Nový občanský zákoník: Vlastnické právo

Nové znění občanského zákoníku se vrací ke správné systematice, odstraňuje problematická místa současné úpravy a doplňuje některé praktické a užitečné instituty. Změny však nejsou nijak samoúčelné a tam, kde stávající úprava praktickým potřebám vyhovuje, dochází k jejímu převzetí či k pouhému upřesnění a vylepšení. Zvu váš k dalšímu dílu miniseriálu o změnách v novém občanském zákoníku, tentokrát v oblasti vlastnických práv.

Vlastnické právo a spoluvlastnictví, majetkové právo manželů

Ustanovení pojednávající o vlastnickém právu a spoluvlastnictví i Majetkové právo manželů bude upraveno odděleně v části druhé zákona, tedy v části pojednávající o rodinném právu.).

Věcná práva k věcem cizím

Věcná práva k věcem cizím začínají upraveným institutem práva stavby, pokračují věcnými břemeny (dělenými na služebnosti a reálná břemena), poté následuje zástavní a podzástavní právo, právo zadržovací a celá hlava o věcných právech je uzavřena partiemi o správě cizího majetku. Částečně věcněprávní charakter bude mít i právo předkupní, které bude moci být sjednáno jako obligační, či jako věcné.

Změna chápání pojmu věci v právním smyslu a výslovná definice tohoto pojmu v zákoně

Vymezení věci

Oproti současné úpravě v platném občanském zákoníku volí návrh nového občanského zákoníku „široké pojetí věci v právním smyslu“: předmětem vlastnického práva mají být věci hmotné i nehmotné. Jedním ze základních stavebních kamenů kategorie věcných práv je pojem věci v právním smyslu. Platný občanský zákoník výslovnou definici věci nemá, nicméně právní teorie pod tímto termínem rozumí hmotné předměty, které jsou ovladatelné a slouží potřebám lidí. tento přístup opouští a nové znění občanského zákoníku vrací se k rakouskému (a u nás dříve platnému) širokému pojetí věci v právním smyslu – věcí mají být všechny předměty hmotné i nehmotné (§ 482 odst. 2 nového občanského zákoníku : „Věc v právním smyslu (dále jen „věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí“).

Podrobná úprava držby

Nový občanský zákoník ve svých ustanovení bude rozlišovat držbu  na držbu poctivou a nepoctivou při zachování současného rozlišování na držbu oprávněnou a neoprávněnou, ale pozor, s jiným obsahem tohoto pojmu. Současné pojetí držby vychází z rakouské koncepce, podle níž pro to, aby někdo mohl být považován za držitele, musí být splněny dva předpoklady:

• faktická moc osoby nad věcí,
• úmysl nakládat s věcí jako s vlastní.

A takto se nová úprava vrací k rozlišování oprávněné a neoprávněné držby a dále k rozlišování držby poctivé a nepoctivé. Zde dochází k významovému posunu těchto adjektiv, neboť podle nyní platného občanského zákoníku je kritériem oprávněné (neoprávněné) držby dobrá víra držitele, zatímco nová úprava toto kritérium spojuje s držbou poctivou (resp. nepoctivou). Poctivým držitelem může být i ten, kdo drží bez platného právního důvodu. Na druhé straně oprávněným držitelem je pouze ten, kdo drží na základě právního důvodu, anebo ten, kdo se ujme držby svou mocí, aniž tím ruší cizí držbu nebo jiné právo. Právní norma § 987 stanovuje pomocí vyvratitelné právní domněnky existenci poctivé a oprávněné držby. Podrobně jsou upraveny otázky ochrany držby (držitel má právo žádat rušitele o zdržení se zasahování do držby a o odstranění závadného stavu), jejího uchování a zániku. Návrh v jednom ustanovení řeší též problematiku spoludržby.

Zavedení zásady: stavba je součástí pozemku a s tím související zavedení práva stavby

Nová úprava se vrací k tradičnímu a velmi potřebnému řešení ve svém § 499 odst. 1, kde se říká, že: „Součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen "stavba") s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech“.

To bude znamenat, že tam, kde bude ke dni účinnosti nového občanského zákoníku existovat jednota ve vlastnictví pozemku a staveb na něm zřízených, stane se stavba součástí pozemku přímo ze zákona. Od tohoto okamžiku bude možno disponovat již jen pozemkem, přičemž všechny tyto dispozice se budou týkat i staveb na něm umístěných (výjimka bude platit pro tzv. dočasné stavby). Tam však, kde bude ke dni účinnosti zákona existovat mezi vlastnictvím pozemku a stavby na něm zřízené nesoulad (obě dvě věci budou ve vlastnictví různých vlastníků), není možné zákonem sjednotit vlastnictví obou dvou věcí v rukou jedné osoby (jednalo by se totiž o vyvlastnění).

