Křesťanská etika: Bůh a člověk - patří ještě k sobě?
Pokřik křesťanů
Ani Kázání na hoře jednoznačně neodpovědělo na tyto otázky, které jistě nejsou nic nového a já se domnívám, že byly naprosto stejné, jen doba se liší. Dokonce se dá říci, že i lidé byli stejní, i jejich metody získávání peněz a bohatství. Řešení mají křesťané ve víře, a tak už v tomto bodu se začnou rozcházet s těmi, kteří ji nemají, neznají a nechápou. Křesťanská etika se vyvíjela v dějinách různými cestami, ale myslím si, že na každém záleží, zda je schopen takové požadavky, jak jsou křesťanům kladeny, jednoznačně odpovědět svým postojem k určitému problému. Jistě že každý člověk ví, co nemá dělat, jak nemá přemýšlet, jak se má chovat a pokud to dělá špatně, "proti srsti", pak se samozřejmě dostaví složité životní situace. Ty přeci nepřicházejí samy od sebe. Co se týče těch přikázání - vycházejí z toho, v podstatě, že člověk má svobodnou vůli a proto mají také takový specifický charakter. Tedy, žít s rozumem, přiměřeně k možnostem a udržovat přátelství se světem, který mne obklopuje. Pokud má však člověk tak vypjaté ego, že přes něho nevidí řešení, pak se k němu nikdy nedostane, ale vždycky se bude točit jen kolem toho, co si myslí on sám. Křesťanství je také filozofie, je to umění myslet a vnímat věci v nějakém určitém řádu. Položme si otázku, zda je to každý schopen. Když se křesťan modlí, zná také smysl modlitby. Modlitbou odevzdává svůj problém a přijímá řešení. Jinak řečeno - modlitbou a pokorou se zbavuje svého ega, aby prohlédl dál, do kořenu věci. Takže lépe řečeno - mnohý křesťan může znát řešení, ale ti, co jsou zaseklí, rozhodně těžko.
Za komunismu ...
Morální autorita křesťanství může pokračovat, pokud je jí člověk schopen plně pochopit v jednání a chování i konání lidí. Já bych řekla, že je to normální chování, jak se od člověka obvykle očekává. Modlitba a dodržování určitých lithurgických zvyklostí je výrazem toho, kam se zařazuji, ale myslím, si, že křesťanství je natolik splynuté s představou, jak se má člověk chovat, že se to už příliš nerozlišuje. Nemohu se chovat jak muslim nebo budhista, pokud tím nejsem a nejsem v tom veden nebo vychován. Žijeme v určitém prostoru, kterému se říká judeo-křesťanský prostor a jak jsme se k tomu dobrali, to je věc dějin tohoto prostoru. A uznání, že do této civilizace patřím, že budu dodržovat zákony země, jejímž jsem občanem a udržím si i svůj životní standard, což je předpoklad, že se nedostanu do úpadku, jak finančního, tak i morálního. I za komunismu lidé chodili běžně do kostela, slavili svátky, četli si v bibli, ovšem s rizikem, že je u toho někdo načapá a bude mít problémy. Ale to ještě neznamenalo, že musí slevit ze svých hodnot. A nebo se také vzdát různých privilegií, které režim poskytoval, pokud nechce slevit ze svého a to bylo pro mnoho lidí opravdu těžká volba, to uznávám. Ale já je za to neodsuzuji, že se zachovali jinak, než se dalo očekávat, někteří se nějakým způsobem s následky svých činů dřív nebo později setkali.
V devadesátých létech ...
Já si myslím, že nové způsoby výkladu předmětů na universitách a obnovení některých učebních látek nebylo jen díky obnoveného vlivu křesťanství, ale spíš odbourání ideologie, v jejímž duchu bylo dosavadní studium řízeno. Svět se přeci změnil, ale já jsem nějaký zvýšený vliv samotného křesťanství nezaznamenala. Změnil se život, právní řád, přišly nové nauky, to se přeci dalo očekávat. Ale že by tu nějak přehnaně vzrostl zájem o náboženství, to bych netvrdila. Možná o biblické nauky, ale to si může studovat i ateista. A není mu co závidět. Věřící lidé většinou neznají ani teologii a všechny její směry, dokonce ani biblistiku. To jsou tak speciální směry, že mnoho lidí nemá čas, ani motiv a ani chuť se do toho pouštět. Spíš lidé studovali ekonomické a právní směry a byli rádi, že dospěli až k promoci.
