Nový občanský zákoník: Dědické právo

Předkládám vám k přečtení a zamyšlení teze nového občanského zákoníku v jeho části dědické právo. Článek pojednává o principech a institutech, které byly do nové právní úpraveny zavedeny nebo změněny oproti stávající právní úpravě.

Dědické tituly

Současná právní úprava

Současná právní úprava rozlišuje dva právní tituly, na jejichž základě může být osoba povolána za dědice. Občanský zákoník stanoví ve svém § 461, že je možné dědit ze zákona nebo ze závěti. Závěť má co do právní síly přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celém svém majetku, nedojde k dědění ze zákona. Pokud však zůstavitel zemře bez zanechání platné závěti, přicházejí na řadu dědicové ze zákona. Může nastat i situace, kdy zůstavitel pořídí závětí pouze o části svého majetku a v takovémto případě dojde z části k dědění podle závěti a zčásti k dědění podle zákona.

Nová právní úprava

V nové úpravě občanského zákoníku je počítáno s rozšířením dědických titulů o dědickou smlouvu, přičemž se vychází z úpravy obvyklé v  kontinentální Evropě. Co do právní síly je dědická smlouva nejsilnější dědický titul. Zbylé dva dědické tituly zůstávají zachovány, ale dochází k posílení poslední vůle zůstavitele, a proto je závěť více preferována před děděním ze zákona, k němuž by mělo dojít pouze ve výjimečných případech.

Dědická smlouva

Dnešní právní úprava

V  dnešním občanském zákoníku není upravena.

Nová právní úprava

Nová právní úprava počítá se znovuzavedením tradičního dědického titulu, kterým dědická smlouva bezpochyby je. Vzor pro návrh úpravy dědické smlouvy poskytly právní řády Švýcarska, Rakouska a Německa. Narozdíl od závěti, která je jednostranným právním jednáním zůstavitele, se v případě dědické smlouvy jedná o dohodu dvou stran, kterou zůstavitel povolává k pozůstalosti nebo její části druhou osobu, a to buď bezúplatně nebo za úplatu, či jiný majetkový prospěch, který bude zůstaviteli poskytnut za jeho života.

Další  k dědickým titulům

Jelikož je dědická smlouva dvoustranným právním jednáním, není možné ji jednostranně zrušit, což dává předpokládaným dědicům vyšší jistotu, že se skutečně jednou stanou vlastníky. Nicméně dědická smlouva nijak neomezuje zůstavitele v nakládání s majetkem za jeho života. V případě, že se povolávají dědickou smlouvou manželé, nemá obecně na platnost dědické smlouvy žádný vliv rozvod manželství. Rozvedený manžel ovšem může požádat soud, aby smlouvu zrušil. Ustanovení týkající se dědické smlouvy jsou v případě manželů ve většině dispositivní povahy, a proto si mohou manželé dohodnout i opak.

Závěť

Současná právní úprava

Dnešní občanský zákoník připouští tři formy závěti. Jedná se o závěť napsanou vlastní rukou zůstavitele, závěť sepsanou jinak než vlastní rukou zůstavitele a závěť ve formě notářského zápisu. Závěť je považována za jednostranný právní úkon zůstavitele, kterým jsou povoláváni dědicové. Dnešní občanský zákoník přináší pouze stručnou úpravu a mnoho sporných institutů (např. otázka obživnutí závěti) je vykládáno pouze judikaturou, což jistě není žádoucí s ohledem na právní jistotu zůstavitele, který již při rozhodování soudu není přítomen a nemá možnost toto jednání nijak ovlivnit. Jako další příklad lze uvést spory o způsob datování závěti.

Nová právní úprava

Návrh zákona zachovává stávající formy závětí, avšak opět v souladu s převažující kontinentální právní úpravou  zavádí i možnost pořídit závěť s úlevami. Tato nová forma závěti, tzv. privilegovaná závět je určena pro osoby, které se díky nečekané události, např. živelná pohroma, válka apod. nacházejí v situaci, kdy jsou v ohrožení života a nemohou využít tradiční formy pro pořízení závěti.

Dědění ze zákona

Současná právní úprava

Dnešní stav, kdy existují jen čtyři dědické skupiny a okruh dědiců v nich je omezen (posledním dědicem ze zákona se mohou stát zůstavitelovi prarodiče, případně strýcové a tety) nahrává situacím, kdy dochází k přechodu majetku zůstavitele na stát, ačkoliv by mělo být spíše preferováno zachování majetku v soukromém sektoru. To, že stávající úprava nevyhovuje, lze demonstrovat na následujícím příkladě:

Nová pávní úprava

Nová úprava občanského zákoníku jasně preferuje, aby majetek zůstal pokud možno v okruhu zůstavitelových nejbližších a stát by se měl dědicem stát pouze ve velmi výjimečných případech. Vzhledem k dnešní úrovni života a stavu společnosti byl okruh zákonných dědiců rozšířen. Návrh počítá se šesti dědickými třídami. Nově jsou do okruhu zákonných dědiců zařazeni zůstavitelovi praprarodiče nebo sestřenice a bratranci. Účelnost této úpravy lze vysvětlit na předchozím případě.

