Z církevních dějin: 3.1 - (Osm koncilů) - Stát a církev

9. 02. 2012 21:39:17
Církevní historik Eusebios zřejmě vyjádřil nejen své individuální mínění, ale názor většiny spolubiskupů a křesťanských současníků, když ve Vita Constantini (c. 46) vylíčil císaře jako ideálního křesťanského vládce a zdálo se mu, že jím nastala pro církev nová doby spásy. Zanechal nám nádherný a působivý obraz: Když Konstantin na závěr nicejského koncilu 25. července 325 uspořádal slavnostní banket pro shromážděné biskupy - císař právě slavil dvacáté výročí své vlády - nikdo z biskupů nechyběl u císařské tabule. Nedá se vylíčit, co se tu dělo; osobní strážci a trabanti stáli s tasenými meči kolem předního nádvoří císařského paláce; služebníci Boží však mohli mezi nimi bez bázně procházet až do nitra paláce. Jedni leželi u stolu na lehátkách spolu s císařem, zatímco ostatní spočívali na lehátkách po obou stranách. Člověk by to byl snadno považoval za obraz království Božího nebo se domníval, že to vše je pouhý sen a nikoli skutečnost (Vita Const. III, 15).

Řím dokázal zahrnout nesčetná národní božstva a kulty do univerzálního státního římského náboženství, a tak připravil cestu univerzálnímu monoteismu. Nyní se zdálo, že je dosaženo cíle: v Konstantinově říši se splnily předpoklady, jež mohly vést k pokřesťanštění celého světa.

Spojenectví církve a státu, katechumenáty

Křesťanství, za posledního, nejkrutějšího pronásledování ohrožované státem ve své existenci, bylo početně stále ještě malou menšinou; novým spojenectvím se státem se však octlo v situaci, že mohlo veřejně hlásat víru, rozvíjet kult a uplatňovat své životní zásady. Do církve proudily celé davy. Jejich zachycení a péče o ně vyžadovaly nové organizační formy a pastorační metody. Křesťanská teologie získávala cenné podněty z vnitřního i vnějšího budování katechumenátu, z potřeb kázání a křesťanské víry, z rozvoje liturgie a ze střetávání s pohanstvím, které ještě existovalo. Nebylo tomu tak, že by lidé, kteří se teď přikláněli ke křesťanství, byli bez náboženského zájmu a cestu do církve nacházeli jen z politického oportunismu. Naopak pronásledováním křesťanů se náboženská otázka stala pro křesťanství i pohanství rozhodováním o bytí či nebytí. A císařovo radikální rozhodnutí pro křesťanství vyvolalo vášnivé diskuse; v centrech pohanství, v Římě a v Athénách, tento krok stejně ostře kritizovali, jako jej křesťanská církev vítala.

Důsledky spojenectví

Kdo by měl biskupům v této nábožensky pohnuté době za zlé, že rádi použili pomoci státu? Mohli jenom vítat, že stát uznával křesťanské právní zásady (nyní již přesněji propracované), a bylo-li třeba, chránilo je při jejich provádění „světské rameno“. Dekrety koncilu byly záhy ohlašovány jako říšské zákony a tím začleňovány do politického života.

A list se obrátil ... Východ a Západ

Císař Gratián (375-383) v západní polovině a císař Theodosius Veliký (379-394) na Východě (od 394/395 v celé říši) vyhlásili konečně křesťanství za jediné oprávněné náboženství v římské říši. Císařský edikt ukládal r. 380 všem poddaným, aby přijali to náboženství, které předal Římanům svatý apoštol Petr a jehož se přidržují papež Damasus (v Římě) a biskup Alexander (v Alexandrii). Přestup k pohanství se od r. 381 stal trestným a římský senát (dosud opora starého státního kultu) musel v r. 382 slavnostně odpřisáhnout, že se vzdává víry v pohanské bohy. Císařský výnos prohlásil r. 392 účast na pohanských obětech v chrámě za urážku veličenstva. Od té doby pohanství rychle mizelo z veřejného života. Křesťanství se stalo státním náboženstvím a církev říšskou církví. List se obrátil.

