Dvojříčí mezi Eufratem a Tygridem bylo ve starověku klasickým územím, kde se pozorovaly hvězdy a výraz magoi byů úřední titul pro pozorovatele hvězd, kteří byli ve službách náboženství a státu. Planeta Juppiter se ve starověku pokládal za hvězdu světovládce, Jupiter je tedy hvězda královská. To potvrzuje pomník, který byl roku 7 před. Kr. postaven na nilském ostrově Filé na počest císaře Augusta. Podle Claudia Ptolemaia (100 - 178 po Kr.), který byl známým astronomem ve starověku, bylo Jupiterovo působení nejmocnější, když se nacházel ve znamení Ryb, ve své astrologickém domově.
Ale v Matoušově evangeliu se hovoří o hvězdě ...
ano, ale podle starosyrského překladu Matoušova evangelia je pravděpodobné, že tímto druhovým označením je míněna právě planeta Jupiter. Tak je totiž uvedeno slovo "kaukeba", které odpovídalo babylonskému a také akkadskému "kakkabu. Toto označení se v pozdní babylonské době používalo jen pro planetu Jupiter.
Saturn pro Sýrii
Saturn byl u Babyloňanů hvězdou, která byla přidělena "amurru", tj. Sýrii. Helénistické hvězdopravenství označuje Saturna jako hvězdu Židů. Jedno místo ve Starém zákoně toto pojetí odráží, a v to v kázání, v němž se vyhlašuje trest. To Ámos pranýřoval kultické vlivy v bohuslužbě Izraelců. (Am 5,21-26).
A povstane velký král
V klínopisných tabulkách, které zveřejnil H.C. Rawlinson, se ukazuje, že magoi se s obzvláštní zálibou zabývali zemí "amurru" a obsahují věty jako: "když nastane to a to, povstane na západě velký král, zavládne spravedlnost, pokoj a radost ve všech zemích a obšťastní všechny národy."
Když mudrci zpozorovali ...
Když mudrci zpozorovali důležitý ranní východ Jupitera a byli tak svědky působivé podívané, když se jasně zářící královská hvězda přibližovala ke hvězdě Židů v souhvězdí Ryb, vyložili si to toto:
" v židovské zemi se rodí velice významný král. Když se pak koncem července obě planety na své dráze poprvé zastzavily a v následujícíchc týdnech, když se opět setkaly, zopakovaly tutéž podívanou, rozhodli se mudrco z východu pro cestu do země "amurru".
Přes Palmyru a Damašek do Jeruzalema ...
Asi 1200 km dlouhá cesta vedla přes Palmyru a Damašek do Jeruzaléma. Tam mohli mudrci dorazit teprve v listopadu, tak v první polovině a v Jeruzalémě se zeptali:
"Kde je te právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a tak jsme se mu přišli poklonit." A dále pak z Mt 2,2 -8. Tam stojí, že tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. A proto je poslal do Betléma a řekl:"Jděte a pátrejte po tom dítěti a jakmile jej naleznete, oznamte mi to, abych se i já šel poklonit." A tak se mudrci ujistili, že skutečně nešli za žádným přeludem.
Klínopisná tabulka pro rok 7. př. Kr (Britské muzeum - Sp II 142)
Na posledním řádku na přední straně čteme, že planety Jupiter a Saturn se zastavily ve dvou po sobě jdoucích nocích, a to 20. a 21. dne měsíce arach ́sama /12,13 a 13.14 listopadu. Obě planety se k sobě přiblížily tak těsně, že byly od sebe vzdáleny méně než 1 st. Na základě moderních dostatečných výpočtů týkajíccíh se místních poměrů byly zjištěny ještě následující bližší podrobnosti: Slunce zapadlo v Jeruzalémě 12. listopadu roku 7 př. Kr. v 17 hod. 19 min. Mimořádně jasný Jupiter byl viditelný 12. listopadu až za soumraku. Dvojice planet stála na obloze po západu slunce jihojihozápadním směrem ve výšce 50 st.
Z Jeruzaléma do Betléma
Přibližně 8 km dlouhá cesta z Jeruzaléma do Betléma vede přímo na jih s pozdější malou odchylkou na západ. Je to prastará karavanní cesta směrem na Chebrón. Tedy, když odešli mudrci z Jeruzaléma Jafskou branou pozdě odpoledne, stála královská hvězda Jupiter spolu se Saturnem jako zářící svítilna na jižním nebi ve směru cesty, takže šli ke "hvězdě" nebo jak říká evangelista - "hvězda ... šla před nimi" (Mt 2,9) Ale oni věděli, stejně jako my, že to nebyl skutečný pohyb. A pro ně to byla víc, než náhoda ...
Cesta přes Palmýru do Jeruzaléma
Z Jeruzaléma do Betléma