Náhradní dědic

Nikdo nemůže v okamžiku sepsání posledního pořízení tušit, zda se osoba, kterou povolává za dědice či odkazovníka skutečně nápadu dědictví dožije. Proto může být velmi praktické zřídit dědice náhradního. Tradičně jsou v právních řádech upraveny dvě možnosti ustavení náhradních dědiců, a to obecné náhradnictví a svěřenské náhradnictví. Dnešní úprava dědického práva, jako téměř jediná v Evropě (ještě Slovensko), dědické náhradnictví vůbec neupravuje. Soudobou judikaturou je velmi sporně dovozována možnost obecného náhradnictví. Náhradnictví svěřenské je judikaturou naopak zcela vyloučeno.

Obecné náhradnictví v nové právní úpravě

V návrhu nové právní úpravy jsou obsažena i výkladová pravidla (např. § 1498: Zřídí-li zůstavitel náhradnictví pro případ, že by povolaná osoba dědit nechtěla, nebo pro případ, že by dědit nemohla, má se za to, že náhradnictví bylo zřízeno pro oba tyto případy.) pro sporné situace. Užitečnost těchto výkladových pravidel lze dokumentovat na úpravě obsažené v připravovaném občanském zákoníku. Tato pravidla sice na první pohled mohou zůstavitele omezovat v jeho vůli, ale právě opak je pravdou. Dávají totiž zůstaviteli vodítko, jak bude postupováno při výkladu určité situace a jelikož jsou dispositivní povahy, může se od nich zůstavitel odchýlit tím, že v posledním pořízení výslovně uvede opak. Jestliže neprojeví zůstavitel jinou vůli, zanikne náhradnictví, které zůstavitel zřídil svému dítěti v době, kdy nemělo potomky, zanechá-li toto dítě potomky způsobilé dědit. Jedná se však opět o dispositivní úpravu, takže zůstavitel může stanovit i postup odlišný.

Svěřenské nástupnictví

Tento institut může mít své opodstatnění v případech, kdy mají rodiče např. mentálně postižené dítě. Pokud rodiče zemřou, stane se jediným dědicem jejich mentálně postižené dítě, které nemá testovací způsobilost. Jestliže by dítě následně zemřelo a nemělo žádných zákonných dědiců, připadla by celá pozůstalost státu. Pokud bude svěřenské nástupnictví zřízeno, zůstane v soukromé sféře zachován alespoň majetek, který dítě nabylo dědictvím po rodičích. Zůstavitel může jednomu dědici zřídit i více svěřenských nástupců, kteří nastupují buď vedle sebe nebo za sebou. Omezení v povolávání svěřenských nástupců za sebou spočívá v tom, že svěřenské nástupnictví zaniká okamžikem, kdy majetek nabude první svěřenský nástupce, který nežil v době zůstavitelovy smrti.Nová právní úprava  též podrobně upravuje za jakých podmínek dochází k zániku svěřenského nástupnictví.

Odkaz

Nové znění občanského zákoníku počítá se zavedením většiny tradičních institutů dědického práva, a proto je v návrhu znovu pojednáno i o odkazu. Zřízení odkazu je praktické zejména pro případy, kdy zůstavitel chce určité osobě zanechat jen určitou věc na památku.Odkazem je zpravidla věc, která patří zůstaviteli, avšak zůstavitel může jako odkaz určit i věc, která je ve vlastnictví jiné osoby (dědice nebo odkazovníka). Osoba, které přísluší právo z odkazu je odkazovníkem, nikoliv dědicem. Odkazovníkem je ten, kdo má na základě zůstavitelova příkazu obdržet od dědice jednotlivou věc, případně několik věcí určitého druhu. Odkazovník není dědicem a není ani povinen k úhradě zůstavitelových dluhů. Odkazovník má právo požadovat vydání předmětu odkazu po dědici nebo jiném odkazovníkovi. V souvislosti se zproštěním odkazovníků od povinnosti hradit zůstavitelovy dluhy, vyvstává občas otázka, zda nedojde zřízením odkazů k poškození práv věřitelů. Návrh pamatuje i na tyto situace a díky pojistkám (§ 1457 Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená. Zatíží-li zůstavitel dědice více, má dědic právo na poměrné zkrácení odkazu.) ani neúměrně nezatěžuje dědice.