Problémy obratu

Ptejme se: „Bylo to správné, že církev vstoupila do těsného svazku se státem? Touto otázkou se dotýkáme prastaré obtížné problematiky, která je dodnes živá. Již současníci odpovídali na tuto otázku různě. Jedni posuzovali pokřesťanštění státu s vděčností a radostí (Eusebios), druzí se obávali „zesvětštění“ církve.

... teorie úpadku

Od té doby převládala v protestantském dějepisectví tzv. „teorie úpadku“. I když se úsudek v jednotlivostech měnil, toto základní pojetí zůstávalo; tak osvícenské období vidělo kořen zla v panovačnosti kněžstva, které se po skončení pronásledování slunilo v císařské přízni, propadlo mocenskému opojení a svým sobeckým zájmům obětovalo čistotu evangelijního učení; pokonstantinovská církev zradila své původní určení a dopustila se bezpráví na Kristově evangeliu tím, že se ochotně zařadila do státního mocenského aparátu. Jen o počátku tohoto nesprávného vývoje si nebyli v 19. a 20. stol. jisti: zda zkáza začala již od konce apoštolské doby nebo „pohelénštěním“ křesťanství u raně křesťanských apologetů či teprve od Konstantina. V každém případě prý byl pozdější vývoj katolické církve chybný, církev prý si nesprávně vykládala Kristovu vůli a odchýlila se od obecně platného prvokřesťanského ideálu.

... proti Konstantinovi

Hlavní výtky se vždy obracely proti Konstantinovi. To, že křesťanství osvobodil od pronásledování a začlenil je do státu, se považovalo za pochybný dar. Opravdu se nedá popřít, že jeho osoba i úloha, kterou hrál, jsou dost problematické. Rád se sice označoval za „spolubiskupa“ a ukazoval svou blahosklonnost jako např. při slavnostním banketu v Niceji, přece však zůstával císařem. Zanedlouho ovládal episkopát jako své úřednictvo a žádal bezpodmínečnou poslušnost vůči státním nařízením, i když zasahovala do čistě vnitřních církevních záležitostí. Velkého alexandrijského biskupa Athanasia, bojovníka proti arianismu, stihla r. 335 císařská klatba, když se přes Konstantinův rozkaz zdráhal přijmout Aria a jeho stoupence do církevního společenství. Později zasahoval Konstantin do vnitřního života církve ještě ostřeji. U Konstantina je problematická především teologická hloubka a základy jeho křesťanství. S největší pravděpodobností nikdy opravdu nepochopil nejhlubší smysl křesťanského tajemství vykoupení. Na začátku ariánských zmatků napsal r. 324 exponentům obou stran, Ariovi a alexandrijskému biskupu Alexandrovi, aby je smířil:... „promyslel jsem vznik a předmět vašeho sporu a došel jsem k přesvědčení, že tu jde jen o nicotnost. V žádném případě vaše záležitost neopravňuje k takovému nářku!“

Konstantin nepochopil ...

Konstantin vůbec nepochopil, že při Áriově útoku na božství Kristovo jde o existenční otázku všeho křesťanského a že se tím stala problematickou sama nauka o vykoupení. Vůbec také netušil, že v duchovní situaci té doby neexistoval problém, který by mohl být pro křesťany více vzrušující a pro vzdělané pohany důležitější, než právě tato otázka věčného bytí vtěleného božského Logu (Slova), které přišlo na svět, aby jej vykoupilo a opět spojilo s Bohem. Tím, že Arius zavedl démiurga (poloboha), popřel podstatu křesťanství; nejenže podkopával monoteismus, ale i porušoval křesťanské náboženství, neboť je kladl na jednu rovinu s pohanskými kulty bohů a mysterií.

Co Konstantin netušil?

V oné hodině světa antická filozofie vyřkla poslední slovo v novoplatonismu a všichni toužili po vykoupení skrze Boha-Krista, který se stal člověkem, ale nepřestal být Bohem; ariánství tu znamenalo návrat k pohanství. To Konstantin netušil. A přece právě on měl rozhodující úlohu na nicejském koncilu r. 325 a cítil se povolán k tomu, aby spolurozhodoval v tak nesmírně důležité otázce víry.

