Manželství po druhé: Josef a Kateřina

Znám případy, kdy se lidé setkají, oba ještě zadaní, zamilují se, rozvedou se a jsou spokojení, neboť se k sobě hodí, kdežto v původním manželství jim to neklapalo. Znám i případy, kdy vzplane vášeň a zapálí stohy. Zamilovaní se rozvedou, vezmou se a brzy jeden druhého začnou nenávidět a jsou rádi, když se mohou vrátit zpět, pokud je původní partneři přijmou a pokračují dál v životě. Ale jsou i případy, kdy dlouho osamělí lidé, v určitém věku, již zbavení iluzí hledají někoho, s kým by žili do stáří a říkají si, však to nějak vyjde. Kupodivu, život má své zákony, které by lidé rádi přestupovali a pořád si myslí, že to nějak vyjde, když budou rozumní. Zprvu tam může být i láska, ale ta brzy vyvane pod tíhou reality, která má jméno děti z předchozího manželství, vzpomínky a neschopnost se přizpůsobit v novém vztahu. Je tam ještě mnoho důvodů k rozčarování ...

Paní Kateřina se rozvedla ve dvaatřiceti letech. Důvod? Nudila se, manžel pořád pracoval a neměl na ni čas, ona potřebovala kolem sebe lidi, s kterými by mohla komunikovat, sdílet s nimi dobré i zlé a probírat novinky a drby. Pak se v jejím životě objevilo několik mužů, kteří však neměli chuť se ženit a tak se cítila stále osamělejší s přibývajícím věkem. Ale pořád doufala, sem tak si šla zkontrolovat činnost osudu ke kartářce, která ji stále ujišťovala, za patřičný obnos, že se brzy objeví někdo, kdo ji zahrne láskou a bohatstvím a tak čekala a čekala - až se dočkala.

Potkali se náhodou ...

Komu by se paní Kateřina nelíbila. Uměla nosit výstřední módu, byla hezká a měla v sobě kouzlo osobnosti. Tomu se říká - umět to z lidmi. A Josef byl také dlouho sám, už měl té samoty plné zuby a delší dobu se rozhlížel po vhodné partnerce. Jeho soutěžní podmínky: vynikající kuchařka, zralá krása, pořádek v bytě, mírná povaha, stále naladěná k něžnostem a slušné konto. Člověk by pana Josefa podezíral, že často navštěvuje antické památky, protože zaplál prostě po bohyni. A tou Kateřina byla, když chtěla. Zrovna tak rozverná a zrovna tak téměř dokonalá. Dalo by se říci, že až se sejdou, objeví, že se k sobě hodí, protože žena muži v určitých případech a za určitých okolností odpustí nedokonalosti, které by ji jinak vadily, kdyby tolik nespěchala a netlačila na pilu. Josef byl ochotný, vychován ženským kolektivem v práci, se do nekonečna bavit o celebritách, o choulostivých tématech, chodit na párty a také jezdit na dovolené. Konečně, byl docela zazobaný a kdo by jiný tak dovedně dokázal strhnout stárnoucího muže, než žena, která má smysl pro život? A tou také Kateřina byla. Odhadl ji na první pohled, oslovil a ona kývla brzy na intimní hrátky. Josef byl naprosto okouzlený, ale ne ještě ztracený.

Děti z předchozích manželství se cítily otcem opuštěné

Musel myslet na své tři děti z předchozích manželství, které na něho stále dotíraly, aby otevřel štědrou dlaň. Byly zvyklé, že jejich tatíček, který je opustil a i když platil výživné, jim do prasátka moc nepřidával. Byl vinen, že vyrůstaly bez otce, byl vinen, že jejich matky jim nemohly pořizovat věci, které měly ostatní děti a tak se cítily trvale ochuzeny, že si nemohly užívat. Jakmile se dozvěděly, že má otec známost, tak jak se moc vzájemně nemusely, začaly se scházet a spekulovat. Přeci to nakonec neshrábne ta ženská, když se otec ožení! Ale Kateřina, která byla sice pěkná a k světu, rozhodně chytrostí neoplývala. Jí stačilo, že ji lidé obdivují a závidí, nekoukjala však ani vpravo ani vlevo.

