Úvaha: Pro co zemřel Ježíš

S okolnostmi života, práce a smrti Ježíš z Nazaretu, tedy historického Ježíše, se váže mnoho mýtů i historických skutečností. Můžeme si položit otázky z nejrůznějších oborů, abychom došli k závěru, že v každém z nás se tyto skutečnosti promítají, ať si je připouštíme či nikoliv. A podle našich zkušeností jsme schopni pokládat na misky vah tíhu našich skutků a lehkost našich myšlenek. Neobjevíme ani jednu myšlenku, která by nás nabádala k přehnané askezi, smutku, k beznaději a nenávisti vůči komukoliv. Je to podnět k tomu, abychom vážili a měřili naše svědomí a směřovali k cíli být dokonalými lidmi, což je samozřejmý předpoklad. Je k tomu dána i jedinečná šance v jednoduchých návodech, které jsou tak obtížně realizovatelné v našem profánním světě, naplněném žádostmi, závislostmi a konkurečním bojem. A proto se zamýšlíme nad tím, co je štěstí a známe jen ty problesky pocitů, které při bližším zkoumání, vycházejí z nám neznámých příčin. Jde tyto krásné pocity prodloužit? A jaké by to bylo, kdyby stále trvaly? Nikdo nás nezavazuje k utrpení, a tak k němu dobrovolně směřujeme. Je to tajemství, které je v nás, je to cesta před Golgotou ...

Filozofie je láska k moudrosti a moudrost je jeden z předpokladů, jak poznávat a vědět a uskutečňovat své cíle bez páchání škod na druhých lidech. Právo nás omezuje anebo nám dává naopak možnost činit, jednat, konat ve smyslu norem, které nás spojují se státem, státními orgány, územím a ostatními občany. Náboženství je osobní cestou k osobní transcedentní zkušenosti. Všechny tyto pojmy a skutečnosti po nás nechtějí, abychom byli dokonalí lidé, ale snažili se žít v souladu s poznatky, které vedou k příznivému způsobu života.

Hřích je provinění proti Boží vůli, Ježíš ho vzal na sebe

Když se člověk sám sebe zeptá, proč zemřel Ježíš z Nazaretu tak krutou smrtí na kříži, aniž se něčím provinil, protože v jeho dobách se takto popravovali zločinci a provinilci vůči státu (rozuměj Římskému státu, Židé křižování neuznávali a ani tresty, při kterých by se prolévala krev), pak při dalším ohledání jeho případu zjistí, že šlo o spiknutí. V souvislosti s tím, co kázal, pak byl celý případ veden reálným tušením konečného střetu, který skončí tragicky pro židovský národ. Ježíš se před soudem nebránil, nevykrucoval se, nediskutoval, vzal na sebe viny všech lidí s vědomím utrpení, které podstoupí, a to rozhodně nebylo lehké rozhodnutí. Jeho úděsná smrt probudila v lidech cosi, co změnilo budoucí svět.

A potom ...

A ten svět povstal z dalších mučedníků, kteří stáli tváří v tvář nelítostnému pronásledování římských panovníků, kteří se novým hnutím cítili ohroženi, nechápali ho a snažili se ho vymýtit prostřednictvím vyvolávání strachu z muk, které nebraly konce. Úroveň, v jaké běžní lidé té doby žili a mysleli, je neporovnatelná se současnými lidmi. A ti většinou jen ví, že byl jakýsi Ježíš, kterému říkali Boží syn, pocházel z Nazaretu, kázal lidem pod širým nebem, vykonával zázraky a zemřel na kříži. Víra pak sděluje, že vstal z mrtvých po třech dnech, aby "rozmnožil život" a po něm sv. Pavel z Tarzu evangelizoval i pohany, a tak rozšířil jeho učení nad rámec původního plánu, který byl pouze pro vyvolený národ Izraelitů. Katolicismus znamená "spása pro všechny". Neomezuje se pouze na jeden národ. A tak lidé mají předlohu o tom, jak dosáhnout svobody, štěstí, jak chodit lehkým krokem po světě, jak prosperovat ve svém životě a žít pro druhé.

Spása znamená totéž co záchrana

Lze ke stejným výsledkům dojít cestou filozofie? Nebrat v potaz dávné mystérium, které napůl historické a napůl narativní, nás vrací do událostí, které  vzbuzují emoce, pozitivní či negativní, a promlouvají k nám tak živě, až do našeho srdce, které však odmítá uvěřit, že bez utrpení není život celý a smysluplný, že přes zkoušky a utrpení se posunujeme k poznání ... Ale čeho? Světa, či sebe samých? Jde poznání z nás ke světu nebo naopak? Kde je ten střed štěstí, ke kterému se můžeme obracet jako k jistotě, že po prožitém smutku, zklamání a beznaděje zákonitě nastoupí pocit blaženosti z jediného pohledu na něco, co ho vyvolá? Je ten pocit uchopitelný nebo jen hra naší psychiky, která touží být v harmonii? Je to nakonec to vykoupení z temnot, do které by naše duše propadla, tedy do mysteriózních hlubin pekla a žila v něm celou věčnost? Nebo zůstala v předpeklí a čekala na vysvobození?

Bůh má Ježíšovu tvář

Často přemýšlím nad tím, co pohnulo tolik lidí obětovat pro ideu křesťanství život. Poznali obrácení, vzestup, nadšení a to všechno jim stálo za tu nejvyšší oběť, aby porazili nakonec tak silnou a organizovanou moc, která stála proti nim. Každý může poukázat na pokračování dějin a událostí, které vždy neukazovaly jen čistou cestu, ale naopak. Ale není všem dnům konec. Záleží přeci na lidech, jak tento svět bude pokračovat. Na konci toho všeho je velká otázka a také prosba ... Bůh má Ježíšovu tvář.