Áriova exkomunikace

Konstantin dodal usnesení koncilu o exkomunikaci Aria a jeho stoupenců důraz tím, že po něm následovala státní klatba. Poslal je do vyhnanství. Po několika letech ovšem s použitím téže státní moci požadoval, aby byl Arius přijat zpět do církve, a do vyhnanství v Trevíru tentokrát poslal Athanasia, který se nechtěl podřídit císařovu rozkazu. Trvalo jen několik desetiletí a neustálé vměšování státu do náboženských otázek, které nyní začalo, vedlo k prvnímu upálení kacířů.

... poprava Priscilliana – byly v tom politické intriky

Uzurpátor Maximus (383-388) dal v lednu 385 v Trevíru popravit vznešeného španělského laika Priscilliana, zakladatele asketického hnutí ve Španělsku a v Galii, spolu s šesti druhy. Byly v tom politické intriky. Přední představitelé církve, biskupové sv. Martin z Toursu, sv. Ambrož z Milána a papež Siricius v Římě tento krutý čin velmi ostře odsoudili.

Biskupové neměli se státem žádnou zkušenost

Biskupové a kněží však neměli ve styku se státem žádnou zkušenost. Dovedli sice úspěšně klást odpor nepřátelskému státu v době pronásledování, ale nesetkali se dosud se státem přátelským. Měli teprve zakusit, že jako přítel může být stát, za jistých okolností, ještě nebezpečnější než jako nepřítel. Nebezpečí byla veliká. Masy, které teď proudily do církve obdařené státní přízní, před ni kladly zcela nové úkoly.

Z elitní církve církev masová

Z církve elitní, do které vstupovali jen přesvědčení věřící, odhodlaní k mučednictví, stala se církev masovou, do které se tlačili i lidé politicky ctižádostiví, bez náboženského zájmu a ještě zpola pohané. Hrozilo nejen zploštění a pronikání pohanských nauk a pověr, ale i zesvětštění a zneužívání náboženství k politickým účelům. Podlehla církev těmto nebezpečím?

Ale jen povrchní pozorovatel ...

Jen povrchní pozorovatel a zaujatý kritik, jemuž zcela chybí historické chápání, může tvrdit, že se církev v této epoše zpronevěřila svému původnímu určení; že vykonávala moc bez příkazu, neboť Kristus jí nesvěřil politickou světskou funkce ve společnosti, naopak Nový zákon jakékoli používání světské moci k prosazování křesťanské zvěsti vylučuje (Hernegger).

Mezi útěkem před světem a příklonem ke světu

Církev musí zachovávat správný střed mezi útěkem před světem a příklonem ke světu. Uskutečňuje se pouze nepřestávajícím plněním příkazu, který jí na počátku dal na cestu Kristus a ten je měřítkem při posuzování evangelijně křesťanského charakteru určité doby.

Pokračování - Osm východních koncilů, jejich zahájení, průběh a výsledky

Autor: Irena Aghová | čtvrtek 9.2.2012 21:39 | karma článku: 25.83 | přečteno: 935x

Další články blogera

Irena Aghová

Sírachovec

Chtěla bych připomenout tuto biblickou knihu a též, že následující napomenutí platí dodnes jajo zdroj moudrosti

29.3.2023 v 14:48 | Karma článku: 9.83 | Přečteno: 116 | Diskuse

Irena Aghová

Senátní návrh cen za věrnost zachrání tisíce manželství.

Určitě se tím nesníží rozvodovost, Ale spíše konflikty v rodinách posílí.zamyslela jsem se nad otázkou, jak chápeme věrnost a kdy nastává nevěra.

11.11.2022 v 18:28 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 312 | Diskuse

Irena Aghová

To bylo už tenkrát v Mezopotámii 1.Úvod.

Následující článek se bude dotýkat témat, která se týkají úvah o bytí a nesmrtelnosti i o právu, a v dějinách starověkých mezopotámských civilizacích a chtěla bych sdělit čtenářům, jen to, co starověké společnosti vyprodukovaly.

6.10.2022 v 15:29 | Karma článku: 14.03 | Přečteno: 271 | Diskuse

Irena Aghová

O svědomí

Na svědomí jednoho člověka je možné ostře útočit nebo ho probouzet v přátelském rozhovoru. Záleží na tom, zda ti dva chtějí spolu vycházet do budoucna, nebo si nakrátko vyřídit účty.

19.8.2022 v 10:23 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 233 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 27.33 | Přečteno: 509 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 299 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.78 | Přečteno: 523 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...