Zamyšlení: V první linii

O panu ministru Dobešovi se hodně psalo a všechno dělalo dojem, že ho něco náhodou napadlo a hrrrrr s tím do tisku. Pan ministr Dobeš nebyl na ministerstvu sám, ale odpovídal za něho. Tak to taky bylo na něm. A měl podporu z Hradu. Nebudu o ničem spekulovat. Ctím prezumpci neviny, i když u politika je to dost těžké, je pod zvláštním slibem, do úřadu je jmenován jako člen vlády panem prezidentem a má politickou odpovědnost jako šéf jednoho z vrcholných orgánů státní správy. Jak je vidět, selhal v úředníkování a jako politik se neuměl s nikým domluvit. No jo, i když je psycholog, ono je to s Čechy těžké, na ně se musí po jejich! Jejich mozkem. Jen žádný tlak, poroučení, žádný hapták, nebo krajcvajc ...

Svěží vánek Topolánek - jen nápad

Ministerstvo školství má zřejmě protržený bok a hrozí, že se loď potopí i se svými pasažéry. A to jsou nejen naši milí učitelé, ale také děti a studenti. Víte, podle mého názoru se pan ministr asi potýkal i se svými kolegy na ministerstvu a vztahy tam mohou být všelijaké. Chtělo by to pevnou ruku, muže ostříleného v politice a znalého boje v první linii. Půjde o dotace, půjde o dokončení některých reformních kroků a on je jistě zkušený, když byl ministerským předsedou, a pak znechuceně odešel. Já se mu nedivím, není sám, ale politika je jako peklo - koho schvátí, toho už nenávrátí. Nikdo jiný mne nenapadá. I když - určitě by mi za to vynadal. On přeci do politiky už nepůjde! A za ty prachy. Já vím, byl to jen nápad, nezlobte se, pane řediteli.

Osobní sympatie a antipatie do politiky nepatří

Mám pocit, že si to hodně kazíme také přístupem k politikům. Mnoho lidí si je bere osobně. Není divu - tamhle strejda Fanda z Chlumce přijede dvakrát za rok na svátky, ale oni s námi uléhají, vstávají, jedou do práce, jsou s námi pořád jako naše druhé já. A tak se začínáme do nich projektovat, zatímco my jsme jen šedý dav, statistika. A to je naše nevýhoda. Například teta: "Já toho Kalouska nemám tak ráda," sedí u televize a plete svetřík. Zrovna vystupuje v Parlamentu a mluví a mluví. "Proč?" ptám se, "znáš osobně?" Teta se ohrazuje: "Ale jak bych ho znala. Odkud." Tak se ptám: "A proč se nad ním rozčiluješ?" Teta si posune brýle na nose a zlostně zablýská očima: "Za chvíli sebere lidem důchody. A jsem zvědavá, co budeš dělat ty a celá tvá rodina. To tady ještě nebylo." Teta je spolkařka, v mládí cvičila v Sokole cvičence a dělala spoustu aktivit. "Dnes bych se na všechno vykašlala. Podívej se, jak to tady vypadá. Pořád se hádají, lidi nadávají. Ještě tak, aby se opravdu naštvali. Znáš je." Jasně, že to znám a vím. Je to o komunikaci, o nezkušenosti, o sympatiích, nadějích, mít toho svého v Parlamentě, na kterého se ráda podívám, ať už mám nějakou zábavu, když už za tu mrchu televizi platím. No né?

Chléb a hry

Lidé dobře vědí, jak se věci mají. Je jich víc, jsou zkušení v tom, jak bojovali o chléb vezdejší a švejkovali. A český lid má srdce a hlavu na politiku. Jenomže, nikomu se tam nahoru nechce. Ono to prostředí není žádný med. Není to totiž o lidech, ale o účelech. A o tom politika je. Nebere se osobně a když ano, kouká z toho jen ostuda. Záleží na tom, zda člověk, jehož oblek nasál pachem Parlamentního sálu, vzrušujících debat a možností přesáhnout běžné lidské chování a konání, ano, dokonce i etiku, odejde znechucen jako Mirek Topolánek a jiní anebo v tom jede dál. Dobrý politik to chápe a ví, že musí umět řídit úřad, tam sklapnout podpatky, tam zase pusu, tu jít na ostří, tam zase do obrany, něco utajit a něco pouštět do luftu, nevoňavého, aby na sebe upozorňoval nejen lidi. Jak začne ztrácet podporu svých voličů, může jít od válu. Takže o o čem to všechno je? O komunikaci, sociálním dialogu, o chování a o politice v celém jejím úžasném proměnlivém a nestálém rozměru. Lidi by se měli politikou bavit a sem tam i přiložit polínko nebo něco udělat navíc. Ale oni jsou naštvaní a nevěří, že je to všechno také k jejich dobru.

A škrtá a škrtá ...

Tato vláda ztratila podporu lidu a také možná i podporu opozice v důležitých krocích. Jediné dobro vidím v tom, že se lid vzchopil a má oči na šťopkách. Václavák si už párkrát obešli. Po Václavem už mockrát stáli v dobách zlých a dobrých. A známe to - není třeba vůdce, lidi se dokáží semknout sami. Jen to ne, proboha, myslím si. Dávná píseň v nich probouzí cosi, čemu se nedá uhnout. A přitom stačí tak málo. Umět sociální dialog, jít do diskuse. Ale asi už je pozdě ...

Bedřich Smetana - Tábor

http://www.youtube.com/watch?v=VlUd7fm9FNk