Zahrada: O oslici Andulce, bylinkách a čajovém sedánku

Dozvěděla jsem se, přes náš laťkový plot, že dr. Rybář nakonec starostu umluvil, že se ořešák kácet nebude. Konečně, když se dozvěděl, že překážel jen proto, že nikdo nebyl ochotný uklízet jeho spadlé listí, nekřičel už na nikoho, spíš se schloulil do sebe a chodil pak k rybníku hlídat puškovorec a hvězdy, jak plují nad hladině. Babička vždycky říkala, že člověk lidi nezmění, že musí začít sami od sebe. Třeba jedním jediným okamžikem, když uvidí nebo uslyší něco krásného ... když mají silnou motivaci krásu vytvářet, psát o ni, mluvit o ni nebo ji sdílet s druhými, kteří ji spatřili a už nikdy se od ní neodtrhli. S krásou přichází i dobro ...

Byla jsem také inspirována ...

Evropský člověk sice má mnohem více inspirací ke klidnému, harmonickému a spořádanému životu, než lidé v jiných světadílech, Evropa je šťastný světadíl,  protože na jeho území je soustředěno mnoho znalostí, poznatků a zkušeností z historie i jiných oblastí tohoto světa, ale přesto - a to je svatokrádež, raději se uchýlí k něčemu pohodlnějšímu, než si pořídit trvalého koníčka, který ho nutí k užitečné činnosti. Proč si kdo myslí, že mám zahradu? Že pěstuji andulky a kanárky, že mám fenku Baronku, i když mám i jiné činnosti, které mě živí? Tak jsem přemýšlela ten den, kdy se zase trochu zatáhlo a obloha vzbuzovala pochybnosti, zda se dá do deště či nedá. Už jsem dokonce oželela svůj účes a říkala jsem si, že déšť neuškodí, pokud ho není příliš mnoho. Pod okapem mám sudy na chytání dešťové vody, kterou používám na ruční praní a zalévání floxů. V této oblasti je voda ze studní příliš tvrdá.

... rozmluva o chovu oslíků

Z myšlenek mne vytrhl štěkot a viděla jsem, jak se po pěšině řítí ke mně pes. Rozpoznala jsem, že je to Borec, pes pana hajného Randáka. Jasně, že mně oba znají a v tu chvíli mne mrzelo, že nemám v kabelce ... ne, moment, ještě pár psaníček, co jsem sama pekla pro sebe,  tam mám. Dala jsem si je do kabelky na cestu. Tak jsem jednu vytáhla a čekala jsem, až doběhne a hned se bude ochomýtat kolem mne, zvyklý, že na něho nezapomínám.

"Tak jsme ji koupili. Vnuci nedal jinak. Víte, oslici. Je ještě moc mladá, jsem rád, že dosud nepřijeli na prázdniny. Musí si sama zvyknout, když je na novém," řekl a vytáhl fotky. Skutečně, na nich byla oslí holčička, mírná, něžná, trochu nejistá před objektivem fotoaparátu.

"A já jsem rád, že ji máme. Alespoň nebudu muset všechno vláčet v rukách, až budu na podzim a v zimě sypat do krmelců anebo tahat seno. Děti se jí nemusí bát a také mohou na ni jezdit."

"No, pane hajný, jen aby pak chtěli domů, do Prahy. Jak člověk jednou přilne k takovému zvířeti, cítí stejně velký smutek, když se s ním má i nakrátko loučit, jako kdyby se loučil s nejlepším kamarádem."

... jak mi Borec snědl psaníčka

Mezitím Borec ze mně vyžebral všechna psaníčka i drobky, které mi zbyly v sáčku. Nevadí, ty to vyběháš a mně se nechce v tom vedru lítat. Já se mu ani nedivím, než jsem ho potkala, taky mi chutnaly. A když člověka chytne mlsota, pak takový pamlsek neuškodí. Nemám pravdu? Vždyť příprava je tak jednoduchá! To se 20 dkg másla umíchá s 20 dkg tvarohu, zrnkem soli, 20 dkg mouky, vypracuje se těsto na vále, potom se rozválí na tloušťku hřbetu nože a pokrájí se na čtverečky. Doprostřed se dá kopeček zavařeniny, kraje těsta se spojí a vtlačí na zavařeninu. Pomažou se pak žloutkem a do zlatova se upečou. Upečená psaníčka se posypou cukrem a je hotovo. Starý recept  po babičce!

... pan hajný pokračuje v meditování o chovu oslů 1)

"A tak jsem četl o chovu oslů.  Není to nic složitého, s koněm je to horší. Jsou daleko skromnější a u nás nebude mít hlad."

" A co vaše paní?" zeptala jsem se, protože vím, že paní Randáková je vždy vtipná, když o něm mluví.

"Řekla jen: rovný rového si hledá. Ale hned se starala, aby ji napojila a uklidnila. A říkala, táto, až přijedou děcka, tak se se zblázní radostí a hned ji dala to jméno - Andulka."

"Teď je to móda," řekla jsem, "četla jsem, že chov oslů je u nás docela slušně zavedený a že v takovém hospodářství se neztratí. Oni svou práci odvedou." A s úsměvem jsem si vzpomněla, jak v některých místech Syrie a Izraele lidé odjakživa osly chovali. A tak se nějak vrací jejich sláva! Konečně i Ježíš jezdil na oslici. Kdo četl jeho příběh, pochopí ...

