Nemyslím si, že se svět řítí ke zkáze a že třeba se čehokoliv děsit, co se děje kolem nás. Spíš je třeba přemýšlet nad tím, co se děje v nás. Jakými myšlenkami zdobíme či marníme své dny, jakými činy, konáním a jednáním zhoršujeme nebo zlepšujeme své lidské bytí a co bychom všechno měli udělat, resp. co je v naší moci udělat, aby nám bylo lépe, abychom se zbavili svého utrpení z křívd, z nedostatku, z bolesti a jakéhosi útlumu energie.
Příběh o Ježíši Kristu je zaznamenán ve čtyřech evangeliích, z nichž tři jsou synoptická a jedno je zvláštní, je to Evangelium sv. Jana. Kromě těchto zásadních pramenů, jež jsou obsaženy v Novém zákoně existuje celá řada publikací, odborné i beletristické. Lidé na celém světě se zabývají Golgotským příběhem a různým způsobem ho promýšlejí, ať odborně, nebo umělecky či po svém. Každý jak umí, jak chce a kam v něm až dosáhne svým rozměrem. Může i odmítnout jako způsob manipulace a jako možnost se na příběh nevázat a hledat své cesty. To všechno je možné. "Vezmi svůj kříž a následuj mne," je psáno a v té výzvě je mnoho obsaženo. Celý smysl křesťanského učení, které, jednoduše řečeno, člověka může odvrátit od zlého a navrátit mu dokonalé lidství. Jak je to dlouhá cesta, jak těžká, jak svízelná a bolestná! Dívám se na tento proces lidsky, protože teologové všech dob o něm hovoří a čím dál méně lidí na této planetě dokáže porozumět jejich chápání, vnímání a reflexi těch událostí. Jejich jazyk se liší od jazyku běžného člověka. Tak tedy lidsky! Naplnit poselství našich předků, které kdysi vzniklo za podivuhodných okolností, v době, kdy se měnil dosavadní svět a způsob života, nebylo rozhodně lehké ani pro pro účastníky, nejbližší Ježíši Kristu. Možná, že proto si vyvolil mezi své učedníky lidi tak prosté a věděl, že musí, pokud přijmou jeho výzvu šířit jeho slova, lidskou cestou. To znamená dospět k vrcholu pochopení ceny člověka, života a mravní síly. Za mnoho lidských let, nikoliv však historických, se lidé podrobovali řeholi, aby znovu, ve velmi tíživých společenských a politických podmínkách, pokračovali, někdy zdařile, jindy s fiaskem. Možná, že i dnes je doba, kdy je nutno se hlouběji zamyslet nad smyslem života a to v celém jeho významu a šíři. Porozumět mu, pochopit ho a zvážit, jak člověk má trávit své dny, roky. Nikdo neodpověděl na otázku, ani křesťanství, co bude po životě. I když lidé v celé své historii se pokoušeli toto nejvyšší tajemství rozluštit. Snad to dobré se spojí s dobrým a to zlé se zlým. To by bylo logické.
Za tři dny po tom, co byl Ježíš pochován po židovském způsobu do propůjčeného hrobu Josefem Arimatejským, našli lidé jeho hrob prázdný. Těžký kámen byl odvalen! "Nedrž mne, ještě jsem nevystoupil ke svému Otci," říká Ježíš Marii z Magdaly, která se ho v úžasu dotýká, aby se přesvědčila, že je to on. Později se zjevil ještě mnoha lidem. I Tomášovi, který nevěřil, že vstal z mrtvých a kterému říká:
" Blahoslavení ti, kteří neviděli a uvěřili."
Věda nedokáže objasnit zmrtvýchvstání, ale je to záležitost víry, že to, co bylo Ježíšem přineseno na svět. jeho tělesnou smrtí neskončilo a neskončila i šance důvěřovat slibům, že zůstane s námi až do skonání světa. Kámen, který odděloval mrtvé Kristovo tělo od živých, je toho důkazem. Vrátil se, aby porazil smrt. Smrt duše člověka. Odvalený kámen je důkaz splněného slibu. Pro všechny lidi, kteří chtějí objevit v sobě prostou lidskost a způsobem lásky ji projevovat ke světu i druhým lidem.
Každý z nás má svou křížovou cestu. Někdo pod křížem klesne a někdo, podobně, jako Ježíš, ho donese až na místo, kam patří. To je pro každého určeno jinak. A tak, v myšlenkách na to velké mysterium, prosím za lidi, za sebe i své blízké, aby se na té cestě našel někdo, kdo jim ten kříž pomůže nést do cíle, který není ničím jiným, než poznáním smyslu a poslání života s nadějí ve vlastní zmrtvýchvstání. V osvobození duše i mysli, ve znovuzrození životních sil.
Odnaučila jsem se soudit dějiny na to, co lidé dělají špatně a co dobře. Ale spíš mne zajímá, jaké podmínky si sami svým konáním, jednáním a chováním nastavují. Schémata jsou dána a šance se vyhnout tragediím i osobním krachům také. Nejlepší na tom je, že každý má svobodnou vůli, aby se rozhodl. Ježíš se rozhodl donést kříž do cíle a se zvoláním " Dokonáno jest!" ohlásil splnění svého velkého, nadliského a úžasného úkolu. A svět se k nepoznání změnil. Prošly roky velkých utrpení, chyb, válek i lidských obětí, ale i touhy a naděje. Budou Velikonoce roku 2012. Kámen zůstal odvalen a slib stále trvá ...