Česká společnost: Tak trochu bilancování

Několikrát jsem psala, že si vážím této země. A nejsou to slova do větru, abych se zalíbila nebo někomu mazala med kolem úst. Splnilo se mé očekávání. Zapracovali jsme na tom, že se společnost nerozpoltila a že nikdo, kdo zde rozhodoval, neupřel českému lidu právo spolurozhodovat o věcech veřejných. Zápas mezi politickými uskupeními se víceméně vyrovnal a nebylo to lehké. Možná, že kde kdo pochopil, že politika, je o dosahování určitého cíle k tomu adekvátními prostředky a mohli jsme být účastni toho, že se na naší politické scéně konečně objevili lidé, kteří toto umění ovládají celkem elegantně. A násilí a agrese rozhodně v české společnosti, tak vyškolené, k těm adekvátním  prostředkům nepatří. Také jsme pochopili, co je svoboda a kam až smí zasahovat státní moc k udržení práv a svobod, které jsou nám tak drahé. A znovu bych chtěla vyzvednout práci lidí v komunální politice, jejichž působení a práce má stejně velký význam a vliv na náš život, jako vláda, která řídí tento stát nyní, jak doufám, rozhodnější rukou, než tomu bylo na počátku jejího nástupu a že jakž takž začala s lidmi komunikovat a brát na vědomí, že kolem jejich vládních budov se pohybují jejich spoluobčané, kteří chtějí, aby pořádně úřadovali a vedli zemi ke slušnému životu ... v odkazu je článek na zacházení s pyrotechnikou. Než budete střílet (plašit mi psa a andulky), tak si ho přečtěte.

Chamtivost vede jen ke ztrátě sebe sama

Prošli jsme obdobím chamtivosti, aniž jsme se kdy před tím naučili znát cenu prostředků, které vedou k uspořádání a rozhodování o výši našich životních standardů. Já mám svou soukromou filozofii, že člověk nemá opouštět přiměřený způsob života, aby měl ještě prostor pro vnitřní život, v kterém hraje nezastupitelnou roli jeho vnitřní růst. A ten se na nějakou dobu téměř zastavil, což je pro člověka samého jako pro společnost ohrožující. Ohromná zadluženost lidí vedla jen k neštěstí a ztrátám. I když zpočátku si každý chtěl konečně vybudovat svůj vlastní život, svůj dům a podpořit i svou rodinu, mnozí na úkor druhých. Setkala jsem se s lidmi, kteří zdraví a nadšení vstoupili do podnikání a manažerských povolání a za pár let se z nich stali nemohoucí, předčasně zestárlí lidé, byť bohatí,  neboť neodhadli své schopnosti a síly a vyhořeli. A někteří z nich skončili ve vězení nebo sebevraždou či jiným smutným způsobem. Budiž výstrahou poslední případ zejména dvou mladých lidí, kteří před vánocemi skončili ve vazbě v ruzyňské věznici. Lidí, kteří ve velmi mladém věku dosáhli náhle takových možností a postavení, že ztratili vládu sami nad sebou, skončili v hanbě a zničili si život. Možná, že jsou tečkou za tím podivným snem o nekonečných možnostech.

Vzdělávání vede k aktivitě a radosti

Napadá mne, že je hrozné se učit na takových případech, co ještě lze a kde jsou hranice možností člověka, který má vlastně jen několik let z celého života, aby něčeho významného dosáhl. A nyní se můžeme poučit o tom, že na těch několik let se musí každý připravovat od raného dětství, taková je skutečnost. A státní maturity ukázaly, že právě tuto skutečnost berou lidé na příliš lehkou váhu, protože si myslí, že vzdělání je jen prostředek k získání pozice, která umožní vydělávat peníze, peníze, peníze. Ráda bych byla přesvědčivá v tom, že se ve skutečnosti člověk může vzdělávat celý život, že není tato cesta ukončena hranicí věku nebo dosažením akademické hodnosti. Ale, že poznání a rozvoj znalostí a dovedností je radost a přispívá k pocitu vlastního štěstí a uspokojení a prodloužení aktivního života, pocitů naplnění a radosti s dosažených výsledků i v seniorském věku. Je potěšující, když můžete hovořit s lidmi s jasným přehledem a nadhledem, kteří si udržují rozumným způsobem svou aktivitu a jsou vnitřně čilí, byť se opírají o hůlku a kdeco je bolí. Když jsou povznesení nad trápeními, nad často krušnými prožitky z minulosti a naši současnost neberou jako jen prostředek k dosahování hmotných statků, ale také k možnosti k sebereflexi a vydání svých myšlenek a kvalifikovaných úsudků navenek. A k tomu všemu by měla napomáhat politika vzdělávání a kultury a doufejme, že se nějak slušně vykrystalizuje. Že lidé budou mít motivaci opustit svá televizní stanoviště, kde se ukotví od prvního zpravodajství a skončí spící u nočních pořadů. A já bych jen chtěla, mimoděk upozornit, že spát u televize je pro psychiku zničující.