... o bylinkové zahrádce, základní plán

"Jen aby uměla taky sypat zlaté tolárky, co?" To byl hlas paní Brychtové, u které jsem měla na odpoledne konzultaci o zavedení bylinkové zahrady. Ona je odborník na slovo vzatý.

"Mně stačí, paní Brychtová, když z ní budeme mít všichni radost," usmál se hajný.

Rozloučily jsme se a paní Brychtová mně vzala pod paži. Ona trochu hůř v tom vedru dýchá. Šly jsme cestou kolem plotů a na druhé straně tiše bublal ten zlověstný potok.

"Víte, já jsem tak o tom všem přemýšlela," začala mluvit a já vím, co ji leželo na srdci. Bývala zahradní architektkou a na její zahradě je to opravdu znát. Píše hodně do časopisů, ale dnes, jak říkala, lidé už nemají takový zájem. A já do velkých projektů ani nejdu. Ale vy si hlavně rozmyslete, kolik času a energie chcete do své touhy vložit. Ono se řekne, bylinková zahrada. Ale já bych vám radila, abyste začala s malou plochou a omezeným počtem bylinek."

... sním a nesním

"Také jsem to měla tak v úmyslu," přiznala jsem se i když jsem viděla, před svými duchovními zraky, nádhernou, voňavou zahradu, plnou překrásných rostlin, vydechujících do večerního soumraku svou omamnou vůni. Ale to je tam, v tom světě dokonalosti, principů a zákonitostí, ne na zemi, kde se může všechno zvrtnout. Byla jsem tak zamyšlená a ponořená do svých vidin, že jsem si ani nevšimla, že nám jde v ústrety doktor Rybář.

"O čem je řeč?" zeptal se, když nás viděl tak vážně se tvářící.

"Ale bavíme se o bylinkové zahradě," řekla paní Brychtová a na chvíli se zastavila.

"Myslím, že bude pršet," řekla a podívala se po obloze, "zvu vás na čaj."

Přijali jsme pozvání a doktor Rybář si hned vzal bylinkovou zahradu pod svou ochranu.

"Ono to není tak jednoduché. Záleží na poloze," začal, "většina bylinek pochází ze Středozemí, a tak je třeba vybírat místa, které aleposň třemi čtvrtinami své plochy leží většinu dne na slunci. A pro ty aromatické, jak jsem říkal, že pochází ze Středozemí, je ideální svah obrácený ke snluci tak pět šest hodin denně."

"Má to dvě výhody," přerušila ho paní Brychtová a usmála se, " v této poloze je dobré odvodnění, ale také mimořádný příděl sluneční energie."

"No, ono to není o tom, že někam něco píchnu do záhonu. Musíte si všímat, jak přechází přes to místo, které si zvolíte, slunce, kam padá stín, které kouty jsou chráněné před větrem a kde se zadržuje voda."

"Ano," přerušila ho zase paní Brychtová, "pokud je některá část podmáčená, vyplatí se, před zahájením prací, vykopat stružky a vysypat je štěrkem, položit drenážní trubky nebo zvednou záhony, abyste se vyhnula případné ztrátě bylin."

"Ale také," vložil se do toho dr. Rybář," uvažujte nad ochranou proti větru. A to zejména u vytrvalých bylin, jako jsou rozmarýna lékařská a vavřín. To je pak dobré vybudovat tradiční živý plot nebo zeď či mříž podepírající popínavé rostliny. To vytváří pocit soukromí, spoutávají se vůně aromatických bylin a snižují vliv nárazů větru."

"A navíc,"cpokračovala paní Brychtová, když nalévala čaj do čínských šálků, "mohou omezovat hluk a clonit výhled na nežídoucí objekty."

A také si musíte rozmyslet, zda vůně bylinek mají naplňovat váš dům, pak je musíte sázet blízko domu, zda je potřebujete k vaření, abyste pro ně nemusela chodit přes celou zahradu."

"Anebo si chcete vytvořit jen útočiště vzdálené starostem? O tom přemýšlejte."

Ano, přemýšlím a sním

Je večer. Manžel pije kávu a čte si ve svém hudebním časopise. Já sedím pod lampou a maluji si svůj první plánek bylinkové zahrádky. Zatím skromné. Ale pak - to uvidíte.

"Víš, že má hajnej mladou oslici?" zeptal se mě a posunul si obroučky na nose.

"Vím," řekla jsem.

"Že bychom se na ni šli třeba v neděli podívat?"

Zvedla jsem hlavu. Absolutně mne překvapil.

"No abys sis to mohla na ní vyzkoušet, než se vydáš na své cesty za romantikou pouští a proroků," smál se svému vtipu. Byl jediný. Já jsem zesmutněla. Nic nechápe. Každý chce mít nějaký sen. Třeba bláznivý. On popadne housle nebo sedne za klavír a je tam, kde chce být, pěkně ho nesou tóny krásné hudby do světa, kde není nic zlého.

Mozart - Andante

http://www.youtube.com/watch?v=df-eLzao63I

A pak zvážněl.

"Pamatuji, že se osli chovali jen na některých místech na venkově. Lidé asi pochopili, že musí jít vstříc svým zdrojům života a spojit se s přírodou. Ale taky s rozumem."

"Kéž by to tak bylo."

Broukal si oslí serenádu a šel postavit na kafe. Venku se zvedl vítr a na obloze se zablýsklo. Bude deštivá noc.

Sólo na housle hraje milovaný Mistr Suk

http://www.youtube.com/watch?v=CLaQR2rF_UA

Dobrou noc a krásné sny!

Odkazy:

Jen zběžná informace

1) http://oslici.lesklekoule.cz/pastva.htm