Nový občanský zákoník: Rodinné právo - část 1

Rodinné právo bude zahrnuto do paragrafového znění občanského zákoníku. Základní teze rodinného práva uvádím nyní proto, že na nich je postavena jeho celá koncepce, která bude ovšem rozvedena v jednotlivých paragrafech.

Podstata manželství

Manželstvím se rozumí trvalý svazek muže a ženy, vzniklý zákonem stanoveným způsobem. Muž a žena mají v manželství rovné postavení.

Srovnání se současným stavem:

Nové znění občanského zákoníku  vychází ze současné úpravy.

Vznik manželství

Vznik manželství není možný jinak, než projevem muže a ženy, že spolu vstupují do manželství. Tento souhlas musí být svobodný a úplný.

Srovnání se současným stavem: Návrh vychází ze současné úpravy.

Civilní a církevní sňatek

Lidé budou moci vybrat mezi civilním sňatkem a sňatkem uzavřeným před církví, která je k tomu oprávněná.

Zánik manželství (smrt, rozvod)

Manželství zaniká smrtí manželů, nebo rozvodem.

Rozvod

Nová právní úprava  rozvodu plně navazuje na současnou právní úpravu. Rozlišuje se  rozvod se zjišťováním příčin rozvratu manželství a rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Stejně je tomu i v současné úpravě.

Rozvod se zjišťováním příčin rozvratu manželství

Podle současné úpravy

Soud manželství rozvede, pokud je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití.

Podle navrhované úpravy

je tomu stejně.

Rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství:

Tento druh rozvodu bývá často lidově označován jako „smluvený“ či „nesporný“ rozvod.

V novém znění občanského zákoníku  se počítá s tím, že soud nebude muset zjišťovat příčiny rozvodu a manželství rozvede, pokud jsou splněny zákonem požadované podmínky.

Současná úprava:

Navrhovaná právní úprava navazuje na současnou právní úpravu.

Manželské majetkové právo

Manželské majetkové právo představuje soubor právních ustanovení týkajících se majetkových poměrů manželů v tom nejširším slova smyslu.

Srovnání se současným stavem

Nové znění občanského zákoníku  vychází ze současné úpravy, podstatně však rozšiřuje možnosti snoubenců i manželů, aby si mohli své majetkové poměry uspořádat tak, jak to nejlépe vyhovuje jejich potřebám. Podrobnější úpravy se dočká také problematika společné správy společného jmění.

Možnosti uspořádání majetkových vztahů mezi manžely

Nové znění občanského zákoníku  dává manželům široké možnosti, jak si uspořádat vzájemné majetkové vztahy, ale v této souvislosti  nelze opomíjet ochranu třetích osob, které budou s manžely vstupovat do právních vztahů.

Výslednou podobu společného jmění manželů v konkrétním případě ovlivňují:

• zákon,
• smlouva snoubenců,
• smlouva manželů,
• rozhodnutí soudu.

Na základě toho je možno rozlišit dva hlavní majetkové režimy:

zákonný režim (ustanovení § 702 – 708 nového znění občanského zákoníku),
modifikované režimy, a to:

• režim dohodnutý snoubenci či manžely ve smlouvě (ustanovení § 709 - 716 nového znění občanského zákoníku), který může spočívat:
• v režimu oddělených jmění (ustanovení § 722 – 723 návrhu),
• v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství,
• v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu
• režim založený rozhodnutím soudu (ustanovení § 717 – 721 návrhu).

Obsah společného jmění manželů

Není-li manžely dohodnuto něco jiného, platí následující: Společné jmění manželů tvoří všechno, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a zároveň to není vyloučeno z právního obchodu. Součástí společného jmění se mohou stát:

• věci;
• práva, neboť i ty mají majetkovou hodnotu a nejsou vyloučeny z prvního obchodu;
• dluhy, pokud nejde o výjimky uvedené v souvisejících ustanoveních nového znění občanského zákoníku.

Společné jmění manželů není tvořeno tím, co:

• slouží osobní potřebě jednoho z manželů;
• nabyl darem nebo dědictvím jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování, nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl;
• nabyl jeden z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela;
• jeden z manželů nabyl jako náhradu za poškození, ztrátu, nebo zničení svého výhradního majetku.

Dluhy nejsou součástí společného jmění manželů, pokud:

• se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku;
• je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Zisk a věci k podnikání

Zisk, který plyne manželovi z jeho vlastního majetku, se rovněž stává součástí společného jmění.

Manžel – podnikatel musí pamatovat na to, že věci, které užívá k podnikání, jsou rovněž součástí společného jmění (pokud netvořily jeho výlučný majetek). V návrhu se i nadále počítá s tím, že bude tedy především na vlastní péči těch, kdo podnikají, aby zvláštní postavení tohoto majetku řešili smlouvou o vynětí toho, co slouží výkonu povolání jen jednoho z manželů, ze společného jmění.

Veřejný seznam

Nové znění občanského zákoníku  počítá se zavedením veřejného seznamu, do kterého se na návrh některého z manželů budou moci smlouvy zapisovat a z nějž bude patrno, v čem si manželé dohodli režim od zákona odchylný.

Současná právní úprava takovou evidenci neupravuje a pro smlouvy, kterými se mění režim společného jmění, vyžaduje formu notářského zápisu.

Mateřství

Podle současně  platného občanského zákoníku  je matkou dítěte žena, která dítě porodila. Ustáleným výkladem se dovozuje, že toto platí bez ohledu na to, jaký byl původ genetické látky, z nějž dítě vzešlo.

Úprava v novém občanském zákoníku  neopouští  pravidlo z nynějšího platného občanského zákoníku.

Otcovství

Podle současné právní úpravy je otcovství založeno:

• přímo zákonem samým v případě, že se dítě narodí za trvání manželství nebo do tří set dnů po jeho zániku;
• souhlasným prohlášením matky a muže, který o sobě prohlásí, že je otcem dítěte;
• rozhodnutím soudu, který otcovství určitého muže zjistil ve zvláštním řízení.

Podle navrhované úpravy se systém domněnek otcovství zachovává. Nové znění občanského zákoníku  ovšem reaguje na pokroky v oblasti asistované reprodukce, takže navíc obsahuje ustanovení o otcovství dítěte, které se narodilo z umělého oplodnění. Za otce se v tomto případě bude považovat muž, který dal k umělému oplodnění své partnerky souhlas. Pokud se takto narodí dítě ženě, která je provdána, určí se otcovství již na základě toho, že se dítě narodilo v manželství, takže za otce se bude považovat manžel matky.

Právní úprava popírání otcovství (§ 779) reaguje na rozhodnutí Ústavního soudu (Pl. ÚS 15/09), ve kterém konstatoval, že nastavení popěrné lhůty v § 57 odst. 1 zákona o rodině není v souladu s ústavním pořádkem. Nově stanovená délka popěrné lhůty manžela matky je v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (Rasmussen proti Dánsku) a vychází i z nastavení a délky popěrných lhůt v některých zahraničních právních úpravách (Slovensko – 3  roky, Francie – 5 a 10 let). Stejné právo má matka dítěte. Ve výjimečných případech může dojít k popření otcovství též na návrh nejvyššího státního zástupce i poté, co již rodičům uběhly jejich lhůty pro popření otcovství (§ 786).

Nezapomentutelný film Ecce homo Homolka

http://www.youtube.com/watch?v=mpxnjlFy3pk