Ještě téhož dne kolem půlnoci ho odvedli do domu ředitele kostnického kůru, takže papež mluvil pravdu. Pod jeho střechou Hus vězněn nebyl. U ředitele kůru neboli kantora pobyl několik dní, protože mezitím byl zhruba týden zapotřebí na to, aby řemeslníci zpevnili závory a mříže vyhlédnuté kobky v dominikánském klášteře, ležícím na ostrůvku u břehu jezera. Kromě toho vznikly potíže s lůžky pro vězně a jeho pět stálých strážců. Ale na svatého Mikuláše bylo vše hotovo a mistr pražské university a její nedávný rektor dostal příbytek odpovídající jeho postavení. Jeho kobka se nacházela těsně vedle otevřených klášterních záchodů, s oknem nad zapáchající stokou,

"a v ní seděl nebo ležel až do Květné neděle od řečené doby, kdy tam byl dán, totiž od svátku svatého Mikuláše. A když v tom žaláři ležel asi několik neděl, přišla na něho těžká horečka a zácpa, takže již pochybovali o jeho životě, a papež Jan XXIII. mu poslal své lékaře, kteří mu i dal v žaláři klystýr."

Zikmund vskutku kvůli Husově věznění běsnil:

"Zikmund, rozhněvav se náramně, poslal hned rozkazy do Kostnice, aby propustili Husa na svobodu; připojil k tomu pohrůžku, že nestane-li se to, dá násilím vypáčiti dveře žalářní. Poněvadž ale k vykonání takové pohrůžky nikdo nebral sobě odvahy, všecky takové řeči nepomáhaly nic lépe, nežli písemné protestace, které Jan z Chlumu ve jménu králově a z rozkazu jeho přibíjel vlastní rukou v latinském a německém jazyku na dveře hlavního kostela kostnického."

"Všem i každému zvláště, kdož tento list uvidí nebo uslyší, já, Jan z Chlumu, oznamuji, že mistr Jan Hus, svaté teologie bakalář hotový, pod ochranným průvodním listem a pod záštitou nejjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda, římského krále, vždy rozmnožitele říše a uherské krále, a pod záštitou a ochranou Svaté říše římské, přišel do Kostnice, aby vydal každému na jeho žádost ve veřejném slyšení plný počet ze své víry. Tento svrchuřečený mistr Jan v tomto říšském městě po ochranným listem průvodním listem řečeného pána mého, římského a uherského krále, byl uvězněn a jest uvězněn. A třebas papež s kardinály byli skrze vyslance římského krále jménem královským vážně požádáni, aby byl řečený mistr Jan propuštěn a aby mně byl vrácen, přece až dosud se zpěčovali a zpěčují ho propustiti, k opovržení a znevážení ochranného průvodního listu králova a královské velebnosti. A proto já, svrchuřečený Jan z Chlumu, královským jménem prohlašuji, že se zatčení a uvěznění mistra Jana Husa stalo proti všeliké vůli napřed jmenovaného římského krále, ježto řečený byl od Kostnice daleko vzdálen, a kdyby byl býval přítomen, nikdy by nebyl připustil, aby se to stalo. Až však přijde, každý musí pocítiti, že jest velmi bolestně dotčen znevážením, jež bylo způsobeno jemu a záštitě jeho i říše a ochrannému listu. Dáno v Kostnici o vigilii Narození Kristova léta Páně 1414."

Nová vyšetřovací komise

Papež Jan XXIII  zřídil rovnou zvláštní komisi pro otázky kacířství. Husův proces už nespadal do kompetence komise pro víru a pro Husa bylo složení nové vyšetřovací komise krajně nepříznivé. Noví vyšetřovatelé byli určeni. Proces mohl začít.

Husovo jméno se mění v symbol národního vzdoru

V době, kdy se Husovo jméno začalo pomalu, ale jistě měnit v symbol národního vzdoru, pobouřilo katolickou Evropu a církevní koncil v Kostnici ještě jedno typicky české kacířství. Rozšířila se zvěst, že v této zemi  začínají křesťané přijímat pod obojí způsobou. Při svatém přijímání podával kněz prostým věřím nejenom "tělo Kristovo" v podobě hostie, což je oplatka, obdoba biblického nekvašeného chleba, ale i "krev Páně," tedy přiložil jim k ústům kalich s mešním vínem ...

Jan z Chlumu řečený Kepka psal Janu Husovi do vězení. Je nutně zapotřebí, aby zaujal stanovisko ve věci kalicha. Ještě téhož dne Hus svému kostnickému ochránci odpověděl, že, podávání svátosti pod obojí způsobou se v prvotní církvi skutečně zachovávalo. "Může-li se tak státi, pokuste se, aby bylo bulou dovoleno podávati z kalicha aspoň těm, kdož by o to ze zbožnosti požádali, s přihlédnutím k okolnostem."