Jung, Adler a Freud i jiné psychologické směry
Já si myslím, že tyto psychologické směry, které vznikly na počátku 20. století, v době modernismu, jsou mnoha lidem nepochopitelné. Kdo je dnes schopen, byť i s humanitním vzděláním, přečíst Jungovo dílo a porozumět mu, před ním klobouk dolů. A kolik psychologů ho opravdu ovládá a aplikuje? Myslím, že moderní psychologie se opírá o modernější poznání a je jen málo, velmi málo těch, kteří dokáží lidem opravdu pomoci. A to narážím na psychologické poradny pro rodinu, pro lidi procházející nejrůznějšími stadiemi vyhoření anebo současnými následky pracovněprávních vztahů, do kterých vnikl mobbing a bossing. A o parapsychologii ani nemluvím, tu bych zavrhla jako vyloženě nepatřičnou.
Rozumí lidé církvi a církev lidem?
Nehovoří totiž stejným jazykem. A v tom je ten problém. Scholastika je však překonána. Je překonáno mnoho jiných směrů, které od počátku 20. století teologii směřovaly k vysvětlení některých otázek. Ale nedávno jsem navštívila Karmelitánské nakladatelství a dívala jsem se na tituly, které vycházejí. Ohromná řada nových publikací, krásně ilustrovaných a psaných fundovanými spisovateli i odborníky. Ale kdo si je bude číst? To není o tom, že by církev nechtěla oslovit veřejnost, spíš veřejnost dnes není schopna pochopit, o čem církev hovoří, a ona o tom mluví stále stejně, viz encykliky. Tak jako kdyby psycholog se snažil mluvit se svým pacientem jazykem dr. Junga, tak se s ním také nedomluví, pokud neví, jakých metod a pojmů používá.
Ale je pravda v tom ...
že všichni si tvoříme svou budoucnost, nezávisle na institucích, které jsou nám k dispozici a je jedno, zda si vytváříme mandaly nebo se modlíme růženec.Pokud vím, obé má ten stejný účinek, pokud to člověk dělá vědomě. Dokonce i ten růženec byl převzat z islámu, není to nic původního. Já si jen myslím, že by člověk měl chápat plně, v jakém prostředí se nachází, co se od něho očkekává a kam chce směřovat. A sem tam si může vyhledat někoho, koho se zeptá, zda jde po správné cestě anebo jak se na ni dostat. Jinak - neexistuje na světě nikdo, kdo by mohl za někoho řešit jeho životní problémy, ale existují prostředky a návody, jak se do nich prostě nedostat.
Já se nebojím, že se lidi nebudou schopni přetavit a že nepochopí, jak se zbavit přetlaku a co je pro ně důležité. Mají mnoho na vybranou. Ale podle reakcí na cokoliv, co se týká náboženství, soudím, že pro mnoho jedinců se tato cesta uzavřela. Ono je to těžké do těch dveří vejít, vyžaduje to oběti a ty nejsou lidé ani pro své dobro ochotni skládat.
Irena Aghová
Sírachovec
Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti
Irena Aghová
Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.
Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.
Irena Aghová
To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.
Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.
Irena Aghová
O svědomí
Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.
Irena Aghová
A zase máme další semestr za sebou.
Je mi líto , když studenti neuspějí u maturity a odcházejí ze školy s výhledem na nejistou budoucnost. Čeká je jen realita, do které spadnou nepřipravení a mládí je za nimi. Co na to ministr školství? Jde o budoucnost.
Irena Aghová
Kdo si šlape po štěstí?
dospěla jsem k názoru, že mnoho lidí chce být šťastnými a hledají štěstí, v různých událostech a možnostech, jakoby se mělo naskytnout mimo ně, nikoliv v interním pocitu blaženosti.
Irena Aghová
Od sebe jsem odešel, sebe jsem nenalézal. Sv. Augustin
Ani to předjaří není takové, jaké bývalo. Mrazivé dny a noci odrazují od procházek, styku s blízkými na příjemných místech.
Irena Aghová
Co se to děje se světem?
Je dobře věřit svým pocitům, názorům, myšlenkám a tomu, co se odehrává v našem nitru a vlastním hodnotám, které rozlišují díky rozumu, co je dobře a co dobře není a nespoléhat, co se předkládá zvenčí.
Irena Aghová
Brno ve větru a měsíc v úplňku.
Přírodě nic nevyčítám. Jestli je něco špatně ona nemá žádnou vinu. To člověk bývá hlavním podezřelým, když se něco zvrtne. Má přeci dar rozumu.
