Stav duše: Netlačit na pilu ...
Rasismus, xenofobie a jiné projevy nepřátelství mezi lidmi jsou určitým fenoménem k přežití. Jedna etnická skupina zahání druhou, aby ta první sama nejen přežila, ale také dosáhla žádoucího prostoru k vývoji, rozmnožování se a prosazení své kultury. Od věků je tento zápas provázen válkami a masakry, s kterými nikdo rozumný nemůže souhlasit. Ani prosazování sebemravnějších a sebekrásnějších náboženských ideálů se neobešlo bez zápasu, boje, útisku a zločinů. Boj o prostor, o zdroje, o prosazení kultury a ovládání prostoru a zdrojů jsou základem všech násilností, které se na naší planetě odehrávají.
Sakrální a profánní
A nikdo k nim nemůže být lhostejný. Ale současně, vedle těchto násilností a krutostí v nejrůznějších podobách existuje také jistá oblast, která je skrytá, a to je duchovní způsob života, který se může odrážet v náboženství, ale také v sebeprojevování, které se odráží v umění jako prostředku sdělování. Jsou lidé, kteří duchovní život ostentativně odmítají, protože mají představu, že je to omezuje v jejich představách o vlastním způsobu života. V jistém slova smyslu mají pravdu, protože narazí na různá tabu, na příkazy a zákazy a v takové kleci nechce moderní člověk existovat. Žádné dosud známé náboženství se bez těchto omezujících pravidel neobešlo a jejich překročení neznamená nic dobrého. Je to záležitost psychického stavu, do kterého se člověk dostává díky společenství, s kterým sdílí společnou věc, rituál a obřady. Náboženské společenství vytváří určitou zónu ochrany před okolním světem, který na něho doráží svými názory a nápady a členové si přejí být před ním skryti, protože se nechtějí dostat do pokušení. Anebo ten profánní svět sice vnímají, ale současně se před ním zavírají, takže se mohou cítit rozpolceni, kdykoliv se dostanou do situace, která je postaví řešit něco právě v tom profánním světě a jeho prostředky. A tak si vzpomenu na biblické líčení pokušení Ježíše na poušti. Byl také postavený do situace, kdy ho nic nechránilo a nic ho neodvracelo jiného od pokušení, než jeho přesvědčení, jeho vlastní vůle. A podle mého názoru, nic není cennějšího, než se sám přesvědčit v nějaké situaci, co jsem vlastně zač. Zda to, za čím stojím v době, kdy mne nic neohrožuje, je to v mém přesvědčení tak neotřesitelné, jako v době, kdy se cítím ohrožený. A tak bych mohla uvést příklad, kdy Ježíš praví Petrovi - než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš ... a on se bránil, protože v tu chvíli tomu sám nevěřil, že by byl toho schopen. A tak si neuzavírám před sebou ten jedinečný příběh Ježíše, i když nejsem křesťanka, protože chápu i v těch detailech, které jsou skryté pod silnějšími vjemy, jak velmi rozumí lidské duši i jednání a ničeho si neoškliví. Neodsuzuje, nepopouzí k nenávisti vůči odlišnostem druhých lidí a je jímavě prostý, jako život sám bez ohledu, zda je člověk bohatý či chudý, pokud dokáže fakt bohatství přijmout jako ten chudý duchem, co dokáže být nezávislý na penězích a hmotných statcích.
Ejhle, člověk
Každý člověk je zvláštní a jedinečný. A přesto, že lidé mají mnoho společného, rozlišují je představy, které si vytvořili sami. A tak, i když se mohou dva lidé hluboce milovat, nemusí jejich láska dosáhnout svého cíle, protože je nespojí jejich jedinečnost, ale to, co je činí odlišnými. Co není pravým stavem jejich duše. Názory, které přebírají ze svého bezprostředního okolí, přiliš svazující "povinnosti", které jim ukládá náboženství anebo příslušnost k nějakému etniku, které má příliš svazující zvyklosti. Ale již v Bibli se takové problémy objevují - v případě krále Davida a Betseby, v případě Samsona a Dalily, v knize Ester apod. Je asi ještě vzdálená doba, kdy hradby, které dnes lidi svazují, padnou, společenské rozdíly nebudou důležité a ani závazky z příšlušnosti k náboženství nebudou svazující. Kdy promluví láska, která bude stát nadevším. Ale dokud lidé budou bojovat o svou sebezáchovu, ta doba nenastane. Nejde o zachování jedinců, byť sebevzácnějších vlastností, ale o zachování lidského rodu. Objektivně vzato. A v této objektivní skutečnosti probíhá také trvalá tendence o uznání člověka jako neopakovatelné, jedinečné a nenahraditelné bytosti. A proto je obojí důležité vnímat a prosazovat. V tom je ten osud člověčenství, který se stále opakuje po celé dlouhé generace, co lidstvo existuje na této planetě. A každý zápas o uznání jedinečnosti člověka je stejně legitimní jako zápas o přežití lidstva, pokud se odehrává v rovině diskuse, nikoliv násilí, bolesti a nenávisti. Nikoliv v rovině síly, která je zničující pro druhé a současně i sebezničující pro každého, kdo k násilí přistoupí.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016