Rozsudek a VV: Politika jako hra?

Pokud v něčem naše společnost prohrává, pak v tom, že si někteří lidé, a třeba i ti vlivní, přestali klást meze, které v ldských vztazích, pracovních i soukromých, v normálním světě existují. Pan soudce Šott posloužil naší společnosti tím, že, podle mého názoru, nově formuloval naprosto nepřirozené vztahy, které ve "společenství" VV (to je termín pana Jarolíma), existovaly. Věděly to ostatní členové koalice? Považovali to od počátku za reálné nebezpečí pro společnost a politiku nebo nad tím mávli rukou?

Politika je pro někoho magické prostředí

Možná, že i sám Bárta, obdivovatel Napolena Bonaparta, miluje pouze jeho výsledky, nikoliv cestu, jak k výsledkům dospěl a rozhodně si podrobně neprostudovat jeho nesmírně složitou a riskantní cestu k moci. Spíš bych typovala, že jeho ideál někde stojí mezi Jamesem Bondem a Napoleonem. A ten Napoleon tam stojí jen proto, že je to reálná a jistě ne zcela zavrženíhodná osobnost pro historii. Je škoda, že dnešní mladá generace, která hodlá vstoupit do politické sféry, tak málo studuje a tak málo důsledně promýšlí své kroky za vidinou dosažení výsledku a pokud tomu nebude bránit budoucí nastavení politiky a tím také práva, jistě se lidé jeho ambicí a ražení budou dopouštět dále fatálních chyb. Nějak mi v té merendě, kterou jsme s nimi, bohužel, sdíleli prostřednictvím medií, chybí práce pro veřejnost, ke které se názvem a programem zavázali. V každém případě je to velká škoda, že k tomu došlo a že se v ní profilovali lidé s úmyslem sice starodávným, ale po celou historii nechutným, jakými prostředky svrhnout svého lídra. Pan Vít Bárta přišel o všechno, jak mnozí konstatují. Ale že vůbec k něčemu takovému došlo, to je problém, který stojí mimo soudní síň, ale stojí uprostřed naší politické reality. Do jaké míry došlo k mravním škodám zčásti popisuje níže uvedený rozsudek a z části to cítíme všichni různým způsobem. Možná došlo k fatální destabilizaci pravice, ale to se ještě uvidí, zda se z toho všeho ODS vzpamatuje.

Německý tisk o nás

Nestabilita současné politiky a unavené reakce lídrů pravicové platformy vzbuzují v německém tisku obavy, že si snad Česko přeje návrat ke komunismu a zda je to občanům jedno. V německém tisku je aféra s VV i situace obecně propírána a všímají si toho i jiné země. Myslím, že na takové závěry není doba. Naše země není jediná, která balancuje na ostří nože a rozhodně také příčina tkví i v jiných souvislostech, než v samotném přání občanů o budoucím politickém zaměření. Zvláště, když se dá očekávat, že levice zvítězí i v jiných, tradičně demokratických, zemích. Tato konstelace je vyvolána i nestabilním zázemím politiky a hospodaření EU, která je dlouhodobě kritizována i ze strany ČR, konkrétně Václavem Klausem. Česko si hlavně přeje stabilitu a co nejméně sdílet problémy, které vznikají v celém společenství.

Myslím, že jsme se zamotali do problémů, způsobených i osobními vlastnostmi rozhodujících osobností, z kterých se budeme dlouho vzpamatovávat. Nevidím zatím na obzoru osobnost, která by byla schopná znovu nastartovat důvěryhodnou a pevnou půdu pro občany a stala se prostředníkem stabilizace mezi vládou a občany, současně zamezila rozumnými a pro všechny přijatelným způsobem podobným excesům, které ovšem nevznikly samy o sobě. Svobodné volby, reagující na určitou situaci v zemi, vytáhly neznámou politickou stranu, která se stala parlamentní stranou a své osobnosti nabídla do vládních křesel. Možná, paradoxně, že Věci veřejné a potažmo i tato situace ve vládě obecně předvedla i určitou rozpolcenost mezi zájmy občanů v této zemi. A tak Němci mohou být klidní  - máme sice trochu problémy, ale  tradiční komunismus je historicky překonaný. Možná, že pár osobností z KSČM časem zasedne do vládních křesel. Pořád je to parlamentní strana, která si díky všem okolnostem  pomohla v preferencích. Proč ne? Žijeme přeci v systému, že poptávka a nabídka tvoří cenu. Geniální zkratka k vysvětlení i zdánlivě od ekonomiky odtažitých oborů lidské činnosti.