Všechno zařídíme ještě před svatbou

A tak se domluvili, ještě před svatbou, že prodají své současné byty, Josef svůj přepychový a Kateřina svůj docela obyčejný, i když hezky zařízený. Koupí si dům ze zahradou, ještě před svatbou, aby se pak nemuseli zabývat takovými blbostmi, jako je zařizování koupě nového domu a Kateřina přispěje jen částkou z prodeje bytu. Kdyby jeden z nich umřel, bude dědicem zbylý manžel, jako pozůstalý, řekl Josef, ale nikam to tehdy nezapsal. Času je dost. Na to Kateřina přistoupila a ráda, není co řešit, byla si jistá, že Josef, tak úspěšný podnikatel, všechno vyřeší sám i v její prospěch. Kdyby totiž Josef umřel, myslela si, což se může stát, v jeho věku, protože byl o patnáct let starší, ale rozhodně na to nevypadal a na nic si nestěžoval, celá vila i s pozemky bude její, jak slíbil a rozhodně nezapomene na ni přepsat i část firmy, jak slíbil. Ale není třeba na nic spěchat, všechno se časem vyřeší a pak, mluvit o majetku na začátku manželství je hloupost, to jakoby si lidi už od počátku nevěřili! Stejně tak, je hanba si sepisovat svatební smlouvu. To by nás všichni odsoudili! To se přeci nedělá, mohlo by to udělat zlou krev. Je lepší počkat...

Josef se s Kateřinou oženil

K čemu váhat? Léta běží, nikdo nemládne, tak do toho praštíme. A byla svadba. A jaká! Přišli na ni všichni přátelé, které si stačili za svou známost udělat a tančilo se, pilo se a hodovalo. Na svatební cestu  si namířili do Benátek, kde chtěli prožít líbánky. A láska pokračovala. Josefovi firma šlapala a Kateřina měla slušný plat, tak o nic nešlo. Všechno se dávalo na jedno konto, Josef ji vysvětlil, že má výhodné úroky a co jde, když jsou manželé. Ale nakonec neřešili víc věcí. Žili ze společného majetku. Všichni byli spokojení, šťastní a vedli rodinný život i s Josefovými dětmi, které projevovaly Kateřině přátelské vztahy a ona byla v sedmém nebi, když se začaly drát na svět vnoučata.

Ale po čase ...

Josefovi se náhle začalo hroutit zdraví. A léčení stálo dost peněz. Firmy se ujal nejstarší syn v zastoupení, který se s otcem dohodl, že mu bude vyplácet dividendy a chodil se s ním radit, takže Josef měl stále přehled, co se ve firmě děje, nebo si myslel, že ten přehled má. Kateřina byla zvyklá všechno nechávat na něm. Starala se o něho jak mohla, sháněla léky i lékaře, ale nemoc se dál horšila a horšila, až Josef jednoho dne, to už byl v nemocnici náhle zemřel. Byl to obrovský šok. Kateřina se zhroutila, i když ji všichni utěšovali, že si přeci užila kus krásného a bezstarostného života, ale že věčně to nejde, že se s tím musí smířit. Když se uklidnila, řekla si, co ji bude chybět a rozhlédla se po krásném domě, který si s Josefem pořídli. Možná, že se najde ještě nějaký osamělý člověk, který se k ní nastěhuje, aby nebyla tak sama!

A bylo dědické řízení ...

Jak se láska dokáže změnit rychle v nenávist a přátelství v nepřátelství, jak se na všechno rychle zapomíná, to dokáže jen dědické řízení. Josef po sobě nezanechal závěť a  všechny ty ústní sliby byly jak vítr ve větvích! Firma byla rozdělena mezi děti, dům také, Josef na něho totiž přispěl velkou částkou i konto, na které sice Kateřina přispívala, ale kolik a kdy, neměla důkazy, protože předávala peníze Josefovi v hotovosti a Josef nevedl přeci nějaké účetnictví, vždyť byli manželé, tak si nebudou podepisovat kdo komu kdy a jak, že? Vyplatili ji podíl, který dala do domu prodejem svého bytu a který dokázala, ale za tu dobu a vzhledem k růstu cen nemovitostí mohla tak počítat se slušnější garsonkou. Zařízení domu patřilo Josefovi ještě před svatbou, takže z toho nic, bylo tak krásné, že nebyl důvod něco pořizovat nového. Josef pořád říkal, všechno bude jednou patřit tobě, nebudeme si kupovat zbytečné věci. Starší Josefova dcera ji zabalila kufry a poradila ji, aby šla zatím do hotelu, než si najde podnájem a pak koupí nějakou lepší garsonku. Dům se bude totiž prodávat. Je třeba dát peníze na rozjezd nového podnikání. Kateřina si sice najala právníka, ten sice všechno prošetřil, ale musel ji zklamat. Když ji začal vykládat, co všechno měla udělat, aby nemusela být dnes v hotelu, tak dostala hysterický záchvat.

Nikdo neměl čas si vyzvednout Josefovu urnu. Pohřební ústav sice vyzval Kateřinu, aby si ji vyzvedla, ale ta nereagovala. To víš, pomyslela si, ještě ti budu platit hrob, ty grázle! Nakonec se ji podařilo koupit docela pěkný byt v jedné z těch tichých městských čtvrtí a našla si přítele. Lidem je těžko, když jsou sami. Byl sice na korunu jak čert na hříšnou duši, ale zahříval ji jinak pustou vdovskou postel. Josefova urna není dosud vyzvednuta. Popel bude zřejmě rozprášen na náklady obce.

Příběh je ze života.