Mravnost a vyrovnanost

Zatím jsme nedospěli k určitým hranicím mravnosti a ty minulé hranice jsme posunuli tak, že jsme si uškodili. Já si pořád myslím, že etika je našemu národu vlastní a že v sobě skrývá její pojetí, jenomže ji nemůže a možná ani nechce formulovat. Rozhodně se nemůže pohybovat jen mezi výlučně definovaným dobrem a výlučně definovaným zlem. Etika by měla zadržet ruku k úderu, mysl k podpásovému činu a srdce k nenávisti k bližnímu z pohnutek závisti. Měla by probudit každého člověka k pravdě, že každý lidský život je vzácný a je to dar pro druhé lidi. A že bychom rčení o pravdě a lásce měli zase naplnit tím, co skutečně znamená a k tomu připojit i pojem naděje. Já si myslím, že se lidé stále vyvíjejí, že získávají nové zkušenosti a vhled a s tím je nesena i touha po dobrém životě, prožitém ve vyrovnanosti se a vyspělém chápání, že krása a láska může být provázena i dočasným utrpením a dočasnými ztrátami, které jsou jen další motivací k jejich nalézání. Člověk v životě prožije ledacos a je na něm, zda-li je motivován k dalšímu vzestupu nebo klesne pod jejich tíhou. To nikdo neovlivní, každý to má nastavené jinak. Tu lásku, která je myšlena v tom rčení, jež mnoho lidí zvedá ze židle, však spojme i s mravností a lidskostí a nic víc k ní nepřidávejme, než čím skutečně je. Není to touha, ale, z pozice úcty k lidství, všeobecná péče o člověka, i ve smyslu caritas. A tím rozhodně nemyslím, že by měla být vynucována a zneužívána těmi, kteří se chtějí pověsit na bedra společnosti. To je nemravnost a hrubé zneužití snahy jeden druhému pomáhat a neopouštět se v dobách nedostatku i dostatku. Napadá mne, že nadbytek je stejně osudný jako nedostatek.

Nebojme se budoucnosti

Já si myslím, že přes všechno strašení se nemusíme bát vykročit do příštího roku. Veďme si pečlivě rodinné finance, využívejme možností státní podpory i prostředků k odvrácení nedostatku. Zbavme se sobectví a važme si jeden druhého. Naplňme vyprázdněné pojmy novými obsahy, které budeme nacházet v každém dni, v kterém se budeme, jako neznámí lidé, setkávat v nejrůznějších situacích. Zbavme se zlodějiny, nenávisti a závisti, které jsou skutečným a pojmenovaným zlem a chraňme si svobodu jako nejvyšší dobro. Neopovrhujme nedokonalostmi, které jsou tak lidské, jako je stáří, nemoc, lidské slabosti, hloupost. Ale tvrdě odmítněme to, co nám škodí nejvíce - povrchnost a bezmyšlenkovité jednání. Život je tak vzácný a krásný! Já každé ráno děkuji, že jsem se mohla probudit do nového dne, protože každý přináší nějaký zázrak. Kdo ho chce vidět, tak pochopí.

Přeji vám všem, krásné prožití posledního dne v roce 2011 a vykročení do roku 2012 tou pravou nohou. Prosme a bude nám dáno, tlučme a bude nám otevřeno. Napsala jsem to proto, že mám takovou zkušenost: je mnoho zavřených dveří, ale vždycky se najdou ty, které se otevřou pro každého, kdo je potřebuje. Chce to trpělivost, ale lidská srdce se otvírají těm, kteří se nebojí to své také otevřít. A už se může stát jen to, že příjde jaro ...