Přechod dluhů

Současná  koncepce přechodu dluhů vychází z povinnosti dědice hradit zůstavitelovy dluhy pouze do výše nabytého dědictví. Zásadní problém, který potvrzuje i praxe, spočívá v tom, že dnes je předmětem pozůstalosti jen to, co dědicové musí nezbytně přihlásit (nemovitosti, vklady na účtech, apod.). Naopak většina movitých věcí, jako např. drahé obrazy, starožitnosti, sbírkové předměty atd., dědicové většinou nepřiznají a dochází tak ke zkrácení práv věřitelů, jelikož dědicům za toto jednání nehrozí prakticky žádná sankce. Pokud by se věřiteli podařilo prokázat, že nebylo do pozůstalosti zahrnuto vše, dojde jen k rozšíření pozůstalosti o ty věci, o kterých věřitel prokáže, že patřily zůstaviteli, a povinnost k úhradě dluhů se rozšíří o jejich hodnotu, což většinou stejně nestačí k pokrytí zůstavitelových dluhů. Věřitel tak v případě smrtí svého dlužníka zpravidla nedojde plného uspokojení. Jelikož není důvodu zvýhodňovat dědice na úkor věřitelů, kloní se návrh nové úpravy dědického práva ke koncepci, která je obvyklá v nejen tradičních právních řádech, ale i v právních řádech, které mají podobné historické pozadí svého vzniku (např. Polsko).

Nová právní úprava

Nová právní úprava posiluje pozici věřitelů tím, že primárně dochází k přechodu povinnosti k úhradě dluhů v plném rozsahu. Dědic musí uhradit zůstavitelovy dluhy i nad rozsah nabytého dědictví, případně ze svého výlučného majetku. Jistě není v určitých případech vhodné, aby dědic byl povinen k úhradě dluhů nad rozsah nabytého majetku. Je mu proto zákonem poskytnuta ochrana, spočívající v možnosti ohraničení rozsahu povinnosti k úhradě zůstavitelových dluhů. Dědic může požádat o vyhotovení soupisu pozůstalosti, který zpravidla vyhotoví notář. V jednoduchých případech může být soupis pozůstalosti nahrazen společným prohlášením dědiců o majetku. Jestliže si dědic vyhradil soupis pozůstalosti, bude povinen k úhradě zůstavitelových dluhů jen do nabytého dědictví. Zdá se, že se v případě vyhrazení soupisu pozůstalosti pro věřitele oproti dnešnímu stavu nic nemění, ale není tomu tak. Jestliže dědic vědomě neuvede do soupisu pozůstalosti některé předměty a věřiteli se podaří jejich existenci prokázat, přestane pro dědice platit ochrana, kterou mu poskytoval soupis pozůstalosti a bude povinen uhradit dluhy zůstavitele v plné výši.

Zřeknutí se dědického práva

Současná právní úprava

Současná právní úprava možnost zřeknutí se dědického práva nepřipouští. Dědic se dnes nemůže předem zříci svého dědického práva a musí po zůstavitelově smrti dědictví buď přijmout, nebo odmítnout.

Nová právní úprava

Nově se proto navrhuje, aby bylo dědici umožněno se svého dědické práva zřeknout ve smlouvě se zůstavitelem. Pro tuto smlouvu se navrhuje forma veřejné listiny. Zavedení zřeknutí se dědictví je velmi kladně vnímáno i odbornou veřejností, jelikož povede k vypořádání případných dědických sporů již za zůstavitelova života. Zřeknutí se dědictví bude praktické v případech, kdy zůstavitel za svého života zvýhodní nějakého z případných dědiců. Zříci se dědictví je možné jako celku nebo se může zůstavitelův potomek zříci pouze práva na povinný díl. Ve druhém případě pak potomek může v případě dědění ze zákona ještě dědit.

Právo na povinný díl a nepominutelný dědic

Současná právní úprava

Nepominutelný dědic má podle dnešní právní úpravy právo na podíl z pozůstalosti. Jestliže zůstavitel v závěti zkrátí práva nepominutelných dědiců, je závěť v této části relativně neplatná a zůstavitelovi potomci mohou její platnost napadnout a domáhat se svého podílu na pozůstalosti. Dnes je stanoveno, že nezletilému potomku zůstavitele se musí v případě dědění ze závěti dostat alespoň tolik, kolik činí jeho dědický podíl ze zákona. V případě zletilých potomků, nesmí být tito zkráceni více, než kolik činí polovina jejich dědického podílu ze zákona.

Nová právní úprava

Nová úprava především posiluje pořizovací svobodu zůstavitele a do jisté míry též předchází problémům se vznikem nechtěných podílových spoluvlastnictví. Dále již pominutí nepominutelného dědice v závěti nezpůsobuje její neplatnost, byť relativní, ale pouze zakládá právo nepominutelného dědice požadovat vyplacení svého povinného dílu.Právo na povinný díl, tak jak je upraveno v předkládaném návrhu, je primárně právem nepominutelného dědice na výplatu finanční částky, která odpovídá části jejich zákonného dědického podílu. Nový občanský zákoník zůstal pouze u potomků, jakožto nepominutelných dědiců. Dochází však k posílení pořizovací svobody zůstavitele, jelikož se snižuje rozsah práva nepominutelných dědiců na jejich zákonný dědický podíl. V případě nezletilého potomka jsou to 3/4 jeho zákonného dědického podílu a v případě zletilého potomka pak 1/4 zákonného dědického podílu.

Ivo Jahelka

Ať žije spravedlnost

http://www.youtube.com/watch?v=JI5gk4lxY1E&feature=related