Kardinál Duka: Církev a lidé v Čechách

Jsem z těch lidí, kteří se zajímají o dějiny a zkoumají náboženství ve vzájemných vztazích a účincích na soudobou společnost. Ale také patřím mezi ty, kteří hledají zálibu ve zkoumání institucí a jejich fungování ve státě a společnosti. Proto se snažím nyní, když Česko má svého nového kardinála, pochopit, jak dalece se Čechů samotných dotknula a jak se vůbec dívají na katolickou církev, restituci majetku a další fungování církve v Čechách.

Cesty křesťanství: Češi a katolicismus

Věnovala jsem několik blogů životu a dílu Ježíše Nazaretského, ve smyslu pojmu "historického Ježíše", protože jsem chtěla s vámi sdílet svůj údiv nad učením, které vzniklo na počátku vzniku zejména Evropy a později se díky Apoštolům, biskupům, Otcům i apologetům rozšřilo do celého světa za součinnosti všech mučedníků a bojovníků za budoucnost Evropy, která v té chvíli stála na rozpůlené kře mezi Západem a Východem a jejichž odlišné postoje k fundamentu vedly k rozkolům, které brzy odloučily Východ od Západu, jak bylo naznačeno v jedné kapitole o osmi koncilech. Problémy nastaly ve chvíli, kdy byly zájmy světské moci spojeny se zájmy církve a císař stanul v čele státu a církve. Tento problém byl současně příčinou nepříjemností a násilí a současně i zdrojem životadárných sil na obou stranách v podobě kladení si otázek, ale také odpovědí v podobě často krutého zacházení s odpůrci. Šlo o zachování čisté podoby Evangelia, které stálo na počátku tohoto hnutí a bylo také od počátku zdrojem nové kultury a vzniku nové lidské civilizace na troskách tisíciletého Říma. I když nelítostné boje, které provázely středověk a úsvit novověku byly zdrojem oboustranného násilí a konfrontace a zápasu o vládu nad Evropou. A to všechno zanechalo následky i v budoucích časech. Podle mého názoru se Čechové staví proti církvi z mnoha důvodů, z nichž jeden je pro ně dost podstatný, a to je násilná rekatolizace v době protireformace, která byla jen jedna z mnohých dějů, které se v historii českého národa přihodily a přivedly na svět ústavu "Obnovení zřízení zemského", která měla pro Čechy katastrofální následky. Lze to chápat tak, že Čechové, až na výjimky, uhnuli z náboženské cesty a dále jí odmítli kráčet za vedení církve, které vyčítají, že se proti nim, jako národu obrátila zády a dál pouze sledovala své cíle ...

Ale z druhé strany ...

Domnívám se, že víra, jak ji chápou Češi, je věcí každého člověka a nikoliv společnosti a státu. Přesto nelze popřít a také nelze církvi upřít zásluhy o vzdělanost a rozvoj umění, které Evropu, a podle mého soudu zejména Čechy, zdobí. Kam se podíváte, tam váš pohled narazí na překrásné sakrální stavby, a také na výtvarné umění, hudbu a literaturu. A mnoho z obrazů malovali čeští umělci, mnohou hudbu skládali naši nezapomenutelní hudební skladatelé, kteří byli stejně dobří, jako ti světoví, kterými se pyšní světové umění. Ale jde i o vědu a filozofii, která pronikala do děl českých myslitelů a vědců, aby tak zúrodnila zuboženou a téměř zničenou českou zemi, po které chodili králové a knížata, i prostý lid, který byl a vždy bude solí země a byl a bude základem pro českou spiritualitu, která je součástí lidské osobnosti. I když nenastala odluka církve od státu, nastala odluka české společnosti od církve. I když v jejím středu vyrůstaly jistě podivuhodné osobnosti, jejichž jména později budou zdobit desky těch, kteří v novodobých dějinách vlivem tragických událostí, násilně zahynuli. A mezi nimi je mnoho statečných osobností, které si lze vážit.

Křesťané v Čechách

Podle všeho se mnoho lidí v Čechách nehlásí ke katolicismu, který hlásá "spásu pro všechny", ale přesto, že se mnoho lidí hlásí k ateismu, nelze popřít, že Čechy se zařazují mezi křesťanské země. Tedy do té míry, že zvažují hodnoty, morální i humánní, které z křesťanství vycházejí, i když je tak nepojmenovávají. Křesťanství jistě lidé chápou jako morální a kulturní směr, který v pozadí řeší otázky sociální a humánní. Křesťanské umění je kulturními Čechy chápáno kladně. Až na výjimky se v myslích lidí zachovávají tradice, které vzešly z kulturního evropského prostředí a pokračují v náhledech na společenskou etiku i politiku země, která v novém trendu stále ještě kvasí a vybírá ve své podstatě směry, v kterých se bude budoucí český stát ubírat. A to zajímá téměř každého z mnoha důvodů, z nichž  jeden je zajištění osobního prospěchu v kladném slova smyslu, je patrný a jistě prospěšný, protože předznamenává životní pokrok a soustřeďování životních sil do budoucnosti.

Modlit se jen za kardinála? Také za národ a jeho budoucnost, drahá vládo

Pokud se kdo modlí za nového pana kardinála, nechť ztratí i modlitbu za český národ, jehož je příslušníkem a občanem. I když se zdá, vedle ostatních, malý a nepatrný, má za sebou podivuhodnou historii a před sebou ještě podivuhodnější budoucnost. A možná ti, kteří se modlit dovedou (a umět se modlit není nic jednoduchého), by se pak rádi pomodlili za všechny, kteří řídí tento stát, aby sledovali zájmy lidí nad své vlastní a nenechali národ znovu upadnout do zmaru. A také, nechť se za tento národ modlí nás nový pan kardinál, který stojí mezi sakrálním a profánním světem a zejména posiloval i v novodobé společnosti vztah k základům křesťanství, jako směru, který neuznává násilí, ale uznává obranu před ním, který neuznává konfrontaci, ale smíření a jehož nejvyšším přikázáním je - miluj svého bližního. A to platí nejen pro lid, ale také pro jeho volené představitele.