Hus považoval kalich za dobrovolný projev zbožnosti, podmíněný příznivými okolnostmi. Souhlas s ním vázal mistr Jan na rozhodnutí koncilu.

"Podle toho, co je známo o duchu a smýšlení jak Matěje z Janova, tak Jana Husa," tvrdí František Palacký, "domýšleti se můžeme, že oba pokládali obřad kalicha laikům za správný sice, pravověrný a spasitelný, ale ne v té míře a tak nevyhnutelně za potřebný, aby proň mělo vstoupiti se ve zjevný odpor proti církvi; přiznávali se zajisté i oni k učení, že ne teprve v obou způsobách pospolu, ale již v každé z nich zvláště podávám byl věřícím pravý a celý Kristus. Možná se zpočátku ani mistr Jakoubek ze Stříbra nenadál, že oprava jím chválená potká se s rozhodným odporem, a že teprv takový odporu utuží ho více v jeho předsevzetí."

Jan Hus v jednom ze svých posledních kostnických listů nakonec přijímání z kalicha schválil. Napsal svému zástupci Havlíkovi, aby se "svatosti kalicha Páně neprotivil a nedotíral a mistra Jakoubka a zamezil tak roztržce mezi věrnými, z níž se raduje ďábel. Dosavadní obyčeje ani lidská zloba koncilu se nemohou měřit s pravdou Kristova příkladu." To bylo šest dní poté, co koncil zakázal co nejpřísněji kacířský typ přijímání svátosti oltářní, "a stanovil i rozhodl, aby všechny i každého zvlášť, kdož tak přijímají a od takového přijímání nechtějí upustiti, jako kacíře potlačovali a přísně trestali místní biskupové nebo jejich úředníci a inkvizitoři a aby se přitom dovolávali světského ramene." Přitom kronikář Vavřinec z Březové nezapomene podotknout, že rozhodnutí koncilu nebylo v pořádku: "Koncil nahrazoval skutečný důvod a oporu čerpanou z Písma pouhou svou vlastní vůlí a poukazováním na zvyklost římské církve, že takovým způsobem neprovádí přijímání, ačkoli by přece po právu měla zvyklost ustoupiti a dáti místo pravdě."

Zákaz koncilu však už nebyl moc platný ... češi si to už dělali po svém ...

Jan XXIII. na útěku z koncilu

"Když papež Jan XXIII., předvídaje, že mu hrozí nebezpečenství od koncilu a zejména sesazení z papežství, uprchl v přestrojení z Kostnice a utekl do jednoho města rakouského vévody Friedricha, vzdáleného čtyři míle od Kostnice. Ale po jisté kratší době, když na rozkaz římského a uherského krále Zikmunda pustošila císařská vojska a Švýcaři statky svrchujmenovaného vévody a dobyla některých jeho hradů, protože vyvedl papeže Jana, vydal vévoda Friedrich toto papeže Jana koncilu."

Z Kostnice si to papež namířil podél Rýna na západ, přičemž stále na všechny strany rozesílal listy evropským panovníkům, ve kterých líčí, jak velice mu v Kostnici nesvědčilo zdraví a jak mu Zikmund strojil úklady. A že je ochoten stejně jako dřív vzdát se papežského stolce, pochopitelně za podmínky, že to stejné udělají i ostatní dva protipapežové, Benedikt a Řehoř. Mezitím co Jan kličkoval na hranicích mezi Zikmundovými žoldnéři, kteří mu uzavřeli cestu do Lotrinska i do Švýcar, tak kostnický koncil přijal usnesení, že od této chvíle ani papež ani papežové nejsou nejvyšší autoritou ve věci víry, vykořenění rozkolu a všeobecné nápravy v hlavě i v údech, nýbrž se jím stává přesvaté církevní shromáždění. Jako koncil. Ani jedno místo, na kterém se Jan XXIII. ocitl, nebylo bezpečné, všude mu hořela půda pod nohama. Během krátké doby ztrácel jednoho kardinála za druhým. Šest jich zůstalo v Schaffhausenu, sedmý se pokusil vytratit na vlastní na další štaci, ale ouha, jeho přestrojení bylo prokouknuto a uprchlík se musel vyplatit vysokým výkupným. To papež byl v převlecích už dočista profesionál. K nerozeznání podoben svým zbývajícím sluhům prchá s malým doprovodem přes pohoří a temné lesy k Freiberku. V tomto městě je čtrnáct klášterů, jeden výstavnější než druhý, ale uprchlík si nevybírá, je rád, když dostane přístřeší v jednom z nich. A zde, v klášterním tichu a samotě, se oddává rozjímání a zpytování svědomí pro spásu své duše... ale ještě nebyl sesazen. Ještě mohl používat své pravomoci.