Irena Aghová
Nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky.
Než ta situace nastala, měl každý z nás navyklý komfort a ten se pomalu rozpadával a bylo třeba najít jiné cesty, nebylo lehké se smířit s tím že v mnohých situacích není návratu k navyklému způsobu života..
Irena Aghová
Norimberský proces a Arendtová
I když jsem se narodila po válce, přesto její dozvuky v mém dětství rezonovaly. Jednak tím že se o válce mluvilo a též existovaly knihy, které jsem bohužel našla v knihovně v příliš dětském věku.
Irena Aghová
O milostných dopisech.
Psali jste někdy za někoho milostné dopisy? Jestli ne, tak to nikdy nedělejte. Můžete v sobě odhalit něco, co jste o sobě nikdy netušili. Povídka je psána v ich – formě, osoby jsou fiktivní.
Irena Aghová
Povídka. Seminárka a co všechno způsobila.
Příběh je fiktivní, je psán v ich formě. Postavy příběhu jsou též fiktivní. Snad se takové příběhy nedějí, možná, že v jiném světě a mezi jinými lidmi.
Irena Aghová
Obraz světa a jeho vliv na úroveň společnosti
Od Sumerů až po současnou dobu se všechny generace v historii snažily zanechat světu své vidění světa. Jaké je vidění světa současných obyvatel naší planety?
Irena Aghová
Vláda a lid jako konstitutivní prvky státu
Ano, k těmto prvkům ještě náleží ohraničené území. Ale já nyní uvažuji o sepjetí těch dvou jmenovaných. Jak se vlastně navzájem míjejí anebo se chápou jako lidé, kteří jsou svázáni zákony a odpovídají za dění v zemi jako občané?
Irena Aghová
Dějiny ukazují cestu následníkům co je dobře a není .
Nemyslím, že by měla Evropa opakovat chyby svých kulturních předků a dospět ke zkáze, ale měla by hledat východiska a dospívat k určitým cílům, i když vzdáleným.
Irena Aghová
O soucitu s nemocnými a o predikování smrti přeživších.
Před chvílí jsem si přečetla článek, který mi vyrazil dech a ráda si přečtu Vaše diskusní příspěvky. Studie: Těžký průběh nemoci covid-19 zvyšuje riziko úmrtí v následujícím roce (msn.com). To je výchozí článek.
Irena Aghová
Politika je věc veřejná na sociální půdě.
Na první pohled se zdá, že společnost rozdělují názory na situaci, která je složitá a v ní se projevuje zranitelnost hodnot a nutnost dosud ustálené hodnoty zvážit a neobávat se jejich přehodnocování.
Irena Aghová
Jak je důležité pěstovat ve státě etiku.
Po roce 1989, po sametové revoluci vzešla tendence pokračovat v ideálech První Masarykovy republiky. Jenže po Masarykovi svět prožil II. Sv válku a po ní další vývoj, který známe pod názvem totalita.
Irena Aghová
Ghosting jako způsob týrání člověka.
Poprvé jsem se setkala s pojmem, jehož obsahem je projev egoismu a sebestřednosti či vážného nedostatku empatie. Tím pojmem je ghosting.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
Seznam rubrik
- Antika
- Román o orosených růžích
- Umění
- Vídeňské bonbónky
- In memoriam
- Články roku 2011
- 2011 Povídky z maloměsta
- Příroda a její dary
- Hudba pro specialisty na etno
- Zahrada
- 2013
- Územní členění a problematika
- Sociální problematika v ČR
- Martin a Liliana
- Biblické dějiny
- Stres. frustrace, deprese nebr
- 2014
- Mezi drakem a hadem
- Společnost
- Články roku 2010
- 2015
- Z historie
- Demokracie
- Politika
- Smlouvy nejsou kus papíru
- Rodina a život kolem ní
- Tajemství zdraví a krásy
- Umět vařit je -in -
- Povídky a novely na sobotu
- Moje domácí kuchyně
- Milostná lyrika
- Až budou padat hvězdy
- On ženatý, ona vdaná
- Můj rozmarný Bůh, harmonie
- Náboženství
- Občanský zákoník a předpisy so
- Pohádky
- Těžké chvíle s lehkým srdcem
- Filozofování s filozofy
- Ženou v každém věku
- Paragrafy
- 50 +
- Druhé housle
- Čtenářský deník
- Osobní
- Nezařazené
- Rok 2012
- 2017
- Rok 2016