Politika: Den po té, co lidé projevili názor ...

Nemyslím si, že demonstrace byla zpolitizovaná a že se ČSSD a KSČM hrnou do vládních křesel. Lidé bývali nakloněni pravicovým stranám a skutečně doufali, že je to cesta pro českou zemi i pro život občanů, kteří nyní zapomínají na všechno zlé z totality a porovnávají. Češi nejsou chroničtí svrhávači vlád a dobře si uvědomují, že od roku 1989 se téměř žádná vláda neudržela u moci do konce svého mandátu. Bohužel, občané nejsou v tisku důsledně informováni o stavu země, pan premiér by možná, s ohledem na sílící nepokoje, měl přednést Zprávu o stavu země ve veřejném projevu, aby nedošlo k nedorozumění mezivládou a občany. Aby vnesl jasno i pro ty, kteří se v těch problémech, názorových, ideologických a ekonomických, v kterých se zmítá EU, nevyznají. Nikdo si nepřeje v Česku nepokoje a mnoho občanů to nechápe jako politický boj a podlehnutí levici. Ale mají čím dál menší pocit, že v krizových dobách vláda stojí při nich.

Všichni dobře chápou ...

že svět se mění a tím se mění i život každého jedince. Že je nutné, aby každý člověk vzal své věci do svých rukou a řádně hospodařil, nedlužil a snažil se všechno, co na něho doléhá, překonat. Možná, že lidé necítí podporu vlády a mají pocit, že ne všechno, co se rozhoduje ve vládních kruzích, je ve prospěch země, občanů a ve prospěch jejich životní úrovně. Nikdo rozumný a uvážlivý si nepřeje, aby se země zadlužovala, nikdo uvážlivý a rozumný si nepřeje, aby budoucí generace žily z ruky do úst. Ale současně, myslím, že lidé očekávají úpřimnost, vstřícnost a pochopení v jejich životních situacích, když se obracejí na státní orgány v naléhavých věcech. Každý dospělý a normální člověk chápe, že nemůže utrácet víc než vydělá, ale z druhé strany ty daňové tance lidi zlobí a trápí. Trápí je to, že si nemohou s určitým budoucím výhledem plánovat své rodinné hospodaření, že mají obavy, zda budou mít pro děti peníze na studia a zda je budu moci podpořit nad prahu dospělosti. Možná, že je to mnohým nepochopitelné, že české rodiny, pokud existují, drží při sobě a chtějí se starat se starat nejen o děti, ale také o své rodiče. Lidé dobře chápou, že to je základ přežití.

Existují vůbec ještě polarity politiky?

Je pravda, že se rozdíl mezi pravicí a levicí už neprojevuje tak silně, jak tomu bylo na počátku. A z toho lze usuzovat, že reformy jsou prioritou, kterou nelze oddiskutovat. To všichni dobře chápou a stáli by za vládou jako jeden muž, kdyby všechny kroky byly dotahovány do konce a byly jasné, kdyby vláda vstoupila ve společenský dialog. Jistě, že každý ví, že vládní představitelé jsou jen lidé a po dvou letech takového šturmování jsou vyčerpaní. A že spory, které od počátku začaly kulminovat, neprospěly kvalitě práce a vrcholnému výkonu, který je možný očekávat od vrcholných úředníků. Možná, že to "osudné kopí" zarazily do boku celé společnosti VV a činností paní Peake se začíná situace snad stabilizovat. Jenže, nejde jen o situaci v samotné vládě, o které mají nyní lidé špatné mínění a neposkytují ji podporu. Z jedné strany chápou, že předčasné volby jsou krajní řešení, které nemusí vyjít, z druhé strany cítí, že vláda je necitlivá k jejich problémům a cítí se hozeni přes palubu. Jinak by nedemonstrovali. Lidé nesmějí ztratit víru v politiku a musí být motivováni, aby se na ni podíleli. Horší by bylo, kdyby mlčeli a potichu brousili meče. Nyní, v takové situaci si mnozí uvědomují, že potřebují vládu, na kterou je spolehnutí a která s nimi otevřeně jedná. Vědí, že ať je u moci pravice nebo levice, nic to nezmění na situaci, kterou země EU procházejí a že určité změny ve svých životech musí přijmout a musí přemýšlet o změně svých postojů.