Čím se stal prakticky přes noc onen nejvyšší náměstek Kristův: Utlačovatel chudých, pronásledovatel spravedlnosti, pilíř ničemů, sloup svatokupců, milovník tělesnosti, sedlina neřestí, výlupek nectností, vyznavač spánku a jiných tělesných žádostí, zrcadlo hanby, vtipný vynalézač všech klamů, člověk do té míry nepodobný Kristu, že je obecně nazýván vtěleným ďáblem. Chápe každý, jak směšně chudý je slovník dnešních politických soupeřů?

"Dále se papež Jan XXIII. dopouštěl smilstva s manželkou svého bratra a s posvěcenými jeptiškami, prznil panny, cizoložil s vdanými ženami a napáchal i jiná provinění nezdrženlivosti, pro která sestoupil hněv Boží na syny nedověrné. Také byl nádobou všech hříchů, zapletený do vražd, travičství a jiných těžkých zločinů, svatokupec, tvrdošíjný kacíř, který církvi Kristově dělal zřejmou ostudu. A často a před různými preláty a jinými čestnými a řádnými muži tvrdošíjně říkal, tvrdil, hlásal a dokazoval, že není života věčného ani jiného po tomto životě, ba dokonce tvrdil a zatvrzele věřil, že lidská duše s lidským tělem umírá a hyne jako němá zvířata, a prohlašoval proti článku o zmrtvýchvstání, kdo je jednou mrtev, že naprosto nevstane ani v poslední den."

Se svěšenou hlavou vyslechl 29. května roku 1415 rozsudek. Sesazen! Ale ani jeho konkurenti Řehoř a Benedikt na tom nebyli lépe - měli tu výhodu, že se Kostnici vyhnuli obloukem. 31. května zlatnický mistr Arnold zničil Janovo pečetidlo. Bez něho a bez znaku papež Jan XXIII. přestal existoval. Nový svatý otec s tímtéž jménem a týmž pořadím usedl na svatý stolec až ve 20. století (a mezi námi: byl to politik a diplomat vskutku světového formátu). O tři dny později - to máme 3. června 1415 - expapež Jan (ovšem už jako pouhý Balthasar Cossa) střídal ve vězení na starém známém hradě Gottliebenu Jana Husa.

Pokračování zítra v 00:00:00

Poznámka pod čarou:

1) Pravděpodobně už na jaře 1413 zprostředkoval Janu Husovi možnost pobývat na Kozím Hrádku u Sezimova Ústí, který vlastnili rožmberští klienti Jan a Ctibor z Kozího. V roce 1415 se stal pravděpodobně hlavním iniciátorem protestního listu proti upálení Mistra Jana Husa. Tento list byl podepsán 452 českými a moravskými šlechtici, pečeť Čeňka z Vartemberka byla na prvním místě. Dalším výrazným činem, kterým Čeněk z Vartemberka projevil své sympatie ke kališnictví, byl v roce 1417 únos titulárního biskupa nikopolského Heřmana na svůj hrad Lipnici poté co pražský arcibiskup Konrád z Vechty vyhlásil zákaz kalicha v celé diecézi. Heřman z Mindelheimu zde byl donucen světit kněze podobojí. V tom samém roce přikázat na rožmberských statcích podávat z kalicha. Svým politickým vlivem zaštiťoval aktivity pražského reformního kruhu a jako ochránce reformních universitních mistrů fungoval až do počátku 20. let.

2) Boček patřil k významný činitelům českého království. V letech 1377-1387 zastával funkci nejvyššího komorníka, případně podkomorníka. Po nástupu Václava IV. však dochází ke změně a Boček se s dalšími šlechtici připojil k těm, kteří nesouhlasili ze způsobem vládnutí nového českého krále a založili panskou jednotu, která dokonce Václava IV. zajala. Boček se jako příznivec moravského markraběte Jošta dostal k dalším statkům a z nich plynoucím příjmům. Roku 1404 vystupuje Boček z Poděbrad poprvé ve funkci nejvyššího písaře. Téhož roku v létě byl uveden do čtyřčlenné rady, která spravovala zemí jménem krále. Roku 1415 přiložil svou pečeť pod stížný list proti upálení Jana Husa. V tomto období začal přidělovat některé statky svým dospívajícím synům. Boček mladší obdržel Bouzov, Vikrotín hrad a panství Litice, nejmladší Hynek Poděbrady. Boček starší se sám pak psal s přídomkem "z Kunštátu." Počátkem roku 1417 Boček st. z Poděbrad zemřel.

3) http://www.heraldika-terminologie.cz/stranka-nejvy-nk-krlovstv-eskho-v-rod-pn-z-vartenberka-273

Odkazy

http://www.svornost.com/2009/12/20-prosince-zemrel-konzervativni-husitsky-teolog-jan-z-pribrami-1448/

http://www.husinec.cz/mistr-jan-hus/uryvky-z-dopisu/