Společnost: Chybí nám serióznost

Ve Francii zvítězila levice. To dává popud k myšlence, že se v Evropě budou i ostatní přitáčet k levici. Znamená to změnu politiky? Dá se předpokládat, že i v České republice zvítězí v dalších volbách levice a občané si slibují od této výměny vládnoucí garnitury, že se zbaví svých temných tušení o budoucnosti a že se jim bude snadněji žít. Že zákony budou koncipovány ve prospěch uplatňování jejich práv a oprávněných zájmů. Ale zaručí tato změna jednu podstatnou věc, která by měla být samozřejmostí, a to je serióznost vlády a i občanů směrem k vládě?

Co lidi nejvíc štve

Vládní činitelé, odtrženi od občanů, si často představují, že lidé nejsou schopni si sami určovat své životní plány a záměry, že je to takové stádo, které se žene jen za svým prospěchem a proto je třeba, v zájmu chodu státu, jim ukazovat cestu, jak šetřit, jak žít, jak se chovat, a že mají plnit to, co jim stát přikáže apod. Podle mého názoru jsou občané dospělí v nejširším slova smyslu, až na nepřizpůsobivé výjimky, které ještě nepochopily, že zákony a dohody se mají dodržovat, že mohou utratit jen to, co vydělají, že musí dělat to či ono, aby obstály se svým životním standardem apod. Jsou dospělí lidé, kteří potřebují, aby stát fungoval na 100%. Jenže komunikace mezi vládou a občany vázne. Stát reprezentují státní orgány, které mají v náplni své práce a činnosti určité pravomoci, v jejichž duchu se občané na ně obracejí. A očekávají, že v rámci správního práva, které zprostředkovává styk mezi občany a státními orgány, se budou jejich legální záležitosti řešit spravedlivě a rychle.

Nesnadná komunikace mezi občany a státem

Ale neustálé personální změny a změny v postupech dané zákony na úřadech, které jsou přímo řízeny příslušným vrcholným orgánem státní správy (např. Ministerstvo sociálních věcí a práce a úřad práce), nenaplňují očekávání lidí, že své oprávněné požadavky obdrží vyřízeny včas a tím se mohou dostat do konfliktu s dalšími zákony a úředníky, kterým zákon dává jisté kompetence k zásahu do jejich života. Samozřejmě, že se lidé mohou ohradit proti neoprávněným rozhodnutím a zásahům, ale takové "ohrazování" je stojí peníze, protože sami třeba nezvládnou napsat příslušný dopis, takže musí požádat o pomoc někoho, kdo v tom "umí chodit", nebo se musí v některých případech obrátit na advokáta, když z toho vyplývá budoucí konflikt, který povede až k soudnímu rozhodování. Formalizované žádosti, které každý úřad státní správy vyžaduje, aby je občan vyplnil a takto založil své podání, které je podkladem pro ochranu oprávněných zájmů a práv občana, předpokládají seriózní jednání od občanů a profesionální přístup od úředníků k řešení jejich životní situaci. Pochopitelně, že každý, kdo takové podání dává, se cítí oprávněn k tomu, aby jeho žádost byla vyřízena, protože má ke své situaci osobní vztah a osobní zájem.

Stížnosti a napětí mezi občany a úřady státní správy

V peripetii všech omezování jejich představ (šetření a škrty), co je možné a spravedlivé, včetně arogantního chování některých úředníků vůči jejich problémům, dochází ke konfliktům, hádkám, stížnostem, jejichž koloběh nemá konce. "Když už nemůže moje věc být vyřízena, tak jim dám alespoň zabrat psaním stížností," myslí si občan a ví, že má na to právo psát stížnosti, ale nemá třeba právo na to, aby byla kladně vyřízena. A takto jsou lidé vydrážděni, na jedné straně úředníci příslušného úřadu a na druhé straně občané, k reakcím na každou chybu, opomenutí, průtahy v řešení jejich situace a k nenávisti vůči státním úředníkům vůbec. Mají pocit, že se všichni chovají neseriózně, a tak  se chovají podobně, z pocitu bezmoci se dostat ze svých tíživých poměrů, které nejsou jako tíživé uznány.

Šíření napětí a apokalyptických vizí

A to všechno se kumuluje do nepřátelského chování a postoje obrany. Myslím, že všechny problémy, o kterých tu hovoříme od počátku, kdy Nečasova vláda nastoupila k moci, mají příčinu ve špatné komunikaci s občany, kteří na základě škrtů se cítí existenčně ohroženi a vládní úředníci jim to neulehčují. Naopak, chrlí stále předpoklady, nápady, vize, v kterých spíš slibují černé než bílé, aby nebyli pak obviňováni, že lhali, což občanům přijde také neseriózní (strašení různými "apokalyptickými" možnostmi), a tak mají už toho plné zuby. Chtějí mít klid, výhled do budoucnosti alespoň na deset let dopředu, aby se mohli zařídit ve svém osobním životě, nakupovat nemovitosti, plánovat se svými dětmi budoucnost, zakládat si rodiny, brát si hypotéky a vědět, že ji budou schopni splatit, že si udrží zaměstnání a neupadnou do těžké situace, kdy budou něco státu dlužit, protože ten má na ně připravené exekutory, kteří je "oberou o to poslední, co jim zbyde".  A tak, lidé se chtějí zbavit té tísně, která na ně doléhá nejvíce, a to je nejistá možnost, že své osobní plány mohou realizovat s nějakým výhledem. A zlobně hledí na to, že peníze, které jdou z jejich kapsy se nevydávají také k jejich prospěchu, ale jsou neustále tlačeni k tomu, aby se uskrovňovali ve svých potřebách a zájmech, zatímco jiní "bohatnou na jejich úkor". A strany neplní své sliby, pro které je občané volili. Jsou proto nanejvýš naštvaní a chtějí změnu vládnoucí garnitury.

