Politika: Přítomnost a budoucnost vyrůstá z minulosti

Četla jsem téměř všechny blogy, které se týkají případu bratří Mašínů a byly v nich vyjádřeny osobní postoje, řekla bych, bytostně procítěné, ať již byly pro oprávněnost jejich postupu provázeného násilím za účelem získání osobní svobody nebo se autoři vyslovovali proti násilí, i za cenu získání momentálního užitku. Ale to je jednoduše řečeno, protože samozřejmě, nebyly vyčerpány všechny důvody k takovému postoji, takže je můžeme pokládat za morální postoj nebo obecně lidský, který nemá žádný filozofický rozměr. Protože jsem chtěla tento článek napsat s přehlednou stručností, aniž bych zabíhala do všech možných filozofických, politických, psychologických, historických, právních, sociologických a konečně i psychiatrických hledisek, nepouštím se do velkých podrobností, jen naznačuji, co mi leží v mysli.  Svým způsobem byli pachatelé a svým způsobem oběti doby, které je těžko, bez poctivého studia a rozboru, rozumět.

Pohled do minulosti

Kdybychom chtěli čin vykládat z politického pohledu, tedy z příčiny, z které vyrostla tak bezbřehá nenávist, museli bychom sáhnout hodně do minulosti a posoudit všechny okolnosti, osobní důvody, osobní postoje, které vedly jednak strůjce nových pořádků, tedy diktátory, jejich povahu a osobnostní rozměr, vytvořit neúprosný režim, který odmítal ze vší důsledností kapitalistický řád a demokracii jako způsob uspořádání rozpadajících se pořádků v postfeudálním světě a na druhé straně odpůrce diktatury, lidi naladěné demokraticky, liberálně smýšlející, kteří toužili postavit nový svět na mravních, právních a humánních principech, jejichž kořeny můžeme spatřovat jako v samotném křesťanství anebo v novodobých filozofií, které daly vznik Deklaraci lidských práv, která však též vyrostla z prostředí neúprosného teroru. To byly dějiny Evropy. Ovšem, mnoho autorů se správně táže, zda lze připustit takovou okolnost, že se stala vražda a zda ji lze zahrnout do pojmu hrdinský čin. Řada těchto autorů myslí na důsledky takového postoje a říká, že ne.

Jak na to právně

Z pohledu právního - čin, o kterém hovoříme, nemohl mít oporu v právu, také samozřejmě odporoval morálnímu cítění a jistě že byl veden z individuálního rozhodnutí aktérů takto řešit svou situaci. Naše společnost objektivně zavrhuje ze všech hledisek, které se k tomu vztahují, aby byl násilný útok člověka proti člověku akceptovatelný nebo schvalovatelný. Kdyby tomu tak nebylo, důsledky si nelze ani domyslet. A protože právo a morálka nemají spolu styčné hranice, nelze v tomto ohledu přiznat ani morální právo k takovému činu, byť by byl uskutečněn za okolností zvlášť tíživých pro aktéry, kteří čin realizovali. V tomto ohledu je čistě lidské hledisko vyloučeno ve prospěch budoucího fungování  a přežití společnosti v nejširším slova smyslu. Ale takový problém se řešil v historii mnohokrát v souvislosti s vraždami tyranů a každý z nás zná to úsloví: "Vražda tyrana není zločinem." V našem právním řádu a i v morálním pojetí v tom nejširším slova smyslu, však do důsledku  takový princip není akceptovatelný, i když vzešel z podhoubí naší civilizace.

Co z toho pro nás vyplývá

Co zbývá? Naše společnost se musí vypořádat s obdobím nastolení komunistické diktatury po všech stránkách. A chápat správně i všechny okolnosti a důsledky, které stály mnoho lidských životů z širokého hlediska, to znamená, z územního a politického uspořádání Evropy po 1. a 2. světové válce, z hlediska z ústavně právních skutečností, které daly vznik První republice, v níž se mnoho aktérů ať již na té či oné straně narodilo, vyrůstalo, získalo vzdělání a uspořádalo si své životní hodnoty a postoje, na jejichž základě pak vcházelo do zápasu s poválečným uspořádáním našeho státu, které navazovalo na uspořádání Evropy i světa po druhé světové válce a kde nebyla ještě zdaleka odehnána hrozba dalšího fatálního konfliktu, který by ty hrůzy dokonal a jehož důvody jsou nad rámec našich znalostí a chápání.

Hrdinové a oběti

Nestavěla bych proto problém do světla hrdinství a zbabělosti zúčastněných stran. Násilí vzbuzuje touhu po pomstě, oběti tohoto fatálního střetu jsou současně aktéry a oběti zločinu, pokud dojde k vraždě či dalším doprovodným trestným činům. V případě bratří Mašínů je ještě problém, a to je jejich hluboce osobní problém, že nebyli ochotni a schopni nikdy odpustit, i když dosáhli svého cíle a nenávistí se ani netajili. Možná, že lze říci, s čistým svědomím, že to byla jejich osobní záležitost, jejich osobní postoj, který většina lidí v této zemi, nesdílí, protože neprošla tím, čím prošli oni. A proto je soudit nebo slavit je těžké stejně jako k tomu zaujímat vlastní, osobní, postoje.

Neumírat z nenávistí

Kladu si mnoho otázek, mezi kterými je i cosi, co lze nazvat aktem odpuštění. Protože každý reálně uvažující člověk ví, že osobní prožitek a osobní ztráty, které utrpělo mnoho lidí v té době a v současnosti ještě žijí, je otázkou dlouhého času, než vejde tato doba do dějin a zavře se do konečného hodnocení, vyplývajícího s vypořádáním se s důsledky té doby. Z rozličných postojů lidí je jasné, že je to téma stále živé a že poznamenává mezilidské vztahy, vztahy k naší vlasti a k přítomnosti a budoucnosti velmi neblaze. A k naší všeobecné škodě. Je to prizma, přes které vidíme mnoho věcí, které by se jinak mohly jevit v jiném světle. Třeba ...

O Miladě Horákové

V knihovně mám spisy T.G.M. a Edvarda Beneše. Nejsou koupené v antikvariátu. Patřily do knihovny mých předků. Jsou jako nové. Dědeček je za války i po válce schovával v bedně, ani nevím, kde. Všechny jsem četla. A dokáži rozumět i Miladě Horákové i tomu, že sama nežádala o milost a zemřela s odpuštěním na rtech a s vyznáním lásky k této zemi. Byla hluboce ovlivněna, nebo lépe, prodchnuta prvorepublikovými ideemi, které nestojí jen na díle T.G.M., ale řadě českých filozofů, kteří v té době působili velmi živě na rozvoj myšlení lidí a jejichž jména už málokdo zná, stejně jako autorů různě politicky laděných. A že toto období nebyla žádná idylka, to z nás také každý nějak ví a tuší. A proto její postoj, který vedl až na popraviště je třeba chápat jako výraz jejího přesvědčení, které nikdy neopustila. Čest její památce navždy!

Milujme svou zemi ...

Rozhodně se však ostře ohrazuji proti těm, kteří hovoří o této zemi s despektem. A i o lidech, kterých bychom si měli všichni vážit, i když jim nemusíme zcela rozumět. Nenavázali jsme zcela na předchozí vývoj, přetržený 2. světovou válkou a myslím, že nyní to není ani možné, ale je otázka času, kdy vzejdou lidé, kteří budou náš život doprovázet díly, jichž se budeme moci "chytit" a inspirovat se jimi pro nové morální i politické postoje a budovat rozumnou společnost, v které si každý najde své místo, důstojné a šťastné.

Už aby to bylo ...