Předkupní právo

Pro ten případ bude zákonem založeno předkupní právo vlastníka pozemku ke stavbě a předkupní právo vlastníka stavby k pozemku, popřípadě k příslušné části pozemku, lze-li pozemek funkčně rozdělit. V obou dvou případech se bude jednat o věcné předkupní právo, bude tedy působit proti všem (tato povaha předkupního práva jako práva věcného bude vyplývat přímo ze zákona). Bude-li chtít kterýkoli z vlastníků disponovat svojí věcí (stavbou či pozemkem), bude mít povinnost nabídnout ji nejprve druhému vlastníkovi k odkoupení. Nebude-li předkupní právo oprávněným subjektem využito, zůstane zachováno a bude zatěžovat věc i nadále (bude tedy působit i vůči nabyvateli převáděného pozemku či stavby). Bude-li ovšem předkupní právo využito (vlastník pozemku koupí stavbu na něm umístěnou či vlastník stavby koupí pozemek, na němž stavba stojí), dojde k právnímu spojení obou věcí (stavba se stane součástí pozemku), předkupní právo zanikne a vlastník pozemku bude mít pro příště možnost disponovat již jen s pozemkem.

Právo stavby

Právo stavby bude nově zřizováno jako právo dočasné, s maximální délkou trvání 99 let; může být zřízeno jako úplatné nebo i bezplatné. Toto právo bude děditelné a převoditelné. Při zřízení smlouvou bude vznikat vkladem do veřejné evidence nemovitostí. Nebude vyloučeno ani nabytí práva stavby vydržením. Návrh rovněž řeší majetkové vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku po zániku práva stavby.

Připuštění možnosti nabytí od neoprávněného

Jedním z nejpalčivějších nedostatků platného občanského zákoníku je nemožnost nabytí vlastnického práva od neoprávněného.

Současný občanský zákoník nabytí (vlastnického) práva od neoprávněného (nevlastníka) v obecné rovině neumožňuje. Jedinou výjimku představuje existence § 486 občanského zákoníku připouštějící možnost nabytí vlastnického práva od neoprávněného dědice, jemuž bylo soudem dědictví potvrzeno (Další výjimkou – vztahující se však k nabytí zástavního a nikoli vlatnického práva od nevlastníka – je ustanovení § 161 občanského zákoníku umožňující zastavení cizí movité věci.). Návrh nového občanského zákoníku uvedený problém v celém rozsahu odstraňuje, když ve svém § 1101 umožňuje jednotně pro celé soukromé právo nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Je jisté, že uvedená možnost je zamýšlena jako výjimečná. Zbývá doplnit, že zvláštní úpravu nabytí zástavního práva k movité věci od neoprávněného bude obsahovat ustanovení § 1334 odst. 2 (úprava je zde obdobná stávajícímu § 161 občanského zákoníku).

Změna způsobu smluvního nabývání vlastnického práva

Nová úprava občanského zákoníku hodlá nabývání vlastnického práva k věcem movitým změnit, a to tím způsobem, že by ke změně vlastnického práva u movitých věcí docházelo již samotnou účinností smlouvy. Pro nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí se však na stejný princip nepřistoupilo a zůstává zachován současný stav, kdy vlastnické právo k takové nemovitosti vznikne až vkladem do katastru nemovitostí.

Začlenění instituce správy cizího majetku do osnovy

Zcela nový institut bude v občanském zákoníku představovat správa cizího majetku (trust). Vymezení správy cizího majetku je provedeno v ustanovení § 1260, podle něhož „Každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (beneficienta), je správcem cizího majetku“. Nové znění občanského zákoníku rozlišuje dvojí správu cizího majetku: prostou a plnou. Při prosté správě je povinností správce pečovat o zachování podstaty a účelu majetku. Při plné správě vzniká správci širší oprávnění – správce může se spravovaným majetkem učinit vše, co je potřebné k jeho zachování, zhodnocení nebo rozmnožení. Návrh podrobně upravuje pravidla správy, zejména potom povinnosti správce vůči beneficientovi a povinnosti správce a beneficienta vůči třetím osobám. Řešena je rovněž problematika společné správy (situace, kdy existuje pluralita správců), skončení správy a jejího vyúčtování.

Svěřenecký fond

Samostatný oddíl v úpravě správy cizího majetku je věnován svěřenskému fondu. Nové znění občanského zákoníku definuje tento pojem ve svém § 1439 odst. 1. Podle důvodové zprávy „Podstata svěřenského fondu je v tom, že jeho zakladatel vyčlení ze svého majetku určitou část a svěří ji nějakému účelu. Tím vzniká oddělené vlastnictví, k němuž původní vlastník žádná vlastnická práva již nemá. Tato práva vykonává svěřenský správce, ale ani ten není vlastníkem svěřenského fondu, protože není nadán vlastnickou svobodou (ve smyslu § 1005) – naopak, je povinen šetřit a rozmnožovat podstatu svěřenského fondu, dbát o naplňování jeho účelu a respektovat práva obmyšlených.“ Nové znění občanského zákoníku dále podrobně upravuje vznik, změny a zánik svěřenského fondu, jakož i pravidla jeho správy a dohledu nad touto správou.

Aleš Brichta

Spravednost bývá slepá

http://www.youtube.com/watch?v=ngN3U4_kgkA

Za zákoník také děkujeme Napoleonovi