Škoda úsilí odborníků a škoda peněz

Lidé vidí, že reformy, na jejichž koncepci bylo vydáno mnoho veřejných prostředků, nebyly zvládnuty, jak předpokládali a jednostranně pociťují jejich výsledky ke své tíži. Ale současně chápou velmi dobře, že stát musí reformy provádět. Už pochopili, že populistické vlády neměly odvahu je spouštět, a tak se to nahrnulo nyní, ovšem ne s takovým výsledkem, aby mohli spokojeně říci: "no, utáhnu si opasek, co na tom, hlavně, že budu mít ty a ty možnosti".  Lidé většinou nevnímají nutné utahování opasků ve prospěch budoucích věcí, protože výhled na budoucnost vidí spíš černě, díky nejistým vizím vlády, a tak se cítí být okrádání a zneužíváni. A proto se bouří, proto se hroutí, proto se uchylují někdy i k zoufalým činům. Chybí jasná pravidla, podle kterých by se postupovalo v době tak velké akce, jako jsou reformy. Jasná řeč a úcta k lidem, kteří by třeba s vládou spolupracovali a podporovali ji, kdyby od počátku měla jasno, jak má výsledek vypadat. Jenomže, i na její práci působí ještě mnoho jiných vlivů, kterým musí dostát. A do toho se ještě připlete nějaký skandálek, který mínění občanů odvrací od důvěry, že vláda s nimi seriózně jedná a uznává, že v době reforem se dostávají lidé do těžkostí.

Novela zákona o ochraně spotřebitele

Tiskem proběhla zpráva, že pan prezident podepsal novelu zákona o spotřebiteli, která umožňuje odstoupení od smlouvy, jež byla uzavřená mimo provozovnu podnikatele. V této novele se ruší ustanovení o nemožnosti vypovědět smlouvu do 14 dnů od nákupu, pokud spotřebitel sjednal návštěvu dodavatele, aby si zboží či službu objednal.  Proč až nyní byl návrh předložen, když tolik lidí, většinou seniorů, padlo do rukou exekutorů? Nemožnost jednostranného odstoupení od smlouvy, jak je v takových smlouvách uvedeno anebo lidé podepisují listinu, „že si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky“ a taková objednávka je vedla do pekel. Tato novela mohla být předložena již daleko dříve, než se tisíce důchodců dostalo do tíživého stavu. A je mnoho dalších a dalších případů, kdy se občané, vlivem objektivních událostí, dostali do velkých existenčních problémů. Každý sleduje svůj prospěch, chrání svoje zájmy a každý se chce mít líp bez ohledu na věk.

Lidé chtějí vládu, které rozumí, která s nimi cítí a která s nimi jedná seriózně. Chtějí politiky, kteří především myslí na prospěch státu a občanů. Nemají jinou možnost, než se obrátit a zkusit to s ní, s levicí, i když vědí, že v reformách je nutno pokračovat a jistě budou podporovat každého, kdo s nimi jednat slušně, seriózně a umožní jim vidět do blízké budoucnosti, aby si podle toho mohli zařídit život. Jistě, že na straně pravice je hodně odborníků, zaměřující se na prosperitu, lidí vzdělaných a slušných. Ale, současný stav společnosti, která je psychologicky nezvládnutá ve prospěch změn, které jinak chápe, jako nutné, je natolik vydrážděný, že popřeje sluchu i těm, v které doufají, že jejich život uvede do normálních kolejí. Lidé si přejí, aby byla znemožněna lichva a zneužívání jejich důvěry v druhé lidi (cynismus a nehorázné podvody), kteří jim něco nabízejí. Nechtějí, aby byla snižována jejich důstojnost, a naopak chtějí od svých spoluobčanů, které pozvedli ve volbách na místa svých zástupců, aby k nim měli úctu a citlivě vnímali jejich potřeby. A běžný život, ať nechají na nich. Oni se s tím už srovnají, když pochopí, že nemohou být všechna léta tučná, a že nemohou mít všechno. Lidé  jsou většinou moudří, ale je třeba s nimi umět komunikovat a slušně jednat. Pravice ztratila svůj kredit a někteří politici také. Bohužel ... a stačilo tak málo ... naslouchat lidu.