Nehrajme vabank

Pan ministr financí, Miroslav Kalousek, je pod velkou kritikou. Možná neprávem. Svádí politický boj a současně i ekonomický. Lidé si ho, i díky mediálním kritikám, démonizují. Už ani nevnímají, co dělá dobře a co špatně, protože s lidmi nekomunikuje, což je z jedné strany pochopitelné. Málokdo chápe jeho práci a málokdo chápe peripetie veřejných financí, které jsou vázány na prostředky EU. Takže by musel asi v televizi každý den pořádat semináře, aby to lidé dostatečně vstřebali. Jsou věci nesdělitelné, zvláště takové, které naráží předem na odmítavý postoj. Nahlédnout do rodinných financí přes prisma veřejných financí a jejich toků je velmi nesnadné. A na základě vývoje krize, která má ještě ke všemu politický charakter, je těžko spočítat korunky staré babičce, která se bojí jít k doktorovi, protože má strach, že ji předepíše léky, které bude muset zaplatit, a pak nebude mít na jídlo. Jenže lidé chtějí slyšet, že to pan ministr vnímá, i když mu věřím, že nemůže nikomu nic slibovat, aby po nějaké době na něj lidé neskandovali, že je lhář. Jistě, že i ODS je ze situace, do které se dostala, zmatená a její členové opouští členskou základnu. Nemůže plnit své volební sliby, a to jsou sliby veřejné. Dostává se do špatné pozice, ale pokouší se pokračovat, i přes to, že má nízkou podporu. Její chyba je, že se neumí přiblížit k lidem, že je moc nebere. A nemyslím jen k podnikatelům, ale k těm obyčejným, kteří nejvíce pociťují dopady změn. Pan Nečas je premiérem všech občanů a měl by to tak co nejrychleji vnímat. Proto, jestliže se vláda udrží, občané očekávají vstřícnost a ne jakési obviňování, že jsou zpolitizovaní, že jsou nevědomí a hloupí. I odbory chápou, že změna vlády je krajnost, že je to risk, nad kterým může každý zplakat.

Svět se netočí jen kolem velkých peněz

Lidé si čtou v tisku o "probenděných" miliardách. Pan ministr Kalousek by měl o tom něco říci. Vysvětlit to. Vysvětlit i skutečnosti, jak tyto díry se dají vyplnit bez účasti nejslabších vrstev. Sledovali jsme zápas ministra školství s udělením dotací. Každý, kdo přemýšlí, ví, kolik peněz musely stát projekty, které nebyly přijaty. A také, kdo není zaujatý, rozumí tomu, s jakým nasazením se snažil pan ministr změnit školství. Bohužel, neměl podporu. Jeho práce, která byla jistě náročná a drahá, spadla do šuplíku a jen některé věci se uchytily. Kdo je schopen provést reformu školství, když ve hře je nejen jeho úroveň, ale také platy učitelů a jejich úroveň vzdělání? Finanční prostředky učitelů jsou stále nevyřešené, jejich tristní práce za podmínek nedokončené reformy je musí jednoho dne otrávit. Pan ministr zdravotnictví Heger zápasí se stavem zdravotnictví, nespokojeností lékařů a středního zdravotnického personálu, a také se zdravotními pojišťovnami. Nikdo mu to nezávidí, vypadá unaveně, výsledky reformy nejsou takové, jaké být měly a zdá se, že zdravotnická reforma, po které všichni volali, nebude vyřešena. Kolikátý je to ministr? Co je tady špatně? Lidé sice možná nechápou, jak toky velkých peněz probíhají, ale chápou, že se jejich život, díky reformám, s kterými nesouhlasili od počátku, jak byly nastaveny, dramatizuje.

Mnoho úředníků a málo dělníků

A tak tu hrůzu, kterou občané vidí svýma očima, chtějí zastavit a myslí si, že to někdo provede líp. Zleva nebo zprava, ale zkušení úředníci, znalí věci. Že to skončí, že do peněženek jim přibudou korunky a že se nebudou moci zadlužovat třeba na operace. A státní kasa, kterou má na starosti pak ministr financí Kalousek, je na dně. Lidé se ptají, jak je to možné? Kam ty peníze putují? Proč se nedělají také systémové změny? Provoz státu je drahý,  máme úřady s obrovskými platy a platíme za něco, ze svých daní, a nevíme, k čemu jsou. Jsou to úřady pro úřady, myslí si, ale nám neslouží ke každodennímu životu. O tom, že se otevřou výrobní provozy, se může každému zdát. A lidé chodí kolem chátrajících továren, kde dřív pracovaly celé generace a byli na svou práci pyšní, a říkají - tady byla textilka, tady zase sklárna, tam se vyrábely kotle a turbíny, tam zase papír. To byla naše značka Czech Made. A v nitru mají zlost. Protože v naší zemi nejsou jen manažeři, bankéři, právníci, ale lidé, kteří umí vzít za práci. Cítí se být na okraji zájmu, nemají se nejlíp a cítí se zbyteční. A proto vzpomínají na minulé doby, kdy byli středem zájmu a cítili se poplatní celé společnosti. Ale s tím musel každý počítat, kdo zavíral fabriky a provozy.

Pokud vláda v pondělí ohlásí, že pokračuje, v mnoha lidech vzbudí napětí. Protože nedůvěra je veliká. Pokud vláda odstoupí, zanechá za sebou obrovskou hromadu nedodělané práce, na které závisí spousta věcí. A to všechno nemuselo být tak dramatické, kdyby lidé necítili nejistotu, měřeno těmi obyčejnými, kteří taky chtějí slušně žít. A proto, pane premiére, předneste lidem zprávu o stavu země. Tak srozumitelnou, aby ji pochopila i babička v zastrčené dědince někde v Aši.