Není to cesta zpět ...
a to si uvědomuje hodně lidí, protože v podstatě, člověk má stále mnoho možností, díky široké paletě šancí, hledat a nacházet odpovědi na otázky, související s existenciální nejistotou. V podstatě, nenarazí na uzavřený kruh pouček, paradigmat a hodnotového systému, v kterém se po čase začnou zase objevovat krize, které by mohly kruh prolomit a člověk by zase padl do nekonečného a beznadějného prostoru svého bytí. Nabízí neustálou obnovu lidského bytí a neuděluje plané naděje. Protože křesťanství není jen náboženský směr, který je institucionalizovaný a vedený k cíli posilovat existenci pouhé instituce. Vychází ve své podstatě z udržování lidského bytí, tak jedinečného v celé přírodě, do které je zahrnutý i kosmos. Tedy, chápání bytí z dalšího úhlu pohledu. Jak se patrno z historie, od pádu říše římské lidé prožívali podobné existenční problémy, ovšem ne jenom ve filozofické rovině. Pokud se ponoříme do děl například Sv. Augustina (to jsou díla stále ve světě vydávána), najdeme téměř obdobnou situaci, protože, dá se říci, že se všechno stále opakuje, ale v jiných dobách, v jiných souvislostech a na základě jiných kulturních i civilizačních potřeb. Je jen problém v tom, že Evropa přestala tuto duchovní historickou kontinuitu vnímat a možná si přisvojila předpoklad, že to staré přestalo fungovat a idey, na nichž byla vytvořena, se vypotřebovaly. Opak je pravdou. Aby člověk obhájil své bytí v celém rozměru, musí mu také přesně porozumět a ztotožnit se sám se sebou. Křesťanství v sobě nese nejen množství odpovědí, ale umožňuje i kladení dalších otázek a hledání nových odpovědí na ně v souladu se stále se měnícími podmínkami života v celém jeho pojetí.
... Inglehart a jeho "Tichá revoluce"
V Americe se začal rozvíjet zajímavý směr, který přinesl koncepci "tiché revoluce". Tento směr se odrazil od díla amerického politologa Ronalda Ingleharta. Jeho práce se zabývá změnami v náboženském přesvědčení, v motivech pro práci, pohybuje se v otázkách, které vedou k politickému konfliktu, zkoumá i postoje lidí k otázkám mít děti a rodiny, a postoje k rozvodu, potratu a homosexualitě. Ronald Inglehart svou knihou „Silent Revolution“ (Princeton, 1977), objevil zásadní generační posun hodnot obyvatel ve vyspělých průmyslových společnostech. Ukazuje, že tento hodnotový posun je součástí mnohem širšího procesu kulturní změny, kterou se postupně přetváří politický, ekonomický a sociální život v těchto vyspělých společnostech. Na základě svého průzkumu uveřejnil údaje z dvaceti šesti zemí a v letech 1970 - 1988 provedl analýzu kulturních změn, které budou probíhat na základě výměny generací a v době, kdy se stane nová generace generací dospělou. Inglehart používá masivní tělo časových řad zjišťovaných údajů z dvaceti šesti zemí na konferenci v letech 1970 až 1988, analyzovat kulturní změny, které se vyskytují v průběhu výměny generací. Tyto změny, tvrdí Inglehart ve své knize, mají dalekosáhlé politické důsledky, a vliv na transformaci a tempo hospodářského růstu společnosti a i na hospodářský rozvoj, který je sledoval.
... Posvátné a profánní
Ve své knize z roku 2004, "Posvátný a světský: Náboženství a politika ve světě, Cambridge University Press, 2004 (ve spoluautorství s Pippou Norrisem) navazuje na bázi nových důkazů získaných ve čtyřech vlnách šetření provedených v letech 1981 až 2001 v osmdesáti společnostech, které pokrývají většinu hlavních světových náboženství. Zkoumání religiozity bylo vykonáno z širší perspektivy a ve více zemích, než byly vykonané předtím. Ve své knize rozvíjí myšlenku, že religiozita přetrvává nejsilněji u zranitelných skupin obyvatelstva, zejména v chudších zemích a rozvrácených států. Religiozitou čelí osobnímu přežití v ohrožujících rizicích. Ale ve stejné době, roste podíl obyvatel, jak v bohatých, tak v chudých zemích, kteří tráví čas přemýšlením o smyslu a účelu života. Dotýká se i problému, že ve vyspělých zemích ztrácejí zavedené církve svoji schopnost říct lidem, jak žít svůj život, ale pro široce definované duchovní obavy může být religiozita stále důležitější.
Nový svět
Myslím, že můžeme mít docela reálný pocit, že jsme se dočkali počátku velkých změn. A možná, že budeme mít to štěstí, že se objeví nové koncepce, nová kultura a umění, které bude polemizovat anebo přitaktávat.Nebude to o uzavřených směrech, nesoucí své názvy s koncovkou - ismus, ale zdá se, že půjde o docela otevřenou diskusi s mnoha názory, o kterých budeme společně přemýšlet a na základě svých rozhodování i přijímat do svého hodnotového a ideového osobního života.
Závěr
Je otázka, abych se vrátila k interview s panem poslancem Plachým, zda naše civilizace zanikne - spíš bych, na základě jiných předpokladů tvrdila, že zanikne něco, co se překonalo a že se otevírá nová budoucnost s jinými předpoklady vládnutí, jiným pojímání hodnoty života a člověka a jinými šancemi, pro člověka samotného, nacházet možnosti, jak "lehce kráčet po světě" ... Ale jsme teprve na počátku úsvitu. Bude záležet na každém z nás, jak dalece budeme schopni odhodit okovy existencionálních problémů a existenčních úzkostí a otevřít se jiným možnostem.