Politika: Proč se zabývat pravicí

Pravice-levice jsou dva póly, které se od sebe liší mnoha náhledy na politiku a společnost. Dosud, podle mého názoru, se za více než dvacet let nikomu nepodařilo předložit řešení modelu společnosti a přílišný důraz na ekonomiku zbrzdil všeobecný rozvoj společnosti tak, že zůstala stát mezi minulostí a přítomností, aniž byla schopná přijmout nové podmínky a každý jednotlivec byl schopen pochopit, jak svůj život přizpůsobit nové době. Myslím, že chyba byla v tom, že lidé pochopili jen část toho celého modelu a samozřejmě a právem se ptali - jak se uživíme? Jak si budeme budovat standardy? Co připravíme svým dětem do budoucnosti? Zatímco sociální politika se nepřizpůsobila potřebě společnosti a s ní i další obory s lidskými zdroji, byla tu snaha vybudovat konkurenceschopnou společnost v prostředí Evropské unie.

Měla kdy levice připravený sociální model?

Protože zákonodárství se spoléhalo na to, že základy jsou dány, na zákony z osmdesátých let se lepily pouze novely, ale v podstatě model, na kterém byla sociální politika vybudována, zůstal v těch letech, kdy vznikl. Proto jsem velmi pochybovala, že se podaří reformy uskutečnit. Možná, něco změnit a přesvědčit lidi, že to tak musí být. Ale dovoluji si pochybovat, že bez promyšleného základu sociální politiky a zavržení starého modelu není možné reformy realizovat. A také si myslím, že je pozdě na to, aby taková snaha dojížděla současný stav, který je postavený na tržním mechanismu a má samozřejmě své mouchy. Z toho důvodu se obávám, že obroda sociální politiky a jejího vymanění ze socialistického modelu je v současném stavu politiky a ekonomiky, nemožná. Proč? Lidé mají na něm zajeté představy, které neopustí, protože na nich dlouhou dobu fungují a budují svůj životní standard. Pokud nyní selhávají, tak proto, že si nemohou vybudovat, za stávajících podmínek, uspokojivé řešení, které by pokrylo všechny požadavky na plnění povinností, které se na ně ze všech stran hrnou. Přesto všechno byl prezidentem podepsán dokument, jemuž se bránil - dodatek k sociální chartě. Ale to není řešení, a v tom mu dávám za pravdu. Levice by měla sama přistoupit k předložení hotového sociálního programu, který bude akceptovatelný politicky a hlavně rovnovážný se stavem ekonomiky a pružný natolik, aby v případě recese slabší sociální skupiny neupadaly do bídy, protože ta není samozřejmě pro žádný stát žádoucí.

Pravice vyvíjí snahu na emancipaci lidí od státu

Samozřejmě, že je nutné, v současném stavu, v jakém se nacházíme, aby byla chráněna práva občanů a stát do nich nezasahoval přes míru, než je mu dovoleno zákony. Aby lidé mohli o sobě rozhodovat sami a věděli, jak se mají rozhodovat, aby neztráceli svobody a lidskou důstojnost. Je otázka, zda model sociálního zázemí brzdí či nebrzdí možnosti jednotlivců, společenských skupin a vrstev se osvobodit. Pravice nenabídla žádnou významnou možnost, aby byla realizovatelná. Neosvobodila trh práce, nenastavila podmínky pro zaměstnanost na svobodném trhu. Podle všeho, tržní mechanismus předpokládá svobodný a konkurenceschopný trh a nesmí to zůstat pouze věcí teorie. Jinak se všechno ostatní hroutí a ztrácí v chaosu. Lidé nemají práci, firmy zakázky, korupce kvete a obyvatelstvo chudne. Současná vláda si vzala velké sousto, ale neprovedla reformy důsledně. Neodpoutala ani nyní politiku, v níž fungují lidské zdroje, od zastaralých a v současné době nevhodných modelů. Takže z jedné strany se lidé musí obracet na státní orgány, které rozhodují o jejich bytí a nebytí, z druhé strany jsou zákony od státu odháněni, protože nově nastaveným kritériím plně nevyhovují, ale současně jsou uvězněni mezi dvěma stěnami, aniž se mohou bez ohrožení, rozhodovat sami o sobě. Nejsou k tomu dané podmínky a chudnoucí obyvatelstvo, strádající lidé nejsou rozhodně dobrým výsledkem práce.

Pravice a levice by měla spolupracovat

Pravice i levice je reprezentována politiky, kteří vzešli z voleb. Ze svobodných voleb. Občané očekávají od politiků, po jejich funkční období, že budou budovat stát a hospodářství a že budou ovlivňovat společnost tak, aby prosperovala. A počítá s tím, že se bude pravice a levice vzájemně dohadovat o výsledných krocích, které jsou v zájmu státu a občanů. Pokusy o vyvolání nedůvěry k vládě jsou kontraproduktivní v situaci, kdy nemá levice potřebný počet hlasů, aby uspěla. Nechť předloží svůj realizovatelný program pro volby a nechť ho realizuje.  Zmatky, kterých jsme denně svědky, svědčí o tom, že politická sféra špatně funguje a že si je pravice vědoma své převahy, jenomže lidé už neví, kde se zrcadlí dobro škrtací politiky, a té nemůže nikdo zabránit, i když jsou postihovány nejcitlivější skupiny. Vláda je v pozici, kdy s ní nikdo nesouhlasí, protože každý do jisté míry chápe absenci sociálního modelu, který by říkal - odsud posud - pro lidi, kteří jsou závislí na sociálních příspěvcích, a mezi ně  patří i nemocní a bezmocní občané. Jistě, že si je každý vědom, že pokud řádnými volbami vláda padne a nastoupí v převaze levice, že podle svého programu a zaměření, změní sociální politiku, ovšem kosmeticky, pokud ovšem nemá připravený nový sociální model, který má s pravicí projednaný. Jestliže tyto dvě strany se budou hádat a navzájem se obviňovat a nespolupracovat, pak bude nejen politika, ale také stát upadat. Jak jsme toho nyní svědky.

Pravice nesmí být viděna jako nepřítel

Místo neustálé řevnivosti by mělo dojít k dohodě, pokud má někdo ještě zájem dát všechno do pořádku. Nemáme tolik lidí, kteří by byli ochotní obětovat několik let svého života, aby se pustili do tak náročné práce, totiž zvážili všechny dosavadní kroky, některé podpořili, některé zavrhli a našli novou cestu k ozdravění politiky, která je na umření. Možná, že dnes už pravice ví, že její rozlet po volbách a odloučení od levice s vědomím převahy, nebylo to pravé ořechové a že se budeme všichni dlouho zotavovat z tohoto období, které vlastně nic nepřineslo, jen diskreditaci pravice v očích občanů. Ale já doufám, že každý též pochopil, že jednobarevná vláda nemůže zvládnout úkoly, které nejsou jen vnitrostátní a že je třeba více pohledů. Rozhodně je třeba zabránit úpadku, do kterého se nyní plnou parou řítíme. Je třeba rozfungovat ty nástroje, které vedou k rozvoji všech sfér a soustředit se na tvoření dalších podmínek, v kterých se dá uspět. Děsí mne úpadek firem, školství, zdravotnictví a nedůvěra v justici. A šířící se chudoba, ztráta rozumné filozofie a ztráta smyslu